10 C 108/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa anonymizována tři slova jméno, anonymizováno příjmení jméno, země zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 500 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 12 540 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 500 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím, které se sestává ze 7,75% úroku z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, a částky 8 040 Kč (neuhrazený souhrnný poplatek, který představuje úroky z úvěru). Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 12 540 Kč. Celou částku 27 540 Kč se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních hotovostních splátkách po 465 Kč, poslední splátka byla stanovena na 21. 1. 2011. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil toliko 4 500 Kč (žalobkyně nezná přesné termíny úhrad, neboť toto jí její právní předchůdce nesdělil). Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky. Žalovaný dluží na jistině 15 000 Kč, na souhrnném poplatku 8 040 Kč (žalobkyně započetla úhradu žalovaného 4 500 Kč na souhrnný poplatek 12 540 Kč). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na právnická osoba anonymizováno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015), ta ji postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, s účinností k uvedenému dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, se zavázala žalovanému poskytnout částku 15 000 Kč, za poplatek 12 540 Kč, číslo smlouvy číslo Částku 27 540 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních splátkách ve výši 465 Kč, poslední šedesátá splátka ve výši 105 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smluvních podmínek). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy.

5. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16).

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami právnická osoba anonymizováno, společnost se sídlem v země, pod reg. č. reg. č. číslo, přičemž v příloze smlouvy je pod pohledávkou označenou číslo uvedena žalovaná pohledávka za žalovaným, označená datem původní půjčky a č. smlouvy této půjčky, dále postupovanou částkou. Oznámením ze dne 25. 6. 2015 bylo žalovanému postoupení oznámeno (doloženo včetně poštovního podacího archu dokládající odeslání oznámení). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni, když tato byla uzavřena mezi právnická osoba anonymizováno a žalobkyní, v příloze smlouvy je mezi postupovanými pohledávkami i žalovaná pohledávka. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018 bylo žalovanému sděleno postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (doloženo včetně poštovního podacího archu dokládající odeslání oznámení).

7. Výzvou ze dne 12. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně (odeslání žalovanému doloženo poštovním podacím archem).

8. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na základě citovaného ustanovení a výslovného ujednání smluvních stran, se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

9. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Soud dodává, že smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazkový právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah stává právním vztahem z půjčky.

11. Dle § 51a zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, upravuje hlava pátá ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona ve znění do 31. 7. 2010, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 55 odst. 1 až 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2010, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 odst. 1, 2 uvedeného zákona, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Nepřípustná jsou zejména ujednání dle § 56 odst. 3.

12. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce (ve smyslu § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb.). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 12 540 Kč, vrátí v 60 hotovostních splátkách (první až padesátá devátá splátka ve výši 465 Kč, šedesátá splátka ve výši 105 Kč. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum (den). První splátka byla splatná dne datum (den). Druhá až šedesátá splátka, dle textace smlouvy o půjčce„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. S ohledem na neurčitost tohoto ujednání, kdy není zřejmé, zda je týdenní období myšleno jako pěti nebo sedmi denní, je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, srov. § 122 zákona č. 40/1964 Sb. Poslední splátka byla splatná při řádném a včasném splácení dne datum (pondělí, nikoli jak chybně uvedla žalobkyně datum). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek. Avšak žalobkyně není schopna uvést, kdy a jak hradil. Soud proto vychází z jejího tvrzení, že uhradil celkem 4 500 Kč. Pokud žalobkyně není schopna uvést, kdy a jak žalovaný hradil, považuje soud splácení uvedené částky až do výše 4 500 Kč za řádné a včasné splácení dle splátek.

14. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

15. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na právnická osoba anonymizováno, a ta postoupila platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno.

16. Dle § 658 zákona č. 40/1964 Sb. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 15 000 Kč, částka 12 540 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 12 540 Kč – 72,4 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci anonymizováno rok se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,08 % až 23,66 % ročně (domácnosti a NISD – celkem, splatnost nad 1 rok do 5 let včetně; údaje jsou čerpány z www.cnb.cz). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 12 540 Kč, sjednaný ve výši až dvanáctinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné.

17. Z hlediska výpočtu po právu platně sjednané dlužné částky z půjčky je nutné od celkově poskytnuté půjčky 15 000 Kč odečíst platby žalovaného, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění – a to souhrnný poplatek, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na absolutně neplatně sjednaný souhrnný poplatek soud žalobkyní tvrzenou úhradu žalovaného 4 500 Kč plně započetl na poskytnutou jistinu 15 000 Kč. Žalovaný tak dluží na poskytnuté jistině 10 500 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, pro částku 12 540 Kč (žalovaných 8 040 Kč a 4 500 Kč) důvodná není.

18. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné sazbě od 2. 7. 2015, nikoli za období předcházející. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 10 500 Kč. Protože prodlení žalovaného nastalo ode dne datum (když sama žalobkyně uvádí, kdy měl být závazek dle předepsaných splátek splněn a netvrdí zesplatnění závazku dříve, tedy využití čl. 8 smluvních podmínek), řídí se sazba úroku z prodlení nařízením vlády č. 142/1994 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Jedná se o sazbu 7,75 % ročně. Pro úrok z prodlení z částky 4 500 Kč za uvedenou dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení soud žalobu zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla neúspěšná v rozsahu 48,2 %, úspěšná v rozsahu 51,8 %. S ohledem na uvedené soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.