10 C 12/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 25 173,17 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 274,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 619,54 Kč od 22. 3. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 898,73 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 274,44 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 898,73 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že na základě žádosti/smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží, v souladu s čl. I. této žádosti byl žalovaný zařazen do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Žalobkyně tuto žádost vyhodnotila kladně a zaslala žalovanému tzv. [dokument] [příjmení] s kreditní kartou a informacemi o smlouvě, sazebníkem, pojistnými podmínkami, podmínkami ke kartě apod., tímto procesem byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč. Dle obchodních podmínek úvěrová karta umožňuje žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce s tím, že splacením zůstatku ze strany žalovaného se tento úvěrový rámec v odpovídající výši obnovuje. Čerpané peněžní prostředky měl žalovaný dle obchodních podmínek povinnost splácet formou pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo ze strany žalovaného dne 5. 5. 2016, žalovanému byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 68 917,20 Kč. Jelikož byl žalovaný v prodlení s více než třemi měsíčními splátkami, sdělila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 1. 3. 2021, že došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [číslo] dnem 16. 2. 2021, kdy zároveň byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku do 10 dnů na účet žalobkyně, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 8 987,33 Kč, doplatku jistiny ve výši 14 432,21 Kč, smluvní pokuty ve výši 898,73 Kč, úroky z prodlení ve výši 204,90 Kč, poplatky za odeslání upomínek celkem ve výši 450 Kč a poplatek za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalovaného ve výši 200 Kč. Dluh ke dni podání žaloby tak dle žalobkyně činí 24 274,44 Kč a na smluvní pokutě 898,73 Kč. Smluvní pokuta ve výši 898,73 Kč je vypočtena jako 10 % z dlužných splátek. Žalobkyně dne [datum] k výzvě soudu doplnila žalobu, když vylíčila, jakým způsobem se určuje limit kreditních karet, kdy konkrétně se dostal žalovaný do prodlení se splácením a jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z řady databází (tuto skutečnost žalobkyně toliko tvrdila, nedoložila), z informací poskytnutých od žalovaného a je tak přesvědčena, že prokázala, že postupovala s dostatečnou péčí.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

5. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Dle § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Z listiny Žádost/SMLOUVA O ÚVĚRU číslo/ [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že žalovaný souhlasil s tím, aby mu žalobkyně poskytla úvěr na nákup zboží – notebooku v pořizovací ceně 6 999 Kč tak, že tento úvěr bude uhrazen k účtu prodejce. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr v 12 měsíčních splátkách ve výši 746 Kč a uhradit úrok 48,07 % ročně, kdy celková splatná částka činí 8 952 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný vyjádřil ke svému zaměstnání, svým příjmům a výdajům, kdy je zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], jeho celkový příjem činí 17 500 Kč, měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč, výdaje na bydlení činí 8 000 Kč, splátky ostatních úvěrů činí 0 Kč, bydlí u známých nebo příbuzných, nemá žádnou vyživovací povinnost a je svobodný. Součástí Smlouvy je žádost žalovaného jako klienta o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce, poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000 Kč a vydání úvěrové/kreditní karty, jelikož žalovaný nevyjádřil nesouhlas zaškrtnutím pole„ nesouhlasím“ ve Smlouvě. Dle obchodních podmínek je podmínkou účinnosti smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce okamžik, ke kterému žalobkyně zaktivuje smlouvu o poskytnutí úvěrového rámce ve svém informačním systému, za účelem poskytnutí úvěrového rámce a aktivace kreditní karty. Žalobkyně a žalovaný se ve Smlouvě dohodli na tom, že za porušení povinnosti žalovaného ze Smlouvy nebo ze smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce se sjednávají sankce, které jsou uvedeny v sazebníku, zejména sankce, které jsou uvedeny na druhé straně této Smlouvy. Mezi těmito sankcemi je uveden i poplatek za odeslání upomínky ve výši 150 Kč, poplatek za odeslání odstoupení od smlouvy, za odeslání oznámení o ukončení smlouvy, za odeslání oznámení o předčasné splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, dále pak smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek vyplývajících ze smlouvy ve výši 10 % z dlužné částky a smluvní pokuta za prodlení s úhradou plnění vyplývajícího ze smlouvy ve výši 10 % z dlužné částky. Z článku VI odst. 2 obchodních podmínek ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna odstoupit od smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce, pozastavit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce, pokud bude žalovaný v prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů nebo poruší některou povinnost vyplývající ze smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce. Jestliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou tří měsíčních splátek, stávají se splatnými všechny závazky žalovaného vůči žalobkyni a vyplývající ze smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Výše úroku činila v případě úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč 21,18 %. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tento obsahuje informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech, dalších důležitých právních aspektech a dodatečné informace. Nebylo však doloženo, že byl žalovanému tento formulář předložen. Z výpisů ze dne 5. 9. 2020, 5. 10. 2020, 5. 11. 2020, 5. 12. 2020, 5. 1. 2021 a 5. 2. 2021 vyplývá, že žalovaný z úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč postupně čerpal finanční prostředky ve výši 19 422,09 Kč, kdy v jednotlivých výpisech byly uvedeny i výše splátek a data jejich splatnosti. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný naposledy uhradil částku 8 827 Kč dne 30. 9. 2020. Z upozornění ke smlouvě [číslo] ze dne [datum], upomínky ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] a upomínky před zesplatněním pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k úhradám dlužných splátek, kdy v posledním případě žalovaného upozornila na možnost prohlásit všechny dosud nesplatné dlužné částky za okamžitě splatné. Z dopisu, jehož předmětem bylo oznámení o zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/ úvěrovém rámci [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že k 26. 2. 2021 došlo k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 25 125,60 Kč do 20 kalendářních dnů od data vystavení tohoto dopisu. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 9. 2021 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal (byl doložen poštovní podací arch) žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost soudního vymáhání této dlužné částky.

10. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky na koupi zboží a žalovanému poskytnout finanční prostředky do úvěrového rámce, který byl následně stanoven na částku 30 000 Kč, přičemž tyto finanční prostředky byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně prostřednictvím kreditní karty a splácet je spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách, kdy splácením úvěrové jistiny ze strany klienta se úvěrový rámec v odpovídající výši obnovuje. Žalovaný pak prostřednictvím kreditní karty čerpal z úvěrového rámce celkem částku 68 917,20 Kč, když uhradil částku 90 778,98 Kč.

11. Mezi žalobkyní a žalovaným tak byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., když se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Toto posouzení schopnosti úvěr splácet má být provedeno na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databází a jiných zdrojů. Z vyjádření žalobkyně ani z doložených listinných důkazů nevyplývá, že by si vyžádala od žalovaného potvrzení od zaměstnavatele nebo jiný dokument, který by potvrzoval jím uváděnou výši příjmů (naopak žalobkyně ve svém vyjádření sama tvrdí, že při určování výše příjmu žalovaného vycházela ze statistických dat uváděných jinými klienty žalobkyně). Dle soudu tak žalobkyně nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací. Dále dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, platí, že„ dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.“ Soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného nebyla v době sjednávání spotřebitelského úvěru žalobkyní zjišťována dostatečně. Žalobkyně pochybila, když si od žalovaného nevyžádala potvrzení o jeho příjmech a spoléhala se na jeho tvrzení o výdělku 17 500 Kč. Dále si žalobkyně neověřila žalovaným tvrzené skutečnosti ohledně příjmu domácnosti a ostatních výdajů žalovaného mimo výdajů na bydlení (tyto nebyly s výjimkou splátek dalších úvěrů ani zjišťovány). V dané věci lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila povinnost, kterou jí stanovoval zákon. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla, a to s kladným výsledkem.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva o jeho poskytnutí neplatná. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná dle ustanovení § 588 o. z., neboť žalobkyně poskytla úvěr v rozporu s ustanovením § 9 dost. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný coby spotřebitel je tak povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu a zákonný úrok z prodlení z této jistiny. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 68 917,20 Kč, kdy žalovaný podle předloženého přehledu plateb uhradil celkem částku 90 778,98 Kč. Žalovaný tedy svůj dluh vůči žalobkyni uhradil zcela, soud proto žalobu zamítl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.