10 C 17/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 51 934,66 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 1 251,85 Kč představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 34 316,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 903,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 765,91 Kč, s 24,81% úrokem ročně z částky 23 655,58 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 23 655,58 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a pro částku 4 118 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 613,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 920,49 Kč, s 22,02% úrokem ročně z částky 2 802,75 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 2 802,75 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 47 816,66 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru č. 1“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 35 862 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 12. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 23. 1. 2023. Žalovaná celkem uhradila na dlužnou částku 13 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 47 816,66 Kč, kapitalizovaný úrok 3 765,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 5 154,95 Kč, úrok ve výši 24,81 % ročně z částky 23 655,58 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 23 655,58 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhá částky 4 118 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru č. 2“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 17 118 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 13. 2. 2023. Žalovaná celkem uhradila na dlužnou částku 28 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 4 118 Kč, kapitalizovaný úrok 920,49 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 613,10 Kč, úrok ve výši 22,02 % ročně z částky 2 802,75 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 2 802,75 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

2. Obě pohledávky za žalovanou byly společností , právnická osoba, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se k posouzení úvěruschopnosti žalované vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a v obou případech zaznamenány do zákaznické karty žalované. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně citovala informace uvedené v zákaznických kartách, dále odkazovala na judikaturu a zákonná ustanovení. Ke svým tvrzením žalobkyně ničeho nedoložila.

3. Podáním ze dne 20. 3. 2025 vzala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu částečně zpět, a to pro částku 1 251,85 Kč (tj. část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení dle nároku 1, když v žalobním návrhu byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požadován ve výši 5 154,95 Kč). Žalobkyně bere žalobu částečně zpět do částky 1 251,85 Kč a nadále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení požaduje částku 3 903,10 Kč. Žalobkyně dále doložila výpočet tohoto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 1 251,85 Kč částečně zastavil.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se v obou případech řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“13. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (tedy smlouvy o úvěru č. 1) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit poplatek ve výši 33 153 Kč, který se skládá z úroku ve výši 26 031 Kč (úroková sazba činí 86 % ročně), částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 622 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 2 982 Kč. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila, že obdržela celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smluvní podmínky“).

15. Ze zákaznické karty žalované ze dne , datum, soud zjistil, že tato uvedla, že úvěr použije na neočekávané výdaje, má 1 vyživovanou osobu, nevlastní auto, je zaměstnaná na plný úvazek u , právnická osoba, , její čistý měsíční příjem činí 19 620 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 15 200 Kč a její odhadované měsíční výdaje jsou 4 000 Kč, interní splátky právní předchůdkyni žalobkyně jsou 2 178 Kč. Druh bydlení uvedla žalovaná – spolubydlící. V části „ověřené dokumenty“ je uvedena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky.

16. Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru č. 1 soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 13 500 Kč.

17. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (tedy smlouvy o úvěru č. 2) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit poplatek ve výši 15 168 Kč, který se skládá z úroku ve výši 9 817 Kč (úroková sazba činí 88 % ročně), částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 851 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku v 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 438 Kč. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila, že obdržela celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smluvní podmínky“).

18. Ze zákaznické karty žalované ze dne , datum, soud zjistil, že tato uvedla, že úvěr použije na neočekávané výdaje, má 2 vyživované osoby, nevlastní auto, je zaměstnaná na plný úvazek u , právnická osoba, ., její čistý měsíční příjem činí 15 193 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 22 500 Kč a její odhadované měsíční výdaje jsou 3 000 Kč, externí splátky 1 900 Kč. Druh bydlení uvedla žalovaná – spolubydlící. V části „ověřené dokumenty“ je uvedena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky.

19. Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru č. 2 soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 28 000 Kč.

20. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024.

21. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

22. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaná uzavřela dne , datum, , následně i dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta v prvním případě částka 15 000 Kč v hotovosti, ve druhém případě částka 27 000 Kč v hotovosti. V daných věcech se jedná o závazkové vztahy, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývané „rychlé“ úvěry, které nebankovní subjekty poskytují osobám, které by je od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo v obou případech povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě dostatečných informací získaných od žalované, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalované, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla v obou případech zabývat příjmy a výdaji žalované a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

23. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalované splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly ověřeny v obou případech oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho (s výjimkou zákaznických karet) nedoložila, a to ani přes výzvu soudu. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů. Jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila (v obou případech) povinnost zabývat se úvěruschopností žalované. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Pochybnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vyvolává rovněž skutečnost, že žalovaná uvedla, že žije ve spolubydlení, má 2 vyživované osoby (v případě druhé smlouvy již uvedla jen jednu vyživovanou osobu) a současně uvedla, že její měsíční výdaje jsou 3 000 Kč (v případě první smlouvy) a 4 000 Kč (v případě druhé smlouvy). Jen stěží si lze představit, že částka 3 000 Kč, resp. 4 000 Kč pokryje měsíční náklady na bydlení a výdaje na základní životní potřeby žalované a vyživovaných osob. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila v obou případech s tvrzením žalované a blíže se jejími výdaji nezabývala, nabízí se otázka, do jaké míry se žalobkyně skutečně zabývala úvěruschopností žalované, resp. zda se nejednalo o zkoumání pouze pro formu. Žalovaná při uzavírání první smlouvy uvedla, že má externí splátky, přičemž nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala tím, jak žalovaná plní své (minimálně tyto v zákaznické kartě uvedené) dosavadní závazky. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si v obou případech vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalované, stejně tak by žalovanou lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Stejně tak má soud za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, je neplatná. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smluv. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluhy žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal nárok na bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částek, které představují bezdůvodné obohacení. V prvním případě (tedy dle smlouvy o úvěru č. 2) byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) uhradila celkem 28 000 Kč, tedy částku vyšší, než bylo poskytnuté bezdůvodné obohacení. Ve druhém případě (na základě smlouvy o úvěru č. 1) byla žalované poskytnuta částka 27 000 Kč, žalovaná žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) uhradila celkem 13 500 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 500 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. V částce převyšující částku dle výroku II. je tedy žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

25. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Za neúspěch žalobkyně se považuje i částka, ohledně níž bylo řízení zastaveno, kdy zastavení zavinila (čistě z procesního hlediska) žalobkyně. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 72 414,30 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 13 500 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 18,6 %, v rozsahu 81,4 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 62,8 %, vzhledem k tomu, že jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku IV.

26. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.