10 C 19/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 376 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 7 050 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 560 Kč od 21. 6. 2023 do 10. 10. 2023 ve výši 1 176 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 060 Kč od 11. 10. 2023 do 12. 12. 2023 ve výši 571,41 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 560 Kč od 13. 12. 2023 do 8. 3. 2024 ve výši 735,15 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 560 Kč od 9. 3. 2024 do 15. 4. 2024 ve výši 258,78 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 560 Kč od 16. 4. 2024 do 15. 7. 2024 ve výši 544,18 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 560 Kč od 16. 7. 2024 do 16. 7. 2024 ve výši 5,16 Kča se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 560 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení,o zaplacení částky 8 816,02 Kča o zaplacení úroku ve výši 73,98 % ročně z částky 19 926,01 Kč od 21. 6. 2023 do 14. 7. 2023 ve výši 941,52 Kč,úroku ve výši 15 % ročně z částky 19 926,01 Kč od 15. 7. 2023 do 12. 12. 2023 ve výši 1 152,13 Kč,úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 962,54 Kč od 13. 12. 2023 do 8. 3. 2024 ve výši 631,62 Kč,úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 962,54 Kč od 9. 3. 2024 do 15. 4. 2024 ve výši 217,74 Kč,úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 962,54 Kč od 16. 4. 2024 do 15. 7. 2024 ve výši 451,36 Kč,úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 962,54 Kč od 16. 7. 2024 do 16. 7. 2024 ve výši 4,20 Kča úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 962,54 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení,maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2023 dosáhne částky 75 283,00 Kč,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 8 560 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 8 816,02 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (vyplněním jedinečného kódu) s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut dne , datum, , a to na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 73,98 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 490 Kč, které byly splatné vždy k 15. dni v měsíci, počínaje březnem 2023. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Vzhledem k tomu, že nebyla uhrazena splátka splatná dne 15. 4. 2023, došlo dne 19. 6. 2023 k zesplatnění celého úvěru, kdy novou jistinu úvěru ve výši 23 596,54 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni dle jejího tvrzení právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč. Od 21. 6. 2023 pak dle žalobkyně vznikla žalovanému povinnost zaplatit jí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou této nové jistiny. Tuto smluvní pokutu žalobkyně vypočetla k datu vyhotovení žaloby na částku 8 816,02 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem částku 17 000 Kč. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala žalobou uhradit částku 8 560 Kč (jistina ve výši 6 962,54 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč) se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 8 816,02 Kč a dále smluvní úrok ve výši 73,98 %, podrobně specifikovaný v žalobě.

2. Žalovaný se vyjádřil pouze dne 3.9.2025 tak, že se se žalobkyní dohodl na splátkách a předpokladem v dobré víře dokončit smírné řešení celé věci. Jinak se nevyjádřil a jednání se nezúčastnil.

3. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Podle § 2395, § 2398 odst. 1, § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ustanovení § 122 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

8. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.

11. Z předsmluvního formuláře ze dne , datum, a z listiny nazvané jako „prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že v dostatečném časovém předstihu před zprostředkováním a uzavřením smlouvy mu bylo poskytnuto jedno vyhotovení druhého ze shora uvedených dokumentů, který obsahoval informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. Žalovaný dále mimo jiné prohlásil, že se seznámil s informacemi týkajícími se spotřebitelského úvěru, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a veškeré informace uvedené k jeho osobě jsou pravdivé a úplné.

12. Z listiny nazvané jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“) a dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru ve výši 73,98 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 62 736 Kč a měla být hrazena ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 490 Kč, a to vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dle čl. 2.2. smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 75 283,20 Kč. Dle čl. 4.2. smlouvy o úvěru se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku, kdy tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. Pokud bylo sjednáno pojištění, zahrnuje v sobě splátka i sjednanou měsíční úhradu za pojištění. Dle čl. 6.1. smlouvy o úvěru je žalovaný, pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po případném zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu smlouvy nevzniká. Smluvní pokuty dle tohoto bodu smlouvy o úvěru jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle čl. 6.2. smlouvy o úvěru má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dle čl. 6.3. smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5. smlouvy o úvěru, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

13. Z listiny Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) soud zjistil, že při podpisu klienta u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku – tzv. produkt A probíhá posouzení úvěruschopnosti klienta, takže klient vyplní osobní údaje (adresa trvalého bydliště, narození, OP, bankovní účet), vyplní údaje o finanční situaci a údaje nezbytné k posouzení úvěruschopnosti, následně je přistoupeno k verifikaci údajů o klientovi a posouzení žádosti klienta. Pozn.: mj. na základě rejstříků (Insolvenční rejstřík; RUIAN; ARES; Neplatné doklady (MVČR); DB OU; SOLUS; NRKI). Pozn.: mj. na základě historie u , Anonymizováno, (Smlouvy; Blacklisty; Pohledávky). Poskytovatel nabídne klientovi úvěr s požadovanými parametry, popř. nabídne alternativy klient si vybere z nabízených úvěrů; potvrdí, že MÁ ZÁJEM o konkrétní – finální úvěr.

14. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Dále v souladu se smlouvou o úvěru oznámila i základní parametry poskytovaného úvěru, kdy celková výše úvěru činí 20 000 Kč, celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, činí 62 736 Kč, doba trvání úvěru je 48 měsíců, celková výše splátky je 1 490 Kč a zápůjční úroková sazba činí 73,98 % ročně. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru vyplývá, že první splátka ve výši 1 490 Kč je splatná dne 15. 3. 2023 a poslední splátka úvěru je splatná dne 15. 2. 2027. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru byla dne 7. 2. 2023 vyplacena částka 20 000 Kč.

15. Z výpisu transakcí na účet žalovaného vyplývá, že žalovaný měl 5 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru pravidelný měsíční příjem ve výši cca 25 000 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že tento byl žalobkyní předložen zcela prázdný bez jakékoliv informace o solventnosti žalovaného. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 252, což znamená jeho zařazení do kategorie I. (rozmezí 166315) = nízké body do interní Score Card, která znamená vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Žalobkyně k žalobě doložila kopii občanského průkazu žalovaného, kdy z této skutečnosti vyplývá, že ho měla k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.

16. Z listiny nazvané jako „hodnocení klienta“ ze dne , datum, , která byla podepsána žalovaným vyplněním jedinečného kódu, soud zjistil, že finanční potřeba žalovaného byla 150 000 Kč, celková výše úvěru byla 20 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, a jeho pravidelný měsíční příjem činí 25 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nežije ve společné domácnosti s manželkou/partnerkou, forma bydlení je „u rodičů“. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto uvedl ve výši 9 560 Kč (životní minimum 4 860 Kč, splátky 1 000 Kč, bydlení 3 600 Kč, ostatní 100 Kč).

17. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na pohledávku uhradil z vyplacené částky 20 000 Kč celkem 18 490 Kč (zbývá doplatit 28 193,09 Kč).

18. Z výzev k zaplacení ze dne 16. 5. 2023 a ze dne 15. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek a opakovaně ho vyzývala ho k úhradě těchto splátek, náhrady účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením a smluvních pokut ve výši 499 Kč za splátku. Žalobkyně žalovaného upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 19. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou dlužných splátek o délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě částky 25 560 Kč (tj. původní jistina ve výši 19 926,01 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 3 670,53 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, úhrada za pojištění 366 Kč).

19. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 včetně podacího archu dokládajícího odeslání této výzvy vyplývá, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

20. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok ve výši 73,98 % ročně, tedy celkem částku 62 736 Kč, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 1 490 Kč. Částka 20 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne 7. 2. 2023. Žalovaný uhradil celkem částku 18 490 Kč.

21. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

22. Soud I. stupně již při rozhodování o návrhu na schválení smíru uzavřel, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí žalobkyně k plnění své zákonné povinnosti uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Úvěrová historie žalovaného byla ověřována v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně doložila potvrzení o příchozích úhradách na účet žalovaného ve výši kolem , částka, měsíčně, přičemž se zřejmě jednalo o příjem ze zaměstnání. Pracovní smlouvu či výplatní pásky žalobkyně po žalovaném nepožadovala. Soud za takového stavu řízení ke dni 17.9.2025 pro rozpor s právními předpisy smír neschválil.

23. Ke dni vyhlášení rozsudku soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet, neboť jak je známo, spotřebitelé často „vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze samotného zákona o spotřebitelském úvěru, rovněž z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je uvedeno shora, Ústavní soud či také Nejvyšší soud. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

24. Žalobkyně k plnění své zákonné povinnosti uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Úvěrová historie žalovaného byla ověřována v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno v rozsahu interně vymezeném žalobkyní pro daný produkt A na dálku. Žalobkyně doložila potvrzení o příchozích úhradách na účet žalovaného ve výši kolem , částka, měsíčně, přičemž se zřejmě jednalo o příjem ze zaměstnání. Pracovní smlouvu či výplatní pásky žalobkyně po žalovaném nepožadovala.

25. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů u nebankovních společností (tedy klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je neplatnost smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaný schopen sjednaný závazek splácet. Byť měl žalovaný před sjednáním úvěru stálý příjem ve výši cca , částka, , samotná výše příjmu není dostačující pro odůvodnění poskytnutí úvěru a nemůže být pouze výší příjmů odůvodněna solventnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný může mít řadu jiných závazků u jiných věřitelů (takové riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, nepochybně existuje). Žalovaný byl navíc v databázi NRKI žalovaný zařazen do kategorie s vyšším rizikem, a tím spíš se měla žalobkyně zabývat výdaji žalovaného a nespoléhat se pouze na jeho tvrzení ohledně svých výdajů a splátek jiných úvěrů či zápůjček, kdy žalovaný uvedl výdaje ve výši , částka, coby životní minimum, , částka, na bydlení, , částka, splátky a , částka, ostatní. Žalobkyně uvádí, že finanční rezerva žalovaného byla , částka, měsíčně, přitom pokud by žalovaný skutečně takovou finanční rezervu měsíčně měl, velmi pravděpodobně by si opakovaně nepůjčoval peníze, kdy dle jeho tvrzení již splácel jiné úvěry či půjčky. V této situaci by obezřetný úvěrující vyžadoval po osobě žalovaného další informace k jeho majetkové situaci (například úplný výpis z bankovního účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru). Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho měsíční výdaje jsou , částka, (z toho , částka, splátky) a výši těchto měsíčních výdajů žalobkyně nikterak neověřila. Tyto skutečnosti vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována toliko pro formu. Soud je toho názoru, že žalobkyně si měla ověřit a požadovat doložení žalovaným tvrzených skutečností. Po žalovaném mělo být požadováno větší množství informací, které by mohly vést k ověření toho, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které žalobkyně měla k dispozici, nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovaný je dostatečně solventní osobou a může mu být úvěr poskytnut, přesto však žalovanému peněžní prostředky poskytla. Soud je toho názoru, že každý klient by měl být posuzován žalobkyní individuálně, soud se ztotožňuje se závěrem žalobkyně, že nelze ke všem úvěrům přistupovat absolutně stejně. I závěr o částce životního minima, byť částka , částka, může být vodítkem pro zpřesnění, musí žalobkyně posoudit individuálně s ohledem na konkrétní osobu a nelze ji paušalizovat, rovněž i pro v uvedené výši splátek , částka, se neměla žalobkyně spokojit pouze s porovnáním této částky s požadovanou výší úvěru, naopak samotné uvedení závazku mělo vést k jeho upřesnění a tím spíše ověření, stejně je třeba uzavřít u částky na bydlení , částka, , nelze uzavřít, že jde o částku ověřitelnou a že to „může“ být příspěvek rodičům, v případě , částka, , že je to „možná“ rozpočítaná šalinkarta, částka , částka, je sice velmi malé hodnoty, zvažovat to jako zcela pokrývají položku „doprava“ v případě bydlení v obci , adresa, , když si žalobkyně nezjistila ani místo výkonu práce žalovaného, navíc tato částka pokrývá i kurzy, záliby, „apod.“, pak i tato položka svědčí o zcela nedostatečném prověření majetkové situace povinného. Navíc podle soudu je namístě tuto položku označit jako zjevně nesmyslnou, byť se žalobkyně domnívá, že se na listinách žádný taková údaj nenachází. Navíc výdaje nelze zkoumat jen samostatně, nýbrž i v souhrnu. Byť žalobkyně poskytla žalovanému v předmětné věci „pouze“ částku 20 000 Kč a výše splátek byla v poměrně nízké výši k částce zjištěné průměrem pěti příjmů žalovaného, nebylo v předmětné věci na místě se spokojit pouze s paušálními, příp., Anonymizováno, neupřesněnými a neověřenými nízkými částkami, pokud byly pouze sděleny žalovaným, dle soudu bylo namístě ověřit přinejmenším výši splátek a málo uvěřitelnou položkou je i částka , částka, , kterou si dle jen stěží v dnešní době představit, že pokryje měsíční náklady na dopravu a záliby. Navíc předložení pětiměsíčních příjmů byl pro žalobkyni předpokladem schopnosti úvěr splácet, přestože skóre žalovaného bylo v takové výši, že úvěry při takovém skóre jsou u žalobkyně kompletně zamítány, příp. považovány pouze za překlenovací.

26. Co se týče povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší, odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, který je možné použít i na současnou právní úpravu a podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.

27. Nedostatečné ověření žalovaného se projevilo již při první splátce, v měsíci následujícím po poskytnutí částky 20 000 Kč, když při žalobkyní dovození měsíční rezervě žalovaného dle jejího hodnocení , částka, , žalovaný neuhradil první splátku ve výši 1 490 Kč včas, uhradil ji až s 28denním zpožděním, včas neuhradil ani žádnou z následující splátek, pokud je uhradil (13 splátek ze 48 zcela a 14. splátku částečně), pak se zpožděním 123-304 dnů.

28. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu se shora uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tímto však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jelikož jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 20 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaný uhradil celkem částku , částka, , je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky 1 510 Kč, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 25 947,10 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 1 510 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 5,8 %, v rozsahu 94,2 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 88,4 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.