10 C 27/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Mgr Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 42 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 600 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 16 600 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 25 600 Kč s 10,37% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 7 944 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 786,33 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 42 200 Kč s příslušenstvím, které sestává z 10,37% úroku ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, z 10% úroku z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 259,86 Kč (jedná se o kapitalizaci do [datum]), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovaný uhradil 3 400 Kč. Částka 42 200 Kč představuje 20 000 Kč dlužnou jistinu úvěru, 4 544 Kč dlužný úrok z úvěru, 3 084 Kč dlužný poplatek z úvěru, 3 572 Kč dlužný administrativní poplatek z úvěru, 11 000 Kč smluvní pokutu. Pohledávka byla převedena na žalobkyni.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Žalobkyně doložila žádost o úvěr podepsanou [datum], kterou žalovaný požádal společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru 20 000 Kč, jedná se o žádost formulářového typu, to znamená, že v ní žalovaný jakožto žadatel o úvěr zaškrtával údaje hodící se k jeho osobní a majetkové situaci. Žalovaný zaškrtl, že je podnikatel, že je ženatý, je jedinou osobou výdělečně činnou v domácnosti, žije u rodičů, má auto a standardní vybavení domácnosti, jeho příjem, který je současně příjmem celé domácnosti činí 45 853 Kč, průměrné měsíční výdaje 12 500 Kč (elektřina 1 500 Kč, stravování, výživné 3 000 Kč, ostatní výdaje bez bližšího určení 8 000 Kč). Dle zaškrtnutí doložil občanský průkaz, řidičské oprávnění, živnostenský list, faktury (není specifikováno za co), čestné prohlášení. Pod tímto je uvedeno prohlášení (malým písmem opět formulářově předtištěno), že žadatel o úvěr prohlašuje, že uvedl úplné a pravdivé skutečnosti. Dále prohlašuje, že nejsou dány podmínky pro podání návrhu na jeho insolvenci. Dle doložené listiny nazvané finanční analýza bylo vyhodnoceno, že žalovaný má příjem 45 853 Kč, výdaje 12 500 Kč, při započtení rezervy na neočekávané výdaje 1 000 Kč disponuje 32 353 Kč měsíčně. Nebylo zaškrtnuto, zda má děti. Žalobkyně doložila výpis z živnostenského rejstříku, dle kterého žalovaný podniká pod [IČO], dále kopie faktur z [datum] na 8 316 Kč, z [datum] na 8 522 Kč, z [datum] na 9 030 Kč, z dubna 2018 (nečitelné datum) na 6 376 Kč (částka není zcela čitelná), z [datum] na 27 000 Kč, z [datum] na 8 700 Kč, z [datum] na 9 855 Kč a z [datum] na 13 908 Kč, kde je jako dodavatel uveden žalovaný. Žalobkyně doložila listinu [anonymizována dvě slova], dle které žalovaného vyhodnotila jako bonitního dle věku, toho že je OSVČ, druhu bydlení, vlastnictví auta, rodinného stavu.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], se zavázala žalovanému poskytnout neúčelový hotovostní úvěr 20 000 Kč, sjednaný na dobu určitou 13 měsíců. Tuto částku žalovaný v hotovosti v den podpisu smlouvy převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 14 600 Kč, tj. úrokem 25,85 % ročně z poskytnuté jistiny, poplatkem za uzavření smlouvy 800 Kč (který je splatný při podpisu smlouvy), poplatkem za správu úvěru 4 400 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek 3 800 Kč, v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, kdy první splátka byla splatná do 1. dne měsíce následujícího od podpisu smlouvy, RPSN činí 189,38 %. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena společností [právnická osoba], a používána opakovaně s doplňováním konkrétních parametrů úvěru. Na druhé straně smlouvy jsou uvedena ujednání o smluvní pokutě (0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, souhrn nepřesáhne součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny), dále je zde formulářově předtištěno, a to malým písmem (text připomíná grafickým zpracováním spíše text obchodních podmínek), prohlášení dlužníka a jeho další povinnosti, včetně odstoupení od smlouvy a závěrečná ustanovení. Dle uvedeného dlužník prohlašuje, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas, věřiteli poskytl úplné, pravdivé údaje. Součástí smlouvy je příloha s předpisem splátek, kde je uvedeno rozložení splátek na jednotlivé poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

5. Z přehledu k platbách žalovaného soud zjistil, že ten uhradil na smlouvu o úvěru celkem 3 400 Kč, a to tak, že dne [datum] (tedy v den podpisu smlouvy a převzetí hotovosti úvěru) uhradil 800 Kč a 2 600 Kč.

6. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na [právnická osoba], přičemž toto soud ověřil z notářského zápisu sepsaného [notářkou]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [datum], [anonymizováno] [číslo] [rok], [spisová značka], smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], dne [datum], vč. přílohy označující tuto pohledávku č. smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. dodatku ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, opětovně upozorněn na převod této pohledávky na [právnická osoba] a dále na postoupení na žalobkyni, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).

7. Činností soudu bylo zjištěno, že žalovaný byl v době sjednání uvedené smlouvy o úvěru (a stále je) otcem dvou nezletilých dětí (narozené 2014, 2016).

8. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že žalovaný měl v době sjednání uvedené smlouvy o úvěru čtyři exekuční řízení, mezi oprávněnými je i nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů, společnost [právnická osoba], současně má 13 záznamů o exekučních řízeních.

9. Z řízení [vedených] [spisová značka] [anonymizováno] u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný již v době před květnem 2018 měl smlouvu [anonymizováno] uzavřenou se společností [právnická osoba], ze které dlužil částku 52 063,23 Kč, z řízení [anonymizováno] [spisová značka] vedeného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný již v době před květnem 2018 měl smlouvu [anonymizováno] uzavřenou se společností [právnická osoba], ze které dlužil částku 24 778,22 Kč.

10. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ust. § 2175 an. o. z. upravuje koupi závodu.

19. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], prodal část závodu včetně pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba] (ve smyslu § 2175 an. o. z.), a ta postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), která měla dle tvrzení a doložení žalobkyně, sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, soud však dospěl k závěru, že [právnická osoba], nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv.“ pro formu“, a úvěry i bez posouzení úvěruschopnosti dle zákonné úpravy poskytovala. [právnická osoba], přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně. Navíc od spotřebitele má vyžadovat sdělení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Zcela očividnou pochybnost nad postupem právního předchůdce žalobkyně vzbuzuje již ta skutečnost, že jí k doložení tvrzených příjmů postačili faktury, vystavené žalovaným jako dodavatelem, když tyto samy o sobě nic neosvědčují (nemluvě o tom, že mohou byt vystaveny falešně), v tomto ohledu by vypovídající hodnotu osoby samostatně výdělečně činné mělo zajisté daňové přiznání, resp. jeho část z rozhodnými údaji. Žalovaný byl navíc v době sjednání živitelem dvou nezletilých dětí, pravděpodobně i manželky na rodičovské dovolené, a tomu výdaje na stravu a výživné 3 000 Kč nepochybně neodpovídají. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje dále to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení, tedy o měsíčních výdajích. Skutečnosti sloužící k ověření úvěruschopnosti společností [právnická osoba], byly kusé, a ve vzájemné souvislosti nemohly dát vypovídací hodnotu o stavu žalovaného. Zcela absentuje jakákoli lustrace v rejstříku typu NRKI, SOLUS, či zjištění, zda není žalovaný v exekučním řízení. Závěru, že [právnická osoba], nedostála své zákonné povinnosti, nasvědčuje také skutečnost, že žalovaný měl v době sjednání úvěru 4 probíhající exekuční řízení. Z tohoto přístupu žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný uhradil 3 400 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 16 600 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 16 600 Kč od [datum] do zaplacení (soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne, který následuje po dni, kdy byla ujednána splatnost poslední splátky, tj. jak uvedla žalobkyně [datum]). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 25 600 Kč s 10,37% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 7 944 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 786,33 Kč (když k této poslední částce soud dospěl tak, že si kapitalizoval 10% úrok ročně z částky 16 600 Kč od [datum] do [datum] a tuto částku 1 473,53 Kč odečetl od požadovaného kapitalizovaného úroku 2 259,86 Kč, tedy tak, aby byl řádně vyčerpán předmět řízení).

21. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 42 %, v rozsahu 58 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 16 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

22. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.