10 C 30/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 800 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 8 800 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 14 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 200 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 23 400 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovanému byla dne [datum] v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč, téhož dne na ni uhradil 800 Kč a 2 600 Kč (tedy 3 400 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba], částku úvěru společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru s v 13 měsíčních splátkách (splatnost poslední splátky 14. 1. 2018). Žalovaný uhradil celkem 11 200 Kč. Na jistině zbývá dluh 20 000 Kč a na poplatku 3 400 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena dle žalovaným vyplněné žádosti o úvěr posouzením dle vnitřních kritérií, ve které uvedl svoji osobní a majetkovou situaci, žalovaný doložil doklady dle vyplněné žádosti. Vnitřními kritérii je 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů při požádání o úvěr, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázi inkasních agentur. Pohledávka byla převedena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Žalobkyně doložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsanou [datum], kterou žalovaný požádal společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru 20 000 Kč na 13 měsíců, jedná se o žádost formulářového typu, to znamená, že v ní žalovaný jakožto žadatel o úvěr zaškrtával údaje hodící se k její osobní a majetkové situaci, případně vepisoval bližší informace. Žalovaný zaškrtl, že je svobodný a žije u rodičů (standardní vybavení domácnosti), je jedinou osobou výdělečně činnou v domácnosti, je zaměstnán [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba], na dobu neurčitou, jako manipulační dělník s příjmem 9 099 Kč, průměrné měsíční výdaje jsou 3 500 Kč stravné, výživné, a 500 Kč (ostatní výdaje). Dle zaškrtnutí doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a čestné prohlášení. Dále uvedl, že má zkušenosti týkající se spotřebitelských úvěrů. Dle doložených výplatních pásek měl žalovaný v 9/2016 čistý příjem 16 442 Kč, avšak ze mzdy mu byla stržena přednostní pohledávka 7 173 Kč (takže vyplaceno žalovanému bylo 9 269 Kč), v 10/2016 čistý příjem 13 920 Kč, avšak ze mzdy mu byla stržena přednostní pohledávka 5 160 Kč (takže vyplaceno žalovanému bylo 8 760 Kč), v 7/2016 čistý příjem 17 050 Kč, avšak ze mzdy mu byla stržena přednostní pohledávka 7 781 Kč (takže vyplaceno žalovanému bylo 9 269 Kč), dle pracovní smlouvy ze dne [datum] se jedná o pracovní poměr u uvedeného zaměstnavatele na dobu neurčitou. Žalovaný doložil čestné prohlášení, kde uvádí, že rodičům nepřispívá na bydlení. Žalobkyně dále doložila listinu zvanou finanční analýza a credit scoring, dle které bylo u žalovaného uvažování o majetkových poměrech tak, že jeho čistý měsíční příjem je 9 099 Kč, výdaje 3 500 Kč (dále odhad na měsíční výdaje s navýšením na 4 000 Kč a dále 1 000 Kč na nečekané výdaje), takže má k dispozici 4 099 Kč, zde je uveden počet výdělečně činných osob v domácnosti 1, [právnická osoba] počítá s minimálními měsíčními výdaji na osobu 3 500 Kč, dle credit scoringu bylo žalovanému přiděleno celkem 19 bodů (v rozmezí 10 – 24 bodů lze poskytnutou úvěr do 25 000 Kč, v rozmezí do 9 bodů úvěr poskytnout nelze), avšak zde soud upozorňuje, že přidělení a součet bodů vzbuzuje pochybnosti - např. osobní hodnocení zástupce uvěrujícího, dále položka historie žadatele ve vztahu k dosavadním úvěrům, kde je uvedeno, že nikdy neměla půjčku, úvěr, proto jí bylo přiděleno 0 bodů (avšak vyšší bodové hodnocení je přiděleno v případě, že se jedná o žadatele s již několikátým úvěrem, půjčkou, kdy už tento způsob přidělování bodů vzbuzuje pochybnost, naopak by měl být lépe hodnocen žadatel dosavadně bez tohoto typu úvěrů).

4. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový hotovostní úvěr 20 000 Kč, sjednaný na dobu určitou 13 měsíců. Tuto částku žalovaný v hotovosti v den podpisu smlouvy převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 14 600 Kč, tj. úrokem 25,85 % ročně z poskytnuté jistiny (to je 5 600 Kč), poplatkem za uzavření smlouvy 800 Kč, poplatkem za správu úvěru 4 400 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek 3 800 Kč, v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, kdy každá splátka je splatná do„ není čitelné kolikátého dne, ale je to dvojmístné číslo, pravděpodobně 14. dne“ kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k uzavření smlouvy o úvěru. RPSN činí 189,38 %. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena společností [právnická osoba], a používána opakovaně s doplňováním konkrétních parametrů úvěru. Pod čl. V. je uvedeno ujednání o smluvní pokutě 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí překročit součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (0,5 krát 20 000 Kč je 10 000 Kč), dále je zde formulářově předtištěno (text připomíná grafickým zpracováním spíše text obchodních podmínek) prohlášení dlužníka a jeho další povinnosti, včetně odstoupení od smlouvy a závěrečná ustanovení. Dle čl. VIII dlužník prohlašuje, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas, věřiteli poskytl úplné, pravdivé údaje. Součástí smlouvy je příloha s předpisem splátek, kde je uvedeno rozložení splátek na jednotlivé poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

6. Dle přehledu plateb žalovaný hned v den uzavření smlouvy, tedy [datum], uhradil 800 Kč a 2 600 Kč, dále hradil dne [datum] částku 2 600 Kč, dne [datum] částku 2 600 Kč a dne [datum] částku 2 600 Kč.

7. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že v době sjednání úvěru dne [datum], byl žalovaný v exekuci, bylo vůči němu vedeno jedno exekuční řízení.

8. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na [právnická osoba], [IČO], přičemž toto soud ověřil z notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovaným na [osobní údaje žalobkyně], a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky již právním zástupcem a upozorněn na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy dne [datum]).

9. Žalobkyně po poskytnutí poučení dle § 118a o. s. ř., skutková tvrzení ohledně splatnosti celého úvěru, případně jednotlivých splátek, a skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud jde o ostatní přednostní pohledávky žalovaného a jejich odraz v listinách ohledně výdajů žalovaného, a doplnění, jakým způsobem byly posuzovány měsíční výdaje domácnosti žalovaného (když žil v domácnosti se svými rodiči), nedoplnila.

10. Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Ust. § 2175 an. o. z. upravuje koupi závodu.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] žalovaný požádal společnost [právnická osoba], o poskytnutí peněžních prostředků 20 000 Kč, téhož dne bylo mezi nimi uzavřeno ujednání, na základě kterého [právnická osoba], poskytla žalovanému 20 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit jí tuto částku společně s částkou 14 600 Kč (označenou jako celkové náklady spotřebitelského úvěru). Žalovaný uhradil hned [datum] částku 800 Kč a 2 600 Kč, dále uhradil dne [datum] částku 2 600 Kč, dne [datum] částku 2 600 Kč a dne [datum] částku 2 600 Kč, celkem tedy 11 200 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s dalšími úhradami, dluží tak 23 400 Kč. Celá pohledávka se stala splatnou nejpozději se splatností poslední splátky, tj. dne [datum]. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána na základě informací poskytnutých žalovaným, a dle vnitřních kritérií [právnická osoba], mezi které patří mimo jiné i nula exekučních řízení, avšak jak bylo soudem zjištěno, proti žalovanému byla v době [datum] vedena jedna exekuce. Dále došlo k postupnému převodu pohledávky z tohoto ujednání na [právnická osoba], a poté žalobkyni.

20. Pokud se jedná o právní posouzení věci, co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], prodal část závodu včetně pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba] (ve smyslu § 2175 an. o. z.), a ta postoupila platně pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], (§ 1879 an. o. z.), přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (a to s ohledem na shora uvedenou judikaturu). Z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), která měla dle tvrzení a doložení žalobkyně, sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, soud však dospěl k závěru, že [právnická osoba], nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v nemalé výši 20 000 Kč, ačkoliv nemohla na základě jí požadovaných a zjištěných kusých informací dospět k závěru, že se jedná o osobu dostatečně solventní. Informace o zaměstnání a způsobu bydlení, které [právnická osoba] požadovala a byly doloženy, jsou samozřejmě v pořádku. Soud kvituje i to, že byl doložen příjem žalovaného, avšak už vůbec nebyly doloženy výdaje žalovaného. Pokud z doložených výplatních pásek plyne, že jsou strhávány částky na přednostní pohledávky, měla tato skutečnost [právnická osoba], upozornit na nutnost důkladněji se zabývat majetkovými poměry žalovaného (neboť pokud je osoba v exekuci, zjevně není alespoň částečně schopna plnit své závazky). [právnická osoba] muselo být známo, jaký typ klientů vyhledává nebankovní spotřebitelské úvěry, a v takovém případě je nutné zjišťovat více informací komplexně svědčících o skutečné majetkové situaci úvěrovaného (například výpis z bankovního účtu či alespoň sdělení banky prokazující zůstatek peněžních prostředků žalovaného na bankovním účtu). Měsíční příjem žalovaného přitom byl ve značně podprůměrné výši a bylo tedy očekávatelné, že žalovaný může mít povinnost hradit i jiné závazky z obdobných smluv, či jiných svých závazků vůbec. Od spotřebitele má úvěrující vyžadovat sdělení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Informace požadované v této věci nebyly dostatečné pro dospění k závěru, že se jedná o solventní osobu. Zřejmou pochybnost nad postupem právního předchůdce žalobkyně vzbuzuje též způsob, jak byla vyplňována finanční analýza a credit scoring - pochybné přidělení plusových bodů. Skutečnosti sloužící k ověření úvěruschopnosti společností [právnická osoba], byly kusé, a ve vzájemné souvislosti nemohly dát vypovídací hodnotu o stavu žalovaného. Jedním z interních kritérií pro poskytnutí úvěru byla skutečnost, že úvěrovaný není v exekuci. Toto kritérium [právnická osoba], zcela ignorovala, když úvěr žalovanému poskytla, ačkoliv byl v exekuci. Z tohoto přístupu žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Navíc žalobkyně po poučení dle § 118a o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení v tomto ohledu nijak nereagovala a ničeho nedoplnila. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný uhradil 11 200 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 8 800 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 8 800 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení (soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne, který následuje po dni, kdy byla ujednána splatnost poslední splátky, tj. jak uvedla žalobkyně 14. 1. 2018). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 14 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 200 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení.

21. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 39 %, v rozsahu 61 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 22 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

22. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.