10 C 34/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: název , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 28 735 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 9 500 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 24 000 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení, pro částku 2 000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a pro částku 4 735 Kč představující smluvní pokutu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 307 Kč na účet č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4 735 Kč. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (, Anonymizováno, ), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 15 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 9 000 Kč s datem poslední splátky dne 6. 3. 2024. Žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh 500 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobkyně 2 000 Kč za zpoplatněné upomínání (4 upomínky) a dále smluvní pokutu ve výši 4 735 Kč. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry, kdy tyto byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a pokud tato skutečnost povede k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti předmětné smlouvy, požaduje žalobkyně, aby jí bylo soudem přiznáno vše, co žalovaný dle smlouvy o zápůjčce dostal, tedy bezdůvodné obohacení, úroky z prodlení a náklady řízení.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od , datum, je předmětem podnikání žalobkyně mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Žalobkyně doložila smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku (internetové stránky , Anonymizováno, ) mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, a jejímž předmětem bylo dle textu smlouvy poskytnutí částky 15 000 Kč bezhotovostně, převodem na účet č. , č. účtu, žalovanému. Tuto částku měl žalovaný vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč nejpozději do 93 dnů ode dne poskytnutí zápůjčky. Identifikace žalovaného je zajištěna podpisovým kódem.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 29. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 15 000 Kč. Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne 1. 2. 2024, 12. 2. 2024, 2. 3. 2024 a 11. 3. 2024, kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, a předžalobní výzvu ze dne 14. 10. 2024, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání, přičemž pouze k této předžalobní výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalovanému (podací lístek).

7. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve třech splátkách, přičemž poslední byla splatná 93. den od poskytnutí zápůjčky. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývanou „rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelskou zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelskou zápůjčku splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

15. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu nedoplnila o žádná skutková tvrzení a nedoložila žádné důkazy. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Žalobkyně nedoložila, že lustrovala žalovaného v rejstřících či databázích, ani nesdělila, jak ji taková lustrace ovlivnila v rozhodnutí o tom, že je žalovaný dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci), proto by měla standardně lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI, apod.), a uvedené zohlednit při posouzení úvěruschopnosti klienta. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo spoléháno jen na skutečnosti sdělené žalovaným nebo jím uvedené v zákaznické kartě. Není však možné vycházet pouze z objektivně nepodloženého tvrzení klienta, resp. prohlášení klienta o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky, dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelskou zápůjčku, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaný schopen splácet sjednaný peněžní závazek.

16. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný uhradil 500 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 14 500 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně celkem požadovala částku 35 012,09 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 14 500 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 41,4 %, v rozsahu 58,6 % úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalovaného pak spočívá v 17,2 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

18. Výrok IV. vychází z ustanovení položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl v řízení vydán, je třeba doměřit soudní poplatek. Soudní poplatek má dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku činit 1 537 Kč, avšak žalobkyně zaplatila pouze 1 230 Kč, je tak třeba doplatit částku 307 Kč.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.