10 C 59/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 70 907 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 29 644 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 360,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 699,84 Kč, s 25,23% úrokem ročně z částky 23 316,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 23 316,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 902 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba o zaplacení částky 28 037 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 773,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 177,12 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 17 743,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 17 743,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 709 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 41 968 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 360,99 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 23 316,62 Kč od 26. 3. 2021 do 14. 12. 2022), s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 699,84 Kč (jedná se o úrok ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny 23 316,62 Kč od 31. 10. 2021 do 14. 12. 2022), se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 23 316,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 23 316,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 28 000 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 30 676 Kč (součet kapitalizovaných úroků ve výši 16 451 Kč, částky za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 11 129 Kč a pojistného) v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 445 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku právního předchůdce žalobkyně do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 15 676 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne vyhotovení žaloby žalovaná již ničeho neuhradila. Na jistině tak dle žalobkyně dluží 23 316,62 Kč a na poplatku 18 651,38 Kč.

2. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 28 939 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 773,23 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 17 743,91 Kč od 1. 2. 2021 do 14. 12. 2022), s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 177,12 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 17 743,91 Kč od 2. 1. 2021 do 14. 12. 2022), se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 17 743,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 743,91 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 32 000 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 28 037 Kč (součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 842 Kč, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 823 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7 050 Kč a pojistného) v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 336 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku právního předchůdce žalobkyně do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 31 098 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne vyhotovení žaloby žalovaná již ničeho neuhradila.

3. Na jistině tak dle žalobkyně dluží 17 743,91 Kč a na poplatku 11 195,09 Kč. Dne [datum] byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, jakým způsobem její právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované, když v obou případech vycházel z informací získaných od žalované, zaznamenaných v zákaznických kartách, které měly být žalovanou doloženy (tyto doklady doložené žalovanou však žalobkyně nedoložila, nedisponuje jejich kopiemi), a dále z lustrace v insolvenčním rejstříku.

4. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalované poskytnout částku 32 000 Kč za poplatek 25 715 Kč. Poplatek 25 715 Kč sestává z úroku 7 842 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 10 823 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7 050 Kč. Celková částka pojistného činí za sjednanou dobu pojištění 2 322 Kč Částku 60 037 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 3 336 Kč, výše poslední splátky je 3 325 Kč. Žalovaná převzala celou částku zápůjčky v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem na smlouvě o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podpis žalované je obsažen na straně 2 smlouvy, dále na straně 2, 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalované poskytnout částku 28 000 Kč za poplatek 27 580 Kč. Poplatek 27 580 Kč sestává z úroku 16 451 Kč a poplatku za zpracování, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka 11 129 Kč. Celková částka pojistného činí za sjednanou dobu pojištění 3 096 Kč. Úroková sazba činí 49 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Částku 58 676 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 24 měsíčních hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 2 445 Kč, výše poslední splátky je 2 441 Kč. Žalovaná převzala celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem na smlouvě o úvěru. Smlouva o úvěru se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podpis žalované je obsažen na straně 2 smlouvy, na straně 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalobkyně, soud zjistil, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni (v příloze smlouvy na stranách 39 a 74 jsou na řádcích [číslo] a [číslo] uvedeny tyto pohledávky, označené v obou případech číslem původní smlouvy a žalovanou), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

8. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil, že při žádosti o zápůjčku dne [datum] žalovaná uvedla, že požaduje 20 000 Kč, druh bydlení je„ jiné“, je svobodná s dosaženým učňovským vzděláním, nevlastní auto a vyživuje jednu osobu. Je v domácnosti (na mateřské dovolené), její čistý měsíční příjem je 5 800 Kč, ostatní příjmy 500 Kč a další příjmy domácnosti 0 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 3 000 Kč, interně nesplácí [právnická osoba] [anonymizováno] žádnou částku a externí splátky činí 0 Kč. K žádosti měly být doloženy 2 výměry dávek při mateřské dovolené, což ovšem žalobkyně nedoložila. Dále žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s její osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodala návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.

9. Dle tabulky umoření k uvedené zápůjčce žalovaná uhradila celkem 31 098 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 16. 10. 2020.

10. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že při žádosti o spotřebitelský úvěr dne [datum] žalovaná uvedla, že požaduje 30 000 Kč, žije s rodiči, je svobodná s dosaženým učňovským vzděláním, důvodem úvěru je kauce na byt, nevlastní auto a vyživuje jednu osobu. Je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem je 7 600 Kč, ostatní příjmy 500 Kč a další příjmy domácnosti 0 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 2 000 Kč, interně splácí [právnická osoba] [anonymizováno] 3 336 Kč a externí splátky činí 0 Kč. K žádosti měly být doloženy 2 výměry mateřské dovolené za srpen a září 2019, což ovšem žalobkyně nedoložila. Dále žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s její osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodala návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.

11. Dle tabulky umoření ke spotřebitelskému úvěru žalovaná uhradila celkem 15 676 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 16. 10. 2020.

12. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužných částek z obou smluv (tedy jak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, tak ze smlouvy o zápůjčce) a byla upozorněna na možnost jejich soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy).

13. Žalobkyně byla soudem s poučením o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě žalovaných smluv ověřena a posouzena úvěruschopnost žalované. Podáním ze dne 16. 8. 2023 žalobkyně toliko citovala právní úpravu a uváděla, jak by měla být vykládána, dále uvedla informace obsažené v zákaznických kartách, přičemž sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované, které měla před uzavřením obou smluv předložit. Ničeho dalšího žalobkyně nedoložila.

14. Závazkové vztahy, vzniklé dne [datum] a dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tyto vztahy řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 § 1815 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle § 2395 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Dle § 2390 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 22. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.

23. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

26. Ve vztahu k žalovaným pohledávkám dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], o poskytnutí peněžních prostředků. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované nejprve částku 32 000 Kč v hotovosti, následně částku 28 000 Kč v hotovosti. Závazek, k jehož úhradě se žalovaná zavázala poprvé v 24 měsíčních splátkách, činil 60 037 Kč. Druhý závazek, ke kterému se žalovaná zavázala v 18 měsíčních splátkách, činil 58 676 Kč. Informace o výdělkových a majetkových poměrech žalované závisely toliko na její osobě. Žalobkyně co do zkoumání úvěruschopnosti žalované ničeho nedoložila, tedy nedoložila tvrzené žalovanou předkládané doklady o příjmu, kdy z toho důvodu je pochybné, nakolik byly tyto tvrzené příjmy doloženy. Další otázkou pak je, do jaké míry uvedla žalovaná pravdivé údaje, co se týče jejích měsíčních výdajů (v prvním případě 3 000 Kč, ve druhém případě 2 000 Kč a splátky 3 336 Kč), avšak mnohem zásadnější je, do jaké míry bylo skutečným záměrem věřitele posoudit opravdovou situaci žalované z pohledu její solventnosti. V obou věcech se nepochybně jedná o závazkové vztahy, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr a spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390, § 2395 an. o. z., komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry či zápůjčky poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

27. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr, resp. zápůjčku. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

28. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene žalobu doplnila pouze o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, předmětných smluv a zákaznických karet. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci), proto by měl standardně lustrovat žalovanou v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI, apod.), a uvedené zohlednit při posouzení úvěruschopnosti klienta. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdce provedl lustraci klienta pouze v insolvenčním rejstříku, kdy ve zbytku bylo spoléháno jen na skutečnosti sdělené klientem nebo jím podepsané (předtištěné) v zákaznické kartě. Není však možné vycházet pouze z objektivně nepodloženého tvrzení klienta, resp. prohlášení klienta o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

29. Soud dospěl k závěru, že ani v jednom ze shora uvedených případů právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by na základě získaných informací vyžadoval doložení dalších tvrzení žalované k její majetkové situaci. Skutečnost, že žalovaná disponovala příjmem ve výši 6 300 Kč, resp. 8 100 Kč, byla toliko tvrzena, nikoliv doložena, kdy nebylo doloženo ani to, zda jsou z příjmu prováděny nějaké srážky či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně se měl dále zabývat doložením výdajů žalované, minimálně co do základních životních potřeb a výše závazků, dále i zkoumáním způsobu splácení dosavadních závazků. Skutečnost, že tak neučinil, vzbuzuje pochybnosti o tom, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně přistupoval k plnění své zákonné povinnosti ohledně úvěruschopnosti klienta, a zda se nejednalo o její plnění pouze„ pro formu“. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje také to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení. Nebankovní poskytovatel úvěrů musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

30. V souladu s uvedeným dospěl soud k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] smlouvy o zápůjčce [číslo] z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], nesplnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, resp. poskytl žalované úvěr a zápůjčku v případě, kdy byly dány pochybnosti o schopnosti žalované řádně splácet a dostát svému závazku. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalované bylo učiněno na základě kusých, nevypovídajících a nedoložených informací. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smluv, zejména ujednáními o sjednaném úroku a dalších poplatcích. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal nárok na bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V případě smlouvy o zápůjčce [číslo] byla žalované poskytnuta částka 32 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila celkem 31 098 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 902 Kč. V případě smlouvy o úvěru [číslo] byla žalované poskytnuta částka 28 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila celkem 15 676 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 12 324 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. a III. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částek představujících bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

31. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 12,5 %, v rozsahu 87,5 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 75 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku V.

32. Výrok VI. vychází z ustanovení položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl v řízení vydán, je třeba doměřit soudní poplatek. Soudní poplatek má dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku činit 3 546 Kč, avšak žalobkyně zaplatila pouze 2 837 Kč, je tak třeba doplatit částku 709 Kč.

33. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.