10 C 63/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 23 177 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 3 321 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 17 921 Kč od 31. 7. 2022 do zaplacení, pro částku 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a pro částku 5 256 Kč představující smluvní pokutu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 256 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 17 921 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 256 Kč. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 14 600 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 3 321 Kč dne 30. 7. 2022. Žalovaný neuhradil žalobkyni na svůj dluh ničeho. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobkyně 2 500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu ve výši 5 256 Kč. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry, kdy tyto byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že ohledně příjmů vycházela z informací sdělených žalovaným a příjmy ověřila z výplatních pásek za leden a únor 2022. Ohledně výdajů sdělila žalobkyně, že tyto žalovaný neuvedl, proto vycházela z částky nezabavitelného minima. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila nahlédnutím do centrální evidence exekucí a ke svému vyjádření doložila výplatní pásky žalovaného za leden a únor 2022, sjetinu z exekučního rejstříku a kopii občanského průkazu žalovaného dokládající ověření totožnosti žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Žalobkyně doložila smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku (internetové stránky [webová adresa]) mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] a jejímž předmětem bylo dle textu smlouvy poskytnutí částky 14 600 Kč bezhotovostně, převodem na účet č. [bankovní účet] žalovanému. Tuto částku měl žalovaný vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 3 321 Kč nejpozději do 30. 7. 2022. Identifikace žalovaného je zajištěna podpisovým kódem.

6. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného byla soudem ověřena dotazem na společnost [právnická osoba]) částku 14 600 Kč. Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne 6. 8. 2022, 13. 8. 2022, 20. 8. 2022, 29. 8. 2022 a 13. 9.2022, kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvu ze dne 18. 5. 2023, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání, přičemž pouze k této předžalobní výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalovanému (podací lístek).

7. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 14 600 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 3 321 Kč nejpozději do 30. 7. 2022. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývanou„ rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelskou zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelskou zápůjčku splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

15. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila pouze o obecná tvrzení a citaci toho, co žalovaný uvedl k dotazu žalobkyně. Dále o tvrzení, že žalovaný neuvedl své výdaje, tak žalobkyně počítala s částkou nezabavitelného minima. Žalobkyně doložila dvě výplatní pásky z ledna a února 2022, tedy 4 a 5 měsíců před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce, kdy tyto jen stěží vypovídají o aktuální finanční situaci žalovaného. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci), proto by měla standardně lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI, apod.), a uvedené zohlednit při posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného pouze v centrální evidenci exekucí, kdy ve zbytku bylo spoléháno jen na skutečnosti sdělené žalovaným nebo jím uvedené v zákaznické kartě. Není však možné vycházet pouze z objektivně nepodloženého tvrzení klienta, resp. prohlášení klienta o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky, dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelskou zápůjčku, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaný schopen splácet sjednaný peněžní závazek. Žalobkyně se nezabývala doložením výdajů žalovaného (přestože tento kupříkladu uvedl, že bydlí„ v podnájmu“), a to ani co do základních životních potřeb, dále nezkoumala existenci či výši závazků žalovaného ani způsob splácení dosavadních závazků. Skutečnost, že tak neučinila, vzbuzuje pochybnosti o tom, jakým způsobem přistupovala k plnění své zákonné povinnosti ohledně úvěruschopnosti klienta, a zda se nejednalo o její plnění pouze„ pro formu“.

16. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 14 600 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 14 600 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně celkem požadovala částku 29 064,8 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 14 600 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 50,2 %, v rozsahu 49,8 % úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalobkyně pak spočívá v 0,4 %, proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III.

18. Výrok IV. vychází z ustanovení položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl v řízení vydán, je třeba doměřit soudní poplatek. Soudní poplatek má dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku činit 1 284 Kč, avšak žalobkyně zaplatila pouze 1 028 Kč, je tak třeba doplatit částku 256 Kč.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.