10 C 79/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A trvale bytem Adresa žalobce A právně zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 46 618,05 Kč s příslušenstvím, o zaplacení částky 112 023 Kč s příslušenstvím, o zaplacení částky 39 618,40 Kč a o zaplacení částky 12 129 Kč

I. Žaloba o zaplacení 46 618,05 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 46 618,05 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 60 % ročně z částky 46 618,05 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba o zaplacení 112 023 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 112 023 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 60 % ročně z částky 112 023 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 39 618,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 12 129 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 481 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení ze smluv o zápůjčkách, se žalovanou tyto uzavřel distančním způsobem prostřednictvím webů www., Anonymizováno, .cz a www., Anonymizováno, .cz provozovaných společností , právnická osoba, , žalovaná dle smlouvy neuhradila žalobci všechny splátky ve výších uvedených ve výroku I. a II.

2. Žalovaná se zaplacením nesouhlasí, žalobce poskytuje spotřebitelské úvěry bez potřebného povolení, uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné, navíc se žalobce bezdůvodně obohatil a toto požaduje ve výších uvedených ve výrocích III. a IV. vrátit vzájemnými návrhy.

3. Žalobce se vzájemnými návrhy nesouhlasí, zákon o spotřebitelském úvěru aplikovat nelze.

4. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, a smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, soud zjistil, že jde o smlouvy formulářového typu, které uzavřeli účastníci, první z nich 3. 6. 2022, výše zápůjčky 50 000 Kč, roční smluvní úrok 60 %, měsíční splátka 2 766 Kč, doba trvání zápůjčky 48 měsíců se splatností 3. dne každého měsíce a celková dlužná částka 132 768 Kč, druhá ze smluv výše 75 000 Kč, stejný smluvní úrok a doba trvání zápůjčky, měsíční splátka 4 149 Kč, splatnost 14. den, celková dlužná částka 199 152 Kč s tím, že v obou případech náleží věřiteli jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky.

5. Ze smlouvy o spolupráci soud zjistil, že společnost , právnická osoba, provozuje internetovou platformu www., Anonymizováno, .cz , právnická osoba, zprostředkovávat uzavření smluv o zápůjčce, a to za dohodnutou odměnu. Ze zpráv tohoto investora soud zjistil, že každý zájemce o zápůjčku dostane jedinečný kód, pod kterým je identifikován a ID do tohoto systému. Žalovaná svoji identitu doložila občanským průkazem, z detailů pohybu soud zjistil, že na účet žalované byla dne 4. 6. 2022 poukázána platba 43 361,60 Kč, resp. 14. 9. 2023 částka 65 042,40 Kč. Platby ve výších 50 000 Kč a 75 000 Kč potvrdila , právnická osoba, . vůči žalobci.

6. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že žalovaná nemá žádný záznam, ze splátkových kalendářů k předmětným půjčkám, že z celkové částky 132 768 Kč bylo splaceno 86 261,04 Kč, a to 32 splátkami s tím, že již 6. z nich splatná 3. 12. 2022 byla opožděná. V případě celkové částky 199 152 Kč bylo splaceno 87 129 Kč celkem 21 platbami, s tím, že již 2. z plateb byla splacena o 26 dnů později.

7. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná pobírala peněžitou pomoc v mateřství a z jejích výpisů rovněž plyne, že její příjmy byly prostřednictvím různých zprostředkovatelů úvěrů či půjček, zápůjček, nebo že se řada plateb takových zdrojů financování týkaly, např. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , přičemž některé tyto subjekty jsou ve výpisech uvedeny opakovaně.

8. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 15. 9. 2025 jsou zjistil, že žalované žalobce poskytl 3x zápůjčku, z doplňující zprávy ze dne 5. 11. 2025, že u žalobce je evidováno do 31. 8. 2022 na www., Anonymizováno, .cz, následně www., Anonymizováno, .cz celkem 84 smluv o zápůjčce uzavřených prostřednictvím těchto webů. Ze zprávy a rozhodnutí České národní banky ze dne 12. února 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, byla uznána vinnou ze spáchání přestupku a byla jí udělena pokuta, uznán vinným ze spáchání přestupku byl i žalobce a rovněž jemu byla udělena pokuta. V případě , právnická osoba, za to, že bez příslušného oprávnění v období od 28. 5. 2020 do 31. 8. 2022 provozovala prostřednictvím peer-to-peer platformy na svých webových stránkách uzavírání smluv o zápůjčkách kromě jiného i se žalobcem, co by poskytovateli spotřebitelských úvěrů s tím, že bylo poskytnuto celkem 353 takových úvěrů. V případě žalobce, bez příslušného oprávnění, poskytl na této platformě v období od 3. 9. 2021 do 17. 5. 2023 celkem 116 spotřebitelských úvěrů o celkovém objemu 4 340 000 Kč, to ve spojení s přílohami, uzavřenými smlouvami o zápůjčkách.

9. Ze spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 12 C 75/2025 soud dále zjistil, že pokud jde o třetí ze smluv, kterou uzavřeli účastníci, pak o této již bylo soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne 3. listopadu 2025, žalobu soud zamítl, soud shledal absolutní neplatnost této smlouvy, dále, že nebyla řádně zjištěna úvěruschopnost žalované a žalobce byl shledán jako fyzická osoba, která poskytuje spotřebitelské úvěry.

10. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním.

11. Podle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

12. Podle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2390, § 2391 odst. 1, § 2392 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2, § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 31.12.2023 - tj. ke dnům uzavření obou smluv) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“19. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

20. Žalobce, jako fyzická osoba podnikatel, uzavřel se žalovanou, spotřebitelem, 2 smlouvy o zápůjčce (celkem 3 – viz věc sp. zn 12 C 79/2025). Žalobce prostřednictvím webů www., Anonymizováno, .cz a (následně) www., Anonymizováno, .cz uzavíral smlouvy o zápůjčce (podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelské úvěry), rozhodnutím České národní banky, stejně jako provozovatel webů, byl uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu udělena pokuta. Žalobce tak poskytoval neoprávněně spotřebitelské úvěry, čímž obcházel zákonnou úpravu zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru může být toliko osoba na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které udělí Česká národní banka.

21. Žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky 50 000 Kč, resp. 75 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, částky byly krácené o poplatek prostředníka, a zaplatit úrok ve výši 60 % ročně. Fakticky na účet žalované bylo poukázáno 43 361,60 Kč, resp. 65 042,40 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná žalobci zaplatila 82 980 + 2 766 Kč (tj. celkem 85 746, žalobce požaduje 132 768 Kč), resp. 87 129 Kč (žalobcem požadováno 199 152 Kč). I v případě smluv o zápůjčce ne nutné v předmětné věci aplikovat ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z výpisů z účtu žalované, to ani ve spojení s výpisem z rejstříků ISIR a RZE neposoudil žalobce úvěruschopnost žalované dostatečně, tato měla před uzavřením každé smluv v jednom z měsíců vyšší debetní obrat než kreditní, na konci měsíce malé zůstatky vzhledem k obratům, v jednom případě i nulový, dokonce i s pohledávkou po splatnosti. Žalovaná byla příjemkyní rodičovského příspěvku a dále čerpala finanční prostředky od jiných úvěrových společností, nebyla tak dostatečně bonitní pro poskytnutí spotřebitelského úvěru.

22. I když žalobce nesouhlasí s aplikací zákona o spotřebitelském úvěru, bylo dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v obou případech jeho povinností posoudit úvěruschopnost žalované na základě dostatečných informací získaných od žalované, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce by (jako oprávněný poskytovatel) mohl dle zákonné úpravy poskytnout zápůjčku jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti zápůjčku splácet. Žalobce se měl v obou případech zabývat příjmy a výdaji žalované a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohl ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitelů. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka splácet nebo poskytnutí i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

23. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobce splnil (v obou případech) povinnost zabývat se úvěruschopností žalované. Pokud žalobce nebyl schopen plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesl břemeno důkazní. Pokud se tedy žalobce spokojil v obou případech s tvrzením žalované a blíže se jejími výdaji nezabýval, nabízí se otázka, do jaké míry se žalobce skutečně zabýval úvěruschopností žalované, resp. zda se nejednalo o zkoumání pouze pro formu. Ostražitý poskytovatel by si v obou případech vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalované, stejně tak by žalovanou lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná již 6. splátku nezaplatila 3.12.2022 včas, stejně tak 7. až 64 splátku, resp. 2. splátku 14.11.2023 – tj. žalobce poskytl žalované další zápůjčku již v době, kdy žalovaná po dobu několika měsíců nedodržovala splátky – s těmito byla ve zpoždění po dobu 8 – 29 dnů.

24. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouvy o zápůjčkách uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 3.6.2022 a dne 14. 9. 2023 jsou neplatné (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními smluv. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobce započetl na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluhy žalované, je nutné započíst na poskytnuté plnění žalobce. Jiný výklad by naopak zakládal nárok na bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. Žalovaná však v tomto řízení aktivní byla.

25. Žalobce poskytl žalované nikoliv 50 000 Kč a 75 000 Kč, nýbrž 43 361,60 Kč a 65 042,40 Kč (neplatnost smlouvy se týká i povinnosti žalované zaplatit odměnu poskytovateli), žalovaná žalobci zaplatila 85 746 Kč a 87 129 Kč, žalovaná tudíž již ke dni zahájení řízení zaplatila více, o 42 384,40 Kč, resp. o 22 086,60 Kč. Domáhá-li se žalovaná vzájemnými návrhy vrácení přeplatku, tj. bezdůvodného obohacení vůči žalobci částky 39 618,40 Kč (z celkové částky 42 384,40 Kč) a 12 129 Kč (z celkové částky 22 086,60 Kč) nepřekročila žalovaná svými návrhy celkové přeplatky a soud v tomto rozsahu žalobce zavázal tyto částky vrátit.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla zcela úspěšná jak procesní obranou vůči oběma žalobám, tak se svými vzájemnými návrhy, proto má právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplacených soudních poplatcích za vzájemné návrhy 1 000 Kč a 1 987 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. a), písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu – odpor ze dne 24.11.2025, vyjádření ze dne 9.12.2025, vzájemné návrhy ze dne 24.11.2025 ve spojení s jeho doplněním ze dne 7.1.2026 a ze dne 9.12.2025, účast na jednání před soudem dne 5.5.2026 – tj. 5 x 300 Kč, náklady žalované celkem 4 481 Kč.

27. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.