10 C 83/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 67 538,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 936,09 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 35 390,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 65 676,10 Kč od 19. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 90,15 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 70,18 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 52,76 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35,91 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18,51 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 212,01 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 326,10 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 1 212,01 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že na základě žádosti/smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla mimo jiné žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové/kreditní karty. Aktivací karty ze strany žalobce došlo k potvrzení, že smlouva nabyla účinnosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v sazebníku, a to vždy ke každému 15. kalendářnímu dni měsíce. Úroky a poplatky jsou splatné společně se splátkou. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného vůči žalobkyni. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 28. 11. 2021 a žalovaný byl současně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 67 728,77 Kč a skládala se z dlužných splátek 12 120,14 Kč, poplatků 450 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 190,66 Kč, smluvní pokuty 1212,01 Kč, sankčních plateb 200 Kč a nesplacené části jistiny 53 555,96 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem částku 100 521,81 Kč a uhradil celkem 69 585,72 Kč Smluvní pokuta ve výši 1 212,01 Kč je vypočtena jako 10 % z dlužných splátek. Žalobkyně dne 18. 7. 2023 k výzvě soudu doplnila žalobu, když vylíčila, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z řady databází (tuto skutečnost žalobkyně toliko tvrdila, nedoložila), z informací poskytnutých od žalovaného a je tak přesvědčena, že prokázala, že postupovala s dostatečnou péčí.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

5. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Dle § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 10. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

11. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 162 458 Kč, který byl poskytován na koupi zboží v celkové hodnotě 192 458 Kč, kdy přímá platba, tedy část ceny hrazená žalovaným, činila 30 000 Kč. Roční úroková sazba činila 23,11 %, výše měsíční splátky 4 190 Kč, počet splátek 72 a celková částka splatná žalovaným byla 302 480 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný vyjádřil ke svému zaměstnání, svým příjmům a výdajům, kdy je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] jako dělník, jeho celkový měsíční příjem činí 20 000 Kč, výdaje na bydlení činí 2 700 Kč, splátky ostatních úvěrů činí 7 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a je svobodný. Součástí Smlouvy je v části B. i smlouva o úvěrovém rámci, kdy celková výše úvěrového rámce činí 50 000 Kč, měsíční splátky jsou splatné vždy k 15. dni v měsíci a o konkrétní výši měsíční splátky má být žalovaný informován ve výpisu z účtu a v SMS zprávě. Dále je v části B. smlouvy mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky, a to za každou splátku, která není zcela uhrazena do data splatnosti. Dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou 3 a více měsíčních splátek, a neuhradí-li je ani poté, co k tomu bude vyzván, má žalobkyně právo prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou.

13. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tento obsahuje informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech, dalších důležitých právních aspektech a dodatečné informace (pozn. soudu – nebylo však doloženo, že byl žalovanému tento formulář předložen). Dle sazebníku žalobkyně pro smlouvu o úvěru na koupi zboží a smlouvu o úvěrovém rámci činí účelně vynaložené náklady související s odesláním upomínky 150 Kč a účelně vynaložené náklady související s odesláním oznámení o odstoupení od smlouvy 200 Kč.

14. Z výpisů ze dne 5. 6. 2021, 5. 7. 2021, 5. 8. 2021, 5. 9. 2021, 5. 10. 2021 a 5. 11. 2021 vyplývá, že žalovaný z úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč postupně čerpal finanční prostředky, kdy na posledním výpisu je jako čerpaná částka uvedena 59 754,18 Kč. V jednotlivých výpisech byly uvedeny i výše splátek a data jejich splatnosti. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný celkem čerpal částku 100 521,81 Kč, celkem uhradil 69 585,72 Kč, přičemž naposledy uhradil částku 2 485 Kč dne 22. 6. 2021.

15. Z upozornění ke smlouvě [číslo] ze dne 25. 7. 2021, ze dne 25. 8. 2021 a z upomínky před zesplatněním pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne 25. 9. 2021 vyplývá, že žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k úhradám dlužných splátek, kdy v posledním případě žalovaného upozornila na možnost prohlásit všechny dosud nesplatné dlužné částky za okamžitě splatné.

16. Z dopisu, jehož předmětem bylo oznámení o zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/ úvěrovém rámci [číslo] ze dne 28. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že k 26. 11. 2021 došlo k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 67 728,77 Kč do 20 kalendářních dnů od data vystavení tohoto dopisu. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 6. 2022 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal (byl doložen podací arch dokládající odeslání) žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost soudního vymáhání této dlužné částky.

17. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky na koupi zboží a dále mu poskytnout finanční prostředky do úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 50 000 Kč, přičemž tyto finanční prostředky byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně prostřednictvím kreditní karty a splácet je spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách. Žalovaný pak prostřednictvím kreditní karty čerpal z úvěrového rámce celkem částku 100 521,81 Kč, když uhradil částku 69 585,72 Kč.

18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., když se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel spotřebitelského povinen posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak bylo uvedeno shora, z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Z vyjádření žalobkyně ani z doložených listinných důkazů nevyplývá, že by si vyžádala od žalovaného potvrzení od zaměstnavatele nebo jiný dokument, který by potvrzoval jím uváděnou výši příjmů, stejně tak nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřovala výši výdajů žalovaného (např. výpisem z účtu žalovaného či smlouvou o nájmu k ověření nákladů souvisejících s bydlením). Žalobkyně ani k výzvě soudu nedoložila, že by žalovaného lustrovala v databázích umožňujících posouzení solventnosti klientů (SOLUS, NRKI, BRKI, …). Dle soudu tak žalobkyně nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací. Dále dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, platí, že„ dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.“ Soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného nebyla v době sjednávání spotřebitelského úvěru žalobkyní zjišťována dostatečně. V dané věci lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila povinnost, kterou jí stanovoval zákon. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo toliko formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů.

19. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přes nedostatečné zjišťování informací o tom, zda je žalovaný dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla na základě smlouvy o úvěrovém rámci poskytnuta částka 100 521,81 Kč, žalovaný uhradil 69 585,72 Kč, kdy tuto částku soud započet oproti 100 521,81 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 30 936,09 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně celkem požadovala částku 77 899,94 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 30 936,09 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 39,7 %, v rozsahu 60,3 % úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalovaného pak spočívá v 20,6 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.