10 C 9/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 577,10 Kč

I. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 16 577,10 Kč představující kapitalizovaný úrok, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 16 577,10 Kč coby kapitalizovaný úrok, a to dle smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, a následného poskytování kontokorentního úvěru , název produktu, k běžnému účtu (dále v textu také jen „smlouva o úvěru“), kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek specifikovaný ve smlouvě a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu, dále že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný porušil závazky zejména překročením povoleného úvěrového limitu, právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu 30 962,47 Kč převedla dne 6. 4. 2021 na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka následně nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celou částku zesplatnila ke dni 9. 11. 2021 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 26 957,02 Kč. Dlužná částka se dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně. Žalovaná částka 16 577,10 Kč představuje úrok ve výši 29 % ročně z částky 25 157,02 Kč od 10. 11. 2021 do 5. 2. 2024.

2. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z interních a externích zdrojů. K tomuto žalobkyně doložila žádost o povolení debetního zůstatku , název produktu, , vyjádření právní předchůdkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti, platební historii, výpisy z běžného účtu žalovaného za období 31. 3. 2020 – 23. 9. 2020.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěrový limit 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr splácet spolu s úrokovou sazbou 21,99 %. Minimální měsíční kreditní příjem byl sjednán ve výši 50 % povoleného limitu a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku byla sjednána ve výši 29 %. K žalobě byla přiložena rovněž smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 5. 12. 2017, produktové podmínky, úrokový lístek a sazebník poplatků.

6. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že ke dni 6. 4. 2021 činila jistina 30 962,47 Kč, ke dni 29. 4. 2022 činila dlužná částka 27 648,50 Kč, z toho dlužná jistina 25 157,02 Kč.

7. Z dopisu nazvaného „Oznámení o zesplatnění“ ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 9. 11. 2021 prohlásila úvěr na částku 30 962,47 Kč za splatný.

8. Z žádosti o povolení debetního zůstatku , název produktu, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala u žalovaného osobní údaje, čísla dokladů totožnosti, rodinný stav (svobodný), druh bydlení (u rodičů), vzdělání (střední), pracovní poměr (od 15. 3. 2019 na dobu neurčitou). Dále byla evidována korespondenční adresa, průměrný čistý měsíční příjem 20 608 Kč, čistý příjem domácnosti 30 000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, počet vyživovaných osob 0 a údaje o zaměstnavateli. Doklad o hlavním příjmu byl uveden výpis z BÚ.

9. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že toto obsahuje obecné vyjádření, jak právní předchůdkyně žalobkyně postupuje při posuzování úvěruschopnosti klientů, dále tabulku informací evidovaných u žalovaného (deklarovaný a zjištěný měsíční příjem, čistý příjem domácnosti, druh bydlení atd.).

10. Z výpisů z účtu žalovaného za období 31. 3. 2020 – 23. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši cca 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný již měl v minulosti úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně. Dále soud zjistil, že žalovaný většinu svých příjmů vybíral v hotovosti. Z posledního výpisu z účtu předloženého žalobkyní (za období od 31. 8. 2020 do 23. 9. 2020) soud zjistil, že obrat kredit činil 19 348,32 Kč, obrat debet -32 012,14 Kč. Žalovaný v tomto období opakovaně posílal peníze mimo ČR, kdy popisy platby jsou „, Anonymizováno, “ – celkem 11 737 Kč, další platby mimo ČR odcházely s popisem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , kdy se dle zjištění soudu jedná zejména o zpoplatněné seznamovací stránky.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2023.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byl poskytnut úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Žalovaný neplnil závazky ze smlouvy řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku úvěru zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobkyní doložen toliko text o tom, jak její právní předchůdkyně posuzuje obecně úvěruschopnost, dále pak žádost o povolení debetního zůstatku obsahující údaje uvedené žalovaným a výpisy z účtu žalovaného, dle kterých žalovaný značnou část svých příjmů vybíral v hotovosti, a v měsíci před uzavřením smlouvy o úvěru značnou část příjmu posílal mimo ČR na účty zpoplatněných seznamovacích stránek.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“23. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

24. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

25. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. V daném případě se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a stále je poskytování úvěrů (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bylo z posouzení úvěruschopnosti žalovaného zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

26. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalovaného a z interních a externích databází, a dále popsala obecný postup posuzování úvěruschopnosti. Ke svým tvrzením doložila toliko žádost o povolení debetního zůstatku žalovaného a výpisy z účtu žalovaného do 23. 9. 2020. Z výpisů z účtu bylo patrné, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši cca 20 000 Kč. Z výpisů bylo však rovněž patrné, že žalovaný většinu svých příjmů vybíral v hotovosti, a právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla mít přehled o výdajích žalovaného. V měsíci před uzavřením smlouvy o úvěru bylo navíc z výpisu z účtu zjevné, že žalovaný zaslal poměrně vysokou částku na zahraniční účty, kdy v popisu transakce zpravidla byly adresy či názvy seznamovacích stránek. Z posledního předloženého výpisu z účtu je navíc patrné, že výdaje žalovaného na jeho účtu značně převyšovaly jeho příjmy. Nebylo tak prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výší výdajů žalovaného, stejně tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI), kdy pouhou částku 0 uvedenou v interním systému právní předchůdkyně žalobkyně v části „externí splátky“ nepovažuje soud za dostatečný důkaz toho, že do databází bylo nahlíženo. Informace z výpisů z účtu žalovaného, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, rozhodně samy o sobě nesvědčily o tom, že žalovaný je dostatečně schopný splácet úvěr. S ohledem na uvedené nezbývá než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, aby bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

27. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Tímto však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jelikož jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobkyně se žalobou domáhá úroku z prodlení ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 25 157,02 Kč od 10. 11. 2021 do 5. 2. 2024, což je dle žalobkyně den úhrady jistiny. Žalobkyni tak dlužná jistina byla dle jejího tvrzení uhrazena a touto žalobou se domáhá úroku, který byl sjednán v neplatné smlouvě o úvěru. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, na zaplacení neplatně sjednaného úroku nárok nemá. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nemá žalobkyně v takovémto případě nárok dokonce ani na zákonný úrok z prodlení. Soudu tak nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

28. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.