11 C 10/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., sídlem Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno zapsaná ve Vnitrostátním soudním rejstříku s č. zápisu Anonymizováno , identifikačním číslem - Anonymizováno Anonymizováno vykonávající bankovní činnost na území ČR prostřednictvím odštěpného závodu Jméno žalobkyně A ., organizační složka, IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 39 726,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 726,68 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 425,29 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 9,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně, obojí z částky 39 726,68 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 494 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , právnická osoba, , advokáta.

1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 8. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 39 726,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru, kterou uzavřela s žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z listiny označené jako „Smlouva o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, ““, č. , Anonymizováno, , ze dne 12. 10. 2022 (dále jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalovaný navrhl žalobkyni prostřednictvím formuláře žalobkyně uvedeného dne uzavření smlouvy, v níž by se žalobkyně zejména zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný by se v této smlouvě zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s úrokem 9,99 % ročně, jakož i další peněžní částky, v celkových měsíčních splátkách ve výši 1 187,11 Kč, vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce.

4. Z výpisu operací ke Smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření Smlouvy o úvěru a prostřednictvím SMS zprávy o tom informovala žalovaného.

5. Z historie úvěru soud zjistil, že prostředky dle smlouvy o úvěru byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně splácel po dobu téměř jednoho roku, tedy do srpna roku 2023. Po poslední splátce žalovaného činila nesplacená výše úvěru částku 39 726,68 Kč, nesplacený smluvní úrok pak částku 2 425,29 Kč.

6. Z návrhu na zahájení řízení soud zjistil, že žalobkyně od Smlouvy o úvěru odstoupila ke dni 5. 9. 2024. Totéž vyplývá z historie úvěru a listiny „Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy“.

7. Z popis procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem 26 000 Kč čistého měsíčně. Údaje o faktických výdajích žalovaného získala banka zejména dotazem do příslušných databází a vlastních systémů. Při výpočtu solventnosti žalovaného vycházela banka z celkových měsíčních výdajů žalovaného ve výši 13 588,86 Kč (splátky závazků 7 588,86 Kč, životní výdaje 6 000 Kč). Výši příjmů žalovaného žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisů z jeho spořícího účtu č. , č. účtu, .

8. Tvrzená výše splátek závazků žalovaného odpovídá údajům doloženým soudu prostřednictvím výpisů z vyhledávání v příslušných databázích a vlastních systémech žalobkyně.

9. Z žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů.

10. Z výpisů ze spořícího účtu žalovaného č. , č. účtu, doložených žalobkyní je patrné, že tento účet není primárním účtem, z něhož žalovaný hradí své výdaje. Je z něj naopak patrné, že žalovaný je rovněž majitelem bankovních účtů č. , č. účtu, a , č. účtu, . Soud si proto vyžádal také výpisy z těchto účtů žalovaného za relevantní období. Z těchto výpisů nevyplývají žádné skutečnosti, které by zakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k úhradě žalované částky. Z podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalovanému dne 30. 6. 2025 odeslána.

12. Z dalších listin soud poznatky nezískával, neboť byl přesvědčen, že i bez nich byl skutkový stav věci zjištěn dostatečně.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout mu úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal žalobkyni splatit jistinu úvěru spolu s úrokem 9,99 % ročně, jakož i další peněžní částky, v měsíčních splátkách ve výši 1 187,11 Kč, a to vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalovanému v souladu se smlouvou skutečně poskytnuty. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradami splátek, pročež žalobkyně ke dni 5. 9. 2024 od Smlouvy o úvěru odstoupila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ověřeného prostřednictvím výpisů z jeho bankovních účtů a údajů získaných dotazem do příslušných databází a vlastních systémů. Z výpisů z bankovních účtů žalovaného nevyplývají důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byla řádně odeslána předžalobní výzva k plnění.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 588 občanského zákoník, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

22. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

23. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč.

24. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

25. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlédnout i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

26. Nejvyšší soud se k povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

27. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

28. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“29. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024.

30. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené shrnuje, a to například v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, že „[n]eprověří-li věřitel dostatečně úvěruschopnost dlužníka, popř. poskytne-li mu úvěr přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.“31. Příjmy žalovaného byly žalobkyní ověřeny prostřednictvím výpisů z jeho bankovního účtu. Výdaje žalované byly dále ověřeny prostřednictvím výpisů z příslušných databází dlužníků. Žalobkyni lze sice vytknout, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze ze spořícího účtu žalovaného, z něhož žalovaný nehradil své výdaje, které z něj tedy nevyplývají. Z výpisů z dalších účtů žalovaného, které si soud vyžádal, však důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nevyvstaly.

32. Soud má tedy s ohledem na uvedená judikaturní východiska za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného lze v projednávané věci považovat za dostatečné. Soud proto shledal, že Smlouva o úvěru byla platně uzavřena.

33. Žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku na jistině úvěru neuhradil částku 39 726,68 Kč. Na smluvním úroku žalovaný do zesplatnění úvěru neuhradil částku 2 425,29 Kč. Žalovaný je dále v souladu se Smlouvou o úvěru a § 1970 občanského zákoníku povinen uhradit žalobkyni smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, a to z nesplacené jistiny úvěru 39 726,68 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení.

34. Soud tak žalobě v celém rozsahu vyhověl.

35. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, má tak proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

36. Žalobkyni vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku náleží náhrada nákladů vypočítaná dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Nynější řízení je totiž řízením zahájeným toutéž žalobkyní návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

37. Dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 700 Kč. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 2 100 Kč, náhradou hotových výdajů za tytéž 3 úkony právní služby po 100 Kč/1 úkon ve výši 300 Kč a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zákona o DPH, tj. z částky 2 400 Kč, ve výši 504 Kč. Žalobkyni také náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 590 Kč. Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 494 Kč.

38. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.