11 C 106/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 537 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 537 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z téže částky od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne 14. 10. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 10 537 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za pojistné na veřejném zdravotní pojištění, které za žalovaného uhradila (§ 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z pracovní smlouvy ze dne 14. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl od 15. 8. 2017 zaměstnancem žalobkyně na pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to na dobu určitou.

5. Z dodatku k pracovní smlouvě soud zjistil, že pracovní poměr založený uvedenou pracovní smlouvou trval až do 31. 8. 2020. Poté byl dodatkem přeměněn na pracovní poměr na dobu neurčitou.

6. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 25. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně pracovní poměr upravený pracovní smlouvou a dodatkem okamžitě zrušila, a to k datu doručení okamžitého zrušení.

7. Z přehledu informací o pracovním poměru žalovaného za listopad roku 2024 soud zjistil, že žalovaný měl po celý tento měsíc neomluvenou absenci v práci. Žalobkyně za něj za tento měsíc odvedla na veřejném zdravotním pojištění pojistné ve výši 2 552 Kč.

8. Z přehledu informací o pracovním poměru žalovaného za prosinec roku 2024 soud zjistil, že žalovaný měl po celý tento měsíc neomluvenou absenci v práci. Žalobkyně za něj za tento měsíc odvedla na veřejném zdravotním pojištění pojistné ve výši 1 317 Kč.

9. Z opravy přehledů zaměstnavatele o platbě pojistného ze dne 11. 4. 2025 soud zjistil, že za měsíce srpen, září a říjen žalobkyně za žalovaného uhradila pojistné ve výši 6 668 Kč.

10. Z žaloby soud zjistil, že žádná část uhrazeného pojistného ve výši 10 537 Kč nebyla uhrazena prostřednictvím srážek ze mzdy žalovaného.

11. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 24. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k úhradě žalované částky. Z informace o zásilce soud zjistil, že uvedená výzva byla žalovanému dne 24. 6. 2025 odeslána.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Žalovaný byl u žalobkyně v období srpen – prosinec 2024 zaměstnán. Za toto období za něj žalobkyně odvedla na pojistném na veřejné zdravotní pojištění celkem částku 10 537 Kč. Žádná část této částky nebyla žalobkyni nahrazena prostřednictvím srážek ze mzdy žalovaného. Žalovanému byla řádně zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.

14. Podle § 3 odst. 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění, pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5% z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,16 je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

15. Podle § 2910 občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku, škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

17. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

18. Předpoklady vzniku povinnosti k náhradě škody jsou 4, a to: vznik škody, porušení povinnosti, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění. V projednávané věci jsou splněny všechny tyto předpoklady.

19. Žalobkyni vznikla škoda ve výši 10 537 Kč, neboť byla povinna za žalovaného uhradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění přesto, že žalovaný řádně nedocházel do práce. Jelikož žalovaný řádně nedocházel od práce, nevznikl mu nárok na mzdu, pročež nebylo možné uspokojit uhrazené pojistné prostřednictvím srážek ze mzdy žalovaného. V takové situaci byl žalovaný dle § 3 odst. 10 zákona o veřejném pojištění byl žalovaný povinen celou dlužnou výši pojistného žalobkyni nahradit. Jelikož žalovaný tuto povinnost nesplnil, porušil svou zákonnou povinnost, čímž zasáhl do absolutního práva žalobkyně, konkrétně do práva vlastnit majetek. Jelikož je vznik škody zapříčiněn porušením povinnosti, je dána také příčinná souvislost. Jelikož neznalost zákona neomlouvá, žalovaný si přinejmenším měl být vědom, že může svým jednáním svou povinnost zakotvenou v § 3 odst. 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění porušit, proto je dáno i jeho zavinění.

20. Jelikož jsou v projednávané věci dány všechny předpoklady pro povinnost k náhradě škody, je nárok žalobkyně důvodný, proto mu soud vyhověl.

21. Žalovaný je dále v souladu § 1970 občanského zákoníku povinen uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala od 1. 8. 2025 do zaplacení.

22. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, má tak proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ta spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu.

23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.