11 C 11/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 48 567,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 28 567,90 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 29 100 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokuty 19 467,90 Kč, jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalované byla dne [datum] v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč za poplatek 14 600 Kč. Celkovou částku 34 600 Kč se žalovaná zavázala vrátit v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč (splatnost poslední splátky [datum]). Žalovaná ničeho neuhradila. Na jistině zbývá dluh 20 000 Kč a na poplatku 9 100 Kč (žalobkyně požaduje méně, než bylo sjednáno). Pro prodlení žalované žalobkyně požaduje smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z částky 29 100 Kč od [datum] do [datum]. Úvěruschopnost žalované byla hodnocena dle žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla svoji osobní a majetkovou situaci, žalovaná doložila doklady dle vyplněné žádosti. Pohledávka byla převedena na žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Žalobkyně doložila žádost o úvěr podepsanou [datum], kterou žalovaná požádala společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru 20 000 Kč na 13 měsíců, jedná se o žádost formulářového typu, to znamená, že v ní žalovaná jakožto žadatel o úvěr zaškrtávala údaje hodící se k její osobní a majetkové situaci, případně vepisovala bližší informace. Žalovaná zaškrtla, že je vdaná a žije společně s manželem v nájmu (2 osoby), má auto, je zaměstnaná u [právnická osoba], na dobu určitou do [datum], jako dělnice s příjmem 13 652 Kč, další měsíční příjmy jsou 24 300 Kč (manžel), průměrné měsíční výdaje jsou 5 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč energie, 3 000 Kč stravné. Dle zaškrtnutí doložila výplatní pásky, pracovní smlouvu a jiné smlouvy. Dále uvedla, že má zkušenosti týkající se spotřebitelských úvěrů. Kolonka k údaji, zžda má žalovaná splátky úvěru nevypláceného tímto úvěrem zůstala nevyplněna. Dle doložených výplatních pásek měla žalovaná v [číslo] čistý příjem 15 449 Kč, v [číslo] čistý příjem 14 685 Kč a v [číslo] čistý příjem 10 822 Kč, dle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] se mění pracovní smlouva ze dne [datum] (ta doložena není) tak, že doba trvání pracovního poměru je na dobu určitou do [datum]. Žalovaná doložila nájemní smlouvu napsanou na jejího manžela [jméno] [příjmení], dle které platí nájemné za bydlení ve výši 10 000 Kč vč. energií. Žalobkyně dále doložila listinu zvanou finanční analýza a credit scoring, dle které bylo u žalované uvažování o majetkových poměrech tak, že její čistý měsíční příjem je 13 652 Kč, výdaje 6 500 Kč, takže má k dispozici 6 152 Kč, zde je uveden počet výdělečně činných osob v domácnosti 1 (ačkoliv v žádosti je evidentně uvedeno 2, žalovaná a manžel), určitým způsobem [právnická osoba] počítá s minimálními měsíčními výdaji na osobu 3 200 Kč a na druhou a další osobu v domácnosti 2 900 Kč, dle credit scoringu bylo žalované přiděleno celkem 18 bodů (v rozmezí 10 – 24 bodů lze poskytnutou úvěr do 25 000 Kč, v rozmezí do 9 bodů úvěr poskytnout nelze), avšak zde soud upozorňuje, že přidělení a součet bodů vzbuzuje pochybnosti - např. plusové body byly přiřazeny za vlastnění auta (toto ale nebylo doloženo, [právnická osoba] vycházela pouze z tvrzení žalované), a osobního hodnocení zástupce uvěrujícího, dále položka historie žadatele ve vztahu k dosavadním úvěrům, kde je uvedeno, že nikdy neměla půjčku, úvěr, proto jí bylo přiděleno 0 bodů (avšak vyšší bodové hodnocení je přiděleno v případě, že se jedná o žadatele s již několikátým úvěrem, půjčkou, kdy už tento způsob přidělování bodů vzbuzuje pochybnost, naopak by měl být lépe hodnocen žadatel dosavadně bez tohoto typu úvěrů).

4. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se zavázala žalované poskytnout bezúčelový hotovostní úvěr 20 000 Kč, sjednaný na dobu určitou 13 měsíců. Tuto částku žalovaná v hotovosti v den podpisu smlouvy převzala. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 14 600 Kč, tj. úrokem 25,85 % ročně z poskytnuté jistiny (to je 5 600 Kč), poplatkem za uzavření smlouvy 800 Kč, poplatkem za správu úvěru 4 400 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek 3 800 Kč, v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, kdy první splátka byla splatná do 21. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k uzavření smlouvy o úvěru (tj. [datum]), každá další splátka až do úplného zaplacení do 21. dne následujícího měsíce. RPSN činí 189,38 %. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena společností [právnická osoba], a používána opakovaně s doplňováním konkrétních parametrů úvěru. Pod čl. V. je uvedeno ujednání o smluvní pokutě 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí překročit součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (0,5 krát 20 000 Kč je 10 000 Kč, žalobkyně ale požaduje smluvní pokutu 19 467,90 Kč), dále je zde formulářově předtištěno (text připomíná grafickým zpracováním spíše text obchodních podmínek) prohlášení dlužníka a jeho další povinnosti, včetně odstoupení od smlouvy a závěrečná ustanovení. Dle čl. VIII dlužník prohlašuje, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas, věřiteli poskytl úplné, pravdivé údaje. Součástí smlouvy je příloha s předpisem splátek, kde je uvedeno rozložení splátek na jednotlivé poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

6. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na [právnická osoba], [IČO], přičemž toto soud ověřil z notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], dne [datum]. Oznámení bylo žalované zasláno dopisem ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], [IČO], a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky již právním zástupcem a upozorněna na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy dne [datum]).

7. Soudem bylo z jeho úřední činnosti zjištěno, že žalovaná již v době sjednání předmětné smlouvy o úvěru [datum], měla sjednáno několik jiných spotřebitelských úvěrů u nebankovních poskytovatelů těchto úvěrů. Konkrétně dne [datum] smlouva o úvěru uzavřená s [právnická osoba] (15 000 Kč, uvedené soud zjistil z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 8/2021), či dne [datum] smlouva o úvěru uzavřená s [právnická osoba] (35 000 Kč, uvedené soud zjistil z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 147/2020).

8. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Ust. § 2175 an. o. z. upravuje koupi závodu.

17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], prodal část závodu včetně pohledávky za žalovanou společnosti [právnická osoba] (ve smyslu § 2175 an. o. z.), a ta postoupila platně pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], a ta ji platně postoupila na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (a to s ohledem na shora uvedenou judikaturu). Z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), která měla dle tvrzení a doložení žalobkyně, sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, soud však dospěl k závěru, že [právnická osoba], nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalované úvěr v nemalé výši 20 000 Kč, ačkoliv nemohla na základě jí požadovaných a zjištěných kusých informací dospět k závěru, že se jedná o osobu dostatečně solventní. A o tom, že tomu tak bylo, a nejednalo se o osobu dostatečně solventní, svědčí skutečnost, že byly podány na žalovanou žaloby z jiných úvěrových smluv uzavřených u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, dokonce uzavřené cca jeden měsíc před předmětnou smlouvou (a tedy disponibilní měsíční prostředky žalované musely být poníženy o splátky na tyto úvěrové produkty). Tyto skutečnosti však žalobkyně nijak nezjišťovala ani neověřovala. Informace o zaměstnání a způsobu bydlení, které [právnická osoba] požadovala a byly doloženy, jsou samozřejmě v pořádku. Soud kvituje i to, že byl doložen příjem žalované, a alespoň náklady bydlení. [právnická osoba] muselo být známo, jaký typ klientů vyhledává nebankovní spotřebitelské úvěry, a v takovém případě je nutné zjišťovat více informací komplexně svědčících o skutečné majetkové situaci úvěrovaného (například výpis z bankovního účtu či alespoň sdělení banky prokazující zůstatek peněžních prostředků žalované na bankovním účtu, pokud úvěrující kalkuluje i s tím, že vedle žalované je další osoba s příjmem, ať už manžel, partner, pak doložení tohoto příjmu apod.). Měsíční příjem žalované přitom byl ve značně podprůměrné výši (navíc v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou) a bylo tedy očekávatelné, že žalovaná může mít povinnost hradit i jiné závazky z obdobných smluv. Od spotřebitele má úvěrující vyžadovat sdělení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Informace požadované v této věci nebyly dostatečné pro dospění k závěru, že se jedná o solventní osobu a navíc zcela absentoval údaj o splátkách dalších úvěrů a tato skutečnost nebyla nijak ověřována v běžně dostupných registrech. Zřejmou pochybnost nad postupem právního předchůdce žalobkyně vzbuzuje též způsob, jak byla vyplňována finanční analýza a credit scoring - pochybné přidělení plusových bodů v případě neosvědčených skutečností a pochybné dospění k celkovému součtu bodů, na základě kterého může být úvěr poskytnut. Skutečnosti sloužící k ověření úvěruschopnosti společností [právnická osoba], byly kusé, a ve vzájemné souvislosti nemohly dát vypovídací hodnotu o stavu žalované. Z tohoto přístupu žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 20 000 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení (soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne, který následuje po dni, kdy byla ujednána splatnost poslední splátky, tj. jak uvedla žalobkyně [datum]). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 9 100 Kč a požadované smluvní pokuty 19 467,90 Kč (soud pouze dodává, že tu žalobkyně navíc požadovala ve výši přesahující součin 0,5 a poskytnuté jistiny).

19. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 46,8 %, v rozsahu 53,2 % úspěšná nebyla. Žalované by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 6,4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.