11 C 113/2018

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 36 846 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 18 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 600 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 28. 12. 2018, z částky 5 200 Kč za dobu od 29. 12. 2018 do 28. 1. 2019, z částky 7 800 Kč za dobu od 29. 1. 2019 do 28. 2. 2019, z částky 10 400 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do 25. 3. 2019, z částky 13 000 Kč za dobu od 26. 3. 2019 do 24. 4. 2019, z částky 15 600 Kč za dobu od 25. 4. 2019 do 16. 5. 2019 a z částky 18 200 Kč za dobu od 17. 5. 2019 do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 646 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 846 Kč od 6. 11. 2018 do 27. 11. 2018, z částky 34 246 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 28. 12. 2018, z částky 31 646 Kč za dobu od 29. 12. 2018 do 28. 1. 2019, z částky 29 046 Kč za dobu od 29. 1. 2019 do 28. 2. 2019, z částky 26 446 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do 25. 3. 2019, z částky 23 846 Kč za dobu od 26. 3. 2019 do 24. 4. 2019, z částky 21 246 Kč za dobu od 25. 4. 2019 do 16. 5. 2019 a z částky 18 646 Kč za dobu od 17. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 588,95 Kč, se zamítá.

IV. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 3. 7. 2018 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 29 581,42 Kč od 3. 7. 2019 do 28. 1. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 27 048,20 Kč od 29. 1. 2019 do 28. 2. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 24 448,20 Kč od 1. 3. 2019 do 25. 3. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 21 848,20 Kč od 26. 3. 2019 do 24. 4. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 19 248,20 Kč od 25. 4. 2019 do 16. 5. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 16 648,20 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 7. 2018 dosáhne částky 129 024 Kč, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou původně domáhala zaplacení pohledávky ve výši 36 846 Kč (sestávající z aktuální dlužné nové jistiny úvěru ve výši 34 848,20 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.

1. Smlouvy ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.

2. Smlouvy ve výši 1 000 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 846 Kč ve výši 9 % ročně od 6. 11. 2018 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 588,95 Kč dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou a to od 3. 7. 2018 do data podání žaloby, tj. do 6. 11. 2018. Rovněž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 29 581,42 Kč od 3. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 7. 2018 dosáhne částky 129 024 Kč. Žalobkyně dále žádala zaplacení náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (označována také jako „Smlouva“), kterou žalovaná podepsala 2. 11. 2017, a na základě níž byl žalované poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve Smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 158,18 % p.a. splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 2 560 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2017. Schopnost žalované úvěr řádně hradit byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, ze kterých vyplynulo, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázi SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Po zhodnocení těchto informací byl proveden tzv. scoring klienta, tj. interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka, na jehož základě bylo rozhodnuto o poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Dále bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly uhrazeny pouze částky 2 560 Kč dne 12. 1. 2018, 2 560 Kč dne 29. 1. 2018, 2 560 Kč dne 14. 3. 2018 a 2 560 Kč dne 12. 4. 2018, tj. celkem 10 240 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 5 splatné dne 25. 4. 2018. K datu 1. 7. 2018 tak došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy. Podle bodu 6.

4. Smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru a tuto novou jistinu ve výši 36 848,20 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále po žalované žádala zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.

1. Smlouvy, dle které měla žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 5 a 6, u kterých se ocitla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalované žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.

2. Smlouvy, které žalobkyně požadovala po žalované v celkové výši 1 000 Kč. Dle smlouvy, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Stalo se tak u splátek č. 1, 3, 4, 5 a 6. Dle bodu 6.

5. Smlouvy si strany sjednaly, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 3. 7. 2018 až do úplného zaplacení. Jednalo se tedy o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 36 848,20 Kč od 3. 7. 2018 do 30. 8. 2018 ve výši 2 174,15 Kč, o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 35 848,20 Kč od 31. 8. 2018 do 27. 9. 2018, ve výši 1 003,80 Kč, o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 35 348,20 Kč od 28. 9. 2018 do 31. 10. 2018 ve výši 1 201,90 Kč a o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 34 848,20 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení. Žalobkyně však požadovala tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ve výši 4 588,95 Kč. Ke všem těmto nárokům žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, avšak až od data vyhotovení žaloby, tj. od 6. 11. 2018 do zaplacení. Dále žalobkyně po žalované požadovala úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 581,42 Kč ode dne 3. 7. 2018 do zaplacení, a to pouze v nominální roční úrokové sazbě 98,7 % p.a. a nikoliv dle sazby sjednané ve Smlouvě ve výši 158,18 % p.a., navíc maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 7. 2018 dosáhne částky 129 024 Kč. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky žalovanou: částka ve výši 1 000 Kč dne 30. 8. 2018, částka ve výši 500 Kč dne 27. 9. 2018 a částka ve výši 500 Kč dne 31. 10. 2018, tj. 2 000 Kč.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 21. 5. 2019 využila svého dispozičního oprávnění a vzala žalobu částečně zpět pro částku 18 200 Kč s příslušenstvím poté, co žalovaná uhradila celkem 7x částku ve výši 2 600 Kč a to dne 27. 11. 2018, 28. 12. 2018, 28. 1. 2019, 28. 2. 2019, 25. 3. 2019, 24. 4. 2019 a dne 6. 5. 2019, celkem tedy 18 200 Kč. Žalobkyně požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 646 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 846 Kč od 6. 11. 2018 do 27. 11. 2018, z částky 34 246 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 28. 12. 2018, z částky 31 646 Kč za dobu od 29. 12. 2018 do 28. 1. 2019, z částky 29 046 Kč za dobu od 29. 1. 2019 do 28. 2. 2019, z částky 26 446 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do 25. 3. 2019, z částky 23 846 Kč za dobu od 26. 3. 2019 do 24. 4. 2019, z částky 21 246 Kč za dobu od 25. 4. 2019 do 16. 5. 2019 a z částky 18 646 Kč za dobu od 17. 5. 2019 do zaplacení, dále se domáhala zaplacení částky 4 588,95 Kč a nakonec žádala zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 3. 7. 2018 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 29 581,42 Kč od 3. 7. 2019 do 28. 1. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 27 048,20 Kč od 29. 1. 2019 do 28. 2. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 24 448,20 Kč od 1. 3. 2019 do 25. 3. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 21 848,20 Kč od 26. 3. 2019 do 24. 4. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 19 248,20 Kč od 25. 4. 2019 do 16. 5. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,7 % p.a. z částky 16 648,20 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 7. 2018 dosáhne částky 129 024 Kč.

3. K výzvě soudu žalobkyně u jednání konaného ve věci dne 23. 5. 2019 doplnila tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalované v registru NRKI, když uvedla, že žalovaná vykazovala kód příznaku 16.

4. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že si je vědoma svého závazku vůči žalobkyni, avšak nesouhlasila s tak vysokými úroky, které byly ve smlouvě sjednány, resp. které po ní žalobkyně požadovala. Zdály se jí přehnané, navíc až později měla být seznámena s tím, že jí je úrok každý den navyšován o 100 Kč a další úrok o 60 Kč, což jí předtím nikdo neřekl. Sdělila, že skutečnost, jakým způsobem se částka navyšuje o vysoké úroky, ani nepokryje částku úvěru a měla za to, že i penále jsou příliš vysoké. K věci dále sdělila, že nikdy více by si již takto finanční prostředky nepůjčila, neboť ji to dostalo na úplné dno. Sama se tehdy divila, když smlouvu s žalobkyní uzavírala, že jí úvěr poskytli, když u nich měla další dva úvěry, s jejichž splácením měla problémy. Navíc měla v té době další úvěr i u jiné společnosti, než u žalobkyně. Žalobkyni pouze dokládala potvrzení o příjmech a pracovní smlouvu, kterou měla uzavřenu na dobu určitou, nic dalšího. Příjmy měla pouze z pracovní smlouvy a bydlela u rodičů. Smlouvu uzavírala z důvodu, že potřebovala zaplatit jiný dluh. O úrokové míře se s žalobkyní vůbec nebavila, k tomuto se nemohla nijak vyjádřit. Přistoupila tehdy na takové podmínky, protože potřebovala hradit jiný dluh. Žalovaná měla za to, že úrok je příliš vysoký a není v pořádku, že poté, co splácí, se dlužná částka nemění.

5. Z listinných důkazů – smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou dne 7. 11. 2017 (žalovaná ji podepsala dne 2. 11. 2017). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský bezúčelový úvěr s tím, že celková výše úvěru činila 30 000 Kč, doba trvání úvěru byla stanovena na 42 měsíců a počet měsíčních splátek činil taktéž 42. Celková částka, kterou měla úvěrovaná zaplatit, byla sjednána na 107 520 Kč. Celková výše měsíční splátky, zahrnující splátky jistiny a úroku byla sjednána ve výši 2 560 Kč, která měla být hrazena vždy nejpozději 25. den kalendářního měsíce. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 158,18 % p.a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Předpokládaná výše procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 158,18 %. Dle bodu 2.

2. Smlouvy ohledně úročení úvěru se strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když následně nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její plné úhrady. Dle smlouvy pak žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, uvedené v části A) Smlouvy, tj. částkou je míněno 107 520 Kč. Dle bodu 4.

1. Smlouvy se žalovaná jako kllient zavázala vrátit poskytovateli poskytnutý úvěr a zaplatit mu sjednané úroky za poskytnutí úvěru v dohodnutých měsíčních splátkách. Dle bodu 4.

2. Smlouvy se výše splátek po dobu splácení nemění a v každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Dle bodu 4.

3. Smlouvy pokud budou všechny pohledávky poskytovatele podle smlouvy uhrazeny a po jejich úhradě vznikne přeplatek, není poskytovatel povinen klienty o přeplatku informovat. Přeplatek bude vrácen pouze na základě písemné žádosti kteréhokoliv z nich a to na účet klienta, který klient poskytovateli za tímto účelem písemně sdělí. Klienti jsou přitom povinni prokázat, že prostředky odpovídající přeplatku byly skutečně jimi uhrazeny a dále jsou povinni uhradit veškeré náklady vzniklé poskytovateli v souvislosti s vrácením přeplatku a to v paušální výši 100 Kč za každé zpracování žádosti o vrácení přeplatku. Dále smlouva obsahovala další práva, resp. povinnosti žalované jako úvěrované, například v bodě 5. Smlouvy její právo předčasně splatit úvěr, čemuž korespondovalo právo poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů. Pokud tedy úvěrovaný předčasně splatil úvěr, měl v takovém případě povinnost svůj záměr úvěrujícímu s dostatečným předstihem oznámit, avšak předtím měl povinnost uhradit částku potřebnou pro předčasné splacení úvěru, kterou měl vypočítat úvěrující. Bod 6. Smlouvy obsahoval sankce, které se ovšem týkaly výhradně úvěrovaného a nikoliv úvěrujícího. V případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč a to za každou splátku, přičemž souhrn všech smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Současně bod 6.2. obsahoval právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Bod 6.3. obsahoval sankce vůči klientům pro případ, že se ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky tak dle bodu b) dojde k zesplatnění úvěru a k tomuto dni se dle bodu 6.

4. Smlouvy celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí Nové jistiny úvěru a tuto Novou jistinu je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s hrazením Nové jistiny úvěru, mají klienti povinnost platit poskytovateli úroky z prodlení v zákonné výši z celé této Nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Bod 6.5. obsahoval smluvní ustanovení o právu poskytovatele požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru za každý den prodlení Nové jistiny s její úhradou a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejích úplného zaplacení. Dle bodu 6.

6. Smlouvy při prodlení s plněním závazků dle Smlouvy je poskytovatel dále oprávněn požadovat náhradu způsobené újmy v plné výši a zaplacení nákladů řízení spojených s vymáháním svých pohledávek. Dle bodu 6.

7. Smlouvy při prodlení klientů s hrazením jakéhokoli peněžitého dluhu je poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Současně má poskytovatel právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu v plném rozsahu. Dle bodu 6.

8. Smlouvy je poskytovatel oprávněn zaslat v případě prodlení klientů s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu písemnou upomínku v libovolné formě a dle bodu 6.9. má právo zveřejnit jejich osobní údaje v souvislosti s vymáháním svých pohledávek. Dle bodu 6.

10. Smlouvy souhrn všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru uvedené v části A) smlouvy, tj. částky 107 520 Kč, nejvýše však 200 000 Kč. Žádné sankce pro případ porušení plnění ze Smlouvy ve vztahu k úvěrujícímu či poskytovateli služby Smlouva neobsahovala.

6. Z hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, vyplývaly údaje, které žalobkyně zjistila o žalované ve vztahu k její úvěruschopnosti. V této kartě je uvedeno, že pravidelný čistý měsíční příjem činil 18 300 Kč. Toto byly jediné a veškeré příjmy žalované. Pokud se jedná výdajů na osobu žalované, tyto byly kalkulovány ve výši 3 410 Kč, dále splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) ve výši 712 Kč, další splátky u , Jméno žalobkyně, . ve výši 2 448 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč, a celkové výdaje tedy dosáhly částky 6 858 Kč měsíčně. Po odečtu rezervy ve výši 1 000 Kč činily dle karty hodnocení klienta volné zdroje 10 442 Kč. V části B) doplňující údaje bylo uvedeno, že žalovaná má základní vzdělání, bydlí v obecním bytě a je zaměstnána v pracovním poměru na dobu určitou.

7. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila legendu k výpisu ze systému NRKI. Dle tvrzení žalobkyně u žalované bylo skóre vyhodnoceno příznakem 16, což dle legendy znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyplynulo, že v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru měla žalovaná u žalobkyně uzavřenu další smlouvu o revolvingovém úvěru, u které byly žalobkyní evidovány 4 splátky po splatnosti, výše jedné splátky činila 2 848 Kč. Z tohoto výpisu dále vyplynulo, že žalovaná v té době splácela spotřebitelský úvěr ještě u jiné společnosti než u žalobkyně, v tomto případě nebyly zaznamenány splátky po splatnosti.

8. Žalované bylo schválení úvěru oznámeno dopisem ze dne 8. 11. 2017, kde byly zopakovány údaje ze smlouvy a k tomu byl přiložen splátkový kalendář. Jak vyplynulo z dodejky, tyto listiny byly žalované doručeny dne 9. 11. 2017. V listině nazvané jako oznámení ze dne 1. 7. 2018 žalobkyně žalovanou informovala, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z předmětné smlouvy a byla vyzvána k jejich okamžité úhradě. Výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru byly žalované zaslány celkem dvakrát, a to dopisy ze dne 28. 5. 2018 a ze dne 25. 6. 2018. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dopisem ze dne 18. 10. 2018 a dána na poštu následujícího dne.

9. Karta klienta žalované potvrdila počet a výši splátek, které byly žalovanou uhrazeny. Konkrétně za období od 12. 1. 2018 do 12. 4. 2018 uhradila 4 x částku 2 560 Kč a dále dne 30. 8. 2018 uhradila 1 000 Kč, dne 27. 9. 2018 zaplatila 500 Kč a dne 31. 10. 2018 uhradila 500 Kč, dohromady tedy 12 240 Kč. Z tohoto přehledu je zřejmé, že žalovaná nebyla schopna úvěr řádně hradit. Následně od podání žaloby do vyhlášení rozsudku žalovaná uhradila ve splátkách dohromady 18 200 Kč. Celkově tedy bylo ze strany žalované na úvěr doposud zaplaceno 30 440 Kč.

10. Z výpisu z databáze ARAD, tj. statistických dat poskytovaných ČNB soud zjistil, že v období listopadu 2017 se úvěry na spotřebu u bankovních institucí pohybovaly ve výši 8,73 % a úvěry ostatní dosahovaly výše 3,72 % ročně.

11. Soud neprovedl důkaz komunikací mezi zaměstnanci žalobkyně a žalovanou, neboť se jednalo o období po uzavření smlouvy, což v daném případě nebylo podstatné. Soud taktéž zamítl návrh na doplnění dokazování bez bližšího určení důkazů ve vztahu ke zjišťování úvěruschopnosti žalované, neboť za situace, kdy jí bylo přiděleno skóre 16, tj. negativní příznak, další zjištění nemohla tento závěr ovlivnit. Problémy se splácením jiných závazků žalované v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru navíc vyplývaly i z databáze SOLUS.

12. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle ustanovení § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 1 odst. 2 o. z., jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, nebo veřejný pořádek.

15. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 1810 o. z., ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

18. Podle ustanovení § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 o. z., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

19. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle ustanovení § 2048 a § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

21. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

24. Podle rozhodnutí finančního arbitra sp. zn. FA/SU/651/2014 ze dne 8. 4. 2016 o námitkách instituce , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, finanční arbitr učinil závěr, že pokud RPSN ve Smlouvě o úvěru dosahuje výše 73,33 %, je v rozporu s dobrými mravy a smluvní odměna je tak neplatná ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

25. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2013 jsou neplatná ujednání smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran, jak blíže Nejvyšší soud ČR konkretizuje ve svém odůvodnění: „Za situace, kde stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinnosti výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o jednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel v takovém případě nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy.

26. Podle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

27. Žalobkyně využila své dispozičního oprávnění, když žádala částečné zastavení řízení z důvodu zaplacení částky v celkové výši 18 200 Kč ze strany žalované. Soud postupoval v souladu s návrhem žalobkyně a řízení částečně zastavil (výrok I.).

28. Na základě provedeného dokazování a shora zjištěných skutečností, soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela nedůvodný, neboť smlouva o úvěru, kterou mezi sebou strany uzavřely, je neplatná hned z několika důvodů. Žalovaná v daném vztahu s žalobkyní vystupovala v postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 419 o. z. a dle ustanovení § 1810 o. z. a násl., a tudíž soud i bez návrhu přihlédl ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k nemravným ujednáním dané smlouvy. Řešil tedy, zda jsou či nejsou jednotlivá ustanovení rozporná s dobrými mravy, zda odporují zákonu či narušují veřejný pořádek. V daném případě soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná pro zjevnou nespravedlnost, neboť výše úrokové sazby, mimo jiné, mnohanásobně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v té době ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005. Nejvyšší soud v daném případě dovodil, že s ohledem na větší míru rizikovosti takového úvěru, může být dvojnásobek či i trojnásobek úrokových sazeb poskytovaných bankami v pořádku, což však není případ úvěru, poskytnutého žalobkyní, neboť úroková sazba ve výši 158,18 % mnohanásobně i ty nejvyšší přípustné sazby převyšovala. Skutečnost, že žalobkyně v žalobě žádala úrokovou sazbu nižší, konkrétně 98,7 %, na věci nic nemění. Z ujednání, které je od počátku neplatné, nelze ničeho přiznat, a to ani v míře, jež je obvykle bankovními institucemi v daném místě a čase poskytována. K přípustné výši RPSN se vyjadřoval též finanční arbitr ve svém rozhodnutí sp. zn. FA/SU/651/2014 v obdobné věci, kdy dospěl k závěru, že pokud RPSN ve smlouvě o úvěru dosahuje výše 73,33 %, je to v rozporu s dobrými mravy a taková smluvní odměna je neplatná a to absolutně dle § 547 ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. Pokud se týká smluvních pokut, jež byly ve smlouvě sjednány, soud konstatuje, že je hodnotil jako ujednání absolutně neplatná, neboť ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2013 smlouva obsahovala významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele. V podstatě obsahovala jen povinnosti spotřebitele a práva poskytovatele služby. Tato ujednání hodnotil jako zakázaná, neboť zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti, významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a proto k nim ve smyslu ustanovení § 1813 ve spojení s § 1815 o. z. nepřihlížel. Celkově soud předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, zejména s ohledem na nepoměr vzájemných plnění, které spočívalo jednak ve vysloveně lichevním úroku, ale i v množství smluvních pokut ohrožujících výlučně úvěrovaného, tj. žalovanou. Soud má za to, že žalobkyně sjednáním nepřiměřených úroků i podmínek, které stanovila, ve smlouvě zneužila právo a takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany. Hrubý nepoměr mezi vzájemným protiplněním je přitom zcela evidentní.

29. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná též z důvodu, že poskytovatel, tj. žalobkyně, nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když žalované poskytla úvěr, ačkoliv v době uzavření smlouvy měla žalovaná problém splácet jiný úvěr poskytnuty žalobkyní a byla dána důvodná pochybnost, že nebude schopna splácet ani další úvěr řádně a včas. Nesplnila tedy povinnosti zakotvené v § 86 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Jak vyplynulo z registru SOLUS, žalovaná nehradila řádně úvěr již dříve poskytnutý samotnou žalobkyní a splácela v té době úvěr i u jiné společnosti. V systému NRKI bylo žalované předěleno negativní skóre 16, dle kterého byla smlouva žalobkyně hodnocena jako špatná. I přes tato negativní zjištění byl žalované úvěr poskytnut. Za této situace žalobkyně nemohla důvodně předpokládat, že žalovaná bude schopna úvěr dlouhodobě (42 měsíců) řádně splácet. Úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud je poskytnut úvěr v rozporu s těmito podmínkami, je smlouva neplatná. Splněním této povinnosti má přitom soud zkoumat ze své úřední povinnosti, jak to vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/2018, dle kterého, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí zdůrazňuje, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Ústavního soudu neplatná. Tyto závěry byly dovozeny již v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který se vyjadřoval k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se totiž netýkají jen dlužníka, tj. spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Dle Ústavního soudu by obecné soudy měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Zjištění, zda je reálné splacení dluhu, by mělo být zásadou, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoli. Soud má za to, že v daném případě žalobkyně neposkytla úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku realizací zajištění původního dluhu a narůstání dluhu vlivem nepřiměřeně vysokého úroku. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované a úvěr poskytla za situace, kdy tu byly dány důvodné pochybnosti o dlouhodobé schopnosti žalované takovýto úvěr splácet řádně a včas. Smlouva je tedy neplatná, a to od samého počátku a každý z účastníků má povinnost vrátit druhému vše, co podle ní dostal (rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 3008/2007). Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná na něj žalobkyni doposud zaplatila 30 440 Kč, je zřejmé, že návrh žalobkyně je zcela nedůvodný, a proto byl zamítnut. Soud v dané věci dále konstatuje, že to byla žalobkyně, kdo se na úkor žalované bezdůvodně obohatila, a to v důsledku nepřiměřeně vysokých úroků, které ve Smlouvě byly sjednány. Je to naopak žalovaná, kdo má právo se na žalobkyni bezdůvodného obohacení v části převyšující částku 30 000 Kč domáhat.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2, když ve věci byla převážně procesně úspěšná žalovaná, avšak žádné náklady nepožadovala.