11 C 118/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 18 604 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 816 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení části jistiny ve výši 6 184 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 440 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 164 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 20. 10. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 440 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 164 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 16. 7. 2025 do zaplacení z jistiny ve výši 12 000 Kč, vše plynoucí ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným.

2. Žalovaný považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, pročež navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl rovněž, že v mezidobí uhradil žalobkyni částky ve výši 2 615 Kč a 3 569 Kč, které započítává proti nárokům uplatněným v žalobě. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z doložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 17. 6. 2025 (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 440 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 28 dnů. Dle čl. IX. odst. 1 písm. a) Smlouvy o úvěru byla žalobkyně v případě prodlení žalovaného oprávněna požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení.

5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru žalovanému skutečně poskytla.

6. Z výpisu ze služby , Anonymizováno, za období od 16. 4. 2024 do 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný v uvedeném období čerpal úvěry od následujících poskytovatelů: , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, a dalších. Od několika z těchto poskytovatelů čerpal žalovaný úvěr vícekrát. Dne 11. 2. 2025 čerpal také zápůjčku ve výši 250 000 Kč od , tituly před jménem, , jméno FO, . Z výpisu je také patrné, že žalovaný má vysokou tendenci uchylovat se k hazardním hrám. Na servery provozující hazardní hry zasílal v uvedeném období průměrně částku v řádu stovek korun denně.

7. Z výpisu z účtu žalovaného za září 2024 soud zjistil, že kreditní obrat žalovaného v tomto období činil 162 447 Kč. Debetní obrat činil 163 270,98 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za říjen 2024 soud zjistil, že kreditní obrat žalovaného v tomto období činil 104 441,31 Kč. Debetní obrat činil 104 446,91 Kč.

9. Z výpisu ze služby , Anonymizováno, soud zjistil, že obdobně vysoké kreditní a debetní obraty měl žalovaný také v lednu, únoru a březnu roku 2025, a že průměrný příjem žalovaného od jeho zaměstnavatele, města , adresa, , činil v uvedených měsících průměrně 37 723,50 Kč měsíčně.

10. Z výpisu z registru platebních informací soud zjistil, že žalovaný ke dni čerpání úvěru dlužil na třech jiných úvěrech minimálně částku 62 844 Kč.

11. Z listiny označené jako „výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 o.s.ř.“ soud zjistil, že žalovaný byl tímto dokumentem vyzván k úhradě žalované částky. Z emailového výpisu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena.

12. Ve vyjádření ze dne 23. 2. 2026 žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný jí skutečně uhradil částku 2 615 Kč, a že tuto částku považuje za zálohu na náklady řízení. Platbu 3 569 Kč ze strany žalovaného však neuznala.

13. Z detailu transakce ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný provedl na účet žalobkyně úhradu ve výši 3 569 Kč.

14. Z dalších listin soud poznatky nezískával, neboť byl přesvědčen, že i bez nich byl skutkový stav věci zjištěn dostatečně.

15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 6. 2025 smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 440 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 28 dnů. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalovanému byla řádně odeslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný čerpal nespočet úvěrů a půjček. Ke dni čerpání úvěru dlužil na třech jiných úvěrech minimálně částku 62 844 Kč. Kreditní a debetní obraty na účtech žalovaného několikanásobně převyšovaly jeho průměrný měsíční příjem ze zaměstnání, který činil 37 723,50 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé tíhnutí žalovaného k hazardu. Žalovaný na své závazky žalobkyni uhradil celkem částku 6 184 Kč.

17. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Soud v prvé řadě uvádí, že nerozhodl rozsudkem pro uznání, neboť žalovaný zřetelně projevil svůj nesouhlas s žalobou a zájem účastnit se na projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3443/2022).

24. O věci samé soud uvážil následujícím způsobem.

25. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 6. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč.

26. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

27. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

28. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

29. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

30. Nejvyšší soud s ohledem na uzavřené shrnuje, a to například v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, že „[n]eprověří-li věřitel dostatečně úvěruschopnost dlužníka, popř. poskytne-li mu úvěr přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.“31. Z pohybů na účtu žalovaného je zřejmé, že se nachází v úvěrovém kolotoči. Své splatné závazky nezvládá splácet ze svého příjmu, pouze prostřednictvím dalších úvěrů. Navíc má podle všeho problémy s hraním hazardních her. V dané situaci je proto soud přesvědčen, že tyto skutečnosti představují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak dle názoru soudu postupovala rovněž v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, když žalovanému navzdory negativním zjištěním ohledně jeho úvěruschopnosti předmětný úvěr poskytla. A to zvláště, je-li předmětem směrnice o spotřebitelském úvěru a zákona o spotřebitelském úvěru, který ji transponuje do českého právního řádu, ochrana spotřebitelů před předlužením (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. Z uvedených důvodů shledal soud Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným za absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024).

33. K povinnosti spotřebitele hradit příslušenství a související závazky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“34. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Poplatek za poskytnutí úvěru, zákonný úrok z prodlení ani smluvní pokutu již nikoliv.

35. Žaloba je tak důvodná pouze částečně.

36. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný žalobkyni naopak uhradil částky 2 615 Kč a 3 659 Kč. Žalobkyně požadovala platbu ve výši 2 615 Kč započítat jako zálohu na náklady řízení. Takový postup však není možný, neboť započíst lze pouze pohledávky splatné, což pohledávka na úhradu nákladů řízení není, neboť před vydáním rozsudku dosud nemohla vzniknout. Soud proto i tuto úhradu započetl jako úhradu jistiny. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 5 816 Kč. Soud proto výrokem I. žalobkyni přiznal právo na zaplacení této částky.

37. Žalobkyni s odkazem na úhrady žalovaného, absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebylo přiznáno právo na úhradu části jistiny ve výši 6 184 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 440 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 164 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení. Soud proto v této části žalobu výrokem II. zamítl.

38. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně po kapitalizaci zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku celkem požadovala částku 19 738,25 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 8 431 Kč (splátku 2 615 Kč je pro účely náhrady nákladů řízení nutné započítat jako úspěch žalobkyně, neboť žalovaným uhrazena až po zahájení řízení). Žalobkyně tak byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 43 %, v rozsahu 57 % byl naopak úspěšný žalovaný. Účastníci tak byli v řízení úspěšní ve velmi podobném poměru, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

39. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.