11 C 121/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 296 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 096 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 5 200 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 200 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je oprávněn splnit povinnost uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyl právní moci, vždy do 15. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 14. 10. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 18 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 7. 2024 do zaplacení z titulu jistiny a smluvního úroku a částky 5 096 Kč z titulu smluvní pokuty, vše plynoucí ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že pokud se nevyjádří, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 7. 3. 2024 (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s úrokem 40 % měsíčně. Úrok byl splatný vždy k 6. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv za trvání smlouvy. Dle čl. 2.1.

5. Smlouvy o úvěru byl úvěr žalovanému poskytnut na dobu neurčitou.

4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru žalovanému skutečně poskytla.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 22. 5. 2023 do 21. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný má vysokou tendenci uchylovat se k hazardním hrám. Na servery provozující hazardní hry zasílal v uvedeném období průměrně částku v řádu stovek korun denně.

6. Z téhož výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému od společnosti , právnická osoba, . přišly následující výplaty:- dne 8. 6. 2023 ve výši 24 952 Kč,- dne 7. 7. 2023 ve výši 23 538 Kč a- dne 8. 8. 2023 ve výši 30 505 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalovaného za období březen 2024 soud zjistil, že těsně před poskytnutím žalovaného úvěru dne 7. 3. 2024 žalovaný rovněž čerpal jiné úvěry ve výši:- 11 000 Kč dne 1. 3. 2024,- 9 000 Kč dne 4. 3. 2024 a- 10 000 Kč dne 5. 3. 2024.

8. Z téhož výpisu z účtu žalovaného soud dále zjistil, že dne 8. 3. 2024 přišla žalovanému od společnosti , právnická osoba, . mzda ve výši 18 183 Kč.

9. Z listiny označené „zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr, který mu poskytla, zesplatnila ke dni 7. 7. 2024.

10. Z listiny označené jako „výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalovaný byl tímto dokumentem vyzván k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalovanému zaslána dne 12. 8. 2025.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 3. 2024 smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s úrokem 40 % měsíčně. Úrok byl splatný vždy k 6. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv za trvání smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 7. 2024. Žalovanému byla řádně odeslána předžalobní výzva k plnění. Z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé tíhnutí žalovaného k hazardu. Na servery provozující hazardní hry zasílal v období od 22. 5. 2023 do 21. 8. 2023 průměrně částku v řádu stovek korun denně. Ve dnech bezprostředně předcházejících čerpání žalovaného úvěru žalovaný čerpal tři jiné úvěry ve výších 9 000 Kč, 10 000 Kč a 11 000 Kč.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

20. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 13 000 Kč.

21. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

22. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18).

23. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

24. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, Horyzont, C339/23).

25. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“26. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024.

27. V usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“28. Nejvyšší soud s ohledem na uzavřené shrnuje, a to například v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, že „[n]eprověří-li věřitel dostatečně úvěruschopnost dlužníka, popř. poskytne-li mu úvěr přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.“29. Vzhledem k zřejmé skutečnosti, že žalovaný je častým hráčem hazardních her, kdy na hazard zasílá průměrně částku v řádu stovek Kč denně, jakož i tomu, že ve dnech bezprostředně předcházejících uzavření Smlouvy o úvěru čerpal 3 jiné úvěry v celkové výši 30 000 Kč, je soud toho názoru, že jsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024).

30. Soud pro úplnost odkazuje také na jinou část již citovaného rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024: „Dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima (na obživu 2.690,- Kč) a na chod domácnosti (2.270,- Kč), pročež žalované zbývá „dostatečná částka“ (21.600,- Kč) na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval „z publikovaných údajů o životním minimu“.“31. Soud proto dodává, že z doložených listinných důkazů ani nevyplývá, že by žalobkyně zkoumala závazky žalovaného v bankovních a nebankovní registrech či dalších relevantních databázích.

32. K povinnosti spotřebitele hradit příslušenství a související závazky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“33. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Úrok ani zákonný úrok z prodlení již nikoliv.

34. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.

35. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Ze spisu nevyplývá, že by žalovaný na své závazky ze smlouvy o úvěru čehokoliv uhradil. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni jistinu úvěru ve výši 13 000 Kč.

36. Soud proto výrokem I. žalobkyni přiznal právo na zaplacení této částky.

37. Vzhledem k absolutní neplatnosti Smlouvy o úvěru soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 5 096 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 5 200 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 200 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení. V této části proto soud žalobu výrokem II. zamítl.

38. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

39. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“40. Vzhledem k dalším úvěrům, které žalovaný čerpal v březnu roku 2023, průměrného příjmu žalovaného vyplývajícího z výpisů z jeho účtu pohybujícího se kolem 25 000 Kč čistého měsíčně a také běžným nákladům na bydlení a živobytí, považuje soud za výši splátek přiměřenou možnostem spotřebitele výši splátek 1 000 Kč měsíčně.

41. Soud proto výrokem III. oprávnil spotřebitele vrátit žalobkyni jistinu žalovaného úvěru ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.

42. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, neboť po kapitalizaci uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byl úspěšný ve větší části předmětu řízení než žalobkyně. Částečně úspěšnému žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů.