11 C 124/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je oprávněna splnit povinnost uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, vždy do 15. dne v daném měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobou podanou u soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, . Žalobkyně v žalobě uvedla, že není schopna doložit samotnou smlouvu o úvěru, pročež požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k této možnosti nevyjádřila navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud její souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, dne 28. 7. 2023 platbu ve výši 16 000 Kč. U platby je uvedena poznámka: „uzavření úvěrové smlouvy u , právnická osoba, , Jméno žalované, “.

5. Společnost , právnická osoba, . k dotazu soudu potvrdila, že účet č. , č. účtu, patří žalované.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, soud zjistil, že uvedené společnosti spolu uzavřely smlouvu, na základě níž se , právnická osoba, zavázala převést pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, k uvedené smlouvě na žalobkyni. Z této přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že takto byla na žalobkyni převedeny pohledávka za žalovanou ve výši 16 000 Kč.

7. Z listiny označené jako „výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalovaná byla tímto dokumentem vyzvána k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalované zaslána dne 26. 4. 2025.

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalobkyni na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 16 000 Kč. Žalobkyně nemohla smlouvu o úvěru soudu doložit, proto se domáhá pouze vydání bezdůvodného obohacení v této výši. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 28. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Pohledávky za žalovanou z této smlouvy byly následně postoupeny žalobkyni.

18. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

19. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18).

20. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

21. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, Horyzont, C339/23).

22. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024.

24. V usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“25. Žalobkyně nebyla schopna soudu doložit samotnou smlouvu o úvěru ani důkazy o ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

26. Za takové situace nezbývá než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované (viz výše citované závěry Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jakož i z usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je proto pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

27. K povinnosti spotřebitele hradit úroky a poplatky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“28. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Zákonný úrok z prodlení již nikoliv.

29. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.

30. Žalovaná na jistině úvěru ke dni podání žaloby dlužila žalobkyni částku 16 000 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni výrokem I. právo na úhradu částky v této výši.

31. Zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení nebyl žalobkyni přiznán s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“34. Žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná, což soud přičetl k její tíži. Soud proto stanovil splátky ve výši, kterou považoval spíše za vyšší, tedy ve výši 3 000 Kč. Soud proto výrokem III. oprávnil žalovanou vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.

35. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V řízení byla částečně úspěšná žalobkyně, přičemž neúspěšná byla pouze v poměrně nepatrné části, pročež jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

36. Soud žalobkyni vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku přiznal pouze náhradu nákladů řízení vypočtenou podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Nynější řízení je totiž řízením zahájeným toutéž žalobkyní návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

37. Dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 400 Kč. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem , hodnota, úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 1 200 Kč, náhradou hotových výdajů za tytéž 3 úkony právní služby po 100 Kč/1 úkon ve výši 300 Kč a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zákona o DPH, tj. z částky 1 500 Kč, ve výši 315 Kč. Žalobkyni také náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč.

38. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.