11 C 127/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 25 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 436,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 436,70 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 8,27 % ročně z částky 16 661,52 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 433 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 971,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 971,30 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3 942,19 Kč a úrok ve výši 67,71 % ročně z částky 16 661,52 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 433 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 21 408 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 408 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, dále pohledávky ve výši 3 942,19 Kč (smluvní pokuty), úroku ve výši 75,98% p. a. z částky 16 661,52 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 433 Kč, a rovněž náhrady nákladů řízení. Nároky žalobkyně měly vyplývat ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum] (dále též„ smlouvy“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 108,9% p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 136 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje červencem 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně řádně prověřena a na základě zjištěných skutečností byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný však podmínky smlouvy řádně neplnil a do data zesplatnění úvěru uhradil pět splátek vždy po 1 136 Kč, celkem tedy 5 680 Kč. V důsledku prodlení žalovaného si žalobkyně nárokovala právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, konkrétně u splátek 6 a 7, u kterých se ocitl žalovaný v prodlení o délce 30ti dnů (smluvní pokuta činila 499 Kč za každou takovou splátku). Dle článku 6.2. smlouvy si žalobkyně nárokovala též právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč, a to 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15ti dnů, jedná se o splátky [číslo] 6. a 7. Tím, že ani následně žalovaný úvěr nehradil, došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum] dle bodu 6.3. smlouvy, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, stalo se tak u splátky [číslo] splatné k [datum]. Podle bodu 6.4. smlouvy žalobkyně požadovala nezaplacenou jistinu úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, které se tím pádem měly stát součástí nové jistiny ve výši 19 810,55 Kč (což odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 661,52 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 149,03 Kč). Z návrhu rozsudečného výroku o zaplacení pohledávky pak vyplynulo, že žalobkyně se domáhala částek zaokrouhlených na koruny české, konkrétně částky 16 661 Kč a částky 3 149 Kč (dohromady společně se smluvní pokutou ve výši 998 Kč a náhrady nákladů ve výši 600 Kč žalobkyně žádala částku 21 408 Kč). Dle článku 6.5. smlouvy žalobkyně dále nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19 810,55 Kč za každý den prodlení s její úhradou, tj. od [datum] až do jejího zaplacení, žalobkyně však požadovala tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby kapitalizovanou ve výši 3 942,19 Kč. Nakonec žalobkyně žádala též úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,98% ročně z částky 16 661,52 Kč (tj. ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru) od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 433 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinným.

3. Z listinných důkazů provedených při jednání soud zjistil následující. Výpis ze seznamu ČNB potvrdil, že žalobkyně je registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo potvrzeno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako s klientem byla dne [datum] uzavřena tato smlouva (žalovaným podepsána dne [datum]), na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měl klient zaplatit, byla 54 528 Kč a k její úhradě mělo dojít ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 136 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 108,9% p. a. a RPSN bylo vypočteno ve stejné výši. Body 6.1. a 6.5. potvrdily tvrzení žalobkyně o smluvních pokutách sjednaných ve smlouvě. Dle bodu 6.1. v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, či její části o délce 30 dnů, vzniká mu dle smlouvy povinnost zaplatit poskytovateli (žalobkyni) smluvní pokutu ve výši 499 Kč a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut tedy je poskytovatel oprávněn takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč (odstavec 6 bod 6.1). Poskytovateli vzniká právo vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů částku 200 Kč s tím, že právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou (odstavec 6 bod 6.2). Dle bodu 6.5. smlouvy, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v děn zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Poskytovatel je oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky s tím, že jejich výše je stanovena v nař. vl. č. 351/2013 Sb. a činí ke dni učinění nabídky na uzavření úvěrové smlouvy 9,75 % ročně (bod 6.7). Pro účely odstavce 6 smlouvy se za den prodlení považuje každý i započatý den prodlení s úhradou daného dluhu a v souhrnu všech výše ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru poskytnuté klientovi, nejvýše však 200.000 Kč (bod 6.10). Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru [číslo] podepsaného žalovaným dne [datum], vyplynulo, že byl seznámen s podstatnými náležitostmi smlouvy, zj. s celkovou výší úvěru, dobou jeho trvání a podmínkami čerpání, s náklady spotřebitelského úvěru.

4. Oznámení o schválení úvěru bylo včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru žalovanému doručeno dne [datum]. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že od 6. splátky, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do doby zesplatnění dne [datum], měly činit splátky úroku částky 1 054,92 Kč, 1 49,78 Kč a 1 044,33 Kč, dohromady se jedná o částku 3 149,03 Kč, kterou žalobkyně nárokovala při úročení sazbou 108,9%. Doklad o vyplacení úvěru z [právnická osoba] potvrdil, že z účtu žalobkyně bylo na účet žalovaného zasláno 17 000 Kč dne [datum]. Číslo účtu žalovaného se shodovalo s číslem účtu, které bylo uvedeno ve smlouvě o úvěru [číslo] variabilní symbol byl totožný se smlouvou o úvěru. Z karty klienta k předmětné smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil prvních pět splátek po 1 136 Kč, celkem tedy 5 680 Kč. Byla mu poskytnuta částka 17 000 Kč dne [datum] a dostal se do prodlení již se třetí splátkou, kterou uhradil 20 dnů po splatnosti. Od 6. splátky včetně již nebylo nic uhrazeno. Na kontaktní adresu ve [obec], [ulice a číslo] byly žalovanému zaslány 2 výzvy k zaplacení ze dne [datum] a ze dne [datum] a následně mu byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], dána na poštu [datum]. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně sdělila žalovanému, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru ze smlouvy [číslo] o délce 65 dnů, čímž došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy, a tudíž byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení v celkové výši 21 408 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných částek a tato výzva mu byla zaslána na jeho adresu, jak bylo zjištěno z podacího archu [anonymizováno] ze dne [datum].

5. Z přehledu úrokových sazeb ČNB, konkrétně z databáze časových řad ARAD, z tabulky B1 .1.2 Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, nové obchody, ukazatel 4 pro domácnosti a NISD-úvěry na spotřebu, fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně, soud zjistil, že v červnu 2019 úroková sazba za tento typ úvěru poskytovaný bankami činila 8,27 % ročně.

6. Žalobkyně ke svému tvrzení o tom, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, doložila hodnocení klienta, výpis záznamů z registru SOLUS a výpis z registru NRKI a dále kopii občanského průkazu a informativní výpis z účtu klienta. Z hodnocení klienta k předmětné smlouvě soud zjistil, že jediný příjem žalovaného činil starobní důchod ve výši 8 540 Kč, k čemuž byla doložena zpráva [obec] [anonymizována tři slova] ze dne [datum], která tuto výši důchodu potvrdila. Pokud jde o výdaje žalovaného, bylo mu započítáno životní minimum ve výši 3 410 Kč, dále náklady na bydlení 1 000 Kč a rezerva 500 Kč, volné zdroje měly tedy činit 3 630 Kč. Dále bylo možno zjistit, že žalovaný byl vdovec a zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr ke schválení. Z výpisu registru SOLUS vyplynulo, že vůči žalovanému nebyly evidovány žádné dlužné částky po splatnosti, registr NRKI přiřadil žalovanému kód příznaku 14, což znamená, že byl klient v registru příliš nový nebo měl rozpracované žádosti, a tudíž nebylo vypočítáno CBS skóre. Informativní výpis z účtu žalovaného ze dne [datum] potvrdil, že měsíční obrat na jeho účtu se pohyboval okolo 8 500 Kč s tím, že konečný zůstatek byl kladný, jednalo se o částku 260,81 Kč. S ohledem na údaje, jež žalobkyně o žalovaném zjistila, v poměru k výši poskytnutého úvěru, soud konstatoval, že v daném případě žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřila dostatečným způsobem.

7. Pokud se jedná o právní posouzení věci, žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru poskytla takovýto úvěr žalovanému.

8. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle ustanovení § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 1810 o. z., ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Podle ustanovení § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 o. z., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

13. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2048 odst. 1 o. z ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

16. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru (dále případně jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 84 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl před podpisem smlouvy seznámen s podmínkami spojenými s čerpáním peněžní částky dle uvedené smlouvy a žalobkyně prokázala, že ze svého účtu odeslala na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku ve výši 17 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému předsmluvní informace o výši v úvahu přicházejícího úvěru s přihlédnutím na finanční možnosti žalovaného a podmínky, za kterých bude tento úvěr splácen. Žalovaný byl seznámen s následky spojenými s nezaplacením byť jedné ze splátek. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí společně s úrokem z úvěru ve výši 108,9 % ročně, tj. 54 528 Kč ve 48 měsíčních splátkách hrazených pravidelně ve výši 1 136 Kč, splatnost splátek byla 17. den v měsíci, první splátka byla [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením třetí splátky splatné [datum], tato splátka byla nakonec uhrazena a dále i splátky [číslo]. Od 6. splátky již nic uhrazeno nebylo. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu splátky po splatnosti, konkrétně [číslo] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů. Další výzva k zaplacení byla žalovanému zaslána dopisem ze dne [datum] a následně dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dopisem ze dne [datum]. Součástí peněžního plnění, které žalovaný měl žalobkyni za půjčení peněžní částky 17 000 Kč zaplatit, byla i pro případ nesplnění smlouvy sjednaná smluvní pokuta, poplatky, resp. náklady za písemné upomínky s nezaplacením jednotlivých splátek. Žalovaný uhradil celkem 5 680 Kč a žalobkyně tedy má právo požadovat, aby jí byla ze stany žalovaného uhrazena dlužná původní jistina úvěru ve nárokovaná žalobkyní ve výši 16 661 Kč, rovněž má dle soudu nárok na to, aby jí byly zaplaceny smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, to vše společně se zákonným úrokem z prodlení. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je smlouvou úplatnou, soud se dále zabýval výší sjednaných úroků za poskytnutí úvěru, tj. zda byly či nebyly sjednány nepřiměřené výši a zda takového ujednání smlouvy je v této části absolutně neplatné. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 je nepřiměřeným úrokem zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud se tudíž dále ve smyslu ustanovení § 1802 věty druhé o. z. zabýval tím, jakým způsobem určit výši obvyklých úroků, když v současné době v českém právním řádu neexistuje právní předpis, který by stanovil výši úroku, pokud je ujednání o úrocích ve smlouvě neplatné. Věřitel má v takovém případě právo na obvyklé úroky, avšak jak již bylo uvedeno, jejich výpočet v našem právním řádu absentuje a ani Česká národní banka nestanovila maximální úrokové sazby pro úvěry poskytované bankami. Dle obecně zastávaného názoru je tedy využitelná databáze České národní banky, která zveřejňuje měnové a finanční statistiky České národní banky v systému časových řad ARAD, když žádná jiná databáze k dispozici není. Z této databáze, konkrétně z tabulky B1 .1.2 ukazatele UK4, která obsahuje informace o úrokových sazbách týkajících se nových úvěrových obchodů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, tj. v červnu 2019, tato sazba dle databáze ARAD činila 8,27 % ročně. Je tedy zřejmé, že úroková sazba sjednaná ve smlouvě ve výši 108,9 % ročně a požadovaná žalobkyní v návrhu na rozsudečný výrok ve výši 75,98 % ročně, podstatně převyšuje obvyklé úroky v době uzavření dané smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 1802 o. z., a tudíž je takové ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Soud tedy na základě této skutečnosti žalobkyni přiznal úroky z úvěru pouze ve výši 8,27 % ročně, a pokud se jedná o vyčíslení kapitalizovaných úroků do dne zesplatnění úvěru, tj. ke dni [datum], soud přihlédl k sazbě 8,27 % ročně a vyšel ze splátkového kalendáře dané smlouvy o úvěru, podle něhož splátka úroku v rámci 6. splátky splatné [datum] činila 1 054,92 Kč, 7. splátky splatné ke dni [datum] činila 1 049,78 Kč a 8. splátky splatné ke dni [datum] činila 1 044,33 Kč, což činí celkem částku 3 149,03 Kč, kterou žalobkyně uplatnila, když vycházela z úroku v sazbě 108,9 % ročně. Sazbě úroku 8,27 % ročně za dobu do zesplatnění úvěru tedy odpovídá částka 177,70 Kč. Soud tedy ve výroku I. jako důvodný nárok přiznal částku 18 436,70 Kč, která sestává právě z kapitalizovaného úroku z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 177,70 Kč, dále dlužné původní jistiny úvěru ve výši 16 661 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení z celkové částky 18 436,70 Kč od [datum] do zaplacení. Dále pak soud přiznal žalobkyni úrok z úvěru ve výši 8,27 % ročně z dlužné původní jistiny ve výši 16 661,52 Kč dle žalobního návrhu a to.

19. Ve výroku II. soud naopak jako nedůvodný nárok nepřiznal zbývající částku na kapitalizovaných úrocích do dne zesplatnění úvěru, tj. ke dni [datum], ve výši 2 971,30 Kč, když ohledně této částky žalobkyně vycházela z úrokové sazby, kterou soud shledal jako nemravnou, tj. úrokové sazby ve výši 108,9 p.a. S ohledem na závěr o nemravnosti tako vysokých úroků bylo samozřejmě nutné zamítnout i nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Rovněž tak soud zamítl i úrok ve výši 67,71 % ročně, když žalobkyně původně v žalobě žádala úrok ve výši 75,98 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši 16 661,52 Kč od [datum] do zaplacení a soud pouze opakuje, že v této výši byl úrok shledán nemravným, přiznal tedy pouze úrok ve výši 8,27 % ročně (z částky 16 661,52 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 64 433 Kč. Ve zbývající výši byl tedy úrok z úvěru zamítnut. Pokud se týká další smluvní pokuty, kterou žalobkyně nárokovala v kapitalizované výši 3 942,19 Kč, a to dle bodu 6.5. smlouvy, kdy se mělo jednat o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19 810,55 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou a to od [datum] do zaplacení, kteroužto žalobkyně požadovala pouze k datu vyhotovení žaloby, soud ohledně ní dospěl k závěru, že se jedná o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tudíž ani v této části nemohl žalobě vyhovět. Smluvní pokuty byly totiž ve smlouvě stanoveny opakovaně, a to jak v paušální výši 499 Kč za každou nesplacenou splátku pro 30 dnů v prodlení, tak ještě ve výši 200 Kč za každou nesplacenou splátku pro 15 dnů v prodlení a následně ještě duplicitně ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. I v tomto smyslu soud tedy shledal takovéto ujednání nemravným ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli a naznal, že v této části je smlouva částečně neplatnou. Proto i tento nárok žalobkyně byl ve výroku II. zamítnut.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I ÚS 2717/08). Vzhledem k tomu, že poté, co soud kapitalizoval příslušenství pohledávek, konkrétně úroky z úvěru, dospěl ke zjištění, že úspěch a neúspěch ve věci je u obou účastníků přibližně stejný. Konkrétně žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 48,8 % a žalovaný v rozsahu 51,2 %. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.