11 C 14/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 86 657,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 890 Kč.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je oprávněn splnit povinnost uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, vždy do 15. dne v daném měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 18. 11. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 86 657,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným uzavřela. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 82 855,38 Kč, poplatků ve výši 429 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 873 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 424,82 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 82 855,38 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 167,16 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 86 657,38 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ č. , hodnota, ze dne 16. 9. 2022 (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž zejména zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně z čerpané částky. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal úvěr splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši 1 387 Kč.

5. Z čl. 4.4 úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že sjednaný úvěrový rámec bylo možné navýšit.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně na základě Smlouvy o úvěru poskytla žalovanému jistinu v souhrnné výši 140 890 Kč.

7. Z výpisu čerpání, plátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na své závazky ze Smlouvy o úvěru celkem uhradil částku 116 684 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že žalobkyně v souladu s čl. 7.

1. úvěrových podmínek úvěr poskytnutý žalovanému zesplatnila ke dni 10. 7. 2025 a vyzvala žalovaného k jeho celkovému splacení, a to do 14 dnů.

9. Z listiny „karta klienta“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem 23 000 Kč čistého měsíčně, a že ostatní členové domácnosti žalovaného disponují příjmem 45 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil měsíční výdaje domácnosti v celkové výši 5 000 Kč.

10. Z ověření bonity MLS (maximální limit splátky) soud zjistil, že žalobkyně k posouzení bonity žalovaného použila také částky normativních životních nákladů a nákladů na bydlení.

11. Tvrzené příjmy žalovaného ani ostatních jím tvrzených členů domácnosti nebyly žalobkyní ověřeny. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného. Totéž platí o výdajích žalovaného vyjma jeho závazků ověřených v příslušných registrech.

12. Údaje o závazcích žalovaného získala dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Výpis z lustrace žalovaného v registrech klientských informací byl soudu doložen prostřednictvím listiny nadepsané jako „úvěrová zpráva“.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit v celkem 24 měsíčních splátkách ve výši 1 387 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Úvěrový rámec bylo možné navýšit. Žalobkyně na základě Smlouvy o úvěru poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 140 890 Kč. Žalovaný na své závazky ze smlouvy celkem uhradil částku 116 684 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradami splátek, pročež žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a úvěr zesplatnila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem 23 000 Kč čistého měsíčně a ostatní členové jeho domácnosti 45 000 Kč měsíčně. Údaje o závazcích žalovaného získala žalobkyně dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Výpisy z těchto lustrací byly soudu řádně doloženy. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil měsíční výdaje domácnosti v celkové výši 5 000 Kč. K posouzení bonity žalovaného použila žalobkyně také částky normativních životních nákladů a nákladů na bydlení. Tvrzené příjmy žalovaného ani ostatních jím tvrzených členů domácnosti nebyly žalobkyní ověřeny. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného. Totéž platí o výdajích žalovaného vyjma jeho závazků ověřených v příslušných registrech.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

22. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec. Celkově byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 140 890 Kč.

23. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

24. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18).

25. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

26. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, Horyzont, C339/23).

27. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“28. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024.

29. V usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“30. Žalobkyně si před poskytnutím úvěru nevyžádala výpisy z účtů žalovaného ani členů jeho domácnosti. Za takové situace při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela zejména z neověřených informací. Neměla tak dostatečně ověřeny příjmy žalovaného a členů jeho domácnosti, ani jejich výdaje (srov. rozsudek Soudního dvora CA Consumer Finance a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

31. Za takové situace nezbývá než uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného (viz výše citované závěry Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jakož i z usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

32. Soud pro úplnost odkazuje rozsudek ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, neboť je také pro posouzení projednávané věci relevantní: „Dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima (na obživu 2.690,- Kč) a na chod domácnosti (2.270,- Kč), pročež žalované zbývá „dostatečná částka“ (21.600,- Kč) na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval „z publikovaných údajů o životním minimu“.“33. K rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na který žalobkyně odkazuje prostřednictvím rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. 27 Co 141/2025-71, zdejší soud uvádí, že se v něm Nejvyšší soud zabýval odlišnou skutkovou situací. V odkazované věci byl totiž předmětný úvěr splacen zcela, zatímco v nyní posuzované věci nikoliv.

34. Soud závěrem dodává, že žalobkyni řádně vyzýval k doložení listin, které by dokládaly řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného (usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2026, č. j. 11 C 14/2026-42). Soud je proto přesvědčen, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně, a že podmínky pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. formulované v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, a ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 543/2008, byly splněny.

35. K povinnosti spotřebitele hradit úroky a poplatky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“36. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ani další poplatky či jiné platby již nikoliv.

37. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.

38. Žalovaný na své závazky ze Smlouvy o úvěru oproti poskytnuté jistině ve výši 140 890 Kč celkem uhradil částku 116 684 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni výrokem I. právo na úhradu částky 24 206 Kč.

39. Žalobkyni s odkazem na absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebyla přiznána částka 429 Kč z titulu poplatků, 1873 Kč z titulu nákladů na vymáhání, 1 500 Kč z titulu smluvních pokut ani příslušenství skládající se z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 424,82 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 82 855,38 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 167,16 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 86 657,38 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení. V tomto rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.

40. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

41. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“42. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, což soud přičetl k jeho tíži. Soud proto stanovil splátky ve výši, kterou považoval spíše za vyšší, tedy ve výši 3 000 Kč. Soud proto výrokem III. oprávnil spotřebitele vrátit žalobkyni jistinu žalovaného úvěru ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.

43. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, neboť po kapitalizaci příslušenství uplatněného v žalobě ke dni vyhlášení rozsudku (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byl úspěšný ve větší části předmětu řízení než žalobkyně. Předmět řízení činil po této kapitalizaci částku 113 430,74 Kč, úspěch žalovaného 88 540,74 Kč (78 %), úspěch žalobkyně 24 890 Kč (22 %). Částečně úspěšnému žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů.

44. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.