11 C 161/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 746 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 578,57 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 5 578,57 Kč od [datum] do zaplacení, 5 767,43 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 7 238,89 Kč a 23,72% úrok ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 411,89 Kč od [datum] do zaplacení, a pro částku 4 969,41 Kč a 20,98% úrok ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 7 778,57 Kč s příslušenstvím, které sestává z 23,72% úroku ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do zaplacení, z 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 7 238,89 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do [datum]) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 447,33 Kč (jedná se o 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do [datum]), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalovaný uhradil pouze 18 321,43 Kč. 5 967,43 Kč s příslušenstvím, které sestává z 20,98% úroku ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do zaplacení, z 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 4 969,41 Kč (jedná se o 20,98% úrok ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do [datum]) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 899,18 Kč (jedná se o 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do [datum]), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalovaný uhradil pouze 3 578,57 Kč. Dne [datum] byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy pojmenované [anonymizováno], smlouva o spotřebitelském úvěru (který je nazýván jako půjčka) [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo od [datum] do [datum] předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne [datum], a na základě které tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s poplatkem 11 100 Kč, který se skládal z úroku 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami, na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek (9 článků vždy s několika odstavci, psáno menším písmem). Právě v čl. 1 je uvedeno, že pro případ 58 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 23,72 % ročně, v případě že dojde ve smyslu čl. 9 k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. Dle čl. 2 je výše hotovostního inkasa splátek 40 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na poplatky a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že žije ve společné domácnosti v rodinném domě s rodiči, nemá úvěr či půjčku u jiné společnosti, ani u [právnická osoba], je zaměstnán jako lakýrník u [právnická osoba], s měsíčním příjmem 14 700 Kč. Měsíční výdaje 1 200 Kč (nájem, inkaso), 3 000 Kč (výdaje domácnosti), 200 Kč (výdaje na telefon). Použitelný příjem činí 10 300 Kč. Žalovaný měl doložit občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, SIPO.

4. Ze smlouvy pojmenované [anonymizováno], smlouva o spotřebitelském úvěru (který je nazýván jako půjčka) [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo od [datum] do [datum] předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne [datum], a na základě které tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s poplatkem 3 546 Kč, který se skládal z úroku 546 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 200 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 1 800 Kč, a to v 43 týdenních splátkách ve výši 222 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami, na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek (9 článků vždy s několika odstavci, psáno menším písmem). Právě v čl. 1 je uvedeno, že pro případ 43 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 20,98 % ročně, v případě že dojde ve smyslu čl. 9 k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. Dle čl. 2 je výše hotovostního inkasa splátek vždy 30 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na poplatky a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že žije ve společné domácnosti v rodinném domě s rodiči, nemá úvěr či půjčku u jiné společnosti, má aktivní závazek u [právnická osoba], je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem 18 000 Kč. Měsíční výdaje 1 000 Kč (nájem, inkaso), 3 000 Kč (výdaje domácnosti), 2 000 Kč (splátky půjček, alimenty), 500 Kč (výdaje na telefon). Použitelný příjem činí 11 500 Kč. Žalovaný měl doložit občanský průkaz, výpis z účtu, živnostenský list, SIPO.

5. Z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že na společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto nástupnickou společnost, v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], se následně přejmenovala na [právnická osoba].

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], a žalobkyně, byly postoupeny pohledávky za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy jsou tyto uvedeny), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

7. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (platný a účinný do 31. 12. 2013, dále„ obč. z.“), zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (platný a účinný do 31. 12. 2013), závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), oba se dále řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

9. Dle § 497, § 501, § 502 první věta, § 503 odst. 1) věta první, § 503 odst. 2, 506 věta první zákona č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. Je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky.

10. Dle § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

11. Dle § 51a obč. z., upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

12. Dle § 2 odst. 3 obč. z., účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

13. Autonomie vůle stran smluvního vztahu je stěžejní zásadou soukromého práva. Rozumí se jí smluvní svoboda, tedy svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít a za jakých podmínek (tedy s jakým obsahem).

14. Dle § 3 odst. 1 obč. z., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

15. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu, kdy výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky.

16. Dle § 39 obč. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je také neplatnost dle § 55, resp. § 56 obč. z.

17. Dle § 517 obč. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

20. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ [číslo] an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

21. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 1 odst. 2 o. z., jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, nebo veřejný pořádek. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

24. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky z obou úvěrových smluv ([číslo] [číslo]) za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

26. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru (byť je terminologicky označena jako půjčka), na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 497 an. o. z., § 51a an. obč. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinného do 30. 11. 2016) bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V tomto ohledu právní předchůdce žalobkyně v zásadě vyhověl zákonné povinnosti, když se zabýval příjmy i výdaji žalovaného, včetně jejich doložení, a došel k disponibilním prostředkům značně přesahujícím celkovou částku splatnou měsíčně z tohoto úvěru, resp. informace sdělené žalovaným v zákaznické kartě nevzbuzují pochybnost ve vztahu k posouzení jeho solventnosti. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků soud konstatuje, že v rámci tohoto smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány (v procentuální nebo pevné výši). Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 2 100 Kč (tato pevná částka má odpovídat sjednanému 23,72% úroku ročně za dobu trvání smlouvy při řádném splácení). O výši úroku sjednaného pevnou částkou byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě. Vzhledem k tomu, že se jednalo o krátkodobý nebankovní úvěr, soud shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné. Žalobkyně požaduje dále přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 7 238,89 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do [datum]) a 23,72% úroku ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do zaplacení. [příjmení] 5 990,46 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Ujednání o předmětu plnění nebo ceně (úroku z úvěru), musí být se spotřebitelem sjednáno (resp. mu poskytnuto) jasným a srozumitelným způsobem. Pokud se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně požadovaný žalobkyní dle čl. 1 smluvních podmínek, tak vzhledem ke znění smlouvy o úvěru, v níž byl úrok z úvěru přesně definován jako částka 2 100 Kč a v níž byly vyčísleny další poplatky (za administrativní činnosti a hotovostní režim splátek), přičemž bylo zcela jasně a určitě uvedeno, že celková dlužná částka činí 26 100 Kč, bez uvedení dalšího ujednání o úrocích ve výši 23,72 % ročně, jak je požaduje žalobkyně, když tyto úroky byly uvedeny pouze v rámci smluvních podmínek (jejichž grafické zpracování je popsáno shora), které sice tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru, ale jedná se o dvě strany hustě popsaného textu, ze kterého neplyne, že by na toto ujednání byl žalovaný jakkoli upozorněn, posoudil soud tento úrok v uvedeném rozsahu za sjednaný v rozporu s dobrými mravy (§ 39 obč. z.) a tedy neplatný. Soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, který byl seznámen s výší úroků ve smlouvě uvedených, tedy stanovených pevnou částkou, a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby předvídal další ujednání o úrocích z úvěru vtělených do smluvních podmínek. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 7 238,89 Kč a 23,72% úrok ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do zaplacení, důvodná. S ohledem na zásadu autonomie vůle stran bylo možné, aby byl mezi stranami sjednán poplatek za administrativní činnost, stejně tak poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poplatek za administrativní činnost byl sjednán ve výši 3 000 Kč. Soud dlouhodobě zastává názor, a to s ohledem na skutečnost, kdy je soudobě soudně rozhodováno mnoho sporů ze spotřebitelských zápůjček a úvěrů různých věřitelů, že poplatek za administrativní činnost dle povahy této činnosti samotné by se neměl u jednotlivých závazků výrazně lišit dle sjednaného předmětu (tedy výše peněžitého závazku), a je zcela dostačující toliko ve výši 1 000 Kč. Soud zvážil poplatky, které jsou za obdobnou činnost stanoveny bankami, a má za to, že požadavek žalobkyně na tento poplatek překračující částku 1 000 Kč je zcela zjevně nepřiměřený tomu, za co je požadován. A není žádného důvodu diferencovat dle úvěrů, lišících se pouze výší předmětu plnění. Toto ujednání je ve spotřebitelské smlouvě zcela nemravné a do smlouvy je včleněno pouze z důvodu ziskuchtivosti a ve snaze na různých poplatcích vymoci co nejvíce. Takové ujednání považuje soud v částce přesahující 1 000 Kč (tedy v částce 2 000 Kč) za absolutně neplatné dle § 3 odst. 1, § 39 obč. z. Soud si je vědom skutečnosti, že hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč má krýt náklady související se službou právního předchůdce žalobkyně, kdy jím zmocněná osoba se pro vyzvednutí příslušné splátky dostaví do místa doručovací adresy dle smlouvy, zpravidla bydliště žalovaného. Při přepočtu 58 splátek se pak jedná o poplatek za vyzvednutí splátky ve výši cca 103 Kč (× 58 splátek). Tento poplatek v podstatě nahrazuje náklady, které by žalovaný při splácení úvěru musel jinak hradit provozovateli poštovních služeb např. za platbu prostřednictvím poštovní poukázky, nebo bance. V případě platby poštovní poukázkou by se jednalo o zpoplatnění částkou cirka 30 Kč, v případě plateb bankou (hotovostní vklad na účet třetí osoby nebo převod bankovním příkazem) se žalovaný zpravidla nedostane nad částku 80 Kč. S ohledem na uvedené má soud za to, že hotovostní inkaso splátek sjednané ve výši do 100 Kč na jednu splátku, je jednáním přiměřeným a platným. Soud má za to, že částka 103 Kč připadající na výběr jedné splátky, tedy částka 6 000 Kč byla sjednána v rozsahu 3 Kč na splátku, a tedy 174 Kč neplatně. Z hlediska výpočtu po právu platně sjednané dlužné částky z úvěru je nutné od celkově poskytnutého úvěru 15 000 Kč a platně sjednaných dalších plnění z této smlouvy, kdy se jedná o úrok 2 100 Kč a administrativní poplatek ve výši 1 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 5 800 Kč, odečíst platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalovaným uhrazenou částku 18 321,43 Kč je nutno započíst na poskytnutou jistinu 15 000 Kč, úrok 2 100 Kč, hotovostní inkaso splátek 5 800 Kč a administrativní poplatek ve výši 1 000 Kč. Žalovaný tak dluží z úvěru [číslo] částku 5 578,57 Kč (přičemž se jedná toliko o dluh na jistině). Proto soud žalobě vyhověl v rozsahu 5 578,57 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 5 578,57 Kč od [datum] do zaplacení v souladu s § 517 obč. z. Ve zbytku soud žalobu pro částku 7 238,89 Kč a 23,72% úrok ročně z částky 5 990,46 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 411,89 Kč od [datum] do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky), zamítl.

27. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru (byť je terminologicky označena jako půjčka), na základě které mu byla poskytnuta částka 6 000 Kč. Právní hodnocení je v zásadně obdobné právnímu hodnocení v předchozím odstavci. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinného do 30. 11. 2016) bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V tomto ohledu právní předchůdce žalobkyně v zásadě vyhověl zákonné povinnosti, když se zabýval příjmy i výdaji žalovaného, včetně jejich doložení, a došel k disponibilním prostředkům značně přesahujícím celkovou částku splatnou měsíčně z tohoto úvěru, resp. informace sdělené žalovaným v zákaznické kartě nevzbuzují pochybnost ve vztahu k posouzení jeho solventnosti. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků soud konstatuje, že v rámci tohoto smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány (v procentuální nebo pevné výši). Úrok z úvěru byl sjednán v souladu s § 2395 o. z. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na úroky jako na cenu plnění ve smyslu § 1 813 o. z. Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle v postavení k slabší straně právního vztahu nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 1 odst. 2, § 588 o. z.), než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 546 Kč (tato pevná částka má odpovídat sjednanému 20,98% úroku ročně za dobu trvání smlouvy při řádném splácení). O výši úroku sjednaného pevnou částkou byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o krátkodobý nebankovní úvěr, soud shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné. Žalobkyně požaduje dále přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 4 969,41 Kč (jedná se o 20,98% úrok ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do [datum]) a 20,98% úroku ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do zaplacení. [příjmení] 4 842,20 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Ujednání o předmětu plnění nebo ceně (úroku), musí být se spotřebitelem sjednáno (resp. mu poskytnuto) jasným a srozumitelným způsobem. Pokud se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně požadovaný žalobkyní dle čl. 1 smluvních podmínek, tak vzhledem ke znění smlouvy o úvěru, v níž byl úrok přesně definován jako částka 546 Kč a v níž byly vyčísleny další poplatky (za administrativní činnosti a hotovostní režim splátek), přičemž bylo zcela jasně a určitě uvedeno, že celková dlužná částka činí 9 546 Kč, bez uvedení dalšího ujednání o úrocích ve výši 20,98 % ročně, jak je požaduje žalobkyně, když tyto úroky byly uvedeny pouze v rámci smluvních podmínek (jejichž grafické zpracování je popsáno shora), které sice tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru, ale jedná se o dvě strany hustě popsaného textu, ze kterého neplyne, že by na toto ujednání byl žalovaný jakkoli upozorněn, posoudil soud tento úrok v uvedeném rozsahu za sjednaný v rozporu s dobrými mravy (§ 588 o. z.) a tedy neplatný. Soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, který byl seznámen s výší úroků ve smlouvě uvedených, tedy stanovených pevnou částkou, a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby předvídal další ujednání o úrocích z úvěru vtělených do smluvních podmínek. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 4 969,41 Kč a 20,98% úrok ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do zaplacení, důvodná. S ohledem na zásadu autonomie vůle stran bylo možné, aby byl mezi stranami sjednán poplatek za administrativní činnost, stejně tak poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poplatek za administrativní činnost byl sjednán ve výši 1 200 Kč. Soud dlouhodobě zastává názor, a to s ohledem na skutečnost, kdy je soudobě soudně rozhodováno mnoho sporů ze spotřebitelských zápůjček a úvěrů různých věřitelů, že poplatek za administrativní činnost dle povahy této činnosti samotné by se neměl u jednotlivých závazků výrazně lišit dle sjednaného předmětu (tedy výše peněžitého závazku), a je zcela dostačující toliko ve výši 1 000 Kč. Soud zvážil poplatky, které jsou za obdobnou činnost stanoveny bankami, a má za to, že požadavek žalobkyně na tento poplatek překračující částku 1 000 Kč je zcela zjevně nepřiměřený tomu, za co je požadován. A není žádného důvodu diferencovat dle úvěrů, lišících se pouze výší předmětu plnění. Toto ujednání je ve spotřebitelské smlouvě zcela nemravné a do smlouvy je včleněno pouze z důvodu ziskuchtivosti a ve snaze na různých poplatcích vymoci co nejvíce. Takové ujednání považuje soud v částce přesahující 1 000 Kč (tedy v částce 200 Kč) za absolutně neplatné dle § 1 odst. 2, § 588 o. z. Soud si je vědom skutečnosti, že hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč má krýt náklady související se službou právního předchůdce žalobkyně, kdy jím zmocněná osoba se pro vyzvednutí příslušné splátky dostaví do místa doručovací adresy dle smlouvy, zpravidla bydliště žalovaného. Při přepočtu 43 splátek se pak jedná o poplatek za vyzvednutí splátky ve výši cca 41,80 Kč (× 43 splátek). Tento poplatek v podstatě nahrazuje náklady, které by žalovaný při splácení úvěru musel jinak hradit provozovateli poštovních služeb např. za platbu prostřednictvím poštovní poukázky nebo bance. V případě platby poštovní poukázkou by se jednalo o zpoplatnění částkou cirka 30 Kč, v případě plateb bankou (hotovostní vklad na účet třetí osoby nebo převod bankovním příkazem) se žalovaný zpravidla nedostane nad částku 80 Kč. S ohledem na uvedené má soud za to, že hotovostní inkaso splátek sjednané ve výši do 100 Kč na jednu splátku, je jednáním přiměřeným a platným. Soud má za to, že částka 41,80 Kč připadající na výběr jedné splátky, tedy částka 1 800 Kč byla sjednána platně. Z hlediska výpočtu po právu platně sjednané dlužné částky z úvěru je nutné od celkově poskytnutého úvěru 6 000 Kč a platně sjednaných dalších plnění z této smlouvy, kdy se jedná o úrok 546 Kč a administrativní poplatek ve výši 1 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč, odečíst platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalovaným uhrazenou částku 3 578,57 Kč je nutno započíst na poskytnutou jistinu 6 000 Kč, úrok ze zápůjčky 546 Kč, hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč a administrativní poplatek ve výši 1 000 Kč. Žalovaný tak dluží z úvěru [číslo] částku 5 767,43 Kč (přičemž se jedná toliko o dluh na jistině). Proto soud žalobě vyhověl v rozsahu 5 767,43 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 4 842,20 Kč (nikoli z 5 767,43 Kč, neboť z této částky jakožto úroku z prodlení z jistiny se domáhá žalobkyně) od [datum] do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky). Ve zbytku soud žalobu pro částku 4 969,41 Kč a 20,98% úrok ročně z částky 4 842,20 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 50,8 %, v rozsahu 49,2 % úspěšná nebyla. Z důvodu toliko 1,6% rozdílu soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

29. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.