11 C 18/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holzbauera a soudců JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M., žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalované zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 481 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 5. 2021, č. j. 11 C 18/2020-19,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba žalobce, aby mu žalovaná zaplatila částku 1.481 250 Kč.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 161.423 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1.4881.250 Kč do tří dnů od pravomocného skončení řízení, vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 254/2019 (výrok I.), zamítl návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1.481.250 Kč o 1. 10. 2019 do zaplacení (výrok II.) a vyslovil, že žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 124.273 Kč k rukám jeho právní zástupkyně do tří dnů od pravomocného skončení řízení, vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 254/2019 (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala ve lhůtě žalovaná odvolání a to do výroku I. a III. s tím, že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kdy rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudu I. stupně vytýkala překvapivost jeho rozhodnutí i porušení poučovací povinnosti a poukazovala na to, že soud I. stupně při jednání dne [datum] se ztotožňoval v hlavních rysech s právní kvalifikací žalované (a tomu přizpůsobil i poučovací povinnost ve vztahu k žalobci), u jednání dne [datum] bez dalšího rozhodl v neprospěch žalované a žalovaná byla možností učinně reagovat na překvapivou změnu právního názoru soudu zbavena, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále poukázala na to, že u soudu I. stupně probíhá pod sp. zn. 4 C 254/2019 řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi stejnými účastníky, žalovaná navrhovala spojení obou věcí, k tomuto nedošlo, soud I. stupně však v podstatě v řízení o vydání bezdůvodného obohacení vede řízení, jakoby šlo o rozhodování o tzv. širším vypořádání, krátí žalovanou na jejích procesních právech. Žalovaná poté rozebírá nesprávné právní posouzení uplatněné námitky promlčení a poukazuje i na to, že se soud I. stupně nezabýval soužitím účastníků a důvody ukončení tohoto soužití (možné domácí násilí). Rozhodnutí soudu I. stupně tak pokládá žalovaná za hrubě nespravedlivé a navrhuje změnit výrok I. napadeného rozsudku tak, že žaloba žalobce se zamítá a dále změnit i výrok III. s tím, že žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku ve výši 58.240 Kč a aby dále byly přiznány odvolatelce náklady odvolacího řízení.

3. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v napadených výrocích, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dovodil důvodnost odvolání žalované.

5. Podle ustanovení § 1140 odstavec 1 o. z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

6. Podle ustanovení § 1140 odstavec 2 o. z., každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

7. Podle ustanovení § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Podle ustanovení § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Soud I. stupně napadeným rozhodnutím ze dne 13. 5. 2021, č. j. 11 C 18/2020-90 rozhodl tak, že žalobě vyhověl a žalovanou zavázal k náhradě nákladů úspěšnému žalobci. Dospěl z hlediska skutkového k závěru, že předmětné nemovité věci byly pořízeny výhradně z finančních prostředků žalobce, nemovité věci byly zakoupeny na základě kupní smlouvy ze dne [datum] do podílového spoluvlastnictví účastníků, každého k ideální ½ (žalobce takto nechal tuto ideální ½ na žalovanou napsat, bylo to jeho rozhodnutí a z důvodu citové náklonnosti), a kdy nemovité věci pořizoval žalobce za účelem společného bydlení, účastníci se však jako partneři rozešli. Soud I. stupně také dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen, ovšem námitka promlčení byla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Z odůvodnění se podává, že u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 254/2019 probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy žalobkyní je [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce] žalovaným a kdy v rámci tohoto řízení byl vypracován znalecký posudek a byla hodnota nemovitých věcí stanovena částkou 3.450.000 Kč. Pokud jde o právní kvalifikaci, pak soud I. stupně byl toho názoru, že se jednalo o investici do podílového spoluvlastnictví a rozebírá dále vypořádání podílového spoluvlastnictví z pohledu vypořádání v širším smyslu. Závěrem soud konstatuje, že by bylo vysloveně nemravné a nespravedlivé po žalobci požadovat, aby v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví byl nucen vyplatit žalované podíl ve výši ½, uhradil hypotéku a sám se dostal do existenčních problémů. Soud I. stupně tedy nároku žalobce vyhověl jako nároku na regres vůči žalované jako spoluvlastníci za investici, kterou v roce 2013 učinil žalobce za žalovanou. Soud I. stupně byl pak konečně toho názoru, že okolnosti rozpadu vztahu účastníků nelze zohlednit, k těmto může být přihlédnuto v rámci konečného vypořádání podílového spoluvlastnictví a nemají žádnou relevanci při rozhodování o investici do pořízení nemovité věci.

12. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, přistoupil z hlediska přesvědčivosti (ač toto bylo nesporné) k zopakování dokazování listinnými důkazy a to Kupní smlouvou o převodu vlastnictví k nemovitostem se Smlouvou o úschově ze dne [datum] včetně dodatku [číslo] k této výše citované kupní smlouvě o převodu nemovitostí se smlouvou o úschově, Kupní smlouvou ze dne [datum] a výpisem z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro [obec], k. ú. [katastrální území] [anonymizováno] [obec] a vzal za jednoznačně zjištěné, žalobce prodal své vlastní nemovité věci manželům [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za kupní cenu 2.640.000 Kč, že nemovité věci, ohledně nichž je veden tento spor, byly zakoupeny do podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované, každého k ideální ½, z výlučných prostředků žalobce za celkovou kupní cenu ve výši 2.962 500 Kč. Polovina kupní ceny, tj. částka 1.481.250 Kč je takto předmětem sporu a dle žalobce tvrzenou investicí do podílového spoluvlastnictví. Jen pro přehlednost lze uvést, že nesporné je, že celou kupní cenu zaplatil žalobce ze své svobodné vůle, že účastníci ukončili a zrušili společné soužití a že ze strany žalované došlo k podání žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a tato věc je vedena u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 254/2019.

13. Po takto výše uvedené stručné rekapitulaci odvolací soud uvádí, že při správném skutkovém zjištění soudu I. stupně, že nemovité věci byly pořízeny z výlučných prostředků žalobce z jeho svobodné vůle, který zaplatil takto plnou kupní cenu (žalovaná se nepodílela žádnou finanční částkou), do podílového spoluvlastnictví u každého z účastníků k ideální ½, kdy došlo ke zrušení společného soužití a podání žaloby ze strany žalobkyně, soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil a jeho rozhodnutí tak neobstojí.

14. Soud I. stupně, byť se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení s argumentací, že žalovaná je podílovou spoluvlastnicí k ideální ½ a na koupi ze svého ničeho nevynaložila a žalobce tak plnil cenu z právního důvodu, jež odpadl, sám v podstatě přistoupil k vypořádání podílového spoluvlastnictví, i když probíhá zcela samostatné řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a svým způsobem tak soud I. stupně„ zdvojuje“ toto zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, což je zřejmé i z formulace výroku I. napadeného rozhodnutí, kde je přímá návaznost na pravomocné skončení věci vedené pod sp. zn. 4 C 254/2019. Takovéto uchopení žaloby není na místě, nehledě na to, že se ani v případě částky 1.480.250 Kč nejedná o investici do podílového spoluvlastnictví, jak je tento pojem nutno chápat a vykládat v souvislosti se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, zejména však, pokud jde o hospodaření se společnou věcí. Předmětné nemovité věci se staly společnou věcí až zakoupením, resp. vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu práva k [datum], teprve až poté se jedná o investici do společné věci (žalobce by například až poté vynaložil na vestavbu, přístavbu, opravu a zhodnocení věci další finanční částky, např. částku 1.000 000 Kč).

15. Nelze uvažovat ani o vydání bezdůvodného obohacení, jak se žalobce ostatně tohoto domáhal, neboť se nejedná o případ, že by žalobce plnil na kupní cenu z právního důvodu, jež odpadl. Skutečným právním důvodem, proč žalobce zaplatil kupní cenu a plnil, byla uzavřená kupní smlouva a tato je ostatně stále platná. Ukončení soužití účastníků není a v žádném případě nemůže být oním právním důvodem, který odpadl a na základě kterého by se bylo možno domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Je takto zcela zřejmé, že žaloba žalobce nebyla na místě, není důvodná a odvolacímu soudu nezbylo, než žalobu žalobce zamítnout.

16. Odvolací soud v souvislosti se souzenou věcí a řešením, které se nabízí, poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5124/2016 dle kterého:„ Ustanovení § 1147 o. z. nevylučuje přikázání nemovitosti do vlastnictví spoluvlastníka bez stanovení přiměřené náhrady. Judikatura dovolacího soudu vyjmečně připouští modifikaci náhrady, pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Náhradu přitom lze pro rozpor s dobrými mravy nejen snížit, ale také nepřiznat“. K tomuto odvolací soud jen uvádí, že bude na soudu I. stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 254/2019, tedy v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, aby se zabýval všemi okolnostmi dané věci, týkající se nabytí nemovité věci do podílového spoluvlastnictví, otázkou soužití účastníků včetně důvodu ukončení soužití či možného domácího násilí, v této souvislosti otázkou dobrých mravů, jak ve vztahu k žalované, tak ve vztahu k žalobci a bude na soudu I. stupně, aby případně takto zvážil modifikaci náhrady, jak ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR plyne. Jedině v tomto řízení lze takto„ vyřešit“ to, čeho se vlastně žalobce domáhá touto žalobou.

17. Odvolací soud proto s přihlédnutím ke své výše uvedené argumentaci za použití ustanovení § 220 odstavec 1 písm. a/ o. s. ř. rozhodl tak, že napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu žalobce na zaplacení žalované částky 1.481.250 Kč zamítl.

18. Pokud jde o odvolací námitky žalované týkající se procesních vad mající za následek dle žalované porušení jejího práva na spravedlivý proces, pak s ohledem na výše uvedené právní závěry odvolacího soudu se tyto námitky již nejeví relevantními.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odstavec 2 o. s. ř.

20. V řízení před soudy obou stupňů se jednalo celkem o 6 úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, 2 x účast na jednání Okresního soudu ve Vyškově dne [datum] a [datum], podání odvolání proti napadenému rozsudku a účast na jednání u Krajského soudu v Brně dne [datum], dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif„ dále jen AT“), kdy je nutno při výpočtu odměny za 1 úkon vycházet z § 7 bod 6 AT a za 1 úkon tak náleží částka 14.260 Kč, 6 x 14.260 Kč, celkem tedy 85.560 Kč. V souladu s ustanovením § 13 odstavec 4 AT se jedná dále o náhradu hotových výdajů za výše uvedených 6 úkonů právní služby po 300 Kč, což je 1.800 Kč. Právní zástupce žalované není plátcem DPH, toto neúčtoval a ostatně toto vyplývá i z požadavku na zaplacení nákladů právního zastoupení před soudem I. stupně. Výdaje cestovného a ztráta času doloženy nebyly, nebyly proto přiznány a celkem tak náklady řízení, které je povinen zaplatit neúspěšný žalobce úspěšné žalované před soudy obou stupňů včetně zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 74.063 Kč ze strany žalovaného, pak činí 161.423 Kč.