11 C 181/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 31 135 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 31 135 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 5 831,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem 7 603,95 Kč, s 10,4% úrokem z částky 20 175,73 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 20 175,73 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky dle výroku I., jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným 23. 8. 2015, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 60 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 48 957 Kč ve 100 týdenních splátkách ve výši 1 090 Kč. Žalovaný uhradil do 20. 1. 2020 částku 77 322 Kč, na jistině dluží 20 175,73 Kč a na poplatku 10 959,27 Kč. Dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně nebyla schopná dostatečně určitě tvrdit, a už vůbec nedoložila, jakým způsobem byla při sjednání smlouvy o zápůjčce ověřena úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 8. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se zavázala žalovanému poskytnout částku 60 000 Kč, za poplatek 48 957 Kč (číslo smlouvy [číslo]). Poplatek 48 957 Kč sestává z úroku 6 473 Kč, poplatku za administrativní činnost 7 594 Kč, poplatku za hotovostní režim splátek 34 890 Kč Částku 108 957 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 100 hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 1 090 Kč, výše poslední splátky je 1 047 Kč (k rukám osoby dle čl. 17 smlouvy). První splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až po předposlední splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední splátka je splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Žalovaný převzal zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne 23. 8. 2015 (neděle). První splátka byla splatná dne 30. 8. 2015 (neděle), další splátky jsou splatné do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období, tedy vždy do neděle daného týdne. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení 23. 7. 2017. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného je obsažen na straně 1 a 2 (cca v polovině) smlouvy, na straně 2 (v druhé polovině), 2, 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 24 články. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně [anonymizováno] je na řádku [anonymizováno] uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne 23. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Žalobkyně nebyla schopna k výzvě soudu doložit ani dotvrdit žádné konkrétní skutečnosti k ověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednání zápůjčky. Od svého právního předchůdce nemá ani kartu klienta, ani kopie žalovaným doložených dokladů.

4. Závazkový vztah, vzniklý dne 23. 8. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

5. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

6. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

9. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne 23. 8. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta částka 60 000 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., o komerčně nazývanou„ rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (vydlužitele). V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinného do 30. 11. 2016) bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout zápůjčku jen tehdy, pokud dle posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele zápůjčku splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních zápůjček a úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele. Ust. § 9 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Neboť jak je známo, spotřebitelé často„ vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k prověření splnění této zákonné povinnosti uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdce si plnil tuto zákonnou povinnost řádně, když žalobkyně nebyla schopna dotvrdit a ani doložit konkrétní okolnosti a skutečnosti při zjišťování schopnosti žalovaného dostát sjednané zápůjčce (uvedla toliko obecně, co mělo být v tomto ohledu jejím právním předchůdcem činěno), neboť od svého právního předchůdce nemá ani kartu klienta, ani kopie žalovaným doložených dokladů. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých zápůjček. Jsou to převážně klienti, kteří zápůjčku či úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopná splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, je neplatná (§ 9 odst. 1, 3 zákona č. 145/2010 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení vydlužitele (§ 2991 odst. 1, 2 o. z). Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 60 000 Kč a žalovaný již v době do 20. 1. 2020 uhradil 77 322 Kč, žalovaný tak poskytnuté peněžní prostředky 60 000 Kč zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba důvodná a soud ji zcela zamítl.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.