11 C 24/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., identifikační číslo IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 42 906,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 010 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % p. a., a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem prosincem 2025.

II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 896,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 085,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 080,43 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 906,09 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 42 906,09 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení ve výši 2 699,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 9. 1. 2025 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkovou částku 42 906,09 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 13. 12. 2022 se žalovanou smlouvu o půjčce na refinancování číslo , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 60měsíčních splátkách po 1 198 Kč, kdy první splátka byla stanovena na 13. 1. 2023 formou inkasa z účtu žalované, přičemž žalovaná měla zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jejím účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi stranami bylo sjednáno úročení ve výši 12,75% ročně. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Na svůj dluh uhradila celkem 5 990 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 1. 10. 2024. Žalované bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem a dále jí byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne 9. 12. 2024, aby uhradila celkovou pohledávku ve výši 57 475,98 Kč nejpozději do 21. 12. 2024, na kterou však nereagovala. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení částky jistiny 42 906,09 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 10 080,43 Kč ke dni 16. 8. 2024 a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 085,58 Kč ke dni 16. 8. 2024 a dále úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 42 906,09 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 42 906,09 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne 2. 5. 2025, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatelky byla posouzena na základě zhodnocení informací získaných od žadatelky před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných registrů. Zavedená banka posuzovala úvěruschopnost dle striktně zavedených postupů a zcela v souladu se zákonem. Kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS). Banka dále kontrolovala příjmy žadatelky na základě průměrných příjmů na běžném účtu. K uvedenému žalobkyně předložila protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 13. 12. 2022, ze kterého vyplývá, že lustrace žalované ve zmiňovaných registrech byla negativní a nebyl zjištěn žádný dluh po splatnosti. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z deklarovaného příjmu žalované ve výši 11 000 Kč měsíčně a výdajů ve výši 8 388 Kč, které oproti uvedeným výdajům v žádosti navýšili, a ty sestávají ze splátek úvěrů ve výši 1 588 Kč, výdajů na bydlení ve výši 2 550 Kč (žalovaná dle tvrzení bydlela u rodičů), a výdajů na živobytí ve výši 4 250 Kč. Žalované tedy měla zbývat měsíčně částka 4 200 Kč, ze které měla být schopna splácet novou splátku úvěru. Žalobkyně dále doložila výpisy z účtu žalované od 13. 12. 2022 do 1. 10. 2024.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. U jednání dne 3. 11. 2025 zástupce žalobkyně setrvala na podané žalobě, z podání žalované by se dalo usuzovat, že dluh uznává, dává na zvážení soudu, zda by bylo možno dlužnou částku uhradit ve splátkách. Žalovaná se k jednání omluvila, bylo jednáno v její nepřítomnosti. U tohoto jednání soud provedl dokazování listinnými důkazy a to: návrhem na uzavření smlouvy RePůjčka č. , hodnota, včetně akceptace návrhu, dokladem o odeslání pošty žalované, prohlášením o okamžité splatnosti a výzva k úhradě, smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 30. 9. 2024 včetně přílohy, potvrzením úplaty ke smlouvě o postoupení pohledávek (č. l. 23), vyrozuměním o postoupení pohledávky, výzvou k plnění žalované ze dne 6. 12. 2024, podacím lístkem, protokolem o úvěruschopnosti klienta, manuálním vstupem konsolidovaného blacklistu včetně transakční historie, všeobecnými obchodními podmínky, výpisem z úvěru za období od 13. 12. 2022 až do 31. 12. 2022 a mimořádným výpisem z účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 13. 12. 2022 uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o půjčce na konsolidaci (spotřebitelském úvěru) číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit celkovou částku 71 801,97 Kč v 60měsíčních splátkách po 1 198 Kč. Žalované byl úvěr poskytnut prostřednictvím jejího bankovního účtu č. , č. účtu, .

6. Ze zákaznické karty ze dne 13. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaná jako žadatelka žádal o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč na refinancování spotřebitelského úvěru. Uvedla, že je svobodná, je zaměstnaná s příjmem 11 000 Kč (započteno 11 000 Kč), žije u rodičů, výdaje na bydlení uvedla 1 000 Kč, výdaje na živobytí 2 000 Kč. Splátkové zatížení uvedeno ve výši 1 588 Kč, započtené výdaje na bydlení 2 550 Kč, započtené životní náklady 4 250 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 13. 12. 2022 do 1. 10. 2024 vyplývá, že žalovaná obdržela na účet úvěr ve výši 45 000 Kč dne 13. 12. 2022, za tuto dobu měla kreditní obrat na účtu ve výši 689 644,94 Kč a debetní obrat 695 212,09 Kč s konečným zůstatkem účtu ve výši 0 Kč. Tento výpis nevypovídá nic o situaci žalované před uzavřením úvěru, avšak i tak je z něj patrné, že příjmová stránka žalované je tvořena minimální výplatou od zaměstnavatele , právnická osoba, (2 363 Kč dne 10. 1. 2023, 5 401 Kč dne 9. 2. 2023, 9 045 Kč dne 9. 3. 2023..), dále si žalovaná nabírala další půjčky od nebankovních společností a prováděla různé převody v rámci rodinných příslušníků.

8. Z přehledu provedených splátek vyplývá, že žalovaná uhradila od 13. 1. 2023 do 20. 5. 2023 celkem 5 990 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 9. 2024 mezi , právnická osoba, . a žalobkyní vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo , hodnota, uvedená v příloze smlouvy o postoupení.

10. Přípisem ze dne 14. 10. 2024 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a to na adresu , adresa, .

11. Dne 9. 12. 2024 byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění, a to na adresu , adresa, .

12. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

13. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

16. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

22. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 13. 12. 2022 smlouvu o půjčce (spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalované ke dni uzavření smlouvy (13. 12. 2022) dle shora zjištěných informací, dále nahlédnutím do evidence obyvatel, ze které vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy povinna výživou k nezletilému dítěti (ročník , Anonymizováno, ), tedy i zvýšeným výdajům v souvislosti s péčí o dítě, dále nahlédnutím do výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2022 do 11. 11. 2022, který žalobkyně učinila součástí spisu 10 C 41/2025, a v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy i výdaje žadatelky. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční příjmy 11 000 Kč, které ovšem nevyplývají ani z jednoho výpisu z účtu, žalovaná uvedené žalobkyni nedotvrdila výplatními páskami ani jiným způsobem, uváděné výdaje žalovanou ve výši 3 000 Kč, byť právním předchůdcem žalobkyně navýšené na 6 800 Kč plus splátky úvěrů, se vzhledem k refinancovaným půjčkám, výživě minimálně žadatelky a nezletilého dítěte, minimálním nákladům na bydlení u rodičů, a dalším běžným výdajům – platbám v obchodech a službách jeví jako silně podhodnocené ze strany žadatelky i poskytovatele úvěru. Přinejmenším z účtu žalované vedené právě předchůdcem žalobkyně zcela jasně vyplývalo, že žalovaná má běžné měsíční výdaje v mnohem větších částkách, než je v kartě zákazníka uvedeno, a to již za situace, že žalovaná měla předchozí měsíční splátky i přímo u právního předchůdce žalobkyně (např. jen dne 13. 12. 2022 měla žalovaná výdaje v rámci nákupů ve výši 2 819,6 Kč). S opakovanými půjčkami se žalovaná řadila mezi rizikovější klienty, kdy opakovaně žádala u právního předchůdce žalobkyně o další úvěry, přičemž jeden z těchto refinancovaných úvěrů byl k úhradě jiného refinancovaného úvěru (repůjčka , Anonymizováno, ze dne 8. 10. 2022).

28. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatelka úvěrovatelná za stavu, kdy si dostatečně neověřil její měsíční příjmy ani výdaje ani způsob bydlení, počet členů domácnosti, jejich skutečné příjmy a skutečné výdaje. Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti, nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření. Stejně tak nebylo řádně zkoumáno předchozí dluhové zatížení žadatelky. Transakce na bankovním účtu žadatele nebyly věřitelem také nikterak prověřeny, přestože posouzení majetkových poměrů žadatele z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců považuje soud za nejdostupnější možnost poskytovatele úvěru, jak ověřit stav financí žadatele. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že , právnická osoba, . nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí poskytla. Banka přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ spotřebitelského úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více bankovních i nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalované vyžadovat např. nájemní smlouvu, smlouvy o úvěrech, výpisy z běžného účtu, pracovní smlouvu aj.

29. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o příjmech i výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak soud smlouvu o půjčce číslo , hodnota, ze dne 13. 12. 2022 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalované vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

30. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto plnění 45 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila 5 990 Kč. Tuto skutečnost žalovaná nerozporovala. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 39 010 Kč a soud proto žalovanou k zaplacení této částky zavázal.

31. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalované nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalované poskytnuta ve výzvě ze dne 6. 12. 2024, která byla žalované odeslána dne 9. 12. 2024 a stanovená jí lhůta k zaplacení do 21. 12. 2024. Žalované tak vznikla povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 22. 12. 2024. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 z č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 42 906,09 Kč + 1 085,58 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 10 080,43 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 42 906,09 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 42 906,09 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí (17. 9. 2025) částku ve výši 65 961,05 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 39 010 Kč + 3 678,86 Kč, tj. v rozsahu pouze 64,72 %, žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 29,44 %. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 717 Kč a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 1 x 700 Kč, 2 x 500 Kč dle § 14b odstavec 1, § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony návrh ve věci samé (po 1. 1. 2025), příprava a převzetí zastoupení a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (do 31. 12. 2024), neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. 3 C 33/2025, 10 C 41/2025), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, dále odměna za účast na jednání ve výši 2 820 Kč dle § 11 odstavec 1, písmeno g) advokátního tarifu, dále paušální náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, a 1x 450 Kč, cestovné k jednání ve výši 589 Kč (70 km , adresa, a zpět, průměrná spotřeba použitého automobilu 7,3 l/10 0km při ceně benzínu 35,80 Kč a náhradě opotřebení 5,80 Kč dle vyhlášky o cestovních náhradách), náhrada za promeškaný čas-2 půlhodiny po 150 Kč, celkem 9 169,39 Kč (z toho náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 o. s. ř. je představována částkou 1293,39 Kč). Z částky 9 169,39 Kč pak 29,44 % činí částku 2 699,50 Kč.

33. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, když přihlédl k tvrzení žalované, že je tohoto času na mateřské dovolené a nemá hodnotnější majetek. Soud je toho názoru, že pokud žalovaná zaplatí ve splátkách přiznanou částku ve lhůtě cca 15 měsíců, s ohledem na povolené splátky, pak toto lze ve vztahu k žalobci a způsobu jeho podnikání pokládat za přiměřené. Lze jen podotknout, že pokud žalovaná dobrodiní splátek poruší, je celý dluh, dovolá-li se toho žalobce, splatný naráz.