11 C 27/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 836 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je oprávněn splnit povinnost uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, vždy do 15. dne v daném měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 1. 2026 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 13 836 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 636 Kč. Příslušenství spočívá v zákonném úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 18. 3. 2024 smlouvu, v níž zejména zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal platit , Anonymizováno, úrok ve výši 40 % měsíčně z čerpané částky úvěru, a to vždy nejpozději k 17. dni příslušného měsíce5. Z výpisu z účtu žalovaného za březen 2024, který si soud vyžádal od , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný dne 18. 3. 2024 čerpal od , Anonymizováno, úvěr ve výši 8 000 Kč, a že peněžní prostředky v této výši byly uvedenou společností žalovanému skutečně poskytnuty.

6. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že , Anonymizováno, úvěr poskytnutý žalovanému pro porušování smluvních podmínek k uvedenému dni zesplatnila.

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., má příjem ve výši 27 932 Kč měsíčně, žije v pronajatém bytě, a že jeho měsíční výdaje činí 17 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2023 soud zjistil, že:- žalovaný tento výpis poskytl , Anonymizováno, pro účely posouzení úvěruschopnosti,- žalovaný provedl dne 15. 12. 2023 platbu ve výši 17 000 Kč na účet vedený u , právnická osoba, a- konečný zůstatek na účtu žalovaného ke konci měsíce činil 0 Kč se závazky po splatnosti.

9. Z výpisu z účtu žalovaného za leden 2024 soud zjistil, že:- žalovaný tento výpis poskytl , Anonymizováno, pro účely posouzení úvěruschopnosti,- žalovaný provedl dne 15. 1. 2024 platbu ve výši 17 000 Kč na účet vedený u , právnická osoba, a- konečný zůstatek na účtu žalovaného ke konci měsíce činil 0 Kč se závazky po splatnosti.

10. Z výpisu z účtu žalovaného za březen 2024 soud dále zjistil, že:- žalovaný obdržel dne 14. 3. 2024 platbu ve výši 29 084 Kč od společnosti , právnická osoba, .- žalovaný čerpal dne 1. 3. 2024 půjčku od společnosti , právnická osoba, ve výši 8 000 Kč,- žalovaný čerpal dne 4. 3. 2024 půjčky v celkové výši 15 000 Kč,- žalovaný čerpal dne 5. 3. 2024 půjčku ve výši 3 000 Kč,- žalovaný čerpal dne 6. 3. 2024 půjčku ve výši 4 000 Kč,- žalovaný zaslal na účet společnosti , Anonymizováno, .cz provozující online kasino částku převyšující 20 000 Kč a- konečný zůstatek na účtu žalovaného ke konci měsíce činil 0 Kč se závazky po splatnosti.

11. Z předžalobní výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 7. 2025.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že , Anonymizováno, postoupila své pohledávky ze Smlouvy o úvěru společnosti , Anonymizováno, .

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 uzavřené mezi , Anonymizováno, a žalobkyní a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že , Anonymizováno, postoupila své pohledávky ze Smlouvy o úvěru žalobkyni.

14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

15. Společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 18. 3. 2024 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách vždy k 17. dni příslušného měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradami splátek, pročež , Anonymizováno, využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 18. 7. 2024 zesplatnila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného , Anonymizováno, kalkulovala s příjmem žalovaného ve výši 27 932 Kč měsíčně. Tento příjem byl řádně ověřen prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil měsíční výdaje v celkové výši 17 000 Kč. Žalovaný poskytl , Anonymizováno, pro účely posouzení úvěruschopnosti výpisy ze svého bankovního účtu za měsíce prosinec 2023 a leden 2024. Žalovaný 15. 12. 2023 a 15. 1. 2024 provedl platby ve výši 17 000 Kč na tentýž účet vedený u , právnická osoba, . Zůstatek na bankovním účtu žalovaného ke konci měsíce činil v prosinci 2023 i lednu a březnu 2024 částku 0 Kč se závazky po splatnosti. Žalovaný v březnu 2024 čerpal kromě žalovaného úvěru také další úvěry v celkové 30 000 Kč a zaslal částku převyšující 20 000 Kč na účet provozovatele hazardních her. Pohledávky , Anonymizováno, ze Smlouvy o úvěru byly následně postoupeny žalobkyni. Žalovanému byla řádně zaslána předžalobní výzva k plnění.

16. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

23. Společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 18. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč.

24. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností , Anonymizováno, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

25. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18).

26. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

27. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, Horyzont, C339/23).

28. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“29. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024.

30. V usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“31. , Anonymizováno, řádně ověřila příjem žalovaného prostřednictvím výpisů z jeho bankovního účtu. Její postup ohledně výdajů žalovaného však nelze považovat za dostatečný.

32. Žalovaný totiž v prvé řadě provedl 15. 12. 2023 i 15. 1. 2024 platby ve výši 17 000 Kč na tentýž účet. Vzhledem k načasování těchto plateb i jejich shodnosti s výší výdajů tvrzených žalovaným v žádosti o úvěr se lze důvodně domnívat, že tyto platby jsou platbou nájemného za bydlení. Žalovaný totiž v žádosti o úvěr rovněž uvedl, že bydlí v pronajímaném bytě. Měsíční výdaje žalovaného tak byly výrazně vyšší, než tvrdil v žádosti, neboť k nájemnému je třeba připočíst i výdaje na obživu. Žalovaný dále v březnu 2024 čerpal kromě žalovaného úvěru i další úvěry v celkové výši 30 000 Kč a odeslal více než 20 000 Kč na hazardní hry. Zůstatek na bankovním účtu žalovaného navíc v prosinci 2023 i lednu a březnu 2024 činil 0 Kč, a to se závazky po splatnosti.

33. Žalobkyně sice ve svých podáních tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně ověřila závazky žalovaného prostřednictvím lustrací v příslušných databázích. Výstupy z těchto databází však žalobkyně navzdory výzvě k jejich předložení soudu nedoložila, proto soud k tomuto tvrzení žalobkyně nemohl přihlédnout.

34. Soud z uvedených důvodů shledal, že před poskytnutím žalovaného úvěru v prvé řadě nebyla dostatečně ověřena výdajová stránka žalovaného, a tím samozřejmě ani jeho úvěruschopnost. V řadě druhé je však soud přesvědčen, že z výše uvedených důvodů byly rovněž dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (srov. § 86 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru).

35. Předmětná Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

36. Soud závěrem dodává, že žalobkyni řádně vyzýval k doložení listin, které by dokládaly řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného (usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2026, č. j. 11 C 27/2026-55). Soud je proto přesvědčen, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně, a že podmínky pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. formulované v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, a ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 543/2008, byly splněny.

37. K povinnosti spotřebitele hradit úroky a poplatky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“38. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ani další poplatky či jiné platby již nikoliv.

39. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.

40. Žalovaný na své závazky ze Smlouvy o úvěru ničeho neuhradil. Soud proto přiznal žalobkyni výrokem I. právo na obdržení částky 8 000 Kč.

41. Žalobkyni s odkazem na absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebylo přiznáno právo na úhradu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 636 Kč ani zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 200 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení. V tomto rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.

42. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

43. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“44. Vzhledem k ostatním úvěrům, které žalovaný v březnu 2024 čerpal, v celkové výši 30 000 Kč, nájemnému ve výši 17 000 Kč, odhadovaným výdajům na živobytí a příjmům ve výši 27 932 Kč oprávnil soud žalovaného k vrácení jistiny úvěru v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, neboť lze očekávat, že tato částka bude pro žalovaného přiměřená ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a citované judikatury Nejvyššího soudu. Soud proto výrokem III. oprávnil žalovaného vrátit žalobkyni jistinu žalovaného úvěru ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.

45. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, neboť po kapitalizaci příslušenství uplatněného v žalobě ke dni vyhlášení rozsudku (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byl úspěšný ve větší části předmětu řízení než žalobkyně. Předmět řízení činil po této kapitalizaci částku 16 588,51 Kč, úspěch žalovaného 8 588,51 Kč (52 %), úspěch žalobkyně 8 000 Kč (48 %). Účastníci tak byli v řízení téměř rovnoměrně úspěšní, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

46. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.