11 C 36/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t.č. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 136,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 863,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru nazvaném Smlouva o půjčce č. hodnota ze dne 6. 6. 2013, kterou žalovaný uzavřel s původním věřitelem, společností jméno FO Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, a na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 15 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to formou 58týdenních splátek po 450 Kč, počínaje dnem 13. 6. 2013, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 7. 2014. Žalovaný však neuhradil ničeho a pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Na výzvu soudu k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dne 14. 7. 2025 uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z výplatních pásek žalovaného, který dosahoval čistého příjmu 13 072 Kč u společnosti jméno FO Anonymizováno. s.r.o. Právní předchůdce žalobkyně dále vycházel z tvrzení o měsíčních výdajích, a to 3 000 Kč na nájemném a inkasu, osobních nákladů ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně nedisponuje dokumenty, které byly předloženy před uzavřením smlouvy a jsou uvedeny v kartě zákazníka. Lustrací v insolvenčním rejstříku si právní předchůdce žalobkyně ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

4. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31.12.2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

5. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31.12.2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31.12.2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Dle § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31.12.2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

8. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31.12.2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31.12.2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Dle ustanovení § 451 z.č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Dle § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

12. Dle ustanovení § 9 z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Dle ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Ze Smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 6. 6. 2013 soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit v souhrnu poplatek ve výši 11 100 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 26 100 Kč (půjčku a poplatky) v hotovosti v 58týdenních splátkách ve výši 450 Kč, a to vždy do rukou osoby určené věřitelem. První splátka měla být dle smlouvy o půjčce uhrazena dne 13. 6. 2013 a poslední splátka dne 24. 7. 2014. Žalovaný ve smlouvě o půjčce svým podpisem potvrdil, že celou částku půjčky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou smluvní podmínky. Dle čl. 1.2 smlouvy 1. zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy 1., v případě smlouvy 1. uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Z karty zákazníka ze dne 6. 6. 2013 vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně zabýval majetkovými poměry žalovaného tak, že byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden doklad totožnosti žalovaného, požadovaná výše půjčky 15 000 Kč, že je žalovaný nájemník, o půjčce od společnosti se dozvěděl z tisku, nemá v současnosti půjčku jinde, nemá aktivní půjčku u společnosti právnická osoba, nevlastní vozidlo. Adresa trvalého pobytu uvedena jako adresa, adresa výběrního místa adresa. Žalovaný pracoval na hlavní pracovní poměr u společnosti jméno FO spol. s r.o. jako dělník ve výrobě, kdy zaměstnání žalovaného bylo údajně ověřeno. Jako příjem domácnosti je uvedena částka 13 072 Kč, nájemné 3 000 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, výdaje na telefon 500 Kč. Žalovaný údajně předložil dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, tyto však nejsou součástí dokumentace. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Dle přiloženého podacího lístku byl tento dopis zaslán doporučeně na adresu výběr, nikoli na adresu trvalého pobytu (a to téměř 10 let po uzavření smlouvy). Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 5. 2024 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 12. 6. 2024 a upozornil jej na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva byla žalovanému dle přiloženého podacího lístku zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného.

15. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 26 100 Kč, která se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku cokoli uhradil a pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 16. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 6. 6. 2013 smlouvu o půjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. V souladu s ustanovením § 657 z.č. 40/1964 Sb. je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. právnická osoba měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. právnická osoba tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. jméno FO právnická osoba učinil jen pro formu, kdy dle karty zákazníka měl před uzavřením smlouvy k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu žalovaného, avšak částky, které uvedl pro výpočet použitelného příjmu jsou zcela odlišné od reality a faktické situace žalovaného v době žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně měl kriticky hodnotit, zda má žalovaný dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku splácel. Pokud měl žalovaný čistý příjem ve výši 13 072 Kč, a výdaje za bydlení v nájemním bytě včetně inkasa pouhé 3 000 Kč, při počtu nejméně 1 osoby v bytě s přiznanými osobními výdaji 4 000 Kč (možná jídlo) a 500 Kč na telefon, a měl nově měsíčně splácet půjčku věřiteli ve výši 1 800 Kč měsíčně (4x450 Kč), jeví se tyto výdaje jako značně podhodnocené a neodpovídají běžným nákladům průměrného člověka v době žádosti. Nahlédnutím do spisu 3 C 267/2012 (OS ve jméno FO) bylo zjištěno, že v roce 2011 – 2012 platil žalovaný za pronájem obdobného bytu v Ivanovicích na Hané nájemné 4 800 Kč a zálohu na poskytované služby 2 500 Kč. Je tedy vysoce pravděpodobné, že nájem bytu včetně inkasa a energií o rok později nebyl v poloviční výši, spíše naopak, vzhledem k rostoucím cenám byl nájem srovnatelný, ne-li vyšší. Nahlédnutím do spisu 2 T 138/2013 (OS ve jméno FO) bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 3. 2013 v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, v místě svého bydliště uzavřel smlouvu o úvěru u společnosti právnická osoba na částku 12 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 16měsíčních splátkách po 1 223 Kč, a to za situace, že měl další řadu existujících závazků, a to vůči společnostem Anonymizováno právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, Anonymizováno právnická osoba. Pokud by právnická osoba postupoval s dostatečnou obezřetností, zjistil by, že žalovaný již má více než jednu půjčku, kterou splácí, resp. řádně nesplácí, kdy zřejmě důvod, proč si je bral, byl ten, že mu jeho příjem nestačil na všechny jeho nezbytné výdaje. právnická osoba nevyužil možnosti nahlédnutí do registrů typu NRKI, BRKI, SOLUS. právnická osoba tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když zcela ignoroval důvodnou pochybnost, že žalovaný nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, ale i nutnosti půjčování si dalších peněz zejména u nebankovních subjektů. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný tak měl částku 15 000 Kč, která mu byla prokazatelně poskytnuta, žalobkyni vrátit.

17. Žalovanému soud tedy uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se bezdůvodně obohatil ke dni 6. 6. 2013, kdy mu byla částka předána v hotovosti. O její navrácení byl žalobkyní vyzván řádně až dopisem ze dne 28. 5. 2024, který mu byl zaslán na jeho adresu trvalého pobytu, a žalobkyně v něm požadovala úhradu do 12. 6. 2024.

18. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15 000 Kč, kdy byl žalovaný vyzván k plnění reálně až dnem doručení předžalobní výzvy. Jelikož žalobkyně nepředložila žádný doklad o doručení, vycházel soud z podacího lístku a obecně známých pravidel právnická osoba pro doručování doporučených zásilek, kdy ekonomickou zásilku doručí pošta nejpozději do pátého pracovního dne po dni podání. Tento den tak připadl na 4. 6. 2024. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 12. 6. 2024. Ode dne 13. 6. 2024 se tedy žalovaný dostal do prodlení. Jelikož však žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení i kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, úroku a zákonného úroku z prodlení v jiné výši a za jiná období, byla žaloba v této části zamítnuta a přiznán nárok na úroky z prodlení v zákonné výši až od 13. 6. 2024 do zaplacení.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 15 000 Kč + 9 136,75 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 20 863,25 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí částku ve výši 62 691,11 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 15 000 Kč a 2 839,57 Kč na zákonném úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 13. 6. 2024 do 24. 9. 2025, tj. v rozsahu pouze 28,46 %, tedy ve věci byl poměrně úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 43,08 %. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.