11 C 43/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o výživné zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně za dobu od 1. 4. 2019 do budoucna částkou 8 885 Kč měsíčně splatnou k rukám žalobkyně vždy do 5. dne měsíce předem. Dlužné výživné za dobu od 1. 4. 2019 do 31. 1. 2020 ve výši 29 850 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám žalobkyně do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zrušeno a vráceno Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení - usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2020, č. j. 16 Co 83/2020-82. anonymizována tři slova role v řízení anonymizována tři slova anonymizována tři slova částka, anonymizována dvě slova titul jméno příjmení, anonymizována tři slova anonymizováno obec, ulice a číslo, anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala stanovení výživného zletilého dítěte ve výši 8 885 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 4. 2019 se splatností vždy do každého 5. dne v měsíci předem. Návrh odůvodnila tím, že otec se v listopadu 2018 odstěhoval ze společné domácnosti a do března 2019 jí přispíval částkou 8 000 Kč měsíčně, od dubna dosud přispívá pouze částkou 5 000 Kč měsíčně, vyjma září 2019, kdy neposlal žádné výživné. Výživné žádala ve stanovené výši i s ohledem na skutečnost, že jí otec po celou dobu přispívá na stavební spoření částkou 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně žije ve společné domácnosti se svojí matkou a mladší sestrou, do října 2019 žily všechny tři v bytě ve vlastnictví otce, přičemž to byl otec, kdo hradil náklady na toto bydlení. Od listopadu 2019 žijí v pronajatém bytě a náklady hradí matka. Matka rovněž platí potravu a za telefon a vzájemně se střídají v tom, kdo nakupuje oblečení. V dřívější době (cca do srpna 2019) jí matka zasílala i částku 2 000 Kč na účet. Žalobkyně studuje řádně 2. ročník vysoké školy, obor anonymizována dvě slova. Studuje s výbornými výsledky, tudíž jí bylo za 1. semestr přiznáno stipendium ver výši 2 340 Kč a za 2. semestr 2 280 Kč. Minulý rok bydlela na kolejích, kde platila za kolejné 2 715 Kč za měsíc, nyní bydlí na privátě, kde hradí 2 949 Kč za měsíc. Rovněž hradí 1 100 Kč za obědy ve vysokoškolské menze, dále měsíčně 1 200 Kč za potraviny, 500 Kč za skripta na semestr, 1 350 Kč za MHD na akademický rok a 320 Kč za jízdné do obec za měsíc. Rovněž měsíčně vynakládá na léky částku 200 Kč, 500 Kč na drogerii, na kulturní vyžití 300 Kč a zhruba 700 Kč na oblečení a obuv. Žalobkyně dále potvrdila, že vlastní spořicí účet, ovšem úspory na něm jsou tvořeny výlučně z darů od prarodičů, nejvyšší položku tvoří stavební spoření od prarodičů ve výši 160 000 Kč, které vybrala, a dále na tento účet ukládá vše, co dostane na narozeniny, za vysvědčení, na vánoce apod. Peníze na tomto spořicím účtu nevybírá, jsou určeny výlučně pro budoucí bydlení. Pokud jde o vlastní přivýdělek, žalobkyně vede kroužek programování pro děti 4x týdně, jedná se o práci v neziskové společnosti, která se zabývá vzděláváním žen do IT a vydělá přibližně 1 000 Kč měsíčně, takto si přivydělává od října 2019. Žalobkyně potvrdila, že komunikace se žalovaným nyní vázne, avšak píšou si k narozeninám i k vánocům a na vánoce se potkali u bytu a předali si dárky. Žalobkyně má za to, že žalovaný jako otec pouze očekává, že mu sama bude hlásit známky apod., ale ona by ocenila, kdyby jí zavolal a zeptal se, jak se má nebo jak se jí daří ve škole a nečekal jen její hlášení. Vztahy se samozřejmě zhoršily v souvislosti s rozvodem rodičů, vadilo jí, že ji otec i slovně napadal, že jestli se bude chovat stejně jako máma, tak si nikdy nenajde přítele, že to s ní nevydrží a budou ji všichni opouštět, a pokud na ni slovně útočil, tak neměla chuť s ním komunikovat. Sama hodnotí komunikaci v současné době jako špatnou a doufá, že se jednou zlepší. Je pro ni velice těžké o tom vůbec mluvit, ale v současné době žalobkyně žalovanému mnoho nedůvěřuje a raději by ocenila, kdyby vstřícněji jednal s její matkou. Jako příklad uvedla, že otec má v současné době v držbě obě auta, která vlastní společně s matkou a v okamžiku, kdy se stal sestře úraz (má natržené vazy v koleni a je nepohyblivá), jej matka požádala zapůjčení jednoho auta, aby byly s mladší dcerou mobilní, když mu stejně pouze stojí v garáži a nepoužívá ho. Nebyl toto ochoten učinit ani po opakované urgenci. Pokud někdy otci nereagovala na e-mail např. na ten, kde jí psal, že jí sníží výživné, tak předtím se již o tom osobně bavili a nepovažovala tedy za nutné na to ještě písemně reagovat. Počítali spolu, jaké jsou její výdaje, ale otec jí řekl, že má smůlu, a že bude muset začít šetřit. Proto jí už nepřišlo důležité na to reagovat a odpovídat, když se bavili o věci přímo. Pokud někdy dále nereagovala, bylo to z důvodu, že když si kupovala pohorky, zeptala se otce, zda by na ně přispěl, na což žalovaný reagoval, že o tom popřemýšlí, a ať mu pošle výpis z účtu, ale vzhledem k tomu, že se již dříve bavili o tom, že mu nechce posílat výpisy z účtu, že to už je pro ni příliš velký zásah do svého soukromí, tak mu již dále na věc nereagovala.

2. Žalovaný s návrhem žalobkyně nesouhlasil a navrhl, aby byl jako nedůvodný zamítnut, přičemž uvedl, že výživné hradí žalobkyni v částce 5 000 Kč měsíčně, dále jí spoří na stavební spoření částkou 1 000 Kč měsíčně a do října 2019 se podílel na úhradě jejích nákladů formou zajištění bydlení ve vlastním bytě, kde žila matka s oběma dcerami a otec platil i náklady na bydlení ve výši 6 400 Kč měsíčně. Z této částky dle žalovaného na žalobkyni připadá 2 000 Kč, což by mělo být ve výši výživného taktéž zohledněno. Dle žalovaného na potřeby žalobkyně nedostatečně přispívá matka, a pokud jde o samotnou žalobkyni, i ona sama by si mohla přivydělávat s ohledem na studijní povinnosti, které nejsou tak náročné. Částku 5 000 Kč měsíčně na výživu žalobkyně tedy považuje jako za zcela dostačující a bude ji hradit za jakýchkoliv okolností i nadále. Bude tak činit i za situace, kdy dcera o něj v současné době nejeví takřka žádný zájem a chová se k němu velmi odměřeně a pouze po něm považuje výživné. Její jednání tedy hodnotí jako v rozporu s dobrými mravy, a pokud po něm něco požaduje, měla by se chovat vstřícněji. Je pravdou, že vztahy mezi nimi se radikálně zhoršily v souvislosti s rozvodem, což se stalo v minulém roce. Původně posílal dceři částku 8 000 Kč měsíčně a v rozumné míře posílal výživné i na nezletilou sestru jméno. S matkou se však nebylo možno dohodnout, tato zůstala bydlet v jeho bytě, a tudíž to byl on, kdo se odstěhoval, přičemž musel platit další byt, kde jeho náklady činí 5 000 Kč měsíčně. Má stále jen 2 vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti se svou přítelkyní, která má průměrný měsíční příjem okolo 20 000 Kč. V dané věci měl za to, že matka nepřispívá žalobkyni finančně žádnou částkou, pouze se stará o domácnost, a že by tedy i ona měla dceři přispívat vyšší částkou, a neměl by náklady nést pouze on. Vzhledem k tomu, že se mu zvýšily náklady na pořízení vlastního bydlení, snažil se to dceři vysvětlit, poslal jí anonymizováno zprávu, že sníží výživné na 5 000 Kč, a že by se na jejích nákladech měla více podílet matka, a reakcí na to bylo podání žaloby, aniž by to s ním žalobkyně nějak probrala. Pokud se v průběhu roku viděli a snažili se komunikovat, bylo to velice problematické, protože dle jeho názoru dcera straní matce a řeší za ni problémy, které přísluší pouze rodičům. V průběhu loňského roku dostával pouze v kusé informace o tom, co žalobkyně prožívala i ohledně otázek nákladů, avšak pokud se týká zkouškového období a prospěchu, tak jej informovala o svých studijních výsledcích, dále však diskuzi již nerozvíjela. Pokud ji požádal v červnu 2019 o výpis z účtu, na to vůbec nereagovala a později na dotaz mu sdělila, že je to její osobní záležitost. Negativně hodnotí skutečnost, že dceři nepřísluší řešit rozvodové řízení či vypořádání SJM nebo otázku bydlení, avšak ona toto činí. Je pravdou, že se s exmanželkou bavili o tom, že se vystěhuje s dcerami z jeho bytu, avšak stalo se tak bez jeho vědomí, vystěhovaly se v době, kdy nebyl o víkendu doma. Předtím mezi nimi probíhaly diskuze o tom, jakým způsobem bude učiněno vypořádání SJM, na což bylo exmanželkou reagováno tak, že si z domácnosti vystěhovala vše, co potřebovala. Když přišel do tohoto vystěhovaného bytu, volal nejprve policii. Záhy nato mu volala samotná exmanželka a oznámila mu, že se s dcerami odstěhovala. Na vystěhování žalovaný reagoval tak, že zadržel i druhé vozidlo, které náleží do SJM, když to bral jako protihodnotu oproti movitým věcem, které si z bytu exmanželka odstěhovala. Vadilo mu následně, že dcera řešila tento spor za matku, a když přišla k jeho rodičům, tak dokonce křičela na otce žalovaného otázky týkající se auta, které spadá do SJM. Je pravdou, že vozidlo nezapůjčil exmanželce ani v situaci, kdy se mladší dceři stal úraz a nechodí do školy, je doma, neboť má francouzské hole, avšak pokud byl požádán, aby dceru zavezl na vyšetření do obec, tak ji zavezl. Zabrání druhého vozidla tedy hodnotí jako reakci na bezdohodové vystěhování domácnosti. Žalovanému vadí, že dcera se distancuje nejen od něj, ale od celé jeho rodiny, s mladší dcerou přitom nějakým způsobem komunikace funguje, když toto je řešeno přes poradnu. Komunikace s žalobkyní nyní vázne, a to je špatně, v základě vidí problém v tom, že pokud jí napíše nějaký e-mail, tak je to bez reakce. Pokud mu dcera nedůvěřuje, tak se vztahy nemohou zlepšit. O prázdninách jednu platbu výživného v září vynechal a vysvětlení poslal pomocí e-mailu, vadilo mu, že to bylo bez reakce. Pokud tedy on činí nějaké pokusy, ale nebude žádná reakce, nemůže zlepšení vztahů ovlivnit. Má za to, že když už od rozvodu uplynul rok, měly by se vztahy spravit. Žalovaný potvrdil, že na spořicí účet žalobkyně ničeho nepřispěl.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, který nabyl právní moci dne datum, vyplynulo, že ohledně poměrů mladší sestry žalobkyně jméno celé jméno žalobkyně, narozené datum, rodiče uzavřeli dohodu, kterou soud schválil. Na základě této dohody byla nezl. jméno svěřena do péče matky a otec se zavázal přispívat na ni částkou 6 000 Kč měsíčně počínaje dnem datum. Soud vyšel ze zjištění, že v té době měli oba rodiče 2 vyživovací povinnosti a otec za období od dubna 2018 do dubna 2019 dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 51 524 Kč. Matka dosáhla průměrného čistého měsíčního příjmu za stejné období ve výši 21 800 Kč. Soud vzal v potaz skutečnost, že otec v té době hradil náklady na bydlení v bytě, ve kterém zůstala matka s dcerami, sám měl náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně. Dále oběma dcerám hradil stavební spoření ve výši 1 000 Kč měsíčně každé z nich. Nezletilé jméno dále hradil školní obědy, doučování anglického jazyka a kapesné ve výši 400 Kč měsíčně a dohromady s matkou i provoz mobilního telefonu. Mimo tyto náklady se otec zavázal i k hrazení dalších mimořádných výdajů na nezletilou i nad rámec běžného výživného, neboť smluvené výživné bylo na samé spodní hranici možného výživného.

5. Potvrzení o studiu ze dne datum prokázalo, že žalobkyně studuje prezenční formou na anonymizováno ulice anonymizováno obec anonymizováno 6 slov. Mezi stranami byla nesporná skutečnost, že žalobkyně pokračuje v řádném studiu na vysoké škole i v současné době.

6. Výpisy z běžného účtu žalobkyně u banky příjmení za období ledna až května 2019 potvrdily jednak výplatu stipendia z VŠ ulice ve výši 2 280 Kč v lednu 2019, dále pak zasílání částky 2 000 Kč měsíčně matkou žalobkyně. Dále z těchto účtů vyplývaly náklady na pořízení knih pro studium, dále nákladů za drogerii a jídlo v různých částkách. Výpisy z účtů u žalobkyně u banky příjmení potvrdily, že do března 2019 bylo žalovaným hrazeno výživné na účet žalobkyně ve výši 8 000 Kč měsíčně, následně od dubna 2019 ve výši 5 000 Kč měsíčně, výpisy z účtu potvrdily také úhrady kolejného ve výši 2 670 Kč měsíčně. Výpis z kolejního konta prokázal, že žalobkyně byla ubytována od září 2018 na kolejích a hradila kolejné pravidelně až do května 2019 v částkách 2 670 Kč měsíčně nebo v částce 2 759 Kč měsíčně. Z historie účtů ohledně plateb za stravenky soud nic podstatného nezjistil, když částky, které žalobkyně tvrdila, odpovídají současným cenám, přičemž úhrady se týkaly období předcházejícího žalobnímu návrhu.

7. Z e-mailové komunikace, resp. e-mailu zaslaného žalovaným na e-mailovou adresu žalobkyně, vyplynulo, že v dubnu 2019 jí zaslal zprávu, ve které sděloval, že doposud žalobkyni posílal na účet 8 000 Kč měsíčně s tím, že nevěděl, jaké výživné posílá matka, a vzhledem k tomu, že mu řekla, že jí začala poskytovat částku ve výši 5 000 Kč měsíčně, tak na tuto novou informaci reagoval tak, že od dubna dál hodlá posílat 5 000 Kč měsíčně, čímž by její potřeby měly být zcela pokryty. Dále uvedl, že samozřejmě, pokud by u ní nastala nějaká mimořádná situace doprovázená vyššími výdaji, měla by dát oběma vědět, aby se společně s matkou dohodli. Dále však uváděl, že dle jejího rozhovoru by snad matka reálně neměla poskytovat žádné výživné a zajímal se, jak to tedy je. Pokud by od matky výživné do konce dubna nedostala, měla dát otci vědět a on by se o to postaral. Dále uvedl, že je jeho dcera, že ji má rád, a že nedovolí, aby trpěla nedostatkem a musela omezovat své nutné výdaje. Dále uvedl, že pak by přicházelo v úvahu domáhat se svých práv na dlužné částky vůči oběma rodičům soudní cestou, a pokud by chtěla, pomohl by jí i s tímto. Z e-mailu ze dne datum zaslaném žalobkyni pouze vyplynula jediná informace, a to žádost žalovaného, aby mu žalobkyně pro představu poslala e-mailem výpis ze svého účtu za minulý měsíc.

8. Ze zpráv o výdělcích zaměstnavatele matky žalobkyně soud zjistil, že za období od května 2019 do října 2019 činil její průměrný čistý měsíční příjem 13 808 Kč, přičemž z důvodu pracovní neschopnosti se její výdělky snížily v období od července do září 2019, kdy dosahovala výdělku v rozmezí od 2 365 Kč do 7 552 Kč. Pokud matka žalobkyně v pracovní neschopnosti nebyla, dosahoval její příjem výše cca 22 000 Kč čistého měsíčně. Ze zpráv o výdělkových poměrech otce ze strany zaměstnavatele soud zjistil, že za období od května do listopadu 2019 dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 55 246 Kč.

9. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

10. Pokud se jedná o poukaz žalobce na závadné jednání žalobkyně v tom smyslu, že s ním nedostatečně komunikuje, je nutné vždy zvažovat způsob i intenzitu chování dítěte a v neposlední řadě i jeho důvody. Nelze tak vyloučit situaci, kdy dítě se sice nechová ke svému rodiči zcela vhodným způsobem, avšak pouze z důvodu předcházejícího závadného chování povinného rodiče. V takovém případě lze důvodně očekávat, že by chování dítěte bylo shledáno oprávněným a výživné zcela v souladu s dobrými mravy. Tento závěr soud učinil i v předmětném řízení (viz dále) a na základě provedeného dokazování soud návrhu žalobkyně jako zcela důvodnému vyhověl. Vyšel přitom ze zákonného předpokladu, že dítě má právo na zásadně stejnou životní úroveň jako rodič, přičemž toto hledisko předchází hledisku jeho odůvodněných potřeb. V daném případě se výdělky žalovaného oproti období, kdy soud rozhodoval o výživném na nezletilou sestru žalobkyně, zvýšily na částku okolo 55 000 Kč čistého měsíčně, u matky zůstaly přibližně ve stejné výši 22 000 Kč měsíčně vyjma období července až září 2019, kdy byla v pracovní neschopnosti a výdělek činil pouze od 2 365 Kč do 7 552 Kč měsíčně. Oba rodiče mají stále jen dvě vyživovací povinnosti. Za takovýchto poměrů na straně otce i matky žalobkyně by se výživné ze strany otce s ohledem na věk žalobkyně a její studium, mělo pohybovat v rozmezí od 10 400 Kč do cca 13 700 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala částku nižší, nebylo nutné za dané situace podrobně prokazovat její odůvodněné potřeby či výdělky z brigád. Náklady, které žalobkyně na svou osobu vyčíslila, totiž nijak nevybočovaly z obvyklého standardu, naopak při komparaci s jinými obdobnými případy je soud hodnotil jako vyčíslené pod spodní hranicí. Soud pozitivně hodnotil skromný přístup žalobkyně, dále též její snahu o přivýdělek u neziskové organizace (cca 1 000 Kč měsíčně) a rovněž skutečnost, že studuje s výbornými výsledky, neboť je jí vypláceno stipendium. Stipendium na semestr činí okolo 2 300 Kč a rovněž i z tohoto důvodu zřejmě žalobkyně žádá méně, než na co by měla nárok, neboť menší část svých potřeb je schopna uhradit sama. Za iluzorní soud považuje představu žalovaného, že matka žalobkyně se na úhradách potřeb nijak nepodílí, když už samotná skutečnost, že spolu sdílí domácnost, vede soud s ohledem na obvyklé chování rodinných členů k přesvědčení, že matka přispívá žalobkyni nejen na jídlo a od listopadu 2019 též i na bydlení, ale rovněž i na trávní volného času, ošacení, obuv či případně další nezbytné mimořádné náklady, které s věkem dítěte a jeho studiem přirozeně vznikají.

11. Pokud se jedná o spořicí účet žalobkyně, soud k jeho existenci ve vztahu ke stanovení běžného výživného nepřihlížel. Pokud by soud měl provést zhodnocení poměrů rodičů a dětí, bylo by nutné prokazovat i poměry na straně žalovaného veškerým jeho majetkem, a to včetně všech jeho běžných i spořicích účtů, což v řízení navrhováno nebylo. Lze však konstatovat, že pokud žalobkyně je ve svém věku schopna uspořit finanční prostředky se záměrem se v budoucnu sama postarat o své bydlení, nelze jí tuto skutečnost klást k tíži, ale je namístě spíše kladně ocenit její zodpovědný a samostatný přístup k životu. Pokud navíc úspory pochází výlučně z darů od prarodičů, pak se nejedná o prostředky, které by měly být aktuálně spotřebovány jako výživné, neboť smyslem těchto darů (které z největší míry tvoří stavební spoření od prarodičů) bylo zajištění budoucího bydlení, což by mělo být respektováno nejen žalobkyní. Vzhledem k tomu, že naspořená částka na účtu žalobkyně navíc nijak vzhledem k příjmům obou rodičů a jejich majetkovým poměrům (ve vlastnictví otce se nacházejí i nemovité věci) nepřevyšuje jejich standard, není namístě uvažovat o snížení výživného z tohoto důvodu.

12. Soud v dané věci rovněž zkoumal, zda s ohledem na problematickou komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným nemohou být dány důvody pro nepřiznání výživného či pro jeho snížení s odkazem na porušení dobrých mravů. Došel přitom k závěru, že ačkoliv je žalobkyně již dospělou osobností a sama zodpovídá za své jednání, rozvod a následné majetkové vypořádání mezi rodiči probíhá natolik konfliktním způsobem, kdy důvodem je především chybějící vzájemná komunikace, respekt a úcta, že není možno žalobkyni klást v daném období za vinu, že vztahy nejsou na dobré úrovni. Rodiče nepřímo přenáší své problémy na žalobkyni, na což je velmi těžké nereagovat za situace, kdy s matkou sdílí společnou domácnost. Soud jako nepřiměřenou reakci žalovaného, která nutně musela vztahy ještě více rozjitřit, hodnotil kontaktování policie namísto exmanželky a následné kroky za situace, kdy zjistil, že je exmanželka z jeho bytu s dcerami vystěhována, vzhledem k tomu, že debaty o vypořádání SJM tomuto úkonu předcházely. V reakci na tuto událost žalovaný zadržel obě vozidla, jež spadají do SJM. Pro žalobkyni pak muselo být velmi emočně náročné tuto vyhrocenou situaci zvládnout, zvláště za situace, kdy došlo ke zranění nohy mladší sestry, manipulace s ní je problematická a i přes opakované žádosti žalovaný není ochoten zapůjčit exmanželce jedno z vozidel, i když jej nevyužívá. Je nasnadě, že takovéto jednání se neobejde bez negativních emocí a reakcí i na straně dětí, byť se primárně jedná o dohadování mezi rodiči.

13. Pokud rodiče nejsou schopni se shodnout na majetkovém vypořádání, přičemž spolu jednají bez respektu, minimálního nadhledu a dokonce si činí naschvály, sami svým chováním dávají příklad dětem a lze s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou očekávat, že se budou chovat velice obdobně. Žalobkyně se přitom vůči žalovanému nechová ani neuctivě, ani bez respektu, pouze omezila komunikaci. I když bývá pravidlem, že na rozpadu manželství se podílí oba partneři, byl to přece jen otec, kdo rodinu opustil a musí tedy po určitou dobu počítat navíc s tím, že se s danou skutečností děti, byť dospělé, budou těžce vyrovnávat, nést ji nelibě a zazlívat mu tuto pro ně nepříjemnou a traumatizující situaci. Otec by pak měl prokázat vyšší míru únosnosti a nadhledu, neboť doba jednoho roku od rozpadu manželství není pro uklidnění situace zcela dostačující, a pokud konflikt mezi rodiči přetrvává, pak se doba, než dojde ke zlepšení vztahů, samozřejmě prodlužuje. Pokud si otec stěžuje na nedostatečnou či odmítavou komunikaci s dcerou, měl by se také zamyslet nad způsobem, jakým komunikaci sám navazuje. Za situace, kdy obsahem jeho snahy o kontakt je pouze sdělení, že výživné snižuje, anebo že se rozhodl výživné vůbec neposlat, lze jen těžko očekávat jakoukoliv, natož pak vstřícnou reakci.

14. Soud je však přesvědčen, že pokud rodiče mezi sebou v brzké době dojdou ke smírnému majetkovému řešení a pokusí se spolu uctivě a s respektem komunikovat, dojde velice záhy i k reparaci vztahů s dcerami. Na žalobkyni je zcela zřetelné, že stávající situaci prožívá s velkými emocemi a že by i ona sama kvitovala s povděkem, kdyby se vztahy mezi ní a otcem zlepšily. Soud nicméně apeluje na žalobkyni i žalovaného, aby se oba pokusili o nápravu vztahu již nyní, žalobce větším nadhledem vůči exmanželce a matce žalobkyně a žalobkyně vstřícnějším jednáním nejen vůči žalovanému, ale i jeho rodičům, a to zejména tak, že je bude informovat o dění ve svém životě, a to nejen studijního charakteru. Pokud jde o detailnost poskytovaných informací, pak by měla o svých potřebách žalobkyně otce pravidelně informovat, avšak soud se ztotožnil s názorem žalobkyně, že předkládání výpisu z účtů je již příliš velkým zásahem do jejího soukromí, a není tedy její povinností sdělovat úplně vše.

15. Co se týká dlužného výživného, které vzniklo za dobu od jeho stanovení do doby rozhodnutí soudu, tj. od 1. 4. 2019 do 31. 1. 2020, bylo v daném řízení mezi účastníky nesporné, že žalovaný hradí žalobkyni pravidelně měsíčně částku ve výši 5 000 Kč (vyjma měsíce září 2019, kdy výživné nebylo uhrazeno vůbec) – dohromady uhrazené výživné za uvedené období činí 45 000 Kč. Soud tedy tuto částku od dlužného výživného odečetl a dále bylo též přihlédnuto ke skutečnosti, že za dobu od 1. 4. 2019, odkdy bylo výživné žádáno, se žalovaný podílel na výživě žalobkyně též formou poskytnutí bydlení, a proto pro období do 31. 10. 2019 byla z výživného vždy odečtena částka 2 000 Kč měsíčně, celkem 14 000 Kč. Hrazení stavebního spoření žalovaným ve výši 1 000 Kč měsíčně soud nezohlednil, když žalobkyně výslovně uvedla, že výživné v nižší míře (v částce 8 885 Kč) žádá i s ohledem na tyto pravidelné příspěvky ze strany žalovaného. (Žalováno bylo 8 885 Kč měsíčně, za deset měsíců od 1. 4. 2019 do 31. 1. 2020 tedy výživné činí 88 850 Kč minus hrazené výživné 45 000 Kč a minus náklady na bydlení 14 000 Kč, se jedná o částku 29 850 Kč). Provedenou úpravou tedy vznikl žalovanému na výživném dluh ve výši 29 850 Kč, a soud jej tudíž zavázal k jeho úhradě, přičemž mu umožnil jej splatit v delší lhůtě splatnosti tří měsíců ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl. Soud náklady žalobkyni přiznal ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř. i přesto, že nezaslala žalovanému výzvu k plnění před podáním žaloby, když v průběhu řízení vyšlo najevo, že k smírnému řešení sporu nebylo možno dojít ani v rámci nařízené mediace, ani u jednání soudu. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení a odměna mediátora za první setkání s mediátorem ve výši 3 872 Kč (vč. DPH). Při výpočtu nákladů zastoupení vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Zástupkyni žalobkyně náleží odměna v souladu s ust. § 7 bodem 6 ve spojení s § 8 odst. 2 advokátního tarifu v sazbě 10 460 Kč za dva úkony právní služby, tj. celkem za 20 920 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení (ust. § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), a za účast u jednání soudu dne datum. Zástupkyni dále náleží režijní paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu za celkem 2 úkony právní služby specifikované výše, a to v částce 600 Kč (2 x 300 Kč). Právní zástupkyně má rovněž nárok na náhradu za promeškaný čas, který účtovala za dvě půlhodiny po 100 Kč, celkem 200 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně má dále nárok na cestovní, a to z obec do obec a zpět (dohromady 71 km k jednomu jednání u zdejšího soudu). Cestovné je počítáno dle vyhl. č. 358/2019 Sb., kdy při průměrné spotřebě 4,96 l /100 km, při ceně pohonných hmot 32 Kč (benzin automobilový 95 oktanů) a sazby základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 4,20 Kč/km, činí jízdné 411Kč. Právní zástupkyně je plátcem DPH, jehož náhrada jí náleží dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH z výše uvedených položek (mimo odměnu mediátora) činí 4 647,50 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně dosáhly částky 30 650,50 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.