11 C 44/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 31 395 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 453,46 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 453,46 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 7 524 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 977,46 Kč od datum do datum a s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 7 524 Kč od datum do zaplacení, dále pro částku 19 417,54 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 19 417,54 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 11 977,46 Kč s příslušenstvím, které sestává z 7,75% úroku z prodlení ročně z částky 11 977,46 Kč od datum do zaplacení, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 946,49 Kč (tj. 7,75% úrok ročně z částky 11 977,46 Kč od datum do datum). Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřel s žalovaným v roce 2010 smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 9 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 7 524 Kč. Celou částku 16 524 Kč se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních (sedmidenních) hotovostních splátkách po 279 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne datum. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky. Do dne datum žalovaný uhradil 2 639 Kč, dále do dne datum uhradil 1 907,54 Kč, celkem tak uhradil 4 546,54 Kč. Žalovaný dluží na jistině 7 562,64 Kč, na souhrnném poplatku 4 414,82 Kč (to je celkem 11 977,46 Kč). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k uvedenému dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku ničeho dalšího neuhradil.

2. Žalobkyně se dále žalobou domáhá zaplacení částky 19 417,54 Kč s příslušenstvím, které sestává z 7,75% úroku z prodlení ročně z částky 19 417,54 Kč od datum do zaplacení, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 657,65 Kč (tj. 7,75% úrok ročně z částky 19 417,54 Kč od datum do datum). Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřel s žalovaným v roce 2010 smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 25 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 20 900 Kč. Celou částku 45 900 Kč se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních (sedmidenních) hotovostních splátkách po 775 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne datum. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty po datu splatnosti poslední splátky. Do dne datum žalovaný uhradil 23 390 Kč, dále do dne datum uhradil 3 092,46 Kč, celkem tak uhradil 26 482,46 Kč. Žalovaný dluží na jistině 12 260,35 Kč, na souhrnném poplatku 7 157,19 Kč (to je celkem 19 417,54 Kč). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k uvedenému dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku ničeho dalšího neuhradil.

3. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne v říjnu 2010 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, se zavázala žalovanému poskytnout částku 9 000 Kč, za souhrnný poplatek 7 524 Kč (číslo smlouvy číslo). Částku 16 524 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních splátkách ve výši 279 Kč, poslední splátka ve výši 63 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smluvních podmínek). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy.

5. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 15).

6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne v květnu 2010 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, se zavázala žalovanému poskytnout částku 25 000 Kč, za souhrnný poplatek 20 900 Kč (číslo smlouvy číslo). Částku 45 900 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních splátkách ve výši 775 Kč, poslední splátka ve výši 175 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smluvních podmínek). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy.

7. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 15).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Pohledávky přecházejí dnem podpisu oběma smluvními stranami. Dle výňatku z přílohy číslo soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami jsou i pohledávky za žalovaným (na straně 177 z 296). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu adresa žalovaného (žalobkyně doložila poštovní podací arch). Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, opětovně byl seznámen s postoupením pohledávek. Výzva k plnění byla zaslána na totožnou adresu (žalobkyně doložila podací lístek).

9. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na základě citovaného ustanovení a výslovného ujednání smluvních stran, se oba právní vztahy půjčky vzniklé mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

10. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Soud dodává, že smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazkový právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah stává právním vztahem z půjčky.

12. Dle § 51a zákona č. 40/1964 Sb., upravuje hlava pátá ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Ust. § 52 vymezuje pojem spotřebitelské smlouvy, spotřebitel a dodavatel.

13. Dle § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Do datum zněl odst. 2 uvedeného ustanovení tak, že ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Od datum do datum tento odstavec zněl tak, že ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Dle odst. 3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

14. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

15. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

16. Autonomie vůle stran smluvního vztahu je stěžejní zásadou soukromého práva. Rozumí se jí smluvní svoboda, tedy svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít a za jakých podmínek (tedy s jakým obsahem).

17. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

18. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu, kdy výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky.

19. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Ust. § 40a zákona č. 40/1964 Sb., vymezuje důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je mimo jiné od datum také neplatnost dle § 55, resp. § 56 zákona č. 40/1964 Sb.

21. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne v říjnu 2010 smlouvu o půjčce (číslo). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně se souhrnným poplatkem za půjčku ve výši 7 524 Kč, vrátí v 60 hotovostních splátkách ve výši 279 Kč, vyjma poslední (ta je ve výši 63 Kč). První splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až po předposlední splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum (sobota). První splátka byla splatná dne datum (sobota). Druhá až poslední splátka, dle textace smlouvy o půjčce„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. S ohledem na neurčitost tohoto ujednání, kdy není zřejmé, zda je týdenní období myšleno jako pěti nebo sedmi denní, je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (smluvní strany tímto vyloučily aplikaci § 122 zákona č. 40/1964 Sb.) Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne datum (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum datum. Žalovaný celkem uhradil do datum částku 4 546,54 Kč (žalobkyně netvrdí konkrétní dny a výše úhrad). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek. Na jistině půjčky žalovaný dluží 7 562,64 Kč, na poplatku 4 414,82 Kč (to je celkem 11 977,46 Kč). V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil ke dni datum platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dle § 658 zákona č. 40/1964 Sb. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 9 000 Kč, částka 7 524 Kč. Jedná se odměnu (smluvené úroky z úvěru) za užívání přenechané částky 9 000 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 7 524 Kč - 72,4% ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci říjen 2010 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 5,24 % až 15,65 % ročně (domácnosti a NISD – celkem, splatnost nad 1 rok do 5 let včetně; údaje jsou čerpány z www.cnb.cz). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 7 524 Kč, sjednaný ve výši pěti až dvanáctinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 9 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnutou jistinu 9 000 Kč. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Na jistině tak žalovaný dluží 4 453,46 Kč (9 000 Kč mínus 4 546,54 Kč). Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné 7,75% výši ročně za období od datum do zaplacení, když v období od datum do datum tento kapitalizovala (na částku 3 946,49 Kč), dále požaduje od datum do zaplacení. Pro neplatné ujednání o poplatku nelze přiznat úrok z prodlení z částky nad požadovanou dlužnou jistinu 4 453,46 Kč. Soud dodává, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že využila čl. 8 smluvních podmínek smlouvy o půjčce (zesplatnění celého duhu dříve, než při splatnosti poslední splátky datum). Žalobkyně neprokázala, že požadovala, v případě nehrazení splátek žalovaným, po žalovaném úhradu celé zbývající a dosud neuhrazené dlužné částky. Celková dlužná jistina ve výši 4 453,46 Kč tak byla splatná teprve v okamžiku splatnosti poslední řádně předepsané splátky, tedy k datum. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou celkové dlužné částky (jistiny) 4 453,46 Kč ode dne datum. Žaloba je s ohledem na shora uvedené ze smlouvy o půjčce ze dne datum důvodná pouze pro částku 4 453,46 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 453,46 Kč od datum do zaplacení. S ohledem na uvedené soud žalobu pro částku 7 524 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 977,46 Kč od datum do datum a s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 7 524 Kč od datum do zaplacení, zamítl.

23. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne v květnu 2010 smlouvu o půjčce (číslo). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně se souhrnným poplatkem za půjčku ve výši 20 900 Kč, vrátí v 60 hotovostních splátkách ve výši 775 Kč, vyjma poslední (ta je ve výši 175 Kč). První splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až po předposlední splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum (pondělí). První splátka byla splatná dne datum (pondělí). Druhá až poslední splátka, dle textace smlouvy o půjčce„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. S ohledem na neurčitost tohoto ujednání, kdy není zřejmé, zda je týdenní období myšleno jako pěti nebo sedmi denní, je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (smluvní strany tímto vyloučily aplikaci § 122 zákona č. 40/1964 Sb.) Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne datum (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum datum. Žalovaný celkem uhradil do datum částku 26 482,46 Kč (žalobkyně netvrdí konkrétní dny a výše úhrad). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek. Na jistině půjčky žalovaný dluží 12 260,35 Kč, na poplatku 7 157,19 Kč (to je celkem 19 417,54 Kč). V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil ke dni datum platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dle § 658 zákona č. 40/1964 Sb. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 25 000 Kč, částka 20 900 Kč. Jedná se odměnu (smluvené úroky z úvěru) za užívání přenechané částky 25 000 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 20 900 Kč - 72,4% ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci květen 2010 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 8,13 % až 12,85 % ročně (domácnosti a NISD – celkem, splatnost nad 1 rok do 5 let včetně; údaje jsou čerpány z www.cnb.cz). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 20 900 Kč, sjednaný ve výši pěti až osminásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 25 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnutou jistinu 25 000 Kč. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Na jistině tak žalovaný nedluží ničeho Kč (25 000 Kč mínus 26 482,46 Kč, naopak, žalovaný žalobkyni na této půjčce již přeplatil). Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila přesné dny a výše částečných úhrad, jde toto k její tíži po případný úrok z prodlení pro úhradu po splatnosti, tedy po datum. Soud dodává, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že využila čl. 8 smluvních podmínek smlouvy o půjčce (zesplatnění celého duhu dříve, než při splatnosti poslední splátky datum). Žalobkyně neprokázala, že požadovala, v případě nehrazení splátek žalovaným, po žalovaném úhradu celé zbývající a dosud neuhrazené dlužné částky. S ohledem na shora uvedené soud žalobu pro částky ze smlouvy o půjčce ze dne datum zcela zamítl. Soud proto žalobu zamítl pro částku 19 417,54 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 19 417,54 Kč od datum do zaplacení.

24. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 14 %, v rozsahu 86 % úspěšná nebyla. Žalovanému by příslušela náhrada v rozsahu 72 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.