11 C 61/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., identifikační číslo IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 814,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 049,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 049,18 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 765,1 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 882,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 625 Kč, úrok ve výši 30 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 600 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 719,76 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 30. 5. 2024 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku 59 814,28 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 21. 11. 2022 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit celkovou částku 68 158,65 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splatit v 18měsíčních splátkách ve výši vyčíslené v rozpisu plateb dostupných na online účtu , Anonymizováno, . Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil 4 301,39 Kč, kdy opakovaným čerpáním vyčerpal částku ve výši 51 350,57 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 29. 1. 2024. Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024 odeslaného doporučeně dne 20. 2. 2024 a dále mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 30. 4. 2024, na kterou však nereagoval. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení částky 59 814,28 Kč sestávající z jistiny ve výši 50 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč za upomínky, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 25. 4. 2023 ve výši 9 214,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 625 Kč od 26. 4. 2023 do 29. 1. 2024 a dále zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 882,25 Kč od 26. 4. 2023 do 29. 1. 2024 a dále úroků ve výši 30 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 50 600 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne 16. 10. 2024, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena na základě zhodnocení informací získaných od žadatele před uzavřením smlouvy, uvedených v online žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný doložil výpis z účtu za období od 2. 5. 2022 do 19. 11. 2022, z čehož právní předchůdce žalobkyně získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a že je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 50 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně také ověřil totožnost žalovaného z předložených dokladů a vzal v potaz informace z interních databází a externích registrů.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 21. 11. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s úroky v celkové výši 68 158,65 Kč, ve splátkovém období 18 měsíců, kdy minimální měsíční splátka byla určena rozpisem plateb dostupných na online účtu , Anonymizováno, . Poskytnutý úvěr byl bezúčelový ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 22. 7. 2024 vyplývá, že dne 21. 11. 2022 byla na účet , jméno FO, č. , č. účtu, vyplacena částka 50 000 Kč a z potvrzení o provedení transakce ze dne 24. 6. 2024 vyplývá, že dne 29. 12. 2022 byla na účet , jméno FO, č. , č. účtu, vyplacena částka 1 350,57 Kč.

6. Online žádost žalovaného o poskytnutí úvěru není součástí spisu, rovněž předložený dokument „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ neobsahují podpis žalovaného ani označení účtu, na který má být částka úvěru vyplacena.

7. Z denní historie půjčky 5581583 vyplývá, že žalovaný dne 21. 11. 2022 vyčerpal částku 50 000 Kč, dne 27. 12. 2022 uhradil splátku 4 301 Kč a dne 28. 12. 2022 částku 0,39 Kč, a dne 29. 12. 2022 čerpal částku 1 350, 57 Kč. Z rozpisů plateb ze dnů 16. 12. 2022, 18. 1. 2023, 20. 2. 2023, 20. 3. 2023 a 18. 4. 2023 vyplývají aktuálně předepsané částky minimálních měsíčních splátek i celkového dluhu. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 1. 3. 2023 vyplývá dlužná částka 9 240,05 Kč, kterou měl žalovaný uhradit předchůdci žalobkyně, avšak bez uvedení konkrétního data, kdy v případě neuhrazení se stane celý úvěr splatný včetně úroků a nákladů na vymáhání.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 2. 5. 2022 do 19. 11. 2022 vyplývají mezi výdaji běžné platby nákupů, výběry z bankomatů, označené splátky úvěru , anonymizováno, , a množství neoznačených odchozích plateb. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá i jeho příjmová stránka, a to opakované půjčky , anonymizováno, ., , anonymizováno, , půjčky , anonymizováno, , , anonymizováno, , , anonymizováno, , , anonymizováno, , , anonymizováno, , další neoznačené platby od , Jméno žalovaného, , dalších osob, a měsíční výplaty od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 27 745 Kč. Pravidelné měsíční výdaje na bydlení, energie a služby nejsou samostatně označeny.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 1. 2024 mezi , právnická osoba, a žalobkyní vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, uvedená v příloze smlouvy o postoupení.

10. Dopisem ze dne 29. 1. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a to doporučeným dopisem zaslaným na jeho adresu dne 20. 2. 2024. Dopisem byl vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 63 376,98 Kč do 10 dnů ode dne doručení.

11. Dne 30. 4. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, kdy měl žalovaný uhradit do 15. 5. 2024 celkovou částku 83 094,53 Kč, a byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.

12. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

13. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

16. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

22. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 21. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy i výdaje žadatele. S ohledem na množství poskytovaných drobných úvěrů žalovanému vyplývajících z výpisu z účtu za období od 2. 5. 2022 do 19. 11. 2022 a jedinému skutečnému příjmu žalovaného od společnosti , právnická osoba, ., bez bližších uvedení výdajů spojených s bydlením, si právní předchůdce žalobkyně nemohl učinit závěr, že žalovaný je schopen řádně splácet poskytnutý úvěr. Z uvedeného tak nepochybně plyne, že , právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat krom výpisu z běžného účtu, i nájemní smlouvu, SIPO, pracovní smlouvu apod.

28. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

29. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění 51 350,57 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 4 301,39 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 47 049,18 Kč a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

30. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalovaného nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne 29. 1. 2024, která byla žalovanému odeslána dne 20. 2. 2024. S přihlédnutím k délky úložní doby na poště a požadované délce lhůty k zaplacení 10 dnů, jež marně uplynula dnem 11. 3. 2024, vznikla žalovanému povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 12. 3. 2024. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 59 814,28 Kč + 5 882,25 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 11 625 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 50 600 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 30 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí celkovou částku ve výši 103 382,3 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 47 049,18 Kč na jistině a 7 209,62 Kč na úrocích z prodlení z částky 47 049,18 Kč ve výši 14,75 % ročně od 12. 3. 2024 ke dni vydání rozhodnutí, tj. v rozsahu 52,48 %, žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 4,96 %. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2 024 Kč a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle §11 odstavec 1, písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé a výzva k plnění tedy 3x 3 140 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3x 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a 2 167,2 Kč na náhradě za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 o. s. ř. Náklady žalobkyně v řízení tedy činí 14 511,2 Kč, kdy dle úspěchu ve věci jí bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 719,76 Kč.

32. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit.