11 C 73/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., identifikační číslo IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 89 043,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 776 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a částku 26 561 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 561 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 51 442,41 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 998,71 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 24,36 % ročně z částky 53 437,01 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení, částku 8 264,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 039,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 519,94 Kč, úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 7 606,1 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 606,1 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 25. 6. 2024 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku 89 043,85 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 20. 10. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěru zaplatit v 48měsíčních splátkách po 516 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil 7 224 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 15. 9. 2022 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 11 800,10 Kč. Ode dne následujícího požadoval právní předchůdce žalobkyně zaplacení úroku ve výši 21,39 % ročně z částky dlužné jistiny ve výši 9 427,22 Kč. Ode dne následujícího rovněž právní předchůdce žalobkyně požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny 10 702,1 Kč (tj. 9 427,22 Kč + dlužné úroky do zesplatnění 1 274,88 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2023 došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 28. 7. 2023. Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem ze dne 11. 8. 2023 odeslaného doporučeně dne 11. 8. 2023. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina 7 606,10 Kč, dlužné smluvní pokuty 498 Kč a dále dlužné úroky, úroky z prodlení v zákonné výši a náklady vyčíslené od zesplatnění do postoupení pohledávky ve výši 7 246,23 Kč. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení jistiny ve výši 7 606,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 434,34 Kč (vyčíslené ke dni 10. 9. 2023), kapitalizované úroky ve výši 1 519,94 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 039,44 Kč, úroky ve výši 21,39 % ročně z částky 7 606,10 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 606,10 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 21. 2. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 56 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěru zaplatit v 48měsíčních splátkách po 3 737 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil 29 439 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 19. 1. 2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 64 895,71 Kč. Ode dne následujícího požadoval právní předchůdce žalobkyně zaplacení úroku ve výši 24,36 % ročně z částky dlužné jistiny ve výši 53 437,01 Kč. Ode dne následujícího rovněž právní předchůdce žalobkyně požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny 61 998,71 Kč (tj. 53 437,01 Kč + dlužné úroky do zesplatnění 8 561,70 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2023 došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 28. 7. 2023. Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem ze dne 11. 8. 2023 odeslaného doporučeně dne 11. 8. 2023. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina 61 998,71 Kč, dlužné smluvní pokuty 1 497 Kč a dále dlužné úroky, úroky z prodlení v zákonné výši a náklady vyčíslené od zesplatnění do postoupení pohledávky ve výši 23 530,17 Kč. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení jistiny ve výši 61 998,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 004,70 Kč (vyčíslené ke dni 10. 9. 2023), úroky ve výši 24,36 % ročně z částky 53 437,01 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 998,71 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla dne 29. 5. 2024 zaslána poštou předžalobní výzva ze dne 28. 5. 2024, na kterou však žalovaný nereagoval.

3. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne 26. 11. 2024, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena s požadovanou odbornou péčí, žalovaný za tímto účelem poskytl požadované informace a předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. Ke smlouvě č. , hodnota, předložil žalovaný výpisy z účtu za měsíce 06, 07, 08 a 09/2021 z nichž vyplývalo, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 28 880 Kč, kdy byl zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. Ohledně výdajů právní předchůdce žalobkyně kalkuloval s životním minimem ve výši 3 860 Kč, žalovaný měl tak disponibilní prostředky ve výši 25 020,25 Kč. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Ke smlouvě č. , hodnota, předložil žalovaný potvrzení o přijetí mzdy za měsíce 11-12/2021 a 01-02/2022, kdy průměrný měsíční příjem činil 26 822 Kč a zaměstnán byl stále u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. Ohledně výdajů právní předchůdce žalobkyně kalkuloval s životním minimem ve výši 3 860 Kč a výdaji 3 979 Kč, výdaji na bydlení 2 603 Kč, žalovaný měl tak disponibilní prostředky ve výši 18 843 Kč. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 20. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s úroky v celkové výši 24 768 Kč, ve splátkovém období 48 měsíců, kdy měsíční splátka byla určena ve výši 516 Kč. Poskytnutý úvěr byl bezúčelový a vyplacen žalovanému ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, , což vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 20. 10. 2021. Z historie transakcí vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 7 224 Kč, poslední platba dne 31. 12. 2022. Žalobkyně dále předložila výpis z registru SOLUS a výpis z registru NRKI, ze kterého pouze vyplývá skóre 498, tedy dobrá platební morálka. Žalobkyně dále předložila výpisy z účtu žalovaného za měsíce 06/2021, 07/2021, 08/2021 a 09/2021. Z těchto vyplývá nejen příjem žalovaného od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ale i opakované půjčky od , právnická osoba, , čerpání půjčky, sázení, neurčité transakce a zejména minimální zůstatky na účtu (k 31. 8. 2021 částka 54,45 Kč).

7. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 21. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 56 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s úroky v celkové výši 157 392 Kč, ve splátkovém období 48 měsíců, kdy měsíční splátka byla určena ve výši 3 737 Kč včetně pojištění schopnosti splácet úvěr. Poskytnutý úvěr byl bezúčelový a vyplacen žalovanému ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, , což vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 21. 2. 2022. Z historie transakcí vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 29 439 Kč, poslední platba dne 10. 11. 2022. Žalobkyně dále předložila hodnocení klienta, ze kterého vyplývá, že žalovaný je zaměstnaný s příjmem 26 822 Kč, na životní minimum počítáno s 3 860 Kč, splátky , právnická osoba, 516 Kč, bydlení 2 603 Kč. Žalovaný byl svobodný a bydlel u rodičů. Z přílohy č.1 ke smlouvě vyplývá, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně pojištění schopnosti splácet úvěr. Z výpisu z registru SOLUS a výpisu z registru NRKI pouze vyplývá skóre 474, tedy dobrá platební morálka. Žalobkyně dále předložila potvrzení z účtu žalovaného o příchozích platbách – výplatách od , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 9. 11. 2021, 9. 12. 2021, 7. 1. 2022 a 9. 2. 2022.

8. Z dopisů ze dne 15. 9. 2022 a 19. 1. 2023 vyplývá jednotlivé zesplatnění těchto úvěrů a vyčíslení dlužných částek. Žalovaný byl těmito oznámeními vyzván k úhradě dlužných částek do 10dnů ode dne odeslání oznámení. Doklady o odeslání oznámení žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila.

9. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní vyplývá, že strany uzavřely dne 29. 6. 2023 Smlouvu o postoupení pohledávek, ke dni 28. 7. 2023 byly postoupeny na žalobkyni, mezi nimiž dle seznamu jsou i žalované pohledávky za žalovaným.

10. Dopisem ze dne 11. 8. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení obou pohledávek na žalobkyni, a to doporučeným dopisem zaslaným na jeho adresu dne 11. 8. 2023. Dopisem byl vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 102 376,21 Kč do 10 dnů ode dne doručení.

11. Dne 29. 5. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, kdy měl žalovaný uhradit do 12. 6. 2024 celkovou částku 124 375,85 Kč, a byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.

12. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

13. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

16. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

22. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 20. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny zejména výdaje žadatele. S ohledem na množství poskytovaných drobných úvěrů žalovanému vyplývajících z výpisů z účtu za období od 06-09/2021, opakovanému sázení žalovaného, neurčitých transakcí a jedinému skutečnému příjmu žalovaného od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., bez bližších uvedení výdajů spojených s bydlením, si právní předchůdce žalobkyně nemohl učinit závěr, že žalovaný je schopen řádně splácet poskytnutý úvěr. Z uvedeného tak nepochybně plyne, že , právnická osoba, . nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, . přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat krom výpisu z běžného účtu, i např. nájemní smlouvu, předchozí smlouvy o jiných úvěrech apod. Právní předchůdce žalobkyně si pro formu vyžádal výpisy z účtu, ale tyto nikterak blíže nepodrobil zkoumání a vyhodnocení, a to zejména s ohledem na to, že žalovaný každý měsíc před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal jiné úvěry nejméně u společnosti , právnická osoba, .

28. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl, si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 20. 10. 2021 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

29. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění 10 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 7 224 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 2 776 Kč a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

30. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalovaného nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne 11. 8. 2023, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 11. 8. 2023. S přihlédnutím k délce úložní doby na poště a požadované délce lhůty k zaplacení 10 dnů, jež marně uplynula dnem 31. 8. 2023, vznikla žalovanému povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 1. 9. 2023. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

31. Dále právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 21. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

32. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny zejména výdaje žadatele. S ohledem na již existující závazek žalovaného u právního předchůdce žalobkyně i dříve poskytnutých úvěrů, kdy žalovaný již ani nepředložil právnímu předchůdci žalobkyně kompletní výpisy z účtu, ale jen potvrzení o přijetí výplaty na účet v měsíci listopadu a prosinci roku 2021 a v měsíci lednu a únoru roku 2022, kdy se pro hodnocení klienta spokojil pouze se statistickými minimálními výdaji žalovaného, ničím neověřenými náklady na bydlení a uvedením pouhé 1 interní splátky, si právní předchůdce žalobkyně nemohl učinit závěr, že žalovaný je schopen řádně splácet poskytnutý úvěr. Z uvedeného tak nepochybně plyne, že , právnická osoba, . nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, . přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat krom výpisu z běžného účtu, i např. nájemní smlouvu, předchozí smlouvy o jiných úvěrech apod. Právní předchůdce žalobkyně si pro formu vyžádal pouze potvrzení o příjmech, ale výdaje žalovaného nemohl nikterak náležitě posoudit a vyhodnotit, že žalovaný je úvěruschopný.

33. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl, si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 21. 2. 2022 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

34. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění 56 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 29 439 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 26 561 Kč a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

35. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalovaného nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne 11. 8. 2023, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 11. 8. 2023. S přihlédnutím k délce úložní doby na poště a požadované délce lhůty k zaplacení 10 dnů, jež marně uplynula dnem 31. 8. 2023, vznikla žalovanému povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 1. 9. 2023. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 89 043,85 Kč s příslušenstvím, kdy úspěšná byla pouze co do částky 29 337 Kč s příslušenstvím, tedy tj. v rozsahu pouze 33 %, tedy ve věci byl poměrně úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 34 %. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit.