11 C 79/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 624,42 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 32 624,42 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 246,09 Kč od 2. 6. 2024 do 20. 1. 2025, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 343 Kč od 2. 6. 2024 do 20. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 624,42 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s úrok 14,75 % ročně z částky 32 624,42 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 8. 5. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 32 624,42 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 9. 10. 2019 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Pokud byl ve sjednaném období úvěr splacen, byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně. Úvěr byl sjednán s úrokem 18,9 % p.a. Žalobkyně z důvodu proklientského přístupu úrok snížila na 14,75 % p.a. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas a i přes opakovanou výzvu nevyrovnal nepovolené přečerpání. Žalobkyně úvěr zesplatnila k 1. 6. 2024. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 32 624,42 Kč na jistině a příslušenství. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 7. 1. 2026 uvedla, že žádost žalovaného byla přes mobilní bankovnictví se zabezpečením prostřednictví aplikace George klíč. Úvěr byl čerpán na běžný účet vedený u žalobkyně , č. účtu, . Žalovaný na žádosti uvedl příjem 31 768 Kč, což bylo ověřeno z výpisu z účtu. Banka dále ověřila insolvenční rejstřík, CBCB, interní evidenci klientů, ve výdajích žalovaný uvedl částku 3 000 Kč a nájemné 7 500 Kč, žalobkyně pak vypočetla dle statistických údajů a normativních nákladů na bydlení částku 15 431 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky 0 Kč, banka zjistila částku 3 487 Kč, kontokorent 14 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že kontokorentní úvěr byl splatný do jednoho roku od načerpání, v případě splacení je úvěr automaticky obnoven pro další roční období. Žalovaný přestal hradit měsíční splátky, za rok 2024 neuhradil žádnou splátku. V celkovém součtu žalovaný čerpal 1 705 079,30 Kč a splatil 1 964 605,64 Kč. Úvěr byl sjednán v roce 2019 a zesplatněn až pro porušování smluvních podmínek o pět let později v roce 2025. Výzvou soudu byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila soudu, jakým způsobem a kdy byly uzavřeny smlouvy vč. dodatků, a v jakých konkrétních výších byl úvěr sjednán. Konkrétní skutečnosti týkající se uzavírání dodatků, výše jednotlivých úvěrů a zkoumání úvěruschopnosti v každém konkrétním případě, žalobkyně neuvedla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto neměl námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z rámcové smlouvy o finančních službách bylo zjištěno, že dne 9. 10. 2019 uzavřel žalovaný smlouvu s žalobkyní. Smlouvou byl zřízen běžný účet č , č. účtu, .

6. Z dodatku k rámcové smlouvě nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

7. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. V bodu 2 smlouvy je specifikován kontokorentní úvěr, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku u bankovního účtu č. , č. účtu, . Výše úvěru se může měnit. Peníze budou žalovanému poskytnuty způsobem jako vlastní peníze, při běžném nakládání s účtem, i opakovaně. V bodě 3 je uvedeno splácení úvěru, ten byl žalovaný oprávněn splatit nejpozději do 14. 4. 2024. Úvěr bude splacen tak, že nejpozději v poslední den této lhůty měl žalovaný zajistit, že na účet budou vloženy prostředky v dostatečné výši ke splacení dluhů, zůstatek bude dorovnán tak, aby nebyl záporný. V případě dorovnání je žalovaný oprávněn čerpat opakovaně. V bodě 3.2. a 3.3 jsou sjednány důsledky porušení smlouvy, s tím, že při porušení lze za podmínek stanovených VOP úvěr pozastavit, snížit limit nebo zesplatnit. Smlouva byla podepsána dne 19. 4. 2023, žalovaný podepsal elektronickým podpisem.

8. Z dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 14. 6. 2023 bylo zjištěno, že k účtu č. , č. účtu, byl sjednán kontokorentní úvěr, který byl tímto dodatkem navýšen na 30 000 Kč. Smlouva byla uzavřena dne 14. 6. 2023, žalovaný podepsal smlouvu elektronickým podpisem.

9. Z detailu zadané operace bylo zjištěno, že výše uvedené smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného s využitím George v mobilu, žalovaný vyplnil údaje požadované žalobkyní.

10. Z VOP a ceníku nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti pro věc.

11. Z dopisu ze dne 13. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 2 452 Kč, nejpozději do 1. 6. 2024, v případě neuhrazení bude žalobkyně po žalovaném požadovat zaplacení celého úvěru ve výši 32 452 Kč.

12. Z výzvy ze dne 12. 6. 2024 vč. kopie dodejky bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o úhradu částky 33 646,51 Kč (z toho 33 024,42 Kč nepovolené přečerpání) jako závazky z účtu č. , hodnota, žalovanému bylo oznámeno zesplatnění.

13. Z výzvy ze dne 20. 1. 2025 vč. poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem k úhradě částky 39 213,51 Kč ze smlouvy č. , hodnota, .

14. Z dokumentu nazvaného jako podklady pre súdne konanie bylo zjištěno, že se jedná o interní podklady žalobkyně k úvěru žalovaného, který byl zesplatněn dne 1. 6. 2024. Na jistině je uvedena částka – 32 624,42 Kč.

15. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že účet byl založen dne 9. 10. 2019, k tomuto datu není sjednán kontokorentní úvěr, a to ani do konce roku 2019. Z výpisu z účtu pro rok 2020, 2021, 2022 bylo zjištěno, že nebyl sjednán kontokorentní úvěr. Z výpisu z účtu za leden 2023 bylo zjištěno, že nebyl sjednán kontokorentní úvěr, obsahuje příchozí úhradu od , právnická osoba, S.R.O. 22 003 Kč, počáteční zůstatek je – 180 Kč a konečný zůstatek – 163 Kč, výpis z účtu obsahuje mnoho odchozích plateb v běžných obchodech, na čerpacích stanicích, dále obsahuje odchozí platby pro sázkové společnosti. Z výpisu z účtu za únor 2023 bylo zjištěno, že v tomto období obsahuje výpis z účtu sjednání kontokorentního úvěru ve výši 2 000 Kč, počáteční zůstatek je – 163 Kč, konečný zůstatek – 2 146 Kč, výpis obsahuje příchozí platbu od , právnická osoba, S.R.O. ve výši 29 807 Kč, dále odchozí platbu 3 361 Kč s označením úvěr, a mnoho odchozích plateb v běžných obchodech a pro sázkové společnosti. Výpis z účtu za březen 2023 obsahuje kontokorent 2 000 Kč, počáteční zůstatek je - 2 146 Kč, konečný zůstatek – 1 612 Kč, výpis z účtu obsahuje příchozí platbu od , právnická osoba, S.R.O. 31 171 Kč, odchozí platbu 3 631 Kč úvěr, dále mnoho plateb v běžných obchodech a pro sázkové společnosti. Výpis za duben 2023 obsahuje kontokorentní úvěr ve výši 14 000 Kč, počáteční zůstatek 1 612 Kč, konečný zůstatek – 14 443 Kč, příchozí platu od , právnická osoba, S.R.O. 32 711 Kč, splátku úvěru 3 361 Kč a dále mnoho odchozích plateb v běžných obchodech a pro sázkové společnosti. Výpis z účtu za květen 2025 obsahuje kontokorent ve výši 25 000 Kč, počáteční zůstatek je – 14 443 Kč, konečný zůstatek 40 193 Kč, příchozí platbu od , právnická osoba, S.R.O. 31 525 Kč, odchozí položka nájem červen 11 500 Kč, zálohy na energie červen 4 800 Kč, splátka úvěru 3 631 Kč, dne 29. 5. 2023 obsahuje účet příchozí položku 70 000 Kč s označením , Anonymizováno, :, Anonymizováno, , výpis z účtu obsahuje 15 stran a mnoho plateb v běžných obchodech a pro sázkové společnosti. Výpis z účtu za červen 2023 má počáteční zůstatek 40 193 Kč a konečný zůstatek – 30 034 Kč, obsahuje 36 stran, příchozí platba od , právnická osoba, S.R.O. 31 067 Kč a mnoho plateb v běžných obchodech a pro sázkovou kancelář. Výpis z účtu za červen 2023 obsahuje kontokorent 30 000 Kč, do konce roku 2023 se výše kontokorentu již nezměnila, odchozí platby jsou obdobné. Z výpisu z účtu za rok 2024 bylo zjištěno, že kontokorent byl nezměněn, v červnu 2024 byl úvěr žalobkyní zesplatněn, převeden na evidenční účet pohledávek ve výši 33 024,42 Kč.

16. Z výpisu poplatků nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.

17. Z posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že posouzení se týká žádosti ze dne 14. 6. 2023, vychází z klientem uvedených výdajů 3 000 Kč a 7 500 Kč, žalobkyně dospěla k výdajům 15 431 Kč jako vypočtených statisticky a normativními náklady na bydlení. Dále žalobkyně vycházela ze splátek pro žalobkyni 3 487 Kč, dále mimo žalobkyni 3 304 Kč a z kontokorentu, který je navyšován.

18. Z dokumentu all transaction byly zjištěny platby žalovaného z účtu a čerpání žalovaného od roku 2019, k 1. 6. 2024 byl úvěr převeden na evidenční účet pohledávek.

19. Závazkový vztah se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (případně jednotlivých dodatků).

20. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

22. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

23. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

24. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

25. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

26. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

27. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

28. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

29. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

35. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

37. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli v období únor 2023 – červen 2023 několik smluv o úvěru (jako dodatky, kdy byl navyšován kontokorentní úvěru) jako smlouvy spotřebitelské. Povinností žalobkyně bylo v každém konkrétním případě sjednávání a navyšování posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy (dodatku) povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2019 s tím, že k zesplatnění došlo po pěti letech. Žalobkyně dále řádně netvrdila konkrétní uzavírání dodatků a smluv, když z výpisu z účtu, je zřejmé, že původní smlouva byla uzavřena již v únoru 2023, v následujících měsících byl úvěrový rámec zvyšován formou dodatků, což bylo zjištěno z výpisu z účtu, k poslednímu navýšení na 30 000 Kč došlo v červnu 2023, z částky 14 000 Kč na 30 000 Kč, zkoumání úvěruschopnosti u jednotlivých navyšování žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, žalobkyně tvrdí zkoumání úvěruschopnosti k úvěrovému rámci 30 000 Kč, k čemuž předložila dokument posouzení a dále výpisy z účtu.

38. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

39. Příjmy a výdaje žalovaného nebyly žalobkyně řádně ověřeny v jednotlivých případech sjednávání kontokorentního úvěru (při každém navyšování), u posledního navýšení nebyly zkoumány řádně výdaje žalovaného. Z výpisu z účtu zcela zřejmě vyplývá, že žalovaný byl dlouhodobě v nepříznivé finanční situaci, výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy, což se odráželo i v postupném navyšování kontokorentního úvěru, zůstatky na účtu byly záporné, výpisy z účtu vykazovaly výrazné výdaje žalovaného u sázkových společností, stejně tak platbu nájemného a energií, žalobkyně tak nejen že v žalobě a doplnění nesplnila řádně povinnost tvrzení (i přes výzvu soudu) týkající se samotného sjednávání úvěru, současně však nesplnila ani povinnost důkazní k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti v každém konkrétním případě navyšování.

40. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud žalobkyně nebyla v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

41. S ohledem na nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní k uzavření jednotlivých smluv a dodatků soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný s ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního k uzavření smluv. I kdyby však žalobkyně splnila povinnost tvrzení a důkazní k uzavření jednotlivých smluv, dospěl by soud k závěru o absolutní neplatnosti jednotlivých smluv a dodatků s odkazem na nezkoumání úvěruschopnosti, kdy žalobkyně toto zkoumá tvrdila jen u úvěru z června 2023 (u předchozích zkoumání netvrdila ani neprokázala), nicméně i toto tvrzené prokazování se ukázalo jako nedostatečné u výdajové stránky. Žalobkyně pak v podání ze dne 7. 1. 2026 tvrdí, že žalovaný zaplatil více než čerpal, soud by tak zamítl žalobu i s ohledem na to, že bezdůvodné obohacení (čerpanou výši) žalovaný již splatil.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, v důsledku nečinnosti mu však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl výrokem II. o tom, že žádný z účastníků řízení nemá na jejich náhradu nárok.