11 C 80/2020
č. j. 11 C 80/2020-152
V PLATNOSTIOkresní soud ve Vyškově zamítl žalobu o zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím, protože žalobkyně neprokázala, že banka měla právo automaticky započítat výběry z běžného účtu na jiné úvěrové produkty. Soud uznal, že vyloučení § 361 obchodního zákoníku v obchodních podmínkách je v rozporu s ochranou spotřebitele a nebylo dostatečně zřejmé. Dále rozhodl, že žalovaný výslovně uhradil dluh, a proto žaloba nemá základ. Náklady řízení byly přiznány žalovanému v částce 300 Kč jako náhrada za účelné výdaje.
Plný text
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně ze 7 000 Kč od datum do zaplacení, s 29% úrokem ročně ze 7 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky dle výroku I., dlužné částky ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně právnická osoba (dříve pod označením právnická osoba, dále také jako„ banka“), s žalovaným dne datum, ve spojení s Dispozicemi k této smlouvě ze dne datum, a na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet pod produktovým názvem anonymizována tři slova bankovní účet s povoleným kontokorentním úvěrem s limitem 5 000 Kč, dne datum s navýšením limitu na 7 000 Kč Smlouva se řídí všeobecnými obchodními podmínkami (dále„ VOP“), které upravují obecně všechny vztahy banky s klientem. Banka dne datum zrušila poskytování kontokorentu pro porušení povinností žalovaného přečerpáním povoleného limitu (ke dni datum činil nepovolený debetní zůstatek 10 336,12 Kč), žalovaný dne datum nepovolený debetní zůstatek vyrovnal, avšak téhož dne mu opět nepovolený debetní zůstatek vznikl strhnutím splátky jiného úvěrového produktu číslo ve výši 5 825,61 Kč. Proto banka zesplatnila celou dlužnou částku 7 800 Kč a převedla ji dle smluvního ujednání na nově otevřený 29% úrokem ročně úrokovaný úvěrový účet č. bankovní účet, s umožněním 4 měsíčních splátek pro žalovaného po 1 950 Kč (dopis žalovanému ze dne datum). Částka 7 800 Kč se skládala ze stržené splátky úvěru číslo 5 825,61 Kč (datum), výběru v bankomatu 500 Kč (datum), splátky úvěru číslo – 134,39 Kč (datum), sankce na smlouvě číslo – 600 Kč (datum), popl. bankomat 40 Kč (datum) a otevření úvěrového účtu 700 Kč (datum). Pod číslo se jednalo o jiný úvěrový produkt (smlouva o úvěru) žalovaného, kdy dle čl. 44 VOP byla banka oprávněna započíst své splatné i nesplatné pohledávky za žalovaným z běžného účtu žalovaného. Žalovaný neuhradil ani jednu ze čtyř splátek, banka zesplatnila celou dlužnou částku k datum. Dne datum žalovaný uhradil 800 Kč (proto 7 800 Kč mínus 800 Kč je žalovaných 7 000 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný požaduje zamítnutí žaloby, žalovanou částku uhradil datum po telefonickém rozhovoru s pracovnicí právnická osoba, když uhradil 2krát 7 000 Kč (14 000 Kč).
3. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 10. 2020, č. j. 11 C 80/2020-77, bylo řízení částečně zastaveno pro část příslušenství, a to 8,05% úrok z prodlení ročně ze 7 000 Kč od datum do datum, 29% úrok ročně ze 7 000 Kč od datum do datum, když žalobkyně upustila od žalování této částky po doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu.
4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
5. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne datum bylo mezi žalovaným, jako klientem, a společností právnická osoba, IČO (později pod obchodní firmou právnická osoba, dále také jako„ banka“), uzavřeno ujednání zvané smlouva o bankovních produktech a službách, kterou si strany smlouvy sjednávají vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů a služeb, součástí smlouvy jsou dispozice obsahující konkrétní parametry sjednaných produktů a služeb, smlouva se řídí produktovými podmínkami a obchodními podmínkami. Banka se zavázala vést pro klienta běžný účet, a poskytnout mu kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Klient se zavázal nepřekročit povolený limit (smlouva o bankovních produktech a službách ze dne datum). Dle ujednání zvaného Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum, které byly mezi stranami podepsány datum, banka pro klienta zřídila a vedla běžný účet č. bankovní účet, typ anonymizována dvě slova, s tím, že k běžnému účtu zřízení anonymizováno je limitován 5 000 Kč. Minimální měsíční kreditní příjem 50 % povoleného limitu. Výše limitu může být upravena ujednáním. Dále dle dispozic banka pro klienta zřídila platební kartu, anonymizována dvě slova, internetové bankovnictví. Žalobkyně doložila všeobecné produktové podmínky (se změnami zapracovanými k datum, mají 28 stran textu) a úrokový lístek. Dle čl. 44 VOP klient souhlasí, že banka je oprávněna kdykoli započíst své splatné i nesplatné pohledávky za klientem bez ohledu na právní vztah, z něhož vyplývají, proti jakýmkoli pohledávkám klienta za bankou, splatným i nesplatným, vedených bankou na kterémkoliv z účtů. Právo zápočtu může banka využít i kdykoli po skončení smluvního vztahu s klientem. Banka je oprávněna provést započtení svých pohledávek vůči pohledávce klienta vyplývající ze smlouvy o běžném účtu i v období od zániku smlouvy o běžném účtu do zrušení běžného účtu. Pokud není výslovně uvedeno jinak, klient není oprávněn jednostranně započíst své pohledávky za bankou proti jakýmkoli svým závazkům vůči bance. Výslovně je vyloučena aplikace § 361 obchodního zákoníku. Žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za dobu od okamžiku jeho zřízení číslo do číslo. Z tohoto výpisu soud zjistil, že v uvedené době měl žalovaný příjem z zaměstnavatel anonymizováno, anonymizována dvě slova, ve výši kolem 10 000 Kč – 17 000 Kč měsíčně (3/2012 – 3/ 2013, v dalších měsících již ne) a dále invalidní důchod prvního stupně 6 446 Kč měsíčně. Z tohoto výpisu soud zároveň zjistil, že dne datum žalovaný čerpal úvěr číslo v částce 90 000 Kč, na který následně splácel měsíčně, kdy však ve výpisech soud přiřadil k tomuto úvěru pouze pět splátek uhrazených dne datum, datum, datum, datum a datum (těmito nebylo uhrazeno celých 90 000 Kč, ale pouze 10 205,70 Kč), na to dne datum čerpal další úvěr anonymizováno číslo v částce 41 045,53 Kč, na který následně splácel měsíčně, kdy však ve výpisech soud přiřadil k tomuto úvěru pouze čtyři splátky uhrazené dne datum, datum, datum a datum (těmito opět nebylo uhrazeno celých 41 045,53 Kč, ale pouze 12 472,48 Kč), na to dne datum čerpal další úvěr anonymizováno číslo v částce 190 821,01 Kč, na který následně splácel měsíčně, kdy však ve výpisech soud přiřadil pouze devět splátek uhrazených vždy 21. dne měsíce od ledna do září 2013 (těmito opět nebylo uhrazeno celých 190 821,01 Kč, ale pouze 39 459,60 Kč), následně žalovaný čerpal dne datum další úvěr anonymizováno číslo v částce 113 811,19 Kč, na který byly strhávány splátky nepravidelně v různé výši (splátky datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum) v celkové hodnotě 34 933,84 Kč, a dále bylo strženo na sankcích 5krát 600 Kč, tedy 3 000 Kč. Ve vztahu k žalobkyní uvedenému rozpisu, z čeho se skládá žalovaná částka 7 000 Kč, výpis z bankovního účtu potvrzuje, že dne datum – byla stržena splátka na úvěr číslo – 5 825,61 Kč, dne datum splátka 134,39 Kč, dne datum sankce k tomuto úvěru 600 Kč, dále že dne datum byla vybrána hotovost 500 Kč a datum účtován poplatek za výběr hotovosti 40 Kč, dne datum účtován poplatek za otevření úvěrového účtu 700 Kč. Dle doloženého sazebníku činil poplatek za výběr hotovosti 40 Kč, poplatek za otevření úvěrového účtu 10 %, min. 500 Kč, z povoleného rámce anonymizováno. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upozorněn na přečerpání povoleného limitu anonymizováno. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upozorněn na přečerpání povoleného limitu anonymizováno. Dopisem z datum byl žalovaný upozorněn na nedostatečný měsíční kreditní příjem. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upozorněn na přečerpání povoleného limitu anonymizováno. Stejně tak z uvedeného bankovního výpisu soud zjistil, že dne datum byl učiněn klientský vklad 14 800 Kč, což odpovídá tvrzení žalovaného a doloženému potvrzení o vkladu této částky dne datum. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upozorněn na přečerpání povoleného limitu anonymizováno. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upozorněn, že na jeho běžný účet nebyly připsány peněžní prostředky v dostatečně vysoké výši (měsíční kreditní příjem). Dopisem ze dne datum banka vypověděla smlouvu o poskytnutí produktu anonymizováno na běžném účtu č. bankovní účet. Žalovaného informovala o tom, že debetní zůstatek činí ke dni datum – 10 336,12 Kč. Tento žalovaný dne datum vyrovnal, když na jeho účet byl vložen vklad jméno příjmení. Oznámením ze dne datum banka žalovaného informovala o otevření úvěrového účtu kvůli opakovanému porušování sjednaných podmínek a o převedení dluhu z běžného účtu bankovní účet – 7 800 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet, stejně o splácení ve čtyřech splátkách, jejich výši a splatnosti. Dopisem ze dne datum banka žalovaného informovala, že na účtu č. bankovní účet eviduje dluh, upozornila na zesplatnění. Oznámením ze dne datum právnická osoba, žalovaného informovala o zesplatnění úvěru 7 800 Kč na účtu č. bankovní účet Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela právnická osoba, a žalobkyně, byla pohledávka ze smlouvy identifikované číslo za žalovaným postoupena na žalobkyni (postupované pohledávky jsou specifikovány v příloze číslo žalovaná pohledávka je na straně číslo z této přílohy, na řádku číslo), účinnost postoupení byla navázána na uhrazení úplaty za postoupení pohledávek, dle dohody ze dne datum. Úplata byla uhrazena datum (potvrzení o úplatě). Oznámením ze dne datum informovala právnická osoba, žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni (žalovanému zasláno na adresu adresa žalovaného, žalobkyně doložila i podací lístek o odeslání tohoto oznámení). Výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně. Žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání této výzvy.
7. K výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, aby žalobkyně sdělila a doložila, o jakou smlouvu se jedná, pokud je ve výpisech z účtu označena jako úvěr číslo zároveň sdělila a doložila, že mohly být na tuto smlouvu automaticky prováděny splátky z běžného účtu č. bankovní účet, žalobkyně pouze sdělila, že se jedná o jiný úvěrový produkt žalovaného sjednaný u právnická osoba (žalovaný měl mít s bankou sjednaných více smluv), a odkázala na čl. 44 VOP. Předmětná smlouva nebyla žalobkyni postoupena, a proto ji není schopná doložit.
8. Soud má s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, tehdy pod obchodní firmou právnická osoba, byla dne datum sjednána smlouva o běžném účtu ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d), § 708 an. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (platný a účinný do 31. 12. 2013, dále„ obch. z.“, právní úprava dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platný a účinný od 1. 1. 2014), na základě které banka zřídila pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet, a v souladu s § 711 obch. z. byl k tomuto účtu sjednán kontokorent, tedy že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na běžném účtu (k tomu také § 497 an. obch. z.) Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 273 obch. z.). Právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako dodavatel ve smyslu § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (platný a účinný do 31. 12. 2013, dále„ obč. z.“), žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 52 obč. z. Bylo možné, aby byla smluvní ujednání nahrazena odkazem na obchodní podmínky, které jsou stranám známé nebo k návrhu smlouvy přiložené. Všeobecné obchodní podmínky, které nejsou v tomto případě stranami zvlášť podepsány, v čl. 44 vylučují aplikaci § 361 obch. z., dle kterého strana, jež vede na základě smlouvy pro druhou stranu běžný účet, může použít peněžních prostředků na tomto účtu pouze k započtení své vzájemné pohledávky, kterou má vůči majiteli účtu podle smlouvy o vedení tohoto účtu. Na toto ujednání ve všeobecných obchodních podmínkách je nutno nahlížet optikou § 262 odst. 4 obch. z., dle kterého ve vztazích podle § 261 obch. z. nebo podřízených obch. z. dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení obč. z. nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle obč. z. a na její společné závazky se použijí ustanovení obč. z. Žalovaný zjevně pravidelně používal zřízený běžný účet – byl mu na něj vyplácen jeho měsíční příjem, zároveň jej používal k platebním transakcím. Jak bylo soudem zjištěno, kromě sjednaného kontokorentního úvěru k běžnému účtu, žalovaný zjevně čerpal v období od číslo do 10/ 2013 (cca 1,5 roku) opakovaně úvěry – a to v celkové částce 435 677,73 Kč (jedním z nich je i úvěr pod číslo kdy žalobkyně tvrdila, že právě na úvěr tohoto čísla byla započtena částka, kterou žalovaný dne datum uhradil). Jeho stálý příjem byl pouze příjem částečného invalidního důchodu a po určitou dobu mzda od zaměstnavatel anonymizována tři slova. Pokud se žalobkyně domáhá žalované částky 7 000 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o běžném účtu ze dne datum a k němu zřízenému kontokorentu ze dne datum, a přes poučení o následcích neunesení břemene tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a břemene důkazního (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 odst. 1 o. s. ř.), dostatečně určitě nedotvrdila a už vůbec nedoložila, zda byl její právní předchůdce oprávněn z uvedeného běžného účtu provádět automaticky srážky splátek na jakékoli jiné úvěrové produkty (a poté tedy jaké konkrétní, pokud se žalovaný brání tak, že na žalovanou částku hradil), či závazky žalovaného, pak je procesní obrana žalovaného důvodná, pokud uvádí, že poté, co byl vyrozuměn o výši dluhu na běžném účtu, tento dne datum (tedy ještě před zrušením kontokorentu a převodu debetního zůstatku na nový úvěrový účet) vyrovnal, a tak zcela uhradil. Pokud právní předchůdce žalobkyně obratem připsanou kreditní částku na běžném účtu započetl na jinou pohledávku z jiného právního vztahu za žalovaným, bylo a je procesní povinností žalobkyně, aby v tomto sporném řízení, které je ovládáno zásadou projednací (nikoli vyšetřovací), prokázala, že takový zápočet byl učiněn platně a tedy v souladu s ujednáním vznikal opakovaně nedostatek peněžních prostředků na běžném účtu žalovaného (protože dle pohybu peněžních prostředků na běžném účtu se žalovaný zjevně dostal do situace, kdy jakákoli částka kterou uhradil na dluh ze smlouvy ze dne datum, resp. datum, byla započtena vůči jinému dluhu žalovaného z jiného závazkového vztahu, a na běžném účtu žalovaného okamžitě vznikl nový debetní zůstatek). Navíc má soud za to, že vyloučení § 361 obch. z. je v tomto ohledu v rozporu se spotřebitelskou právní úpravou, ujednání je obsaženo v hustě psaném textu, není nijak zvýrazněno a ze samotné smlouvy nevyplývá, že by na něj byl žalovaný upozorněn. Lehkovážnější spotřebitel se pak snadno dostane do situace, kdy bez jeho vědomí k úhradě té které splátky dojde k automatickému započtení splátek dle jiných závazků, a on ani neví, na co hradí a na co ne. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když ta byla specifikována již číslem převedeného úvěrového účtu bankovní účet (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platný a účinný od 1. 1. 2014, dále„ o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně neprokázala, že byly zápočty (jak jsou ostatně v uvedeném bankovním výpise za období od číslo do číslo činěny opakovaně nepochybně ve prospěch různých závazků, resp. různých úvěrů a je zároveň zarážející, proč byly žalovanému tyto úvěry poskytovány v tak vysoké výši a zda byla ze strany věřitele – kterým soud neví, kdo je – zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, toto jde však nad rámec tohoto řízení) činěny platně, neboť by musela prokázat existenci závazku, na který bylo započítáno a na základě jakého ujednání tak bylo činěno. S ohledem na uvedené, jakékoli sankční poplatky dále načítané na běžném účtu žalovaného po datum nemohou být považovány za důvodné, když žalovaný v prodlení s úhradou částky na uvedeném účtu nebyl. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., a žalobu zcela zamítl.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl žalovaný zcela úspěšný, žalovaný nebyl právně zastoupen, náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalovaného spočívají v paušální náhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 300 Kč za úkon vyjádření se k podané žalobě ze dne datum (odpor). Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.
10. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.