11 C 84/2017

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku p.č. Anonymizováno o výměře 22 m2 v k.ú. a obci adresa, která je vyznačena na Geometrickém plánu č. hodnota-63/2019 vyhotoveným tituly před jménem jméno FO a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení parc. číslem Anonymizováno, se zamítá.

II. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem budovy - jiná stavba, č.p. Anonymizováno, která je součástí pozemku p.č. Anonymizováno stojící na pozemku p.č. Anonymizováno, vše v k.ú. a obci adresa, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota, se zamítá.

III. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. Anonymizováno k.ú. a obci adresa, zapsaném na listu vlastnictví č. hodnota, se zamítá.

IV. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. Anonymizováno v k.ú. a obci adresa, zapsaném na listu vlastnictví č. hodnota, se zamítá.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám Jméno advokáta B, na nákladech řízení částku částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala určení, že je vlastníkem celé části budovy, která je umístěna na části pozemku p. č. Anonymizováno/5 v k. ú. a obci adresa, která je vyznačena na geometrickém plánu č. hodnota-63/2019 vyhotoveným tituly před jménem jméno FO a které bylo přiřazeno tímto plánem označení parcelním číslem Anonymizováno/10, kdy tato část budov je zároveň součástí budovy č. p. Anonymizováno, která je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno/1 v k. ú. a obci adresa, eventuálně se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem budovy jiná stavba č. p. Anonymizováno, která je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno/5 stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno/5 vše v k. ú. a obci adresa, zapsané na LV č. hodnota. Dále se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem části pozemku parc. č. Anonymizováno/5 o výměře 22 m2 v k. ú. a obci adresa, která je vyznačena na geometrickém plánu č. hodnota-63/2019 vyhotoveným tituly před jménem jméno FO a kterému bylo přiřazeno tímto plánem označení parc. č. Anonymizováno/10. Rovněž žalobkyně žádala náhradu nákladů řízení.

2. Učinila tak s odůvodněním, že současný faktický stav jí v podstatě znemožňuje řádně vykonávat své vlastnické právo k nemovité věci a bez souhlasu žalovaného nemůže rozhodovat ani o způsobu užívání své nemovité věci. Sama se stala výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. Anonymizováno/1 včetně předmětného domu č. p. Anonymizováno na základě rozhodnutí o dědictví sp. zn. Anonymizováno usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne datum a dále na základě kupní smlouvy ze dne datum. Historicky existoval pouze rodinný dům č. p. Anonymizováno, č. or. Anonymizováno, na nějž navazovaly stáje a technické místnosti pro služebnictvo či technické místnosti vztahující se k domu. Celý dlouhý objekt patřil její rodině. Původním vlastníkem byl pan jméno FO, avšak za komunistického režimu došlo k nucenému převodu nemovité věci na stát a v letech, kdy vlastnil předmětné nemovité věci stát, došlo k jejich úpravě a přestavbě. Stalo se tak v letech 1974-1976, kdy vznikly dílny údržbáře právnická osoba. Dům byl následně v restituci rodině vrácen a pro účely restituce byl vyhotoven znalecký posudek z roku 1991 č. hodnota-142/91, jehož předmětem posouzení byla právě nemovitost domu ve adresa s příslušenstvím a dle tohoto posudku dům po přístavbách a nadstavbách v letech 1974-1976 neztratil původní stavebně technický charakter. K dvornímu traktu bylo uvedeno, že se jedná o dvoupodlažní objekt původně provozní část domu a chlév, který byl nadstavem a přestavěn a přístavba a nadstavba je součástí původní stavby a nemůže existovat samostatně. Za přestavby a přístavby učiněné v 70. letech zaplatila rodiny žalobkyně státu náhradu. Záměrem rodiny vždy bylo zachovat celý objekt ve svém vlastnictví. Problém nastal v roce 1992, kdy na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené formou notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno paní jméno FO a pan jméno FO, jako prodávající, prodali panu jméno FO (v té době budoucímu manželovi žalobkyně, nyní bývalý manžel žalobkyně) část z pozemku parc. č. Anonymizováno/1, který byl vymezen dle geometrického plánu Střediska geodézie adresa ze dne datum a takto měl vzniknout nově označený pozemek parc. č. Anonymizováno Tento geometrický plán však byl vyhotoven v rozporu s faktickým stavem, stalo se tak v době, kdy otec žalobkyně, pan jméno FO, byl nemocen a vše vyřizoval tehdy budoucí manžel pan jméno FO. Vzhledem k tomu, že se předpokládalo, že celá nemovitá věc zůstane ve vlastnictví rodiny a bylo též do smlouvy zakomponováno předkupní právo o délce 10 let pro rodinu, nebyla geometrickému plánu věnována zvýšená pozornost, přičemž k faktickému oddělení v místě nikdy nedošlo. Dle tohoto geometrického plánu přitom hranice pozemku, která protínala budovu, procházela polovinou pokoje ještě před koncem střechy hlavní budovy a je tedy zřejmé, že v této části pan jméno FO nikdy nemohl nemovitou věc nabýt, neboť tato nebyla věcí v právním smyslu. Není možné nabýt kus rodinného domu. Žalovaný se stal vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/5 a budovy na něm stojící na základě kupní smlouvy č. Anonymizováno dne datum uzavřené s panem jméno FO jako prodávajícím. Opět se vycházelo z historického geometrického plánu, který byl vadně vyhotoven. V té době již rodině nesvědčilo předkupní právo, neboť se tak stalo po uplynutí desetileté lhůty a žalobkyně se o tom dozvěděla až v okamžiku, kdy převod nastal. Žalobkyně se několikrát snažila o odkup celé nemovitosti od žalovaného tak, aby opět výlučným vlastníkem byla ona, avšak bezúspěšně. Žalovaný vždy veškeré snahy o narovnání situace podmiňoval souhlasem žalobkyně s odprodejem nemovitých věcí, pozemků v jejím vlastnictví, které jsou na místě vedle předmětného objektu a pozemku parc. č. Anonymizováno/1, kde má žalovaný záměr vybudovat komunikaci, přičemž tento záměr a projekt byl vypracován v 70 . letech minulého století. Žalobkyně tvrdí, že nikdy nebylo úmyslem jejího otce prodat část rodinného domu, ve kterém žije, s tím, že vždy bylo zamýšleno, že má být převedena samostatná část navazující na původní rodinný dům, tj. v místě, kde objekt končí štítovou stěnou a navazují další budovy. V současné době žalobkyně obývá druhé nadzemní podlaží, přičemž částečně již se jedná i o prostory za pomyslnou hranicí, kterou odděluje pozemek parc. č. Anonymizováno/5. Tento stav je přitom po celou dobu žalovaným respektován, nevznášel vůči žalobkyni žádné požadavky. Pokud jde o druhé nadzemní podlaží obývané žalobkyní, vzhledem k provedeným přestavbám a úpravám, poté, co byla nemovitá věc převedena na pana jméno FO a posléze na město adresa, neobývá druhé nadzemní podlaží až po konec štítové stěny, přičemž nosná konstrukce jejího druhého nadzemního podlaží je umístěna v části ve vlastnictví žalovaného v prvním nadzemním podlaží. Žalobkyně má za to, že došlo k znehodnocení hlavní části věci, kdy za současného stavu nemůže ani bez souhlasu druhého vlastníka rozhodovat o způsobu užívání nemovité věci. Žalovaný ji opakovaně s odkazem na různé vlastnické režimy prvního a druhého nadzemního podlaží znemožnil rekolaudaci nemovité věci. Žalovaný přitom nemovité věci nijak nevyužívá ani neudržuje, čímž dochází i k znehodnocování její nemovité věci. Pokud jde o reálné rozdělení věci v místě, kde se ho žalobkyně domáhá, učinila dotaz na příslušné instituce z hlediska požární bezpečnosti, statického posouzení a taktéž se obrátila na katastrální úřad s tím, že jí bylo sděleno, že po provedení úprav je rozdělení v daném místě možné. Celý problém přitom, jak již bylo uvedeno, vznikl v 90. letech a následně v roce 2005 při převodech části nemovitých věcí, kdy nebyla řešena faktická oddělitelnost budovy tak, jak byl tehdy geometrický plán v 90. letech vyhotoven. Je zřejmé, že byl vyhotoven vadně a na základě něj nemělo dojít k zápisu do katastru nemovitostí. Přesah, který žalobkyně užívá, a jež navazuje na stavební objekt č. p. Anonymizováno, je součástí tohoto stavebního objektu a nikdy jako nesamostatná věc nemohl být předmětem převodu. Žalobkyně má tedy za to, že přesah, a to jak stavby, tak pozemku, je stále v jejím vlastnictví. Přesah je tedy sounáležitý se stavebním objektem č. p. Anonymizováno a je od něho neoddělitelný, aniž by se tím stavba znehodnotila.

3. Žalobkyni v současné době tento stav působí právní i faktické problémy. Například nemůže opravit střechu, neboť na ni nejenom nemá přístup, ale v části je dle zápisu v katastru ve vlastnictví města adresa. Od roku 2007 přitom žádá město adresa o rekolaudaci domu a není to možné právě z důvodu faktického stavu, tj. že se budovy vzájemně překrývají. Žalovaný přitom budovy ve svém vlastnictví nevyužívá a ani se o ně nestará a jsou ve špatném technickém stavu. Problém také vidí ve skutečnosti, že nosná konstrukce jejího domu, nosný pilíř (v části, kterou obývá ve druhém nadzemním podlaží), je v místech, které dle zápisu v katastru náleží žalovanému Žalobkyně má obavu, že kdyby dům ve vlastnictví žalovaného i dále chátral, byla by ohrožena i její budova právě z důvodu nosného pilíře, který se nachází v místě, které vlastnicky náleží žalovanému. Žalobkyně přitom už několikrát na vlastní náklady například nechala čistit okapy, neboť tam zarůstaly stromy a nepožadovala po žalovaném žádné náhrady těchto prací, ale tímto způsobem rovněž chrání i svůj majetek, neboť z těch ucpaných okapů stékala voda i na její nově omítnutý dům. Pokud se jedná o přístavby v 70. letech 20. století, dokumentace nebyla precizní a nedošlo k oddělení staveb z důvodu, že byla zahájena bez stavebního povolení, toto bylo zajišťováno až v průběhu prací. Tyto skutečnosti žalobkyně doplnila ke svým tvrzením v rámci svého účastnického výslechu.

4. Ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne datum č.j. 11 C 84/2017-207, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. března 2021, č.j. 16 Co 339/2020-250 a to tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem celé části budovy, která je umístěna na části pozemku parc. č. Anonymizováno/5 o výměře 22 m² v k. ú. a obec adresa, která je vyznačena na geometrickém plánu č. hodnota-63/2019 vyhotoveném tituly před jménem jméno FO a jež je součástí tohoto rozsudku, a bylo jí přiřazeno tímto geometrickým plánem označení parc. č. Anonymizováno Anonymizováno 10, a kdy tato část budovy je zároveň součástí budovy č. p. Anonymizováno, která je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno/1 v k. ú. a obec adresa. V této části rozsudek nabyl právní moci.

5. V části, ve které bylo rozhodnuto, že návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku parc. č. Anonymizováno/5 o výměře 22 m² v k. ú. a obci adresa, která je vyznačena na geometrickém plánu č. hodnota-63/2019 vyhotoveném tituly před jménem jméno FO a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení parc. č. Anonymizováno/10, se zamítá, došlo ke zrušení Nálezem Ústavního soudu ze dne 31. října 2023 sp. zn. III. ÚS 953/23 s odůvodněním, že se jedná o neplatné kupní smlouvy.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. ledna 2024 č.j. 11 C 84/2017-335 byla připuštěna změna žaloby, co do jejího rozšíření, dle petitu shora. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že na základě neplatné kupní smlouvy nemohl žalovaný nabýt do svého vlastnictví předmětné nemovitosti.

7. Žalovaný již od počátku uvedl, že se stal vlastníkem předmětné nemovité věci na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva dle kupní smlouvy č. Anonymizováno/Č ze dne datum a návrhu na vklad. Převodce, pan jméno FO, byl v době podání návrhu na vklad vlastnického práva veden jako výlučný vlastník předmětných nemovitých věcí a výlučný vlastník stavby, která se nacházela na pozemku parc. č. Anonymizováno/5, a to na základě Smlouvy o převodu nemovitostí Anonymizováno Anonymizováno a kupní smlouvy ze dne datum. V době uzavření smlouvy se žalovaným byl pan jméno FO výlučným vlastníkem a též jako výlučný vlastník výše uvedených nemovitostí zapsán v katastru nemovitostí již více než 13 let, aniž by kdokoliv zpochybňoval jeho vlastnictví a zápis tohoto práva. adresa mezi pozemky označenými jako parcely č. Anonymizováno/1 a 264/5 byla prvotně definována v geometrickém plánu ze dne datum. Na základě tohoto geometrického plánu byl pozemek označen jako parc. č. Anonymizováno/5 převeden do vlastnictví pana jméno FO. Sounáležitost mezi budovami nacházejícími se na pozemcích Anonymizováno Anonymizováno 1 a Anonymizováno/5 přitom nemůže zakládat neúčinnost či neplatnost nabývacích listin žalovaného. Žalobkyně tedy dle názoru žalovaného nedoložila, že by se stavba adresa či její část nacházela na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Pokud se jedná o část pozemku ve vlastnictví žalovaného, žalovaný měl za to, že žalobkyně netvrdila a ani nedoložila žádný právní titul, na základě něhož by předmětnou část nabyla.

8. Žalovaný dále namítal, že reálné rozdělení v místě, jak navrhuje žalobkyně, není stavebně ani technicky možné, resp. je nutné splnění čtyř podmínek a žalobkyně v současné době splňuje pouze dvě. Není splněn předpoklad, že by se mělo jednat o staticky samostatné budovy a o samostatné požární úseky. Splněny jsou dvě podmínky, a totiž, že má být samostatné napojení na veřejné sítě obou objektů a samostatné vstupy. Žalovaný potvrdil, že v místě má své zájmy. V územním plánu je v této oblasti plánovaná komunikace, která má narovnat komunikaci na adresa, takže již v minulosti žalovaný začal odkupovat pozemky a žalobkyni byla navržena směna. Žalovaný žádal rovněž žalobkyni, aby udělala nákres, kudy jinudy by bylo možné vést pozemky, ale bylo zjištěno, že vždy komunikace bude zasahovat do pozemku paní žalobkyně. Žalovaný k věci dále uvedl, že žalobkyně se nikdy nezmiňovala o tom, že by v jejím vlastnictví měla být celá budova, myšleno budova na pozemku parc. č. Anonymizováno/5.

9. Žalovaný měl za to, že v době, kdy nabyl předmětné nemovité věci, se nejednalo o příslušenství věci, v minulosti byla celá budova užívána jako jeden celek. Odpovídá tomu i stávající situace, kdy přední část budovy je stále vedena jako autosalon a část, kterou vlastní žalovaný, je vedena jako jiná stavba, tj. jako dílny a garáže. Pokud jde o funkční propojení budov tak, aby mohly být užívány společně, neznamená to, že jedna z budov přestala být samostatnou věcí a stala se součástí druhé. Současně z ničeho ani není možné dovodit, že stávající budova ve vlastnictví žalobkyně je věcí hlavní. Pokud jde o novou parcelu vymezenou geometrickým plánem a označenou č. Anonymizováno/10, tak podle technické zprávy, statického posudku a požárního posudku je nutné provést řadu úprav, aby mohlo dojít k oddělení, a geometrický plán pak může být zapsán do katastru až poté, co budou tyto úpravy provedeny.

10. Soud provedl důkazy, a to zopakováním již provedených důkazů a dále obhlídkou na místě samém, při které bylo zjištěno, že na pozemku parc.č. Anonymizováno/5 o výměře 22 m² v k. ú. a obci adresa, která je vyznačena na geometrickém plánu č. hodnota-63/2019 vyhotoveném tituly před jménem jméno FO a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení parc. č. Anonymizováno/10, je v prvním nadzemním podlaží umístěna nemovitost ve vlastnictví žalovaného, kterou nelze reálně oddělit z důvodu vedení rozvodů. Uprostřed této místnosti je patrný trám, který ve 2. nadzemním podlaží navazuje na štítovou zeď, a tedy oddělení budov. Stavbu v prvním nadzemním podlaží nelze oddělit od ostatní části. Trám prochází středem zadní části místnosti.

11. V případě žaloby na určení dle ustanovení § 80 občanského soudního řádu, naléhavý právní zájem je dán vždy, když se vyžaduje zápis do katastru nemovitostí.

12. V souladu s ustanovením § 1089 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

13. Dle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle ustanovení § 1092 občanského zákoníku do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

14. V souladu s ustanovením § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží vydržitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

15. Podle ustanovení § 3066 občanského zákoníku, do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

16. Účinnost občanského zákoníku nastala 1. 1. 2014. Vydržecí doba mimořádného vydržení u věci nemovité tak uplynula nejdříve dnem 1. 1. 2019.

17. Avšak podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože ke vzniku vlastnického práva vydržením mělo dojít před 1. 1. 2014, posuzoval soud tuto otázku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

18. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.).

19. Dovolací soud opakovaně konstatoval, že může zpochybnit posouzení existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak i její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna.

20. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:

21. Hranice, vyznačená v katastru nemovitostí, kopíruje hranici prvního nadzemního podlaží. Ve druhém nadzemním podlaží prochází místností ve vlastnictví žalobkyně. Tato hranice je zcela jasně vyznačená v geometrickém plánu č. hodnota-074/92, vypracovaném dne datum tituly před jménem jméno FO v návaznosti na kupní smlouvu, sepsanou formou notářského zápisu dne 10. 3. 1992, č. Anonymizováno, dle které jméno FO a jméno FO prodali parcelu označenou geometrickým plánem parc.č. Anonymizováno/5 spolu se samostatným dvorním traktem na tomto pozemku se nacházejícím, který tvoří dvoupodlažní zděný objekt a dále parc.č. Anonymizováno/6 s rozestavěnou přístavbou jméno FO. Ve stejném rozsahu následně jméno FO prodal předmětné nemovitosti kupní smlouvou č Anonymizováno Anonymizováno Č ze dne datum žalovanému za cenu částka. Vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí pro žalovaného dne datum s právními účinky ke dni datum.

22. Až v roce 2017 požadovala žalobkyně opravu údajů v katastru nemovitostí, týkajících se pozemku parc.č. Anonymizováno/1 a stavebního objektu č.p. Anonymizováno, avšak vyhověno jí nebylo, jak dokladují rozhodnutí právnická osoba pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně.

23. Kupní smlouvou ze dne datum prodali jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO Československému státu – právnická osoba ve Vyškově dům č.p. Anonymizováno se st. plochou parc.č. hodnota za cenu Anonymizováno Kčs. Na základě jejich žádosti jim byly předmětné nemovitosti vydány dohodou ze dne datum (oproti vrácení zaplacené ceny), neboť bylo zjištěné podhodnocení o částku částka. Zároveň však bylo zjištěné při sepisu této dohody zhodnocení o částku částka, kterou se oprávněné osoby zavázali uhradit do datum.

24. V usnesení Městského úřadu Vyškov o projednání změny v užívání stavby ze dne datum je uvedené, že žalobkyně Jméno žalobkyně se vyzývá, aby dodala souhlas vlastníka nemovitosti parc.č. Anonymizováno/5, neboť část stavby na pozemku parc.č. Anonymizováno/1 v k.ú. adresa zasahuje na pozemek parc.č. Anonymizováno/5 v k.ú. adresa (ve vlastnictví žalovaného). adresa souhlas neudělilo. Rodinný dům byl do této doby užíván jako autosalon. V technické zprávě ze srpna 2019 je uvedeno, že dělení objektu je stavebně-technicky možné. Navrhovaná změna byla ta, že hranice pozemku parc.č. Anonymizováno/5 se promítne i do druhého nadzemního podlaží vybudováním stěny.

25. Dne datum právnická osoba ve Vyškově – stavební úřad vydal Stavební povolení č. Anonymizováno na rekonstrukci objektu adresa. Kolaudační rozhodnutí č. Anonymizováno/69/92 bylo vydáno dne datum – rekonstrukce objektu adresa, prodejna náhradních dílů a rychlé občerstvení – změna užívání. Z připojených plánů lze zcela jasně poznat, že hranice mezi pozemky parc.č. Anonymizováno/5 a Anonymizováno/1 zůstala zachována. Na plánu – půdorys – nový stav, je také zakreslený konec podlaží z původní zástavby z roku 1929. V roce 1992 však došlo k velké rekonstrukci v hranici, tak jak je zanesena v katastru nemovitostí. V místnosti v prvním nadzemním podlaží prochází místností nosný vodorovný prvek – průvlak.

26. Při místním ohledání, které se konalo dne 16. 5. 2024, soud zjistil, že v garáži v prvním nadzemním podlaží se nachází nosný prvek - průvlak i druhého nadzemního podlaží. Dále pak zejména zjistil, jakou část žalobkyně částečně nad garáží obývá (druhé nadzemní podlaží v místech ještě před koncem pultové střechy a štítové stěny). Pomyslná hranice dle zápisu v katastru nemovitostí prochází pokojem, který obývá žalobkyně. Garáž v prvním nadzemním podlaží se nachází za hranicí dle zápisu v katastru, tj. ve vlastnictví žalovaného. Bylo rovněž zjevné, že původní dům končil právě v místech, kde končila pultová střecha a byla vynesena štítová stěna. Následně bylo zjištěno, že další střecha již nenavazuje jako pultová, ale je rovná.

27. Pokud se jedná o návrh žalobkyně, aby soud určil, že je vlastnicí pozemku označeným parc. č. Anonymizováno/10, soud návrh žalobkyně ve výroku II. rozsudku č.j. 11 C 84/2017-207 ze dne 17. 9. 2020 zamítl a Krajský soud v Brně tento rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne 3. 3. 2021 pod č.j. 16 Co 339/2020-250. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že době převodu vlastnictví na žalovaného v roce 2005, bylo možno v režimu zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013, samostatně nabýt pozemek bez budovy, a pokud 13 let před tím, než žalovaný uzavřel kupní smlouvu s panem jméno FO, nikdo nenamítal vadnost zápisu v katastru nemovitostí a změnu hranic, má soud za to, že žalovaný se mohl oprávněně domnívat, že pozemek nabyl řádně, ač se tak stalo od nevlastníka.

28. Soud tak nyní rozhodoval pouze o tomto výroku a dále o nákladech řízení, které byly Nálezem Ústavního soudu zrušené. Rovněž soud rozhodoval o rozšířeném návrhu žalobkyně, který byl připuštěn usnesením ze dne 15. ledna 2024.

29. Způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 837/98).

30. Dobrá víra nabyvatele musí obecně požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka, neboť vychází z fundamentálních principů právní jistoty a ochrany nabytých práv. Dochází zde ke kolizi dvou základních práv, a to práva „dobrověrného“ nabyvatele na ochranu majetku, a vlastnického práva původního vlastníka. Nelze-li v konkrétním případě zachovat maximum z obou základních práv, je třeba tuto kolizi řešit v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, přičemž je nezbytné zvažovat, jak obecné souvislosti tohoto typu kolize základních práv, tak individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne 17. 4. 2014).

31. Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem majícím za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby. Je třeba ji hodnotit objektivně; nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v dobré víře, a druhá nikoliv. Ze slov zákona „se zřetelem ke všem okolnostem“ vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl a nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo práva patří. Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Uvedené ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus) (viz. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 50/2004, obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2000/18 ze dne 2. 4. 2019).

32. Problematikou dobré víry se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, v němž dovodil, že „jako podmínka vydržení nepostačuje subjektivní přesvědčení držitele o tom, že mu věc, nebo právo náleží, ale je třeba, aby držitel byl v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem“. Tuto podmínku vykládá publikovaná judikatura tak, že posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva; titul nabytí držby tu sice nemusí být, držitel však musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jeho držba se o takový titul opírá. Otázka existence dobré víry se posuzuje z hlediska objektivního, tedy podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží. Obdobně se k posuzování dobré víry Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, v němž uvedl, že „při hodnocení dobré víry, je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“.

33. Žalovaný a právní předchůdce žalovaného jméno FO, užívali celý pozemek parc.č. Anonymizováno/5, tedy i předmětnou část, označenou nyní jako parc.č. Anonymizováno/10 již od nabytí do svého vlastnictví, či do své držby. jméno FO provedl po převzetí na nemovitostech rozsáhlou rekonstrukci za účelem vybudování autodílny a klempířské dílny, a to na celém pozemku parc.č. Anonymizováno/5. jméno FO do svého vlastnictví také nabyl pozemek parc.č. Anonymizováno/6, který přiléhá k pozemku parc.č. Anonymizováno/5. jméno FO tyto pozemky v dobré víře užíval, jakož i budovu, stojící na pozemku parc.č. Anonymizováno/5. Ze strany žalobkyně nebyly nikdy vzneseny žádné námitky. Jeho dobrou víru dokládala kupní smlouva, sepsaná formou notářského zápisu dne datum, jejíž nedílnou součástí byl geometrický plán ze dne datum pro zaměření staveb a pozemek parc.č. Anonymizováno/5 i pozemek parc.č. Anonymizováno/6 byly řádně vyznačeny. Ve smlouvě je pozemek parc.č. Anonymizováno/5 řádně označený i se samostatným dvoupodlažním dvorním traktem, stejně jako pozemek parc.č. Anonymizováno/6 s rozestavěnou přístavbou. Hranice budovy, pokud se týká prvního nadzemního podlaží kopíruje hranici pozemku parc.č. Anonymizováno/5. Kupní smlouvou ze dne datum převedl jméno FO tyto nemovitosti ve stejném rozsahu na žalovaného, který je do svého vlastnictví za sjednanou kupní cenu ve výši částka nabyl. Ani v této době ze strany žalobkyně nebyly vzneseny žádné připomínky ani výhrady.

34. Teprve až v roce 2017 požádala žalobkyně katastrální úřad o provedení opravy údajů v katastru nemovitostí. Katastrální úřad žalobkyni nevyhověl. V případě provedení opravy by došlo k tomu, že budova ve vlastnictví žalovaného by v prvním nadzemním podlaží stála na pozemku ve vlastnictví žalobkyně – tedy na nově vzniklém parc.č. Anonymizováno/10. Tento zápis, i kdyby byl proveden, by tedy danou situaci nevyřešil.

35. Žalobkyně se dozvěděla o této situaci na konci roku 2015, když žádala o změnu užívání autosalonu na RD adresa, neboť jí bylo uloženo, aby do datum doložila souhlas vlastníka nemovitosti, neboť část prostor stavby na pozemku parc.č. Anonymizováno/1 zasahuje na pozemek parc.č. Anonymizováno/5 ve vlastnictví adresa. Řízení bylo přerušeno. Město Vyškov přípisem ze dne datum sdělilo, že nesouhlasí se změnou v užívání stavby, protože část prostoru žalobkyně zasahuje do stavby města Vyškova, které požaduje, aby byly provedeny stavební úpravy a to tak, aby každá z nemovitých věcí byla samostatná staticky, požárně i přístupově. K tomuto však nedošlo.

36. Kupní smlouva mezi jméno FO, jako prodávajícím a adresa, jako kupujícím, týkající se předmětných nemovitostí, byla uzavřena v srpnu 2005. Žádost o změnu užívání podala žalobkyně až dne datum a změny v katastru nemovitostí se neúspěšně domáhala až v roce 2017.

37. Právní předchůdce žalovaného nabyl předmětné nemovitosti, včetně části pozemku parc.č. Anonymizováno/5, označeného nyní jako parc.č. Anonymizováno/10 do svého vlastnictví kupní smlouvou ze dne datum a ve stejném rozsahu je převedl kupní smlouvou ze dne datum na žalovaného. Dobrá víra, že bylo převedeno i vlastnictví k pozemku parc.č. Anonymizováno/10, tedy k celému pozemku parc.č. Anonymizováno/5 nikdy nebyla zpochybněna. Žalovaný jako vlastník předmětného pozemku vystupoval i v již citovaném přípise, ve kterém uvádí, že nesouhlasí se změnou užívání. Skutečnost, že ve vlastnictví žalovaného je i předmětná část pozemku, označená jako parc.č. Anonymizováno/10, vyplývá i z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, když zamítl žádost žalobkyně na provedení opravy údajů.

38. Žaloba byla podána dne 28. 12. 2017. Lhůta pro mimořádné vydržení mohla uplynout až dnem 1. 1. 2019. Soud se však nezabýval pouze mimořádným vydržením, ale také vydržením, u kterého postačuje dobrá víra a uplynutí desetileté lhůty.

39. U žalovaného došlo k řádnému vydržení předmětného pozemku, který užíval po dobu více jak 10 let na základě kupní smlouvy. I v případě neplatné kupní smlouvy, je tak žalovaný vlastníkem předmětných nemovitostí, v kupní smlouvě specifikovaných, tedy i části pozemku parc.č. Anonymizováno/5, označená v tomto řízení jako parc.č. Anonymizováno/10.

40. Lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána "se zřetelem ke všem okolnostem", zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Jde o posouzení dobré víry vztahující se k (skutečnému či domnělému) titulu, na jehož základě se ten, kdo se dovolává vydržení, chopil držby. Dobrou víru je třeba hodnotit objektivně; vychází se z toho, jak by věc byla posouzena při zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat. Okolnosti a z nich vyplývající právní důsledky uchopení držby je třeba zkoumat u každého držitele zvlášť. Nedostatek dobré víry předchůdce tak nevylučuje dobrou víru dalšího držitele (např. nebyl-li zůstavitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, nevylučuje to dobrou víru dědice, stejně je tomu u prodávajícího a kupujícího).

41. V případě, že účastník řízení sám podmínky vydržení nesplní, je namístě zabývat se tím, zda i držba jeho předchůdců byla kvalifikovaná, případně zda již tito předchůdci věc nebo právo nevydrželi. Pokud však účastník, který vydržení uplatňuje, sám jeho podmínky splnil, je nadbytečné zabývat se i oprávněností držby, případně vydržením jeho předchůdců (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000).

42. Nejvyšší soud též opakovaně vyslovil, že pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku (viz rozhodnutí publikované pod C 631 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), (viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000).

43. V dané věci se žalovaný chopil držby nejen pozemku, ale všech nemovitostí, na základě kupní smlouvy. V dobré víře všechny nabyté nemovitosti užíval a nikdo proti tomuto užívání nevznesl žádné připomínky ani námitky.

44. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se sice musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, avšak to neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus).

45. V daném případě titul existoval, i když, jak uvedl Ústavní soud, se jednalo o neplatný titul. K dobré víře však stačí i domnělý právní titul.

46. Jak je již shora uvedeno a také, jak bylo v průběhu dokazování prokázáno, žalovaná užívá nemovitosti v rozsahu dle kupní smlouvy ze srpna 2005. Jeho právní předchůdce užíval všechny nemovitosti ve stejném rozsahu již od března 1992. Žalovaný i právní předchůdce užívali předmětné nemovitosti jako vlastníci. Toto dokladuje i uzavřená kupní smlouva ze srpna 2005, kdy jméno FO vystupuje jako vlastník předmětných nemovitostí.

47. Soud při rozhodování vzal v úvahu i skutečnost, že jméno FO předmětné nemovitosti užíval již od roku 1992 na základě kupní smlouvy. Žalobkyně vlastnické právo nabyla až v prosinci 1994 na základě dědického řízení a v roce 2007 dle kupní smlouvy. jméno FO užíval předmětné nemovitosti, které následně rekonstruoval, jak dokladují doložené plány, již v roce 1992. V roce 2005, kdy uzavřel kupní smlouvu se žalovaným, tak již řádně vydržel předmětné nemovitosti a na základě vydržení s nimi mohl volně disponovat (viz rozhodnutí NS České republiky ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2082/2019.

48. Jak dále vyplývá z dokumentace pro stavební řízení, vydané v 70. letech, jednalo se o samostatný dvorní trakt, který měl samostatné obvodové zdi a měl pouze jednu společnou zeď. Neexistoval žádný propojený vstup. V tuto dobu byly předmětné nemovitosti v užívání právnická osoba adresa. Tato celý objekt opravila a také stavebně upravila. V 70. letech také vznikla samostatná budova dvorního traktu.

49. Není na soudu, aby přezkoumával oprávněnost vrácení v roce 1991, když bylo zjištěno, že částka, o kterou byla cena snížena činí cca 10 %, nicméně nemovitost č.p. Anonymizováno byla vydána. Vzhledem k tomu, že původní vlastníci neměli dostatek finančních prostředků na úhradu zhodnocení, byla dvorní část převedena kupní smlouvou do vlastnictví jméno FO. Pro sepis kupní smlouvy byl vypracován geometrický plán z roku 1992, který zaměřil převáděné pozemky. Rovněž převáděné budovy byly jednoznačně definované. Budova dvorního traktu byla samostatnou věcí v právním slova smyslu již v roce 1992 o čemž svědčí i zástavní smlouva ze dne datum, uzavřená mezi právnická osoba a.s. a jméno FO. Následně došlo k úpravě a přestavbě dvorního traktu, avšak nikdy nedošlo k překročení hranice užívaného a vyměřeného pozemku parc.č. Anonymizováno/5. V průběhu celé doby užívání nebyly vzneseny žádné připomínky a vzhledem k tomu, že jméno FO užíval předmětné nemovitosti více jak 10 let, došlo k řádnému vydržení a jako vlastník mohl převést nemovitosti na jiného vlastníka, tedy na žalovaného. Takto i učinil kupní smlouvou v roce 2005. Pokud by byly vzneseny jakékoliv námitky, pak i žalovaný řádně vlastnictví k předmětným nemovitostem vydržel. Kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem v částce částka. Žalovaný tyto nemovitosti kupoval v návaznosti na dlouhodobě vymezený územní plánem města adresa pro výstavbu komunikace.

50. Jak již vyplývá z vůle stran při uzavření smlouvy v roce 1992, úmyslem bylo převést samostatnou budovu dvorního traktu i s pozemkem, na kterém byla umístěna. Z kupní smlouvy, ani z přiloženého geometrického plánu nevyplývá, že by měl být dvorní trakt v prvním nadzemním podlaží překryt ve druhém nadzemním podlaží nemovitostí ve vlastnictví jiného subjektu. Smlouva byla uzavřena dle svobodné vůle všech účastníků a žádné výhrady nebyly vzneseny.

51. I když Ústavní soud uvedl, že kupní smlouva z roku 1992 je absolutně neplatná, je nutné vycházet z platné judikatury a posoudit, zda lze oddělit část jednoznačně vymezenou od části, která jednoznačně vymezená není. Pokud dospěl Ústavní soud k názoru, že není jednoznačně vymezená část nemovitosti ve druhém nadzemním podlaží, pak nemovitost v prvním nadzemním podlaží je jednoznačně vymezena i s pozemkem, na kterém se nachází a rovněž pozemek parc.č. 264/6. Ovšem zdejší soud je vázán názorem Ústavního soudu. Proto se také zabýval vydržením předmětných nemovitostí a dospěl k závěru, že i jméno FO vydržel „zakoupené“ nemovitosti a tyto pak následně mohl převést na žalovaného kupní smlouvou z roku 2005. Pokud by žalobkyně nesouhlasila s názorem soudu, pak je nutné uvést, že i žalovaný předmětné nemovitosti řádně vydržel.

52. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že soud musí vždy „vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité, přičemž v rovině jednoduchého práva je nutné za účelem dodržení shora uvedených principů posuzovat individuální okolnosti daného případu též prizmatem kogentního ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., které je v rovině jednoduchého - podústavního práva odrazem shora vymezeného ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení“ (nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09). Uvedený přístup převzala i judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, a řada dalších rozhodnutí).

53. Vydržení je originární způsob nabytí vlastnického práva na základě dlouhodobé kvalifikované držby a působí proti všem, i proti tzv. knihovním vlastníkům, bez ohledu na to, od jaké právní skutečnosti vlastnické právo odvozují, a zda jim až do uplynutí vydržecí doby svědčilo. Jestliže ten, kdo celou věc drží, splní podmínky vydržení, pak je lhostejné, jakým způsobem dosavadní vlastníci věc nabyli a v případě, že držiteli nebyli, je jejich ev. přesvědčení a dobrá víra o tom, že vlastníky jsou, nevýznamné, pokud je vůči držiteli neprojeví. Jde tak o skutečnost právně nevýznamnou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3202/2018 ze dne 30. 10. 2018).

54. V dané věci je významná rovněž ta skutečnost, že pozemek parc.č. 264/5 je zastavěn nemovitostí, na pozemku se nacházející a přesně ve své hranici tuto nemovitost kopíruje.

55. V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak i její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1082/2019 ze dne 24. 3. 2020).

56. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§ 130 odst. 1 obč. zák.), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu ("titulu"), který by mohl mít za následek vznik práva. Při posouzení otázky, zda byl držitel "se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří", je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus). Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Takovým titulem (právním důvodem) se může, v případě vydržení vlastnického práva, rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka, např. smlouva kupní, darovací, dohoda spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí státního orgánu apod.

57. Soud dospěl k závěru, že žalovaný převzal do svého vlastnictví předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy. Pozemky byly řádně označené geometrickým plánem již v roce 1992.

58. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala u žalovaného nepoctivý úmysl držby, až do roku 2017 se nechovala jako vlastník předmětného pozemku, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. V dalším soud odkazuje i na zdůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. září 2020.

59. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí, tedy i celého pozemku parc.č. Anonymizováno/5, tedy i části pro toto řízení označené jako pozemek parc.č. Anonymizováno/10 a tyto nabyl řádně uzavřenou kupní smlouvou, případně vydržením.

60. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že návrh žalobkyně není důvodný, neboť vlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčí žalovanému. Další navržené důkazy nemohly již provedené důkazy, shora podrobně rozvedené, vyvrátit.

61. Výrok o nákladech řízení je v části do rozhodnutí Ústavním soudem odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci jen částečně úspěšná, přičemž převážný úspěch ve věci nelze jednoznačně určit. Totéž platí i na náklady odvolacího řízení, kterým bylo rozhodnuto o zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení, a nelze tedy uvažovat o úspěchu některé ze stran. Soud se domnívá, že tento výrok je oprávněný, co se týká nákladů řízení do rozhodnutí odvolacího soudu.

62. Ovšem dne 11. 1. 2024, po zrušení Ústavním soudem, rozšířila žalobkyně žalobu a požadovala určení, jak bylo připuštěno usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 1. 2024 č.j. 11 C 84/2017-335. V této části bylo rozhodováno o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a v této části lze i bez větších obtíží stanovit hodnotu sporu ve výši částka (kupní cena). Žalovaný do rozšíření žaloby nebyl zastoupen. Proto jeho náklady po rozšíření žaloby sestávají nákladů za právní zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 za 6 hlavních úkonů po částka (převzetí a příprava, vyjádření k rozšíření žaloby, účast u jednání dne datum, datum a dne datum a závěrečný návrh žalovaného, který byl při vyhlášení rozsudku omluven) a dále 6x režijní paušál po částka.

63. Z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu nelze vycházet, jak vyplývá z mnoha rozhodnutí Ústavního soudu, např. II. ÚS 572/24. Je nutné vycházet z hodnoty sporu, penězi ocenitelné.

64. Rovněž bylo přiznáno cestovné k jednání u procesního soudu dne datum osobním vozem osobním vozem jméno FO jméno FO, reg. zn. SPZ adresa a zpět (3x 70 km, průměrná spotřeba 4,9 l/100 km, ceně nafty částka/1 l a sazbě částka/1 km). Cestovné celkem činí částka (3x částka).

65. Dále byla přiznána 12x ½ hodina ztráty času po částka při jízdě k procesnímu soudu dne datum, datum a dne datum, tj. celkem částka.

66. Náklady řízení za zastupování advokátem činí částku částka, ke které byla podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu přiznána náhrada daně z přidané hodnoty ve výši částka.

67. Náklady řízení advokáta činí částku částka a byly přiznány k rukám zástupce.

68. Lhůta k placení je stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.