11 C 86/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 107 794,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 734 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 734 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 060,2 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 364,28 Kč od 31. 12. 2023 do 31. 8. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 10 763,4 Kč od 31. 12. 2023 do 31. 8. 2024, úrok ve výši 15 % ročně z částky 104 902,2 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 794,2 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 586,9 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 24. 9. 2024 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku 107 794,2 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 13. 4. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 337 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěru zaplatit v 95měsíčních splátkách po 1 952 Kč (s poslední splátkou ve výši 976 Kč) splatných vždy do 17.dne kalendářního měsíce. Úvěr byl žalovaným splácen inkasem z jím určeného účtu. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil 9 603 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek splatných do dne zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak tyto výzvy zůstaly ze strany žalovaného bez reakce. Žalobkyně prohlásila ke dni 30. 12. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ve výši 107 795 Kč. Ode dne následujícího požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky dlužné jistiny ve výši 104 902,2 Kč. Ode dne 17. 1. 2024 rovněž žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek splátek. Žalovanému byla dne 21. 8. 2024 zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne 14. 1. 2025, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena s požadovanou odbornou péčí, žalovaný za tímto účelem poskytl požadované informace a žalobkyně vycházela i z údajů získaných z registru SOLUS, evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaný o úvěr požádal prostřednictvím klientského call centra, uvedl příjmy 19 010 Kč, což žalobkyně ověřila dle výpisů z pohybů na běžném účtu žalovaného, ze kterých je patrné, že uvedená částka odpovídala průměrnému příjmu žalovaného za měsíce předcházející podání žádosti o úvěr. Žalobkyně prověřila splátkovou morálku žalovaného v rejstříku CBCB, prostřednictvím interní evidence klientů a vyžádala si přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného- Žalovaný v rámci podané žádosti uvedl své měsíční výdaje ve výši 0 Kč, přičemž žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na 7 902 Kč, a to za situace, kdy měl předchozí úvěrové zatížení u žalobkyně dle kontokorentu s limitem 1 000 Kč a splátkou 30 Kč a spotřebního úvěru se splátkou 3 527 Kč. Nová splátka činila 1 952 Kč, celkové dluhové zatížení tedy splátku 5 509 Kč, tedy žalovanému zůstávala částka 13 501 Kč měsíčně k pokrytí jeho životních výdajů. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru (čárový kód , IBAN, ), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 337 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s úroky v celkem 95měsíčních splátkách po 1 952 Kč s poslední splátkou ve výši 976 Kč dne 17. 3. 2031, kdy splátky měly být žalovaným hrazeny prostřednictvím inkasa. Poskytnutý úvěr byl bezúčelový a vyplacen žalovanému ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, , což vyplývá z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023. Z podkladů pre súdne konanie vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 9 603 Kč, poslední platba dne 22. 8. 2023. Žalobkyně dále předložila výpisy z účtu žalovaného za období od 22. 2. 2023 do 28. 2. 2023 a od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 a daňové přiznání žalovaného za rok 2021, ze kterého vyplývá celkový čistý příjem z podnikání žalovaného za 11 měsíců ve výši 152 079 Kč, což odpovídá měsíční částce 13 825,36 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že na počátku měsíce 04/2023 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu -997 ,19 Kč, celkový příjem (včetně úvěru) ve výši 163 466,58 a celkové výdaje 146 650,27 Kč. Z těchto výpisů dále vyplývá spousta nepojmenovaných odchozích plateb, příchozí platby z jiného vlastního účtu, pojištění, anuita v mínusové položce jako inkaso úvěru 3 527 Kč, čerpání kontokorentu, poplatek za vyřízení úvěru -1 990 Kč do dne vyřízení úvěru, který je předmětem této žaloby, opakované platby na pohonné hmoty, platby v restauracích, online seznamce, platby v obchodních domech, výběry z bankomatů. Po načerpání úvěru pak ve výpise figurují opakované platby TIPSPORT, nákupy v Intersport, v nákupním centru , adresa, , online seznamce, google play aj.

6. Žalobkyně dále předložila posouzení úvěruschopnosti klienta ke dni žádosti 12. 4. 2023. Z něj vyplývá, že žádost byla podána přes klientské call centrum, klient uvedl příjem ve výši 19 010 Kč, což pracovník banky stanovil i dle výpočtu z předloženého daňového přiznání. Žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřila žalobkyně jeho předchozí splátkovou morálku, z interní historie zjistila, že neměl žádné relevantní negativní informace, a z dotazu do centrální evidence exekucí ověřila, že neměl žádnou vedenou pravomocnou exekuci. Dále žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč, kdy banka stanovila životní a normativní náklady na bydlení ve výši 7 902 Kč. Žalovaný dále uvedl splátky 0 Kč, přičemž žalobkyně věděla, že hradí interně nejméně 3 557 Kč, a to na kontokorentní úvěr od 25. 2. 2023 a úvěr od 23. 2. 2023. Splátka nového úvěru ve výši 1 952 Kč byla dostatečně kryta včetně životních výdajů příjmem žalovaného.

7. Dne 21. 8. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, kdy měl žalovaný uhradit do 5 dnů od doručení výzvy celkovou částku 128 086,12 Kč vč. příslušenství, a byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.

8. Nahlédnutím do centrálního registru obyvatel soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru byl žalovaný otcem dvou nezletilých dětí, ke kterým je povinen výživou.

9. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

10. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

13. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

19. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 13. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

23. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny ani aktuální příjmy a zejména ani výdaje žadatele. S ohledem na situaci, že žalovanému žalobkyně poskytovala již třetí formu spotřebitelského úvěru, aniž by žalovaný splatil předchozí úvěry, celkovému finančnímu toku na jeho účtu vedeného u žalobkyně od 22. 2. 2023 do 28. 2. 2023, od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 a od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023, opakovanému sázení žalovaného, neurčitých transakcí, převodům mezi vlastními účty, výběry z bankomatů, opakované platby na různých čerpacích stanicích, a to bez bližších uvedení výdajů spojených s bydlením, z absence řádného příjmu, z daňového přiznání žalovaného jako OSVČ za rok 2021 s celkovými příjmy mínus výdaji ve výši 152 079 Kč a to za 11 měsíců činnosti (tedy průměrný měsíční čistý výdělek odpovídá cca 13 825,36 Kč) si žalobkyně nemohla učinit závěr, že žalovaný je schopen řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nikterak neověřovala informace žalovaného, že nemá měsíčně žádné výdaje, nahlédnutím do centrální evidence obyvatel soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru měl žalovaný 2 nezletilé děti, ke kterým byl minimálně povinen výživou. Žalobkyně nikterak nezkoumala otázku bydlení a nákladů spojených s bydlením žalovaného, zda je vlastníkem automobilu, kde pracuje, jaké má náklady na dopravu apod. Z uvedeného tak nepochybně plyne, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. Žalobkyně přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ spotřebitelského úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více bankovních i nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat krom výpisu z běžného účtu, i např. nájemní smlouvu, předchozí smlouvy o jiných úvěrech apod. Žalobkyně si pro formu vyžádala daňové přiznání, avšak za rok předcházející ob rok roku žádosti o úvěr. Žalobkyně byť měla k dispozici výpisy z účtu a informace o dluhovém zatížení žalovaného u žalobkyně, tyto nikterak blíže nepodrobila zkoumání a vyhodnocení.

24. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru ze dne 13. 4. 2023 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

25. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění 100 337 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 9 603 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 90 734 Kč a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

26. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalovaného nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne 28. 11. 2023, a to do 30. 12. 2023, žalovanému tak vznikla povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 31. 12. 2023. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 107 794,2 Kč + 11 364,28 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 10 763,4 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 1070794,2 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 15 % ročně z částky 104 902,2 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí celkovou částku ve výši 156 115,59 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 90 734 Kč na jistině a 20 284,64 Kč na úrocích z prodlení z částky 90 734 Kč ve výši 15 % ročně od 31. 12. 2023 ke dni vydání rozhodnutí, tj. v rozsahu 71,11 %, žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 42,22 %. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 4 312 Kč a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle §11 odstavec 1, písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé a výzva k plnění tedy 3x 5 420 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3x 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a 3 603,60 Kč na náhradě za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 o. s. ř. Náklady žalobkyně v řízení tedy činí 25 075,60 Kč, kdy dle úspěchu ve věci jí bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 10 586,9 Kč.

28. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit.