11 C 9/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizováno příjmení anonymizováno , PSČ anonymizováno , země zastoupená advokátkou jméno, příjmení, titul jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem jméno, příjmení, titul jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení částky 361 694,68 Kč s příslušenstvím, částečným rozsudkem

I. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyni částku 347 082,04 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 352 106,67 Kč od [datum] do [datum], z částky 348 398,31 Kč od [datum] do [datum], z částky 347 951,30 Kč od [datum] do [datum], z částky 346 162,69 Kč od [datum] do [datum], z částky 344 664,31 Kč od [datum] do [datum], z částky 341 975,85 Kč od [datum] do [datum], z částky 339 688,36 Kč od [datum] do [datum] a z částky 337 494,03 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem srpnem 2021, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Řízení se pro částku 14 612,64 Kč zastavuje.

III. Žalovaný 1. je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 57 910,20 Kč k rukám [právního zástupce] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalovaných 1. a 2., aby společně a nerozdílně zaplatili částku původně ve výši 364 694,68 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 352 221,31 Kč, úroky ve výši 9 588,01 Kč, dále sjednané pojistné ve výši 1 518 Kč, náhradu nákladů na vymáhací proces ve výši 600 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 767,63 Kč, celkem tedy 364 694,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 355 106,67 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] s žalovaným 1. smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému 1. poskytnut úvěr ve výši 487 365 Kč. Žalovaný 1. se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách, každou ve výši 8 169 Kč. Toto byla zvýhodněná varianta splácení a v případě, že by nebyly dodrženy podmínky zrychlené varianty splácení, přecházel úvěr na základní variantu splácení, kdy pro období od uzavření smlouvy o klasickém úvěru do uplynutí 3 měsíců ode dne posledního čerpání úvěru, byl úvěr úročen sazbou 11,03 %, žalovaní tedy měli zaplatit 3 měsíční splátky ve výši 8 169 Kč a následně po období uplynutí 3 měsíců od posledního čerpání byl úvěr úročen sazbou 13,03 % a mělo být zaplaceno 93 měsíčních splátek ve výši 8 715 Kč. Žalovaná 2. se zavázala splatit úvěr společně a nerozdílně s žalovaným 1. Ani jeden z žalovaných však nesplácel úvěr řádně a včas a žalobkyně dne 30. 11 2019 odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru, čímž se úvěr stal splatným v celém rozsahu. Pojištění bylo sjednáno pro případ zneužití kreditní karty. Částka 506 Kč představuje měsíční neuhrazené pojistné za období od 5/ 2019 do 7/ 2019, celkem tedy 1 518 Kč. Částka 9 588,01 Kč představuje dlužný smluvní úrok, který měl být uhrazen v rámci plateb běžných měsíčních splátek v období od 8/ 2019 od 10/ 2019, se kterými se žalovaní ocitli v prodlení. Náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, byly účtovány dle Sazebníku platného v době čerpání úvěru za to, že žalovaní nespláceli řádně a včas v období od 8/ 2019 do 10/ 2019. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k částečné úhradě dluhu žalovaným 1. ve výši 3 000 Kč, bylo řízení částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2020 č. j. 11 C 9/2020-81 a nadále tedy bylo v řízení pokračováno pro částku 361 694,68 Kč a pro 10 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 352 106,67 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a pro náklady řízení. Dne [datum], tedy po zahájení tohoto řízení, bylo zahájeno insolvenční řízení ve vztahu k žalované 2. a dne [datum] byl zjištěn úpadek žalované 2. spojený s povolením oddlužení, v důsledku čehož došlo ze zákona k přerušení tohoto řízení ve vztahu k žalované 2. Usnesení o přerušení řízení vůči žalované 2. bylo vydáno zdejším soudem dne 2. 6. 2020 č. j. 11 C 9/2020-62 a nabylo právní moci [datum]. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodoval pouze částečným rozsudkem, a to ve vztahu k žalovanému 1. V rámci daného rozsudku tedy není řešena povinnost žalované 2., dále vztah mezi žalovanými 1. a 2. a rovněž náklady řízení mezi žalovanými 1. a 2. Tyto skutečnosti budou předmětem až konečného rozhodnutí ve věci.

2. Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala žalobu částečně zpět co do částky 14 612,64 Kč spolu s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení, a navrhla v této výši zastavení řízení. Uvedla, že v rámci insolvenčního řízení žalované 2. byly vymoženy částky v různých výších a zaslány žalobkyni. Jednalo se o platby ve výši 3 708,36 Kč ze dne [datum], platby 447,01 Kč ze dne [datum], dále platby ve výši 1 788,61 Kč ze dne [datum], platby ve výši 1 498,38 Kč ze dne [datum], platby ve výši 2 688,46 Kč ze dne [datum], další platby ve výši 2 287,49 Kč ze dne [datum] a nakonec platby ve výši 2 194,33 Kč ze dne [datum]. Žalobkyně tedy žádala, aby bylo rozhodnuto tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně částku 347 082,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 352 106,67 Kč od [datum] do [datum], z částky 348 398,31 Kč od [datum] do [datum], z částky 347 951,30 Kč od [datum] do [datum], z částky 346 162,69 Kč od [datum] do [datum], z částky 344 664,31 Kč od [datum] do [datum], z částky 341 975,85 Kč od [datum] do [datum], z částky 339 688,36 Kč od [datum] do [datum] a z částky 337 494,03 Kč od [datum] až do zaplacení.

3. Žalovaný 1. nejprve nárok uznával z části, a to do výše jeho podílu, když po rozvodu se svou manželkou mezi nimi není jasné, jakým způsobem má být dluh splácen. Posléze uváděl, že má za to, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaných a že úvěr vůbec neměl být poskytnut, když již v té době spláceli žalovaní úvěr vůči žalobkyni ve výši 100 000 Kč. Žalovaní výši poskytnutého úvěru nerozporovali. Žalovaný 1. žádal o možnost poskytnutí splátek, pokud by soud naznal, že úvěr byl poskytnut v souladu se zákonnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, a to z důvodu jeho současné tíživé finanční situace, neboť mu byl přiznán invalidní důchod. Dle tvrzení žalovaného 1. bylo jeho manželství s žalovanou 2. rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum].

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Skutečnosti tvrzené žalobkyní o poskytnutém úvěru vyplynuly ze smlouvy o klasickém spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřeném mezi žalobkyní jako bankou a žalovanými [celé jméno žalovaného] jako klientem a [příjmení] [jméno] jako manželkou klienta, kteří smlouvu podepsali dne [datum] a za žalobkyni byla smlouva podepsána dne [datum]. Bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 487 365 Kč s roční pevnou úrokovou sazbou ve výši 11,03 % (ve stejné výši bylo vypočteno i RPSN) s tím, že úvěr měl být splacen v 96 měsíčních splátkách splatných společně s pojistným (pojištění schopnosti splácet) ve výši 8 169 Kč měsíčně (výše měsíční splátky bez pojistného činila 7 663 Kč. Toto byla zvýhodněná varianta splácení a v případě, že by nebyly dodrženy podmínky zrychlené varianty splácení, přecházel úvěr na základní variantu splácení, kdy pro období od uzavření smlouvy o klasickém úvěru do uplynutí 3 měsíců ode dne posledního čerpání úvěru, byl úvěr úročen sazbou 11,03 %, žalovaní tedy měli zaplatit 3 měsíční splátky ve výši 8 169 Kč a následně po období uplynutí 3 měsíců od posledního čerpání byl úvěr úročen sazbou 13,03 % a mělo být zaplaceno 93 měsíčních splátek ve výši 8 715 Kč. Ve smlouvě bylo dále potvrzeno, že partner, čili spoludlužník, tj. [celé jméno žalovaného], prohlásila, že se seznámila se zněním smlouvy a s veškerými podmínkami, jež jsou nedílnou součástí, že s nimi souhlasí a navrhuje, že společně a nerozdílně s klientem uhradí závazky ze smlouvy o klasickém revolvingovém úvěru podle této smlouvy včetně příslušenství, smluvních pokut a poplatků, jako spoludlužník. Žalobkyně dále žádala dle ujednání ve smlouvě o úvěru v čl. IV. písm. A. smluvní pokutu ve výši 8 % z měsíční splátky, u které se dostali dlužníci do prodlení se splácení úvěru po dobu delší než 30 dnů, jak vyplývá z přehledu finančních důsledků nesplácení úvěru uvedených v úvěrové smlouvě, přičemž od [datum] žalobkyně žádala upravenou výši smluvní pokuty z 8 % z měsíční splátky na 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, aby ujednání o smluvní pokutě bylo v souladu s § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu žádala o zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 767,36 Kč, což je 0,1 % denně ze součtu dlužných měsíčních splátek. Žalobkyně požadovala též náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, přičemž tato částka byla potvrzena sazebníkem pro úvěry platným od [datum], stejnou sazbu obsahoval i sazebních platný od [datum]. Změna sazby u smluvních pokut byla potvrzena sazebníkem poplatků platným ode dne [datum], který stanovoval původní smluvní pokutu za prodlení ve výši 8 % ze splátky s tím, že další sazebník platný od [datum] již obsahoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Původní sazba smluvní pokuty byla potvrzena sazebníkem platným od [datum] a její výše byla sjednána přímo ve smlouvě o úvěru. Se sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami, jež tvoří nedílnou součást smlouvy, vyslovili žalovaní ve smlouvě o úvěru souhlas. Tvrzení žalobkyně o tom, že se žalovaní ocitli v prodlení se splácením měsíčních splátek v období od srpna 2019 do října 2019, bylo potvrzeno výpisem z úvěrového účtu [číslo] přičemž k [datum] dlužná částka činila 364 694,68 Kč, z toho úroky 9 588,01 Kč, pojištění 1 518 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 767,36 Kč Celkem za dobu od uzavření úvěru do ukončení splátek žalovaný nebylo uhrazeno 271 095 Kč, z toho úroky činily 117 735,31 Kč a pojištění 16 698 Kč. Žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem adresovaným žalovanému 1. ze dne [datum]. Odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] potvrdilo tvrzení žalobkyně o tom, že v souladu s ustanovením úvěrových a obchodních podmínek spotřebitelského úvěru odstoupili od předmětné úvěrové smlouvy, a že se úvěr ke dni [datum] stal splatný v celém rozsahu. Právo odstoupit od smlouvy vyplynulo z všeobecných obchodních podmínek platných od [datum], konkrétně z bodu VII.

2. Výzva k úhradě byla zaslána taktéž žalované 2. dopisem ze dne [datum], přičemž obsahovala poučení o možnosti domáhání se nároku soudní cestou a předžalobní výzva byla zaslána žalovaným dopisem ze dne [datum].

5. Zpráva o plnění oddlužení potvrdila, že žalovaná 2. plní povinnosti v rámci schváleného způsobu oddlužení s tím, že žalobkyně se přihlásila jako věřitel v rámci tohoto insolvenčního řízení a ke dni [datum] bylo na její pohledávku uspokojeno 7 442,36 Kč.

6. K posouzení úvěruschopnosti žalovaných žalobkyně uvedla, že vycházela z dotazníku vyplněného žalovanými, dle kterého žalovaný 1. uvedl jako čistý měsíční příjem částku 22 000 Kč a žalovaná 2. čistý měsíční příjem ve výši 14 000 Kč s tím, že celkové náklady na bydlení činily 4 000 Kč měsíčně, vodné 800 Kč ročně a ostatní měsíční splátky celkem 3 384 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy uvedli, že jsou ženatý a vdaná a vyživují jedno dítě. Příjem deklarovaný klienty byl vždy ověřen bankou a dále byl vyžadován doklad o příjmu nebo sondáž v zaměstnání. V daném případě byl proveden první krok vícestupňového ověření, tj. příjem deklarovaný klienty byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Dále žalovaní doložili potvrzení o výši příjmu, kopie občanských průkazů a výpisy z účtu. Žalobkyně učinila dotaz do tzv. negativního registru SOLUS, kde žalovaný 1. nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, v opačném případě by úvěr nebyl poskytnut. Ke dni, kdy byl poskytnut úvěr, celková výše úvěru u žalovaného 1. činila 10 000 Kč a výše splátek byla ve výši 556 Kč měsíčně. Pokud se týká žalované 2., v době uzavření úvěrové smlouvy byla celková výše jejích úvěrů 189 361 Kč, jednalo se o 3 úvěry s celkovou výší splátek 3 662 Kč. Pokud se týká úvěru u samotné žalobkyně, tak úvěr, jež je předmětem řízení, byl žalovaným poskytnut na splacení jejich původních úvěrů, konkrétně částka ve výši 91 598,39 Kč byla použita na doplacení jednoho úvěru, částka 196 594,23 Kč na doplacení druhého úvěru, částka 73 495,85 Kč na třetí úvěr a zbývající část úvěru ve výši 125 676,53 Kč byla poukázána na účet žalovaného 1. K těmto svým tvrzením žalobkyně doložila osobní dotazník vyplněný žalovanými, který potvrdil skutečnosti uváděné žalobkyní. Dotazník byl podepsán žalovaným stejného dne jako úvěrová smlouva, tj. [datum] a stejného dne žalovaný 1. podepsal přihlášku k pojištění jako pojištění výdajů, což činilo přílohu k žádosti o klasický spotřebitelský úvěr. Žalobkyně taktéž doložila i potvrzení zaměstnavatelů žalovaných o tom, kolik činil jejich čistý měsíční příjem (a tato korespondovala s vyplněným dotazníkem) a taktéž kopie jejich občanských průkazů. Příjem žalovaného 1. od zaměstnavatele ve výši 22 596 Kč a pravidelné měsíční platby, které odpovídaly údajům uvedeným v osobním dotazníku, potvrdil též výpis z účtu žalovaného 1. za měsíc květen 2016 u [právnická osoba] Žádné další splátky úvěru mimo uvedeného, z tohoto výpisu z účtu nebyly zjištěny. Následná e-mailová komunikace ze dne [datum] vedená mezi žalovaným 1. a [právnická osoba], resp. [příjmení] [jméno], potvrdila, že došlo k předčasnému splacení úvěru u této společnosti žalovaným 1., a že již nemá na úvěrovém účtu žádné nedoplatky. Žalobkyně doložila též potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum], která uváděla, že žalovaná 2. dne [datum] uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byl poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, a bylo konstatováno, že tento úvěr byl již řádně předčasně celkově splacen.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Na základě provedeného dokazování soud má za to, že žalobkyně v době uzavření smlouvy o úvěru s žalovanými s odbornou péčí posoudila jejich schopnost poskytnutý úvěr splácet, a že dostatečně ověřila jejich solventnost. Žalobkyně konkrétně uvedla a doložila, jaké informace po žalovaných vyžadovala a jak byly tyto informace vyhodnoceny. Na základě lustrace v databázi a dále v informacích, které měla o žalovaných žalobkyně ona sama, došla k závěru o jejich solventnosti a úvěr byl poskytnut. O tom, že byl úvěr poskytnut v souladu se zákonnými ustanoveními, svědčí i skutečnost, že žalovaní tento úvěr byli schopni po celé 3 roky řádně splácet. Pokud u žalovaných následně došlo ke změně situace, ať už v osobním či profesním životě, nemůže to jít žalobkyni k tíži (např. rozvod manželství mezi žalovaným 1. a žalovanou 2.).

9. Pokud se jedná o právní posouzení věci, závazkový vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smluvním ujednáním a dále zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinným od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016.

10. Závazek žalovaných je závazkem solidárním, u něhož je možné požadovat celé plnění po kterémkoli ze solidárně zavázaných dlužníků. Není proto vyloučeno, aby o povinnosti osob odpovědných společně a nerozdílně bylo rozhodnuto v různých soudních rozhodnutích (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5272/2008). Soud také upozorňuje na ustanovení § 737 odst. 1, 2 o. z., dle kterého vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné. Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. Jinými slovy, vypořádání mezi manžely věřitele nezajímá a splnění dluhu může požadovat po kterémkoliv ze solidárních dlužníků.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V dané věci je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaní čerpali úvěr ve výši 487 365 Kč s tím, že dle zvýhodněné varianty se zavázali úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 11,03% v 96 měsíčních splátkách ve výši 8 169 Kč včetně pojištění a pro případ, že by nebyly splněny povinnosti uvedené v příloze účelového úvěru, platily podmínky splácení, ve kterých činila úvěrová sazba 13,03% ročně a výše měsíční splátky měla být 8 184 Kč, včetně pojištění pak měsíční splátka měla činit 8 715 Kč, úvěruschopnost žalovaných byla ze strany žalobkyně posouzena řádně. Z výpisu úvěrového účtu žalovaných bylo zjištěno, že přibližně 3 roky spláceli žalovaní úvěr řádně, a poté nejspíše v důsledku rozvodu jejich manželství došlo k problémům se splátkami, přičemž k [datum] činil dluh 364 694,68 Kč, z toho úroky 9 588,01 Kč, pojištění 1 518 Kč, poplatky za vymáhání 600 Kč a smluvní pokuta 767,36 Kč, nároky na pojištění, poplatky a smluvní pokutu vyplývaly buď to ze samotné smlouvy o úvěru, nebo z všeobecných obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne [datum] a úvěr se stal ke dni [datum] splatným v celém rozsahu. Pokud se tedy žalobkyně domáhala uložení platební povinnosti žalovaným, tato odpovídala výši úvěru, úrokům, poplatkům, pojištění a smluvní pokutě dle předmětné smlouvy, je tudíž její nárok zcela důvodný a soud žalobě vyhověl. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalobkyně uzavřela s žalovanými úvěrovou smlouvu ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a současně bylo ujednáno, že žalobkyni vzniká při porušení povinností dlužníků nárok na úhradu nezaplacených splátek úvěru, úroku, pojistného a na smluvní pokutu při porušení povinnosti platit včas splátky úvěru v dohodnuté výši, která činila 0,1% denně z každé částky, s jejímž placením se žalovaní dostali do prodlení více než 30 dnů, k jejímuž zaplacení byli žalobkyní vyzváni. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout 0,1% denně z částky, ohledně ní je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení, s plněním povinnosti peněžité povahy a v souladu s touto zákonnou úpravou tedy byla následně výše smluvní pokuty upravena od [datum] a v souladu s tímto zákonným ustanovením vyčíslena. Ve smyslu ust. § 1970 o. z. soud žalobkyni přiznal též nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dle požadavků žalobkyně.

12. Žalovaný 1. z důvodu své současné tíživé finanční situace, kdy jeho příjem tvoří invalidní důchod, žádal o poskytnutí splátek ve výši 3 000 Kč měsíčně s tím, že za období dalšího roku by byl schopen splácet min. 6 000 Kč měsíčně, neboť má i další závazky vůči žalované 2. Soud umožnil žalovanému 1. dlužnou částku splácet, avšak ve splátkách ve výši 7 000 Kč měsíčně, neboť nelze na žalobkyni spravedlivě žádat, aby přijala splátky ve výši navrhované žalovaným 1. Žalobkyně má právo se svého dluhu domoci v reálné době, a ačkoliv se žalobkyně splátkám nebrání, je ochotna přistoupit na dobu splacení dluhu v délce okolo 2 let či dokonce delší, avšak splátky 3 000 Kč měsíčně a za další rok ve výši 6 000 Kč měsíčně představují neakceptovatelný návrh. Soud tedy ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil žalovanému 1. dluh splácet v minimální akceptovatelné a rozumné výši tak, aby dluh mohl být uhrazen v reálné době cca v horizontu 3 let s tím, že splácení tohoto dluhu by se pro žalovaného 1. mělo stát prioritou a závazky vůči žalované 2. v rámci vzájemného vypořádání je nutno řešit v době následující. Při určení výše splátek žalovanému 1. soud přihlédl i k částkám, které jsou vymáhány v rámci insolvenčního řízení vůči žalované 2. a o tyto částky mu splátky přiměřeně snížil na 7 000 Kč měsíčně.

13. Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když žádala částečné zastavení řízení z důvodu vymožení části pohledávky v rámci insolvenčního řízení vedeného proti žalované 2. a soud tedy postupoval v souladu s návrhem žalobkyně a řízení částečně ve výroku II. zastavil ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.), když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému 1., který úspěch ve věci neměl. Pokud žalobkyně vzala svůj návrh částečně zpět, učinila tak z důvodu, že pohledávka byla ze strany žalovaných částečně uhrazena či vymožena, a tudíž z procesního pohledu to byli žalovaní, kdo zavinili, že bylo řízení zastaveno (viz § 146 odst. 2 o. s. ř.), a tudíž má žalobkyně nárok na úhradu všech svých účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 14 205 Kč a náklady zastoupení. Při výpočtu nákladů zastoupení vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Zástupci žalobkyně náleží odměna, v souladu s ust. § 7 bodem 6 advokátního tarifu (sazba za každý úkon právní služby činí 9 740 Kč), za celkem 3 úkony právní služby v plné výši, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání dne [datum] a za jeden snížený úkon právní služby ve výši 4 870 Kč, a to jednoduchou předžalobní výzvu se skutkovým a právním rozborem, celkem 34 090 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žalobního návrhu ze dne [datum], neboť skutečnosti v tomto doplnění uvedené mohla a měla žalobkyně tvrdit již v žalobním návrhu, a nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady řízení. Zástupci dále náleží režijní paušál dle ust. § 13 advokátního tarifu za celkem 4 úkony právní služby specifikované výše, a to v částce 1 200 Kč (4 x 300 Kč), náhrada za ztrátu času při cestě ze sídla kanceláře zástupce k jednání u soudu a účast u jednání dle ust. § 14 advokátního tarifu ve výši 400 Kč (za 4 půlhodiny po 100 Kč). Zástupce žalobkyně má dále nárok na cestovní výdaje, a to ze sídla své kanceláře v [obec] k jednání u soudu, celkem zástupkyně žádala cestovné ve výši 430 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Cestovné je počítáno ze spotřeby 4,8 l [číslo] km vozidla zástupce, ceny benzinu automobilového 95 oktanů pro rok 2021 dle příslušné vyhlášky ve výši 27,80 Kč, sazby základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč/km jízdy a vzdálenosti sídla kanceláře zástupce a sídla soudu (a zpět) 75 km. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, má tedy nárok na náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu odměny, režijního paušálu, náhrady za ztrátu času a cestovného ve výši 7 585,20 Kč Náklady zastoupení žalobkyně celkem činí 57 910,20 Kč. S ohledem na tíživou finanční situaci žalovaného 1. mu soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. poskytl delší lhůtu splatnosti pro úhradu nákladů řízení.

15. Pro úplnost soud opakuje, že tento rozsudek neřeší povinnosti žalované 2., platební vztah mezi žalovanými 1. a 2., a taktéž nejsou řešeny náklady řízení ve vztahu k žalované 1., resp. vztah mezi žalovanými 1. a 2. ohledně hrazení nákladů řízení. Tyto skutečnosti budou předmětem konečného rozhodnutí ve věci.