11 C 9/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení ročně z téže částky od 6. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 23 500 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení ročně z téže částky od 3. 7. 2025 do zaplacení a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 7. 2025 do 5. 11. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím. Jedná se o dlužnou částku plynoucí ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 4. 2025 prostřednictvím dálkové komunikace (, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem 1 % za každý den čerpání úvěru, a to do 2. 7. 2025. Žalobkyně požaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky byla smlouvou sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek, žalobkyně proto požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Dne 3. 7. 2025 se dostal do prodlení. Žalobkyně v návrhu uvedla, že pokud by soud neměl její nárok z titulu uzavřené smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok přiznal jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný je od , datum, držitelem živnostenského oprávnění, předmět podnikání „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, “, a to na dobu neurčitou.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne bylo zjištěno, že tuto žalobkyně uzavřela jako věřitel na straně jedné a žalovaný jako dlužník na straně druhé. Žalovaný byl identifikován jménem, příjmením, datem narození a rodným číslem. Dále byla uvedena adresa místa podnikání, IČO, telefonní číslo, e-mail a číslo účtu , č. účtu, . Smlouvou byl sjednán úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 70 dní ode dne čerpání, s poplatkem sjednaným ve výši 1 % z čerpané částky za každý den čerpání úvěru. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. K žalobě bylo přiloženo i potvrzení o provedené platbě.

7. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím platby ve výši 1 Kč provedené z jeho bankovního účtu.

8. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 24. 4. 2025 byla z účtu žalobkyně provedena platba 30 001 Kč ve prospěch účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 5. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

11. Žalovaný uzavřel dne 24. 4. 2025 s žalobkyní pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně nejpozději v poslední den sjednané doby trvání úvěru. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky. Žalovaný disponuje živnostenským oprávněním. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k plnění.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

15. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 2395, § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Žalobkyně uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako fyzická osoba podnikající. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Jestliže byla doba trvání úvěru sjednána na 70 dnů, činí poplatek 70 % tj. 21 000 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně v případě prodlení do 90 dní od konečné splatnosti a smluvní úrok z prodlení 0,02 % denně v případě prodlení více než 90 dní od konečné splatnosti úvěru. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil.

24. Dle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Nejvyšší soud posuzoval otázku možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsouli právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. Jak uzavřel Nejvyšší soud v citovaném rozsudku, možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Oproti úroku z prodlení nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Hlavnímu plnění je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby, představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu.

26. V předmětné věci se jedná o smluvní vztah mezi podnikateli. Za poskytnutí úvěru byl sjednán smluvní úrok (ve smlouvě o úvěru „poplatek“) 70 % za 70 dní, tj. 365 % ročně. Soud přihlédl ke skutečnosti, že v červenci roku 2025 se úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům pohybovaly ve výši 5,53 % ročně a ve výši 7,98 % ročně pro domácnosti (údaje čerpány z www.cnb.cz). Sjednaný úrok tedy více než 60x, resp. 45x v porovnání s druhým zmíněným údajem, překračuje obvyklou sazbu úvěrů poskytovanou bankami, kdy žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit.

27. Poskytovatel úvěru se nijak nezajímal o finanční situaci žadatele, nepožadoval například doložení jeho daňového přiznání. Smlouva byla uzavřena pouze na základě žádosti žalovaného pomocí prostředků komunikace na dálku, bez dalšího zkoumání, k jakému konkrétnímu účelu je úvěr poskytován.

28. Vzhledem ke zjištěným podmínkám poskytnutí úvěru, kdy žalovaný, který není právnickou osobou, ale fyzickou osobou podnikající, která ručí za své závazky zcela neomezeně, celým svým soukromým majetkem, uzavřel smlouvu o úvěru s věřitelem, rovněž podnikatelem, specializujícím se na poskytování tzv. nebankovních úvěrů, dospěl soud k závěru, že žalovaný je dle § 433 odst. 2 o. z. v daném smluvním vztahu slabší stranou, pročež je namístě aplikovat ustanovení občanského zákoníku o ochraně slabší strany a posoudit úvěrovou smlouvu z moci úřední prizmatem souladu s dobrými mravy, neboť dle citované judikatury není korektiv dobrých mravů obecně vyloučen ani ve vztazích mezi podnikateli.

29. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednané úrokové sazby, která v případě běžného spotřebitele je soudy hodnocena jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od nevyváženosti smlouvy v neprospěch dlužníka, která vyniká zejména v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným úrokům zatěžujícím žalovaného jakožto účastníka konkrétní smlouvy přistupují ještě další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují (smluvní pokuta 500 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky, smluvní pokuta 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně v případě prodlení do 90 dní od konečné splatnosti a smluvní úrok z prodlení 0,02 % denně v případě prodlení více než 90 dní od konečné splatnosti úvěru). Smlouva, z níž odvozuje žalobkyně žalobní nárok a která představuje formulářovou smlouvu, je svým obsahem formulována jednoznačně ve prospěch žalobkyně a odporuje pravidlům ustaveným v § 433 odst. 1 o. z.

30. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

31. Existence právního institutu dobrých mravů není nová a nelze říci, že by pro rozhodovací praxi byla něčím neobvyklým, proto tento spravedlnostní korektiv nemůže vyvolávat dojem překvapivosti, jak plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. III. ÚS 308/21.

32. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřená mezi účastníky je neplatná. Důvodem této neplatnosti je nevyváženost mezi plněním, které bylo dle smlouvy žalovanému jakožto slabší smluvní straně žalobkyní poskytnuto a plněním, k němuž se oproti tomu žalovaný zavázal. Tato nevyváženost dosahuje takové intenzity, že způsobuje neplatnost smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatnost je nutno dovodit ve vztahu k celé smlouvě, jejíž jednotlivá ujednání tvoří jeden celek. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat.

33. Žalovanému byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalovaný tato skutková tvrzení žalobkyně nepopřel. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 30 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

34. Soud rovněž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč. K okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení, uvádí soud následující. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, konstatoval: „Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR, kterou zmiňuje i žalovaný ve svém vyjádření k dovolání, naposledy např. z rozsudku ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, „bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán“. Odvolací soud tedy správně uzavřel, že k prodlení žalovaného došlo až dne 29. 11. 2002, neboť žalobkyně jej vyzvala k vrácení předmětné částky dopisem ze dne 14. 11. 2002 se lhůtou do 28. 11. 2002. Teprve dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty (dne 29. 11. 2002) se žalovaný dostal do prodlení.“ Tentýž závěr vyplývá také např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3168/2018. Žalovaný se tak dostal do prodlení až na základě výzvy ke splnění dluhu, tedy dnem 6. 11. 2025. Až od tohoto dne lze tedy žalobkyni přiznat nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení.

35. Ve zbývající části byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.

36. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně po kapitalizaci zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku celkem požadovala částku 58 775,98 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 31 767,53 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 54 %, v rozsahu 46 % byl naopak úspěšný žalovaný. Účastníci tak byli v řízení úspěšní ve velmi podobném poměru, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu jeho nákladů.

37. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.