12 C 101/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 69.690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.450 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni toho kterého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení kterékoli dílčí splátky řádně a včas.

II. Ve zbytku, tj. pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 55.240 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku (za dva poskytnuté úvěry) ve výši 69.690 Kč se specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě skutkově a právně tvrdila následující (okresní soud pouze upravil pořadí žalobních tvrzení v žalobě ohledně uzavření dvou spotřebitelských úvěrů podle časové souslednosti): 2. (1. spotřebitelský úvěr na částku 33.000 Kč) Dne 16. 12. 2018 [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 33.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 33.000 Kč (jistinu) společně s částkou 30.150 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za zápůjčku ve výši 5.610 Kč (úroková sazba ve výši 21,27 % ročně dle smlouvy), a z odměny za administrativní činnost ve výši 6.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.160 Kč, a dále doplňkovou službu životní pojištění ve výši 780 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 810 Kč a poslední splátku do 14. 6. 2020. Žalovaná celkem uhradila částku 30.190 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 24. 11. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovanou ve výši 9.228,52 Kč na jistinu, 5.610 Kč na úrok, 6.600 Kč na poplatek za administrativní činnost, 8.131,85 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 369,63 Kč na životní pojištění. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 33.210 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 23.771,48 Kč, dlužné částky za úhradu služeb (úrok a veškeré poplatky) ve výši 9.438,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8.033,73 Kč (úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny 23.771,48 Kč od 15. 6. 2020 do 7. 1. 2022), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3.777,02 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 23.771,48 Kč od 15. 6. 2020 do 7. 1. 2022), úroků ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23.771,48 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23.771,48 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022 ničeho neuhradila. 3. (2. spotřebitelský úvěr na částku 30.000 Kč) Dne 23. 3. 2019 [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 30.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) společně s částkou 24.720 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za zápůjčku ve výši 6.000 Kč (úroková sazba ve výši 32,15 % ročně dle smlouvy), a z odměny za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč, a dále doplňkovou službu životní pojištění ve výši 720 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 912 Kč a poslední splátku do 16. 5. 2020. Žalovaná celkem uhradila částku 18.360 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 24. 11. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovanou ve výši 2.000 Kč na jistinu, 6.000 Kč na úrok, 6.000 Kč na poplatek za administrativní činnost, 4.000 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 240 Kč na životní pojištění. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 36.480 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 28.000 Kč, dlužné částky poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 480 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11.499,13 Kč (úrok ve výši 24,60 % ročně z dlužné jistiny 28.000 Kč od 17. 5. 2020 do 7. 1. 2022), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4.674,44 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 28.000 Kč od 17. 5. 2020 do 7. 1. 2022), úroků ve výši 24,60 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022 ničeho neuhradila.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: <b>6. (Skutková zjištění)</b> 7. (1. spotřebitelský úvěr na částku 33.000 Kč ze dne 16. 12. 2018) Dne 16. 12. 2018 uzavřel [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 33.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 33.000 Kč (jistinu) společně s částkou 30.150 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 5.610 Kč (úroková sazba ve výši 21,27 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 6.600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.160 Kč a životní pojištění ve výši 780 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 810 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 14. 6. 2020. Žalovaná svým podpisem smlouvy o půjčce potvrdila, že částku 33.000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou i Smluvní podmínky. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 21,27 % ročně. Dle čl. 5 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalované uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 2 podmínek v případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č.l. 18-20).

8. Z karty zákazníka ze dne 16.12.2018 bylo zjištěno, že příjmy žalované v domácnosti činily 12.551 Kč, další příjem byl uveden bez bližší specifikace ve výši 27.088 Kč, celkem příjmy byly stanoveny částkou 39.639 Kč, výdaje 15.632 Kč (z toho splátky úvěrů či půjček ve výši 2.192 Kč), použitelný příjem byl vyčíslen částkou 24.007 Kč. Žalovaná žije s partnerem jako spolubydlící, je rozvedená a má dvě nezaopatřené děti. [název] [zaměstnavatele] jako [anonymizováno], a to od [anonymizováno] roku 2016. 9. (2. spotřebitelský úvěr ze dne 23. 3. 2019 na částku 30.000 Kč ze dne 23. 3. 2019) Dne 23. 3. 2019 uzavřel [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) společně s částkou 24.720 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 6.000 Kč (úroková sazba ve výši 32,15 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč a životní pojištění ve výši 720 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 912 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 16. 5. 2020. Žalovaná svým podpisem smlouvy o půjčce potvrdila, že částku 30.000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou i Smluvní podmínky. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 32,15 % ročně. Dle čl. 5 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalované uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 2 podmínek v případě prodlení žalované se účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č.l. 23-25).

10. Z karty zákazníka ze dne 23.3.2019 bylo zjištěno, že příjmy žalované v domácnosti činily 13.308 Kč, státní podpora činila 3.300 Kč, příjem partnera činil 14.696 Kč, celkové příjmy byly stanoveny částkou 31.304 Kč, výdaje 16.580 Kč (z toho splátky úvěrů či půjček ve výši 3.240 Kč), použitelný příjem byl vyčíslen částkou 14.724 Kč. Žalovaná žije jako spolubydlící se svým partnerem, je rozvedená a má dvě nezaopatřené děti. [název] [zaměstnavatele] jako uklízečka, a to od [anonymizováno] roku 2016.

11. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou.

12. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 3. 2. 2022. Z poštovního podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalované.

13. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek a výzva jí byla zaslána na adresu [adresa žalované] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 na č. l. 36).

14. Z informačního soudního systému bylo zjištěno, že v době uzavření 1.smlouvy o úvěru bylo na majetek žalované vedeno u zdejšího soudu od roku 2008 celkem 6 exekučních řízení, mj. i pro pohledávku u bankovní společnosti.

15. Z rejstříku zahájených exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření 1.úvěrové smlouvy byla na majetek žalované evidována již 2 exekuční řízení (od roku 2016 do roku 2017).

16. K datu vydání rozhodnutí bylo zjištěno, že v roce 2021 byla zahájena další exekuce na majetek žalované, kdy oprávněnou je nebankovní společnost poskytující úvěry. Žalovaná vyživuje ještě jedno nezletilé dítě. 17. (Závěr o skutkovém stavu) Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] dvě smlouvy o úvěru, a to dne 16. 12. 2018 smlouvu [číslo] v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 33.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 33.000 Kč (jistinu) společně s částkou 30.150 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 5.610 Kč (úroková sazba ve výši 21,27 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 6.600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.160 Kč a životní pojištění ve výši 780 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 780 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 14. 6. 2020. Žalovaná celkem uhradila částku 30.190 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 24. 11. 2020. Dále dne 23. 3. 2019 žalovaná uzavřela smlouvu [číslo] v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 30.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 33.000 Kč (jistinu) společně s částkou 24.720 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 6.000 Kč (úroková sazba ve výši 32,15 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč a životní pojištění ve výši 720 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 912 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 16. 5. 2020. Žalovaná celkem uhradila částku 18.360 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 24. 11. 2020.

18. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovanou u smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2018 ve výši 9.228,52 Kč na jistinu, 5.610 Kč na úrok, ve výši 6.600 Kč na poplatek za administrativní činnost, 8.131,85 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a ve výši 369,63 Kč na poplatek za životní pojištění. U smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2019 započetl předchůdce žalobce částku 2.000 Kč na jistinu, částku 6.000 Kč na úrok, částku 6.000 na poplatek za administrativní činnost, částku 4.000 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a částku 240 Kč na poplatek za životní pojištění. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila. 19. (Právní posouzení věci) Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

21. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

22. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

25. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru [číslo] tak ze smlouvy o úvěru [číslo] dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.

29. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru opakovaně, tj. celkem ve shora již zrekapitulovaných dvou případech. Výdělkové a majetkové poměry žalované se přitom pohybovaly hluboce v podprůměrné výši (v prosinci 2018 uvedla žalovaná příjem 12 551 Kč, v březnu 2019 13.308 Kč a státní podporu ve výši 3.300 Kč, kdy soud příjem partnera uvedený v prosinci 2018 v částce 27.088 Kč a v březnu 2019 v částce 14.696 Kč nezohlednil, neboť úvěrové smlouvy uzavírala přímo žalovaná a bez účasti partnera jako ručitele), navíc měla vyživovací povinnost ke dvěma dětem. V době uzavření 1. úvěrové smlouvy bylo na žalovanou vedeno od roku 2008 celkem 6 exekučních řízení, dvě řízení byla v době uzavření 1. úvěrové smlouvy evidována i v rejstříku exekucí.

30. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

31. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

33. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného příjmu v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní.

34. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

35. Žalobkyně sama nedotvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovanou jako osobu dostatečně solventní.

36. Soud proto posoudil údaje uvedené v zákaznické kartě, které sdělila a svým podpisem stvrdila žalovaná, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl předmětné spotřebitelské úvěry, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaná je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky.

37. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že na žalovanou v době uzavření úvěrových smluv bylo vedeno 6 exekučních řízení, z toho dvě byla zapsána v rejstříku exekucí, v době uzavření první úvěrové smlouvy pobírala mzdu ve výši 12.551 Kč, v době uzavření druhé úvěrové smlouvy ve výši 13.308 Kč a byla jí vyplácena státní podpora 3.300 Kč. Byla zaměstnána jako [anonymizováno] a měla v péči dvě nezaopatřené děti.

38. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právní předchůdkyně žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalované nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná je objektivně schopna řádně a včas splácet předmětné (po sobě krátce uzavřené) spotřebitelské úvěry, jakkoliv samotnému žalované muselo být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaná jednala vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupila k uzavření uvedených spotřebitelských úvěrů, ač si musela být vědoma toho, že není v jejích možnostech sjednané splátky právní předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

39. Lze proto uzavřít, že oba spotřebitelské úvěry, které žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatné, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

40. Jestliže žalovaná na první spotřebitelský úvěr, který jí byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 30.000 Kč, zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 18.360 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobkyni povinna vydat – zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 11.640 Kč.

41. Dále jestliže žalovaná na druhý spotřebitelský úvěr, který jí byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 33.000 Kč, zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 30.190 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobkyni povinna vydat – zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 2.810 Kč.

42. Z posledních dvou odstavců tedy vyplývá, že žalovaná je povinna z titulu bezdůvodného obohacení vydat - zaplatit žalobkyni celkovou částku (11.640 Kč + 2.810 Kč) ve výši 14.450 Kč. <b>43. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</b> <b>44. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č.j. 33 Cdo 3675/2021-262).</b> 45. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto žalobkyni zatím nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl.

46. V tomto případě jsou majetkové poměry žalované – jak již shora bylo vyloženo – značně tíživé, a proto soud za užití § 160 věty za středníkem o. s. ř. dospěl k závěru, že v možnostech a schopnostech žalované je, aby bezdůvodné obohacení v celkové výši 14.450 Kč uhradila žalobkyni ve splátkách po 800 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni toho které měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

47. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky 55.240 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla v této (podstatné) části žaloby zamítnuta.

48. Pro úplnost soud připomíná, že i podle judikatury Nejvyššího smyslem ustanovení § 115a o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení v případě, že všechna potřebná skutková zjištění lze zjistit přímo z účastníky předložených listinných důkazů, a že ustanovení § 115a o. s. ř. přitom nestanoví nic o tom, že by soud v takovémto případě měl (musel) žalobě vyhovět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Z této judikatury tedy plyne, že i v režimu § 115a o. s. ř. lze žalobu zamítnout, pakliže soud při rozhodování vychází pouze z předložených listinných důkazů, o kterýžto případ se jedná i v této věci.

49. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalobkyně požadovala zaplacení částky 69.690 Kč s příslušenstvím, úspěšná byla do co částky 14.450 Kč, kdy žalovaná byla úspěšná v rozsahu 58,53 %, avšak žádné náklady jí v tomto řízení nevznikly, nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.