12 C 105/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 10.962 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.999 Kč od 19. 11. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5.963 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.963 Kč od 19. 11. 2013 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala návrh na vydání platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 13. 12. 2021) tvrdila následující:

2. Dne 23. 7. 2013 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] v rámci níž byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho účet dne 20. 8. 2013 částka 4.999 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 4.999 Kč (jistinu) společně s úrokem, a to v 12 měsíčních splátkách po 892 Kč od září 2013, tedy celkem částku ve výši 10. 704 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu, rozhodnutí ČSSZ o přiznání invalidního důchodu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že má dostatečné volné zdroje ke splácení tohoto úvěru. Žalobkyně ověřila evidenci žalovaného a jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku, neevidovala se žalovaným předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, a na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno„ na dodejku“. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, a to u splátky č. 1 splatné dne 15. 9. 2013, a proto došlo podle smluvních podmínek k datu 17. 11. 2013 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny a tuto novou jistinu tvořila částka 10.704 Kč a žalovaný ji byl povinna uhradit nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. To se nestalo, a proto žalobkyně požadovala po žalovaném spolu s uhrazením nové jistiny též úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně po žalovaném dále požadovala v souladu s bodem 10.1 a) a b) a 10.4 smlouvy smluvní pokutu ve výši 258 Kč, a to 2 x 71,36 Kč (smluvní pokuta u splátek č. 1 a 2 za prodlení v délce 15 dnů) a 1 x 115,96 Kč (smluvní pokuta za prodlení v délce 30 dnů u splátky č. 1). Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud při jednání dne 22. 2. 2022 provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 5. (Skutková zjištění) Dne 23. 7. 2013 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 4.999 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 4.999 Kč (jistinu), a to v 12 měsíčních splátkách po 892 Kč od 15. 9. 2013, tedy v celkové výši 10.704 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 18. 8. 2014 ve výši 888 Kč. Dle čl. 10 a) smluvních podmínek má žalobkyně v případě prodlení žalovaného více než 15 dnů požadovat smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné částky. Dle čl. 10 b) smluvních podmínek má žalobkyně v případě prodlení žalovaného více než 30 dnů požadovat smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné částky Dle čl. 10 3. a) smluvních podmínek může věřitel v případě prodlení dlužníka prohlásit úvěr za zesplatněný (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 6, splátkového kalendáře ke smlouvě na č.l. 13v-14 a smluvních podmínek žalobkyně na č.l.17).

6. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] že tuto listinu podepsal žalovaný a osoba zprostředkující úvěr [jméno] [příjmení] s doporučením zprostředkovatele úvěru k uzavření úvěrové smlouvy. Příjmy žalovaného činily částku 9.220 Kč, výdaje 6.300 Kč (3.800 Kč na klienta a 2.500 Kč na nájemné a inkaso), volné zdroje byly oceněny částkou 2.920 Kč.

7. Z rozhodnutí České zprávy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] bylo zjištěno, že žalovanému vznikl nárok na invalidní důchod [anonymizováno] stupně ve výši 9.022 Kč měsíčně, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o [%]. Pro [zdravotní] [stav] není účastník schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru, že se jedná o tisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu vedeného [název banky], číslo účtu [bankovní účet], z něhož byla dne 20. 8. 2013 odeslána částka 4.999 Kč na číslo účtu [bankovní] [účet], který souhlasí s číslem účtu uvedeným žalovaným ve smlouvě o úvěru [číslo].

9. Z karty klienta bylo zjištěno, že částka ve výši 4.999 Kč byla vyplacena dne 20. 8. 2013 a k doplacení zůstala částka 10.704 Kč Smluvní odměna úvěru činila 5.705 Kč. Žalovaný ničeho nehradil.

10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 11. 2013, že žalobkyně sděluje žalovanému, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru ze smlouvy [číslo] tím došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy, a proto je vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 16.314 Kč. Součástí oznámení je specifikace dlužné částky ke dni zesplatnění úvěru (zbývající dlužné splátky ve výši 10.704 Kč, neuhrazené penalizační faktury ve výši 258 Kč a neuhrazené smluvní pokuty ve výši 5.352 Kč).

11. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu [adresa] (zjištěno z kopie poštovního podacího archu ze dne 27. 10. 2021 na č.l. 19).

12. Z rejstříku zahájených exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru byly na majetek žalovaného vedeny dvě exekuce.

13. Z informačního systému zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo na majetek žalovaného vedeno od roku 2004 7 exekučních řízení a od roku 2002, 16 soudních výkonů rozhodnutí. 14. (Závěr o skutkovém stavu) Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 23. 7. 2013 smlouvu o úvěru [číslo] v rámci níž byla žalovanému poskytnuta převodem na účet částka 4.999 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 4.999 Kč (jistinu) společně s částkou 5.705 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 15. 8. 2014. Žalovaný ničeho neuhradil.

15. Z informačního soudního systému bylo zjištěno, že ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru byla na majetek žalovaného vedena řada exekucí a výkonů rozhodnutí. 16. (Právní posouzení věci) Po právní stránce soud posoudil věc s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. (obč. zákoník č. 89/2012 Sb.) tak, že předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovaným jako dlužníkem smlouvu podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Závazkový vztah, vzniklý shora uvedeným uzavřeným spotřebitelskými úvěrem mezi žalobkyní a žalovaným se řídí tedy obchodním zákoníkem a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

19. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

21. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

22. Soud má za to, že žalovaný zažádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. Výdělkové a majetkové poměry žalovaného se přitom pohybovaly v podprůměrné výši (v červenci 2013 uvedl příjem 9.220 Kč), náklady na domácnost uvedl ve výši 6.300 Kč. Volné zdroje tvořily částku 2.920 Kč, když životní minimum činilo ke dni poskytnutí úvěru částku 3.410 Kč na osobu.

23. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry, tzv. o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

24. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného příjmu v podané žádosti o úvěr. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní.

25. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

26. Žalobkyně sama netvrdila, jakým způsobem uvažovala, pokud vyhodnotila žalovaného jako osobu dostatečně solventní.

27. Soud proto posoudil údaje uvedené v žádosti o úvěr, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 9 zákona č. 145/2010 Sb., když poskytla předmětný spotřebitelský úvěr, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaný je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky. Splátky po 892 Kč měsíčně nebyly s ohledem na příjmy a výdaje žalovaného reálné; v době poskytnutí úvěru – červenec 2013, činila výše životního minima částku 3.410 Kč měsíčně na osobu (jednotlivce), v případě více spolužijících osob činila výše životního minima na první dospělou osobu 3.140 Kč, na druhou a další dospělou osobu 2.830 Kč, na dítě do 6 let věku činila výše životního minima 1.740 Kč, na dítě od 6-15 let věku 2.140 Kč a na dítě od 16 – 26 let věku 2.450 Kč, splátka úvěru měsíčně činila 892 Kč, žalovanému by tak zbyla měsíčně částka 2.028 Kč představující jeho zbývající příjem, za situace, kdy částečný invalidní důchod tvořil jeho jediný měsíční příjem. Žalovaný uvedl, že je ženatý. Žalobkyně si údaje týkající se další vyživovací povinnosti ani dalších závazků žalovaného nikterak nezjišťovala, nemohla tedy objektivně posoudit výši zbylého příjmu žalovaného vhodnou ke splácení poskytnutého úvěru.

28. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy měl příjem z částečného invalidního důchodu ve výši 9.220 Kč, výdaje na domácnost činily celkem 6.300 Kč, a na majetek žalovaného byla vedena řada exekucí a výkonů rozhodnutí., přičemž předchůdkyně žalobkyně si tento údaje nikterak neověřila.

29. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalovaného nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je objektivně schopen řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jakkoliv samotnému žalovanému musela být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaný jednal vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupil k uzavření uvedeného spotřebitelského úvěru, ač si musel být vědom toho, že není v jeho možnostech sjednané splátky právní předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

30. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, který žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., absolutně neplatný.

31. Jestliže žalovaný na spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut žalobkyní ve výši 4.999 Kč, ničeho nezaplatil, a je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, pak žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni poskytnutý úvěr včetně zákonného úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.

32. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky ve výši 5.963 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta.

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn procesní situací, kdy žalobkyně v tomto sporu neměla plný úspěch a procesně úspěšnějšímu žalovanému (podle obsahu spisu) žádné účelně vynaložené výdaje nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contr.).