12 C 120/2018

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejší účastnice , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice na straně žalovaného o ochranu osobnosti

I. Řízení ohledně zaplacení částky 500 000 Kč se zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 510 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů hrazených státem České republice na účet Okresního soudu ve Vyškově částku 10 938,54 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>I. </b> <b>Žaloba</b> 1. Dne 20. 8. 2018 podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném (svém manželovi) domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč, a to při skutkovém tvrzení, že dne [datum] žalovaný coby řidič (dále označeného) osobního automobilu způsobil ve [název] [státu] (na silnici I. tř. [číslo] ve směru jízdy od [územní celek] k [název] [územního] [celku]) dopravní nehodu, při které tragicky zahynul syn účastníků nezletilý [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], a došlo ke zranění dalších osob.

2. Žalobkyně v žalobě dále vylíčila, že žalovaný byl za uvedené jednání (způsobení popsané dopravní nehody) rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

3. Žalobkyně v žalobě dále vylíčila, že v důsledku shora popsané tragické nehody byla o svůj rodinný život, dosahující určité kvality, v jednom jediném okamžiku připravena, neboť ztratila své dítě, ke kterému měla mimořádně silný vztah a jež se jí narodilo již v jejím zralém věku [číslo] let, a proto na něj byla mimořádně silně fixována. V důsledku nedbalostního jednání žalovaného bylo toto její právo výrazně omezeno a v některých aspektech i vyloučeno, což žalobkyně považuje za předpoklad pro náhradu nemajetkové újmy.

4. Uvedenou událostí byly způsobeny žalobkyni, která byla matkou tragicky zahynulého syna, duševní útrapy spojené s nekonečnou bolestí ze ztráty vlastního syna, jež setrvávají do dnešních dnů a jichž se již jako matka nikdy nezbaví. Žalobkyně trpí [zdravotní] [informace], který je následkem této události. Do práva žalobkyně na rodinný život dosahující určité kvality, které by rodinný život dosahoval nebýt neoprávněného zásahu do práva syna žalobkyně na život, bylo zasaženo velmi významně. Žalobkyně je toho názoru, že když se stane smrtelný úraz [věk] dítěti, čímž matka ztratí svého syna, pak se jedná o dostačující obraz toho, jak právo matky na rodinný život jako celek bylo zasaženo. Citové pouto mezi matkou a jejím dítětem je jedním z nejintenzivnějších vůbec, zvláště v prvních letech života dítěte, kdy matka s dítětem tráví veškerý čas, neboť dítě je na matku fixováno svojí existencí. Traumatický zážitek je tedy v tomto případě zesílen nízkým věkem usmrceného, kterému byly necelé [věk] roky, a pouto mezi ním a žalobkyní bylo velmi silné. Žalobkyně byla tragické události osobně také účastna, v době nehody spala, na nic si z osudového okamžiku nepamatuje. Její zranění byla natolik vážná, že [anonymizovány] [informace] [o] [zdravotním] [stavu] [žalobkyně] a následné léčení si vyžádalo více jak [časový] [údaj] a mnoho [časový údaj] strávených v nemocnici. Poté, co [informace] [o] [zdravotním] [stavu], domnívala se, že je jedinou zraněnou. O to horší poté bylo zjištění, že její syn [jméno] [jméno] nehodu nepřežil a že jej již nikdy neuvidí. V důsledku svých zranění nebyla schopna zúčastnit se ani synova pohřbu a přišla tak o možnost řádně se s ním rozloučit. Psychická bolest, kterou žalobkyně dodnes prožívá, je těžko popsatelná. Ztráta dítěte je pro matku často tou největší ztrátou, s níž se může ve svém životě setkat. Šrámy na duši si žalobkyně ponese až do konce svého života, neboť prakticky denně myslí na to, jak by vše mohlo být jinak, kdyby k nešťastné události, která se rodině přihodila, nedošlo. Tyto myšlenky, kterým se žalobkyně nemůže ubránit, jsou pro ni ubíjející.

5. V důsledku popsané tragické události došlo také k odcizení žalobkyně a žalovaného, které vyústilo jejich odloučením a rozpadem rodiny. Ačkoliv žalovaný vyjádřil lítost a s důsledky svého jednání se musí obtížně vyrovnávat, jeho chování a vystupování vůči žalobkyni v období po nehodě lze nazvat jako chladné a odtažité.

6. V důsledku popsané tragické události a dlouhodobé pracovní neschopnosti došlo u žalobkyně ke ztrátě zaměstnání. <b>II. </b> <b>Částečné zpětvzetí žaloby</b> 7. Ještě před zahájením jednání žalobkyně vzala žalobu ohledně zaplacení částky 490 000 Kč zpět (částečné zpětvzetí žaloby), neboť tuto částku obdržela od [pojišťovna] coby výplatu pojistného plnění.

8. V důsledku toho soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení ohledně zaplacení částky 490 000 Kč zastavil a žalobkyni vrátil příslušnou část soudního poplatku; předmětem řízení tak nadále byla částka 1 010 000 Kč.

9. Dále žalobkyně při jednání dne 7. 12. 2021 přistoupila k dalšímu částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 500 000 Kč, na což soud procesně reagoval již v rámci tohoto rozsudku, kdy výrokem I., v procesní situaci, kdy žalovaný s touto dispozicí žaloby souhlasil, rozhodl, že se řízení ohledně zaplacení částky 500 000 Kč zastavuje. <b>III. </b> <b>Vyjádření žalovaného k žalobě</b> 10. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 4. 2. 2019 (na č. l. 67-69) žalobkyní uplatněný nárok neuznal, a to ani co do základu, ani co do výše. Uvedl mj., že žalobkyní shora označený trestní rozsudek Krajského soudu v [obec] byl zrušen nálezem Ústavního soudu.

11. Žalovanému samotný bližší průběh nehodového děje není zřejmý. Poslední, co si vybavuje, je, že na [územní] [celek] na čerpací stanici koupil [typ] dálniční známku, vzal syna (nezletilého [jméno] [jméno]) na toaletu a po návratu jej připoutal bezpečnostním pásem do zajištěné autosedačky, která byla umístěna uprostřed na zadním sedadle vozidla. Žalovaný jako [údaj o zaměstnání], vědom si možných následků nepřipoutání osoby ve vozidle, syna ve vozidle vždy řádně připoutával. Žalovaný, ač nerad, poukázal na to, že je pravděpodobné, že to byla žalobkyně, kdo syna odpoutala, čímž došlo k tomu, že následky dopravní nehody byly fatální. Pro případ, že by žalobkyně setrvala na podané žalobě, žalovaný navrhl vypracování znaleckého posudku, který by určil pozici tragicky zesnulého syna v době předmětné nehody, a to, zdali by došlo k takto fatálnímu následku ve chvíli, kdyby byl syn řádně připoután v autosedačce.

12. Dále žalovaný ve vyjádření uvedl, že nepopírá, že žalobkyně smrtí jejich syna trpěla, na druhou stranu to byl rovněž žalovaný, který byl touto tragédií hluboce raněn. Žalobkyně v žalobě uvádí některá obecná tvrzení o fixaci malého dítěte na matku, avšak i mezi žalovaným a synem bylo velmi intenzivní pouto. Žalovaný od malička syna chodil uspávat (ve chvílích, kdy nebyl v zaměstnání), se synem trávil veškerý volný čas. Několikrát se stalo, že byl žalovaný bez žalobkyně s dětmi na dovolené, opačně k tomu nedocházelo.

13. Žalovaný je ve shodě s žalobkyní, že mezi účastníky došlo k odcizení, nicméně má za to, že vina na tom leží především na straně žalobkyně; byl to žalovaný, kdo se snažil, aby po smrti syna rodina zůstala pospolu, aby tuto krizi překonali. Žalobkyně začala na žalovaného, na jeho děti (resp. na své vlastní děti – nevlastní děti žalovaného), na jeho rodiče útočit, a to jak psychicky, tak verbálně, k čemuž se přidala i její rodina.

14. Žalovaný se dále vyjádřil k majetkovým poměrům rodiny. Uvedl, že nyní bydlí ve společné domácnosti s dcerou [jméno] [příjmení], která mu byla svěřena do výhradní péče; žalobkyně na dceru hradí výživné ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný bydlí v nájemním bytě s nájemným [částka] měsíčně. S žalovaným, resp. u jeho otce, bydlí nevlastní syn [jméno] [příjmení] (matkou je žalobkyně), který od žalobkyně odešel v [měsíc] [rok] a na jehož výdaje žalobkyně ničím nepřispívá. Žalovaný obě děti finančně podporuje částkou cca [částka] měsíčně.

15. V závěru svého vyjádření žalovaný zdůraznil, že podaná žaloba, resp. nárok v ní uplatněný, je v rozporu s dobrými mravy. Nebyla to pouze žalobkyně, kdo při nehodě ztratila syna. Žalovaný se v trestním řízení bránil pouze formálně, neboť si byl vědom okolností věci, nechtěl tuto bolestivou záležitost prodlužovat. Pokud by mělo dojít k projednání žaloby, má žalovaný za to, že by měla být zkoumána i role žalobkyně v daném neštěstí; žalovaný nevylučuje ani případné podání vzájemné žaloby. Konečně žalovaný popírá tvrzení, že nereagoval na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 7. 2018, neboť tak učinil dopisem ze dne 16. 8. 2018.

16. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby okresní soud podanou žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady řízení. <b>IV. </b> <b>Replika žalobkyně</b> 17. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného ze dne 28. 3. 2019 (č. l. 75-76) odmítla tvrzení žalovaného a setrvala na důvodech své žaloby; je si plně vědoma, že při uvedené autonehodě došlo k tragédii, která zasáhla všechny členy rodiny, která ji nejenže připravila o nejmladšího syna, ale také s největší pravděpodobností způsobila i odcizení členů rodiny a její následný rozpad. Žalobkyně nicméně nesouhlasí s tvrzeními žalovaného, kterými se snaží na ni přenést odpovědnost za nepřipoutání jejich syna bezpečnostním pásem. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na trestní řízení vedené před zdejším okresním soudem ve věci sp. zn. [spisová značka], v němž žalovaný o okolnostech nehodového děje nevypovídal, protože si údajně z průběhu nehody nic nepamatoval. Působí pak vysoce nedůvěryhodně, když v jiném, civilním řízení, žalovaný svůj postoj mění a snaží se vypovídat o pravděpodobných okolnostech autonehody ve svůj prospěch. Nelze také souhlasit s argumentací žalovaného vztahující se k závěru zrušeného rozsudku Krajského soudu v [obec], který„ vzal za zřejmé“, že odpoutání syna provedla žalobkyně; v tomto směru zrušující nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] výslovně uvádí, že před okresním, ani před krajským soudem nebylo pro posouzení spoluzavinění jiné osoby provedeno žádné dokazování, a že z tohoto důvodu učinění právního závěru o spoluvině žalobkyně ze strany krajského soudu, včetně určení její výše, je neakceptovatelné.

18. Žalobkyně v této replice dále zdůrazňuje, že povinnost zajistit zádržným bezpečnostním systémem přepravované malé děti patří mezi výslovné povinnosti řidiče podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích, jak ozřejmil i Ústavní soud ve shora označeném nálezu. Z toho podle žalobkyně vyplývá, že pokud by došlo za jízdy k odpoutání dítěte zajištěného v autosedačce, bylo odpovědností žalovaného, aby jízdu přerušil a zajištění dítěte bezpečnostním pásem v autosedačce sám zajistil. Dále se žalobkyně vyjadřuje ke společnému hypotečnímu úvěru účastníků, k výhradě žalovaného proti krátké pariční lhůtě, ve které by musel splnit povinnost zaplatit žalobkyní požadovanou částku, jakož i k tvrzení žalovaného o tom, že se k předžalobní výzvě vyjádřil. Žalobkyně i přes vyjádření žalovaného setrvala na svém uplatněném nároku. <b>V. </b> <b>Dílčí skutková zjištění</b> 19. Z provedených (níže rozvedených) důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

20. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl obžalovaný (nyní žalovaný) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne [datum] v [údaj o čase] hod. řídil své osobní motorové vozidlo zn [název] [typu] [vozidla], [registrační značka] po silnici I. třídy [číslo] ve směru od [územní celek] k [název] [územního] [celku], na území [název] [státu], kdy po projetí z jeho směru jízdy levotočivé zatáčky z nezjištěných příčin přejel vlevo do protisměru přes dvojitou nepřerušovanou čáru, kde se čelně střetl s protijedoucím [typ vozidla] (v cit. rozsudku dále specifikovaným) vozidlem řízeným (v trestním rozsudku) označenou osobou, čímž porušil [ustanovení] [právního] [předpisu] [příslušného] [státu]), ve znění pozdějších předpisů, publikovaného v Úředním věstníku [název] [státu] (dále již„ [ustanovení právního předpisu příslušného státu]“), přičemž při dopravní nehodě došlo mj. ke smrtelnému zranění nezletilého spolujezdce [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], který nebyl v době dopravní nehody zajištěn zádržným systémem, čímž bylo porušen [ustanovení pr. předpisu příslušeného státu], dále došlo (ve výrokové části cit. trestního rozsudku k blíže specifikovanému) k těžkému zranění žalobkyně (vystupující v trestním řízení v procesním postavení poškozené) coby spolujezdkyně sedící vlevo vzadu uvedeného vozidla, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání [číslo] let s podmíněným odkladem na zkušební dobu [číslo] let, dále trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu [číslo] let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obžalovanému (nyní žalovanému) uložena povinnost nahradit poškozené (nyní žalobkyni) škodu ve výši [částka] a [název] [název] [název] ve výši [částka] (zjištěno z cit. rozsudku Okresního soudu ve [obec] na č. l. 151-153 a dále ohledně úmrtí [jméno] [jméno] [příjmení] z úmrtního listu jmenovaného, vystaveného zvláštní matrikou Úřadu městské části [územní celek], [obec], dne [datum], založeného v knize úmrtí uvedeného matričního úřadu, ve svazku [spisová značka], roč. [rok], str. [číslo], poř. [číslo] na [číslo listu]).

21. Mezi účastníky je nesporné, že v době inkriminované dopravní nehody v předmětném osobním vozidle seděly následující osoby: řidič – žalovaný, spolujezdec vedle řidiče – tehdy nezletilý [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], vzadu za řidičem vlevo: žalobkyně, v době před odjezdem po poslední přestávce na [název] hranici – uprostřed vzadu vozidla na autosedačce připoután bezpečnostními pásy – nezletilý [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], a vzadu vpravo nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození].

22. K odvolání obžalovaného (nyní žalovaného) ve shora uvedeném trestním řízení Krajský soud v [obec] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uvedený prvoinstanční rozsudek ve výroku o náhradě škody stran poškozené (nyní žalobkyně) zrušil a nově rozhodl tak, že se obžalovanému (nyní žalovanému) ukládá povinnost zaplatit poškozené (nyní žalobkyni) na náhradě nemajetkové újmy částku [částka], přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená (nyní žalobkyně) odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních (zjištěno z rozsudku uvedeného odvolacího soudu na č. l. 122-123).

23. K ústavní stížnosti stěžovatelky (poškozené, nyní žalobkyně) Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], shora označený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a to v části, jíž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody stran stěžovatelky – poškozené (nyní žalobkyně) a znovu bylo rozhodnuto, že obžalovanému (nyní žalovanému) se ukládá povinnost zaplatit poškozené (nyní žalobkyni) již výše uvedenou částku a se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy se poškozená (nyní žalobkyně) odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Ústavní soud mj. vytkl odvolacímu soudu, že k příčinám úmrtí nezletilého syna stěžovatelky (nyní žalobkyně) nebylo v trestním řízení vedlejšího účastníka – obžalovaného (nyní žalovaného) před okresním soudem vedeno žádné dokazování co do posouzení případného spoluzavinění jiné osoby, přičemž ani odvolací soud v tomto směru žádné dokazování neprovedl (zjištěno z cit. nálezu Ústavního soudu na č. l. 124-127).

24. Konečně v uvedené trestní věci Krajský soud v [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená (nyní žalobkyně) se zbytkem svého nároku odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že:„ trestní soud po potvrzení výroku o vině i trestu, tedy po právní moci těchto výroků, podle zavedené praxe není oprávněn rozhodovat o nevyřešeném výroku o náhradě škody, neboť adhézní řízení probíhá v podstatě po dobu samotného trestního stíhání. V dané situaci by tedy odvolací soud v podstatě nahrazoval soud civilní. Za daných okolností proto podle § 229 odst. 2 trestního řádu poškozenou se zbytkem jejího nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Postup podle § 265 trestního řádu není v daném případě s ohledem na dikci tohoto ustanovení na místě.“ (zjištěno z cit. rozsudku odvolacího soudu na č. l. 154-155).

25. Z úředního překladu zápisu Policejní správy [město], stanice dopravní policie [název] [státu], o prohlídce místa dopravní nehody ze dne [datum], [číslo] [číslo] ([číslo]) soud zjistil, že uvedený [název státu] policejní orgán dne [datum] v [údaj o čase] hod. provedl prohlídku místa již shora uvedené dopravní nehody, přičemž mj. konstatoval, že:„ bezpečnostní pásy byly u všech účastníků použity, s výjimkou spolucestujícího v osobním vozidle, dítěte [jméno] [jméno] [příjmení], který seděl vzadu vlevo, na klíně matky [celé jméno žalobkyně]“ (zjištěno z cit. zápisu na č. l. 12-14).

26. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo soudem zjištěno, že nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], se pro dobu po rozvodu manželství rodičů (nyní účastníků tohoto řízení) svěřuje do péče svého otce [celé jméno žalovaného] (nyní žalobce) a matce nezletilé – [celé jméno žalobkyně] (nynější žalobkyni) byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou [částka] měsíčně, splatnou k rukám otce (nyní žalovaného), vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství rodičů ( (nyní žalobkyně a žalovaného) zjištěno z cit. rozsudku na č. l. 37-38).

27. Z protokolu Policie České republiky, [stát. instituce], územního odboru, dopravního inspektorátu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o výslechu žalovaného coby obviněného v předmětném trestním řízení soud zjistil, že žalovaný dne [datum], během jízdy do [země], prováděl pravidelné přestávky, kdy první byla v [obec], další v [země], kde asi tři hodiny spal, přičemž další zastávka byla na [název] hranici, kde žalovaný kupoval dálniční známku, byli na toaletě a poté pokračovali v jízdě tak, že vedle žalovaného na předním sedadle seděl syn [jméno], žalobkyně na zadním sedadle a syn [jméno] [jméno] byl na zadním sedadle připoután (bezpečnostními pásy) v dětské autosedačce (zjištěno z cit. protokolu na č. l. 96-100).

28. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že poslední přestávka rodiny žalovaného s automobilem před dopravní nehodou byla na [název] hranici, kdy žalovaný byl s nezletilým [jméno] [jméno] na toaletě, zcela určitě syna poté dal opět do autosedačky, která byla uprostřed vzadu vozidla a připoutal ho do autosedačky bezpečnostními pásy, neboť to tak dělal vždy (zjištěno z cit. výslechu na č. l. 135).

29. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně potvrdila verzi žalovaného, že po poslední přestávce před dopravní nehodou ve [země], byl nezletilý syn [jméno] [jméno] připoutaný k dětské autosedačce, neví však, kdo ho připoutal, neboť si na nic – v důsledku následné dopravní nehody – nepamatuje (zjištěno z cit výslechu žalobkyně na č. l. 133 verte a násl.).

30. Z výslechu svědka [jméno] [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, soud zjistil, že svědek dne [datum], v době před dopravní nehodou shora, seděl v automobilu řízeném žalovaným vpředu na místě spolujezdce. Matka svědka – žalovaná seděla vzadu vlevo za žalovaným. Sestra svědka – nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], seděla vzadu (vpravo) za svědkem, bratr svědka – nezletilý [jméno] [jméno] [příjmení] patrně seděl uprostřed vzadu v autosedačce, což svědek nevěděl zcela jistě, nicméně toto umístění nezletilého z uvedeného popisu se logicky vztahuje na uvedené místo (zjištěno z výslechu svědka na č. l. 157 verte). 31. [pojišťovna] za účelem svého interního šetření si nechala zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví odškodňování nemajetkové újmy na zdraví a odvětví soudního lékařství, který dne [datum] vypracoval znalec [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. Znalec s ohledem na charakter zranění poškozených osob dovodil, že:„ paní [celé jméno žalobkyně] ani její ještě ani [věk] syn [jméno] [jméno] [příjmení] v okamžiku dopravní nehody nebyli připoutáni. Pokud by paní [celé jméno žalobkyně] byla řádně připoutána bezpečnostním pásem a její syn [jméno] [jméno] [příjmení] byl připoután v dětské sedačce, utrpěli by poranění srovnatelná s poraněním ostatních spolujezdců, [jméno] [jméno] [příjmení] ([zdravotní] [údaje] [zdravotní ] [údaje], [zdravotní údaje]) a [jméno] [příjmení] ([zdravotní údaje]), tedy zranění středně těžká, představující ublížení na zdraví, bez trvalých následků. Držení v náručí téměř [věk] syna na závažnost zranění [celé jméno] [žalobkyně] žádný prokazatelný vliv nemělo…není v lidských silách vzdorovat setrvačné síle a udržet [věk] dítě v náručí, jestliže se jedná o střetové zastavení rychlosti jízdy automobilu jako v předmětné dopravní nehodě. Setrvačnému pohybu dítěte vůči interiéru a velmi pravděpodobně i mimo interiér automobilu mohl zabránit jen zádržný systém v podobě náležitě použité certifikované hmotnosti dítěte odpovídající sedačky.“ (viz znalecký posudek na č. l. 139-142).

32. Uvedený znalecký posudek obsahoval doložku ve smyslu § 127a o. s. ř., avšak soud z něj vzal toliko závěr pro zjištění eventuality poranění nezletilého [jméno] [jméno] [příjmení], byl-li by jmenovaný řádně připoután bezpečnostními pásy k autosedačce, neboť v takové situaci by podle závěru znalce nezletilý neutrpěl smrtelné zranění, nýbrž zranění odpovídající zhruba charakteru zranění ostatních členů rodiny nacházejících se v době dopravní nehody v uvedeném vozidle. Zbylé závěry tohoto znalce – ohledně toho, zda nezletilý v době dopravní nehody byl, či nikoliv připoután bezpečnostními pásy v dětské autosedačce - soud pro své rozhodnutí nepřevzal, neboť znalec v zásadě svůj závěr (byť jak se ukázalo ve světle dále provedeného posudku znaleckého ústavu správně) dovozoval v zásadě z pokladů převzatých od [název] policie, přičemž vlastní znalecké posouzení neobsahuje dostatečně náležité odůvodnění a je spíše založeno na znalostech znalce a presumování úrazového děje při střetu uvedených vozidel; za této situace soud proto dospěl k závěru, že je nezbytné přistoupit ke zpracování znaleckého posudku předmětným ústavem, kterým soud ustanovil [celé] [označení] [znaleckého] [ústavu], [celý] [název] [ustanoveného] [znaleckého] [ústavu] se sídlem v [obec], [název] [ulice] [číslo] (dále již„ znalecký ústav“).

33. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu ze dne [datum], [číslo] soud zjistil následující skutečnosti. Smrtelným poraněním nezletilého [jméno] [jméno] [příjmení] (dále též„ nezletilý [jméno] [jméno]“ nebo„ nezletilý“) bylo poranění [zdravotní] [údaje], které zasáhlo [zdravotní údaje] i [zdravotní údaje]. Znalecký ústav vyslovil silnou pochybnost o tom, že by v okamžiku dopravní nehody nezletilý [jméno] [jméno] byl na klíně žalobkyně (své matky), současně však vyslovil opodstatněnou pochybnost o připoutání nezletilého v jeho dětské autosedačce, resp. na podkladě posouzení zjištěných informací dospěl k závěru, že lze téměř s jistotou potvrdit, že nezletilý [jméno] [jméno] [příjmení] nebyl v době nárazu připoután ve své dětské autosedačce. Znalecký ústav se tak připojil ke stanovisku, resp. posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], byť zdůvodnění jeho závěrů považuje za silně zjednodušené. Znalecký ústav tedy konstatoval svůj odborný závěr, že k fatálnímu zranění nezletilého došlo v důsledku jeho nepřipoutání v dětské autosedačce, kterýžto závěr soud převzal jako zásadně významné skutkové zjištění pro své rozhodnutí v této věci (zjištěno z cit. posudku znaleckého ústavu na č. l. 244-263).

34. Pokud soud učinil předmětem dokazování další důkazy, nepřevzal z nich další zjištění, neboť již shora popsaná dílčí skutková zjištění vytvořila dostatečný podklad pro tvorbu závěru o skutkovém stavu, to vše za procesní situace, že žádný z dalších a do skutkových zjištění nepromítnutý důkaz neobsahoval podstatné informace, jež by v tom či onom rozsahu negovaly informace představující gros zjištěného skutkového základu této věci. Pokud jde o nesrovnalosti plynoucí ze zápisu policejního orgánu [název] policie stran jednoznačného konstatování, že v době dopravní nehody nezletilý [jméno] [jméno] seděl vzadu vlevo, na klíně žalobkyně – své matky, pak je této okolnosti soudem věnována pozornost v rámci části VIII. tohoto odůvodnění rozsudku. <b>VI. </b> <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 35. Na základě těchto skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

36. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne [datum] v [údaj o čase] hod. řídil své osobní motorové vozidlo [značka] [automobilu], [registrační značka] po silnici I. třídy [číslo] ve směru od [územní celek] k [název] [územního] [celku], na území [název] [státu], kdy po projetí z jeho směru jízdy levotočivé zatáčky z nezjištěných příčin přejel vlevo do protisměru přes dvojitou nepřerušovanou čáru, kde se čelně střetl s protijedoucím [typ vozidla] (v cit. trestní rozsudku dále specifikovaným) vozidlem řízeným (v trestním rozsudku) označenou osobou, čímž porušil [ustanovení] [právního] [předpisu] [příslušného] [státu]), ve znění pozdějších předpisů, publikovaného v Úředním věstníku [název] [země] (dále již„ [ustanovení pr. předpisu příslušného státu]“), přičemž při dopravní nehodě došlo mj. ke smrtelnému zranění nezletilého spolujezdce [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], který nebyl v době dopravní nehody zajištěn zádržným systémem. Žalovaný s žalobkyní a s dalšími členy posádky – kromě nezletilého [jméno] [jméno] – s nezletilou [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení] měl poslední zastávku s automobilem na [název] hranici, přičemž poté žalovaný osobně usadil nezletilého [jméno] [jméno] do autosedačky a připoutal ho bezpečnostními pásy. S pravděpodobností rovnající se jistotě žalobkyně v průběhu další jízdy v uvedeném automobilu ve směru od posledního místa přestávky na [název] hranici do místa shora popsané dopravní nehody nezletilého [jméno] [jméno] odpoutala od bezpečnostních pásů (žalovaný jako řidič ani [jméno] [jméno] [příjmení] jako jeho spolujezdec sedící na předním sedadle takový úkon učinit nemohli, a je s pravděpodobností rovnající se jistotě vyloučeno, že by toto odpoutání nezletilého od bezpečnostních pásů k autosedačce mohla během jízdy provést vpravo vzadu sedící tehdy [věk] nezletilá [jméno] [příjmení]), aniž by tuto skutečnost během jízdy zaznamenal žalovaný a aniž by tuto okolnost žalovanému žalobkyně či kdokoli další z členů posádky během jízdy sdělil, čímž žalovaná vytvořila nebezpečnou a zcela fatální situaci, kdy nezletilý syn účastníků při dopravní nehodě utrpěl smrtelné zranění, neboť je znalecky podloženo, že byl-li by nezletilý připoután bezpečnostními pásy v uvedené autosedačce, pak by s pravděpodobností hraničící jistotě utrpěl zranění obdobné zraněním zbývajících členů posádky vozidla, tj. zcela jistě nikoliv smrtelné zranění. <b>VII. </b> <b>Právní posouzení věci</b> 37. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhá nemajetkové újmy, která jí byla způsobena tím, že v důsledku popsané dopravní nehody, kterou způsobil žalovaný, jenž byl pravomocně trestním rozsudkem zdejšího soudu mj. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti (svého syna nezletilého [jméno] [jméno] [příjmení]) podle § 143 odst. 1 a 2 tr. zák.

38. Jelikož podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tím vyjasněno, že žalovaný způsobenou dopravní nehodou spáchal předmětný trestný čin.

39. Nicméně pravomocný odsuzující (trestní) rozsudek podle ustálené rozhodovací praxe automaticky neznamená, že škoda byla způsobena výlučně zaviněním odsouzeného, jestliže se na vzniku škody spolupodílel svým jednáním poškozený, v tomto případě sekundárně poškozená - žalobkyně, která uplatnila nárok na peněžitou náhradu, jež by měla vyvažovat její duševní útrapy v souvislosti s usmrcením jejího syna při předmětné dopravní nehodě zaviněné žalovaným.

40. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

41. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

42. Mezi předpoklady vzniku povinnosti k náhradě nemajetkové újmy způsobené sekundární oběti porušením zákonné povinnosti podle § 2959 o. z. ve spojení s § 2910 o. z. náleží: a) protiprávní jednání spočívající v porušení zákonné povinnost (v případě dopravní nehody způsobené řidičem osobního vozidla jde typicky o protiprávní jednání kolidující s dopravně-správními předpisy, např. zákonem o provozu na pozemních komunikacích, které navíc může naplňovat trestněprávní odpovědnost řidiče), b) vznik nemajetkové újmy sekundární oběti (např. vzniklé duševní útrapy jako důsledek smrti primární oběti), a c) příčinná souvislost neboli kauzální nexus mezi uvedeným protiprávním jednáním škůdce – řidiče a vzniklou nemajetkovou újmou sekundární oběti. Škůdce se může exkulpovat (zbavit viny), pokud unese důkazní břemeno a prokáže nezaviněný vznik újmy (k tomu srov. důvodovou zprávu k § 2909 až 2914 o. z.).

43. Rovněž Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3287/2019 (in https://nsoud.cz) vyložil, že vyhovět nároku a poskytnout přiměřené zadostiučinění podle § 2959 o. z. lze pouze tehdy, jsou-li splněny základní předpoklady odpovědnosti škůdce za vzniklou újmu, tedy především je-li prokázána škodní událost, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi.

44. V uvedeném rozhodnutí dále Nejvyšší soud zaujal právní názor pro poskytnutí nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., a to s přihlédnutím § 2918 o. z. s tím, že při posouzení základu nároku je rovněž zapotřebí zkoumat i otázku spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy, a v tomto směru dovolací soud své závěry blíže rozvedl. Okresní soud pro poměry této věci má za to, že analogicky dovolacím soudem judikovaný názor lze vztáhnout i k té specifické situaci, kdy sekundární oběť, jež se domáhá zadostiučinění v režimu § 2959 o. z. v souvislosti s usmrcením osoby blízké při předmětné dopravní nehodě, je současně i další primární obětí, neboť při této dopravní nehodě zaviněné škůdcem – řidičem – utrpěla zranění, přičemž škůdce – řidič tvrdí a prokazuje, že sekundární oběť sama porušila povinnost, v důsledku které došlo k usmrcení osoby blízké.

45. Bylo již řečeno, že jednou z podmínek pro poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 2959 o. z. je, že mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou újmou sekundárního poškozeného je příčinná souvislost (neboli kauzální nexus).

46. Existence zavinění a jeho forma ovlivňuje případnou výši náhrady újmy, přičemž toto zavinění nelze bez dalšího spojovat s trestněprávní odpovědností, neboť – vztaženo nyní do této věci -v daném případě skutková podstata nedbalostního trestného činu žalovaného, který způsobil předmětnou dopravní nehodu, není totožná se skutkovou podstatou obsaženou v § 2959 o. z.

47. Pokud se vrátíme k posledně označenému rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozvineme tyto úvahy přiměřeně i pro poměry této věci, lze v zásadě vyložit následující.

48. Vzhledem k dikci § 2918 o. z. je při posouzení nároku na odčinění nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. třeba zkoumat i otázku spoluúčasti či výhradního zavinění sekundární oběti na vzniku újmy, byť to na první pohled vyznívá absurdně, nicméně další výklad uvedený problém zřetelněji osvětluje.

49. I za současné právní úpravy platí, že v rozsahu, v jakém se sám sekundárně poškozený podílel na způsobení újmy, resp. na tom, že došlo k usmrcení jeho osoby blízké, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, v důsledku čehož tak chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Újma totiž nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i sekundárně poškozeným; v takovém případě sekundárně poškozený nese poměrně nebo zcela újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním sekundárně poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u sekundárně poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Lze tedy uzavřít, že v rozsahu, v němž se na vzniku újmy podílel sekundárně poškozený svým aktivním nebo pasivním jednáním, nebo jej způsobila náhoda, jež se mu stala, není dána odpovědnost škůdce, neboť v tomto rozsahu není splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem újmy.

50. Zatímco pro naplnění skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zák. nebylo rozhodující (významné), zda žalovaný v průběhu jízdy jako řidič osobního vozidla měl zákonnou povinnost kontrolovat, zda jeho nezletilý syn [jméno] [jméno] je během jízdy připoután bezpečnostními pásy v autosedačce, resp. nebylo rozhodující, zda měl povinnost během jízdy kontrolovat, zda nezletilý je připoután bezpečnostními pásy v autosedačce, případně zda jej během jízdy některý ze spolujezdců v zadní části automobilu (ne) odpoutal od bezpečnostních pásů v autosedačce, pak zodpovězení těchto otázek může být právně významné při posuzování nároku sekundárně poškozeného rodiče na peněžitou náhradu při usmrcení jeho dítěte (§ 2959 o. z.).

51. V posuzovaném případě je tato tragická událost umocněna tím, že nárok na peněžitou náhradu podle § 2959 o. z. uplatnila manželka (žalobkyně) vůči manželovi (žalovanému), který již tak velmi těžce nese, že zavinil uvedenou dopravní nehodu, při které zahynul syn účastníků, to vše v situaci, kdy po tragickém následku této nehody se manželství účastníků de facto rozpadlo.

52. Nicméně v tomto řízení byla zjištěna jedna zásadně významná okolnost, která přisouzení peněžité náhrady žalobkyni podle režimu § 2959 o. z. zcela znemožňuje.

53. Soud totiž učinil skutkově pro věc významné zjištění, že žalobkyně v průběhu jízdy, před dopravní nehodou, svévolně odpoutala nezletilého [jméno] [jméno] od bezpečnostních pásů, k nimž byl nezletilý do této doby připoután k autosedačce, neboť podle zjištění soudu žalovaný připoutal nezletilého bezpečnostními pásy k autosedačce, a to na poslední zrealizované přestávce na [název] hranici. Právě toto fatální pochybení žalobkyně, resp. porušení její prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 o. z., bylo příčinou toho, že při následné dopravní nehodě nezletilý [jméno] [jméno] smrtelné zranění, neboť nezletilý nebyl bezpečně, resp. vůbec připoután bezpečnostními pásy k autosedačce. Shora uvedenými znaleckými posudky bylo přitom jednoznačně prokázáno, že byl-li by nezletilý připoután bezpečnostními pásy ke své autosedačce, zcela jistě by neutrpěl smrtelné zranění, nýbrž zranění obdobné zhruba zraněním ostatních členů posádky vozidla, což znamená, že by dopravní nehodu – byť se zraněním či zraněními – přežil.

54. Žalovaný jako řidič vozidla, a to je další skutkové zjištění soudu, během jízdy nevěděl, že by došlo k odpoutání nezletilého [jméno] [jméno] od bezpečnostních pásů; takovou informaci během jízdy nezískal, ani mu tuto informaci během jízdy v automobilu nesdělila žalobkyně či některý z dalších členů posádky vozidla. Žalovaný přitom, poněvadž se pohyboval na území [název] [státu], neměl podle [právní předpis] [příslušného státu], ale ani jiného [název státu] právního předpisu, povinnost během jízdy ještě kontrolovat existenci připoutání nezletilého bezpečnostními pásy k autosedačce, když před započetím jízdy po poslední přestávce na [název] hranici nezletilého osobně k autosedačce bezpečnostními pásy - zcela v souladu se [název státu] právními předpisy - připoutal a logicky měl za to, že během jízdy je nezletilý připoután k zádržnému systému, v situaci, kdy nezletilý byl pod dozorem svéprávné žalobkyně – své matky.

55. Jestliže tedy v předmětné trestní věci vydaným kasačním nálezem do rozsouzeného případu zasahující Ústavní soud mj. konstatoval, že k příčinám úmrtí nezletilého - syna žalobkyně nebylo v trestním řízení žalovaného vedeno před okresním soudem žádné dokazování, a pokud v dalším řízení odvolací (trestní) soud odkázal se zbytkem nároku žalobkyně na řízení ve věcech občanskoprávních, plyne z toho současně, že v uvedené trestní věci nebyly ani řešeny otázky týkající se naplnění podmínek pro vznik nároku ve smyslu § 2959 o. z. a že sama trestněprávní odpovědnost žalovaného za spáchání nedbalostního přečinu usmrcení z nedbalosti, bez dalšího nepokrývá znaky skutkové podstaty obsažené v § 2959 o. z., takže bylo na soudu v této civilní věci zabývat se posouzením naplnění znaků pro poskytnutí náhrady sekundárně poškozené osobě (rodiči usmrceného dítěte), a to za duševní útrapy, jež tato osoba v důsledku usmrcení jejího dítěte utrpěla.

56. Ve světle zjištěných skutkových okolností a znaleckých závěrů však poskytnutí této náhrady žalobkyni možné není, neboť ve smyslu naplnění znaků podle § 2959 o. z. nebyla zjištěna příčinná souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a tvrzenou imateriální újmou žalobkyně, neboť byla to právě žalobkyně, která odpoutáním nezletilého od bezpečnostních pásů k jeho autosedačce vytvořila situaci, v důsledku které nezletilý nebyl bezpečně za jízdy připoután zádržným systémem a při jinak žalovaným zaviněné dopravní nehodě si nezletilý přivodil smrtelné zranění, k němuž by prokazatelně nedošlo, pokud by žalobkyně nezletilého během jízdy excesivně od bezpečnostních pásů k autosedačce neodpoutala.

57. Kromě toho by se za popsané skutkové situace příčilo dobrým mravům, aby byla poskytnuta náhrada podle § 2959 o. z. žalobkyni, jakkoliv dopravní nehodu způsobil žalovaný; je třeba ovšem odlišovat, že nedošlo-li by k popsanému excesu ze strany žalobkyně, nezletilý by tuto dopravní nehodu přežil a žalobkyně by tak ani nemohla být stižena popsanými duševními útrapami.

58. Jelikož znaleckými posudky nebylo ani prokázáno, že by i přes případné řádné připoutání k autosedačce nezletilý [jméno] [jméno] závažné ublížení na zdraví (tedy podstatně horší zranění, než ostatní členové posádky), pak je z toho zřejmé, že případnou náhradu škody žalobkyni by nebylo možno odvozovat ani ve světle této hypotetické situace a žalobkyni přiznávat odčinění za hypotetické situace zvlášť závažného ublížení na zdraví nezletilého.

59. Ze všech vyložených důvodů proto okresní soud žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zcela zamítl. <b>VIII.</b> <b>K námitkám žalobkyně, které soud neshledal relevantními</b> 60. Žalobkyně se při jednání dne 5. 11. 2019 (viz inkriminovaná část protokolu o tomto jednání na č. l. 158 verte), dále v písemném vyjádření k následně zpracovanému znaleckému posudku znaleckého ústavu (viz její vyjádření na č. l. 268-270), a v neposlední řadě v písemném vyjádření k vyjádření znaleckého ústavu (ze dne 18. 10. 2021) ze dne 29. 11. 2021, kriticky vyjádřila ke znaleckým posudkům [titul] [jméno] [příjmení], [titul] (č. l. 139-142) a znaleckého ústavu. Žalobkyně výhrady ke znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul], vztahovala především k posouzení otázky, zda v době dopravní nehody byla, či nikoliv, připoutána bezpečnostním pásem, což pro tuto souzenou věc nebylo rozhodující, vyjma námitky, že uvedený znalec je zapsán (pouze pro odvětví) pro nemajetkovou újmu. Ze seznamu soudních znalců ovšem vyplývá, že [titul] [jméno] [příjmení], [titul] je v tomto seznamu zapsán pro obor zdravotnictví, a to mj. i pro odvětví (specializaci) soudní lékařství, takže jím vypracovaný znalecký posudek, v němž mj. odborně posuzuje otázku, zda by v případě připoutání nezletilého [jméno] [jméno] [příjmení] bezpečnostními pásy k autosedačce došlo i tak k jeho smrtelnému zranění, či nikoliv, je posudkem specializovaného lékaře na soudní lékařství, který byl povolán k řešení této odborné otázky. Tato námitka žalobkyně proto není relevantní.

61. K dalším námitkám žalobkyně, směřujícím proti uvedeným znaleckým posudkům, soud uvádí následující.

62. Žalobkyně namítala, že„ z průběhu předmětné dopravní nehody byl jako důkaz v trestním řízení užit kamerový záznam, který celý nehodový děj zaznamenal. Tento záznam byl za účelem bezvadného posouzení a objasnění věci pravděpodobně znalcům ze strany soudu poskytnut. Znalci se však i přesto ve svém posudku odvolávající na nedostatečné informace a chybějící skutečnosti, jakož i na neposkytnutou lékařskou dokumentaci žalovaného. Navzdory tomu, že lékařská dokumentace týkající se rozsahu a povahy zranění žalovaného je pro celkové posouzení sil působících ve vozidle v okamžiku nehody zcela esenciální, žalobkyně nerozumí tomu, že tato nebyla za účelem zpracování znaleckého posudku znalcům ze strany soudu či žalovaného poskytnuta.“ 63. K této námitce se znalecký ústav vyjádřil písemně vyjádřením ze dne 18. 10. 2021, doručeným okresnímu soudu dne 25. 10. 2021 (viz č. l. 276-278), tak, že„ zpracovatelé posudku požádali o související zdravotnickou dokumentaci [jméno] [příjmení] O zdravotnickou dokumentaci žalovaného nepožádali, protože vysoká specifičnost poranění žalobkyně ve spojení s nezanedbatelnou deformací levé přední části vozidla [typ vozidla] vytvářely dostatečně ucelený obraz pro formulaci podložených závěrů v dané věci. Zpracovatelé posudku veškerá fakta uvedli a svoje závěry učinili vzájemnou komparací a kombinací dostupných informací. S videozáznamy pracují zpracovatelé posudku vždy opatrně, protože i zrakem zjevné jevy je často nemožné v záznamech objektivně potvrdit.“ 64. Okresní soud i tuto část vyjádření znaleckého ústavu považuje za řádně odůvodněnou, logickou, netrpící žádnou nesrozumitelností, neurčitostí. Navíc jak znalec [titul] [jméno] [příjmení], [titul], tak i znalecký ústav se primárně vyjádřili k fatálnímu zranění usmrceného nezletilého [jméno] [jméno], přičemž jejich závěry byly výsledkem posuzování rozsahu poškození usmrceného, který v době střetu předmětných vozidel nebyl připoután bezpečnostními pásy ve své autosedačce; na této okolnosti proto nemohla nic změnit verifikace zranění žalovaného a žalobkyní sledovaný rozsah podkladových materiálů ve vztahu k posouzení zranění žalovaného.

65. Námitka žalobkyně pod bodem 3 jejího vyjádření na č. l. 269 verte (ohledně posuzování působení větší deformační síly na levé straně automobilu řízeného žalovaným) není ve vztahu ke zjištění právně rozhodných okolností pro posouzení této věci relevantní, nehledě na okolnost, že i s touto námitkou se znalecký ústav dostatečně vypořádal (na č. l. 277), aniž by bylo zapotřebí na tomto místě tuto část jeho vyjádření referovat.

66. Žalobkyně v rámci bodu č. 4 svého vyjádření„ považuje závěr znalců za spekulativní v tom rozsahu, kdy uvádí, že lze oprávněně předpokládat, že závažnost poranění obou cestujících vlevo má příčinnou souvislost s nepoužitím pásu spolucestující vlevo vzadu. Znalci k takovému závěru došli bez prostudování zdravotní dokumentace žalovaného. Žalobkyně považuje toto tvrzení za zcela nepodložené, až spekulativní, a to s ohledem na jednoznačný důkaz [název] policie z místa nehody, kdy dle protokolu policie na místě samém byly všechny [počet osob] osoby ve vozidle, na levé i pravé straně připoutány bezpečnostním pásem, vyjma zemřelého [jméno] [příjmení]“ 67. Jak již shora bylo uvedeno, podstatné pro rozsouzení této věci bylo zjištění, zda v době dopravní nehody usmrcený nezletilý byl, či nikoliv, připoután bezpečnostními pásy k autosedačce, a dále zjištění, zda by k usmrcení nezletilého došlo i v případě, že by k předmětné autosedačce byl bezpečnostními pásy připoután. Na tyto otázky soud od znalců získal relevantní odpovědi, přičemž uvedenou námitku žalobkyně soud neshledává za relevantní pro meritorní rozhodnutí.

68. V rámci bodu 5 vyjádření žalobkyně namítá, že znalci neměli k dispozici kompletní svědecké výpovědi, že neexistují žádní svědci, kteří by mohli o rozhodné události vypovídat (co viděli a slyšeli, resp. zažili), přičemž rozhodné informace měly být účastníkům nehody objasněny až ex post. Námitky tohoto charakteru rovněž nejsou pro meritorní rozhodnutí zásadní, neboť znalecky bylo posouzeno smrtelné zranění nezletilého [jméno] [jméno] ve vztahu k posouzení otázky, zda v době dopravní nehody byl, či nikoliv připoután bezpečnostními pásy k autosedačce a na základě dokazování soud si také skutkově vyjasnil otázky, zda před započetím jízdy od poslední přestávky na [název] hranici byl usmrcený připoután bezpečnostními pásy k autosedačce, či nikoliv, a zda během této jízdy do okamžiku dopravní nehody došlo k odpoutání nezletilého od bezpečnostních pásů. Znalecky bylo verifikováno, že smrtelné zranění nezletilého bylo důsledkem toho, že nebyl v inkriminovaný okamžik připoután bezpečnostními pásy k autosedačce, dokazováním pak spolehlivě prokázáno, že žalovaný coby řidič vozidla před započetím posledního úseku jízdy do doby dopravní nehody nezletilého bezpečnostními pásy k autosedačce připoutal a že s pravděpodobností blížící se jistotě žalobkyně během jízdy nezletilého odpoutala od bezpečnostních pásů, v důsledku čehož nezletilý nebyl chráněn zádržným systémem, což nakonec přivodilo při dopravní nehodě jeho usmrcení. Samotné záznamy [název] policie ani případná absence informací ze strany účastníků předmětné dopravní nehody tak v žádném ohledu nemohou shora učiněné výsledky dokazování v této věci nijak ovlivnit.

69. Žalobkyně dále uplatnila námitku, že se znalci„ nikterak nezabývali tím, zda mohlo během nehodového děje dojít i k závadě na zádržném systému dětské autosedačky apod.“ 70. K tomu soud přisvědčuje vyjádření znaleckého ústavu na č. l. 277 verte (bod č. 6), že„ poruchu na zádržném systému by zjistila [název] policie, která prováděla ohledání vozidel po nehodě a jistě by tuto skutečnost uvedla ve svých zprávách.“ Soud dále dodává, že z žádného podkladu [název] policie ani posléze z rozhodnutí soudů v trestní věci žalovaného se nepodává žádná pochybnost o tom, že by došlo k nějaké technické závadě na autosedačce, na jejích bezpečnostních pásech kupř. v tom směru, že usmrcený byl sice k této autosedačce připoután, leč zádržný systém z nějaké technické příčiny selhal (např. prasklý pás, ulomená pojistka či deformace určité části zádržného systému vedoucí k možné úvaze o destrukci inkriminované části zabezpečovací části zádržného systému a nastanuvšímu vymizení účinku tohoto zádržného systému atd.). Proto i tato námitka žalobkyně je nedůvodná.

71. Žalobkyně dále namítá, že se„ znalci prostřednictvím právní argumentace snaží o právní posouzení věci, které přináleží soudu. V rozporu s poznámkou znalců žalobkyně stále trvá na tom, že povinností řidiče je mimo jiné taktéž zabezpečit splnění povinnosti přepravované osoby ([věk] dítěte) zajistit se bezpečnostním pásem dle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Své tvrzení žalobkyně dále opírá o nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] Ústavní soud v bodu 28. nálezu uvádí, že ‚odpovědnost za to, aby přepravovaná osoba byla za jízdy připoutána bezpečnostním pásem ve vozidle, jehož sedadla jsou bezpečnostními pásy vybavena, dopadá na tuto přepravovanou osobu. Zákon o provozu na pozemních komunikacích expresis verbis této osobě tuto povinnost ukládá v § 9 odst. 1 písm. a). Řidiči v této souvislosti ukládá výslovnou povinnost zajistit přepravovanou osobu zádržným systémem toliko ve vztahu k určité skupině přepravovaných osob, jimiž jsou zjednodušeně řečeno, malé děti.‘ Žalobkyně s ohledem na výše uvedené zastává stále stejné stanovisko, kdy povinnost zajistit zemřelého [jméno] [příjmení] zádržným systémem v dětské autosedačce tížila řidiče vozidla, resp. žalovaného.“ 72. Námitka týkající se právní argumentace znaleckého ústavu v jeho posudku neměla (a pro rozhodující soud ani mít nemohla) žádný vliv na zjištění pro rozhodnutí zásadně významných skutečností, neboť soud z předmětného znaleckého posudku vzal za zjištěné pouze ty skutečnosti, která se týkaly odborného posouzení předmětných skutečností. Sám znalecký ústav, jak se podává z části 5. posudku na str. 18, byl si vědom toho, že řešení právních otázek znalci nepřísluší a z užité textace je zřejmé, že znalecký ústav dále jím uvedenou poznámku vztahující se k zákonu o provozu na pozemních komunikacích učinil pouze k dokreslení či k vyjasnění dané věci ve vztahu k argumentaci žalobkyně, v žádném ohledu však jako relevantní (nosnou) část svého posudku, k čemuž také soud při hodnocení tohoto znaleckého posudku přihlédl.

73. Nicméně nutno současně připomenout, že k dopravní nehodě došlo na území [název] [státu], kde žalovaného coby řidiče stíhala povinnost mj. dodržovat právě [název státu] právní předpisy a tedy i již opakovaně zmíněný [název pr. předpisu příslušného státu], který ukládá řidiči zajistit zádržným systémem nezletilé dítě za dále specifikovaných podmínek. Důkazně bylo podepřeno, že žalovaný ohledně posledně uvedeného dodržel [název státu] právní předpisy, které ovšem – stejně jako je tomu v tuzemské právní úpravě – řidiči neukládají povinnost soustavně, tj. během jízdy kontrolovat a nést odpovědnost za to, že osoba, jež má být zajištěna ve vozidle zádržným bezpečnostním systém, in concreto nezletilé dítě připoutané bezpečnostními pásy k autosedačce, je stále takto zajištěna. Takovou povinnost by totiž řidič, jenž se musí primárně věnovat řízení vozidla a reflektovat stav a povahu vozovky, ani objektivně splnit nemohl.

74. Odkazuje-li žalobkyně na uvedený nález Ústavního soudu, je třeba předně uvést, že na posuzovanou věc se nevztahuje, neboť povinnosti pro žalovaného coby řidiče vozidla plynuly ze [název státu] právní úpravy, jelikož k dopravní nehodě a jízdě uvedeného vozidla bezprostředně před touto nehodou došlo právě na území [název] [státu], kde se v daném směru reglementace české právní úpravy pochopitelně uplatnit nemohla.

75. O zcela jinou situaci ovšem jde v případě rodičovské zodpovědnosti podle § 858 o. z. zahrnující mj. péči rodičů o zdraví dítěte, což ve skutkových okolnostech nyní posuzovaného případu lze vyložit takto: jestliže řidič osobního automobilu – otec nezletilého dítěte podle [název státu] právních předpisů respektoval povinnost, aby jeho nezletilé dítě bylo před započetím jízdy připoutáno bezpečnostními pásy k autosedačce (k zádržnému bezpečnostnímu systému) umístěné v souladu se [název státu] předpisy uprostřed vzadu vozidla, vedle něhož po dobu jízdy seděla jeho matka (druhý rodič), pak bylo povinností tohoto druhého rodiče – matky nezletilého - ve smyslu § 858 o. z. po dobu jízdy dbát o to, aby nezletilé dítě bylo trvale připoutáno bezpečnostními pásy k této autosedačce a pro případ, že by tomu tak (z nějakého důvodu nebylo) nebylo, aby neprodleně zjednala nápravu (neprodleně dítě připoutala k autosedačce bezpečnostními pásy), případně (pokud by takový úkon nebylo možné učinit), aby neprodleně informovala řidiče o této skutečnosti, přičemž v takové situaci by bylo zase povinností řidiče co nejdříve zastavit vozidlo na bezpečném místě a zajistit bezpečné připoutání nezletilého dítěte k autosedačce tak, aby mohlo být nadále bezpečně pokračováno v jízdě uvedeným vozidlem.

76. Odkazuje-li (v rámci bodu č. 8) žalobkyně ve svém vyjádření ke znaleckému posudku znaleckého ústavu na výsledek předmětného trestního řízení vedeného s žalovaným, případně předkládá-li žalobkyně svůj právní názor, že„ nebylo před trestními soudy ani před zdejším soudem nikterak prokázáno, že by se žalobkyně svým zaviněným jednáním jakkoli podílela na způsobení daného následku“, nezbývá soudu, než odkázat na shora již vyložené právní posouzení věci, v němž bylo vyloženo, proč soud neshledal naplnění podmínek pro aplikaci § 2959 o. z.

77. Soud ani s ohledem na sérii dalších otázek žalobkyně v jejím vyjádření (v rámci čl. IV.) neshledal důvod k osobnímu slyšení zástupců znaleckého ústavu, neboť zásadně významné okolnosti soud zjistil z provedených důkazů, přičemž odpovědi na otázky žalobkyně směřující k verifikaci -) jestli byly u dalších osob (protože u usmrceného toto bylo vyloučeno) použity bezpečnostní pásy, zjištění, jaké síly působily na tělo žalobkyně v době dopravní nehody atd., zda byl žalovaný v době dopravní nehody připoután bezpečnostním pásem, zda mohl žalovaný svým potencionálním nepřipoutáním bezpečnostním pásem zhoršit následky zranění žalobkyně či nezletilého [jméno] [jméno], zda znalci mohou vyloučit technickou závadu na autosedačce nebo nesprávné připoutání, resp. spojení dětské autosedačky s vozidlem, zda předmětné vozidlo a dětská autosedačka disponovaly zádržným systémem – Sofixem, a pokud ano, zda byl tento systém instalován i na středním zadním sedadle, zda mohlo během nehodového děje dojít k závadě na zádržném systému dětské autosedačky, případně zda může znalecký ústav uvést, která zadní místa ve vozidle jsou dle jeho uvážení nejbezpečnější pro přepravu dětí, a která jsou nejvíce riziková – nebyly již pro meritorní rozhodnutí nezbytné.

78. Jelikož v podání žalobkyně ze dne 29. 11. 2021 (na č. l. 285-288), v němž žalobkyně reaguje na vyjádření znaleckého ústavu ze dne 18. 10. 2021, se de facto objevuje stejná skutková a právní argumentace, kterou žalobkyně učinila v podání shora, na což nyní v předchozích odstavcích reagoval soud s tím, že se nejedná o relevantní námitky, soud proto pro stručnost na tyto své shora učiněné závěry zcela odkazuje. Jinými slovy řečeno, námitky žalobkyně směřující k posouzení otázek, zda v době dopravní nehody (ne) měla svého syna na klíně, odlomeného opěradla sedadla řidiče ve vztahu k posouzení jeho zranění a (ne) připoutání bezpečnostním pásem, deformace levé přední části automobilu ve vztahu k posouzení závažnosti poranění žalobkyně či žalovaného a jejich (ne) připoutání atd. nemají souvislost k vyřešené otázce, že nezletilý [jméno] [jméno] byl žalobkyni během jízdy před dopravní nehodou odpoután od bezpečnostních pásů své autosedačky, v důsledku čehož posléze při dopravní nehodě utrpěl smrtelné zranění.

79. Soud uzavírá, že další dokazování v této věci by již bylo nadbytečné, nehospodárné, zjevně neúčelné, neboť i za stávajícího skutkového stavu a vyloženého právního posouzení věci je zřejmé, že podmínky pro aplikaci § 2959 o. z. a tedy pro přiznání peněžitého zadostiučinění za předmětnou nemajetkovou újmu žalobkyně splněny nebyly. <b>IX. </b> <b>Náklady řízení</b> 80. Žalovaný byl sice v tomto sporu plně procesně úspěšný, leč okresní soud přistoupil k aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečně nepřiznal žalovanému ani vedlejší účastníci na jeho straně vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Důvodem jsou mimořádně tíživé okolnosti na straně žalobkyně, která usmrcením svého nezletilého syna při popsané dopravní nehodě utrpěla zcela nepochybně výraznou psychickou újmu, byť si ji – jak bylo také shora vyloženo – sama přivodila svým excesem spočívajícím v odpoutání nezletilého od bezpečnostních pásů k autosedačce. Okresní soud ovšem přihlédl i k tomu, že žalobkyně si průběh inkriminované dopravní nehody a ještě tomu poměrně nemalý časový úsek předtím nepamatuje (zjevně coby negativní důsledek jejího zranění), takže v takto svém izolovaném informačním pásmu měla za to, že podmínky pro aplikaci nároku podle § 2959 o. z. jsou na její straně zjevně splněny.

81. Je sice pravdou, že i žalovaný coby otec usmrceného syna utrpěl rovněž mimořádnou psychickou újmu, nicméně za daných okolností případu, též s přihlédnutím k dobrým majetkovým poměrům žalovaného (z obsahu spisu není zřejmé, že by se žalovaný nacházel v pozici sociálně potřebné osoby; jde o [typ] [povolání], u kterého lze předpokládat tomu odpovídající materiální zabezpečení, takže okolnost nepřiznání nákladů tohoto řízení by u jmenovaného neměla přivodit nějaké negativní důsledky, jež by se mohly následně projevit v jeho majetkových poměrech, jakkoliv je soudu zřejmé, že za dosud poskytnuté právní služby žalovaný pochopitelně musel vynaložit nikoliv nemalé finanční prostředky) soud nepovažuje za opodstatněné přiznávat žalovanému, ale ani vedlejší účastníci na jeho straně předmětnou náhradu.

82. Naopak podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. okresní soud již neshledal ohledně náhrady nákladů státu, a proto zcela procesně neúspěšnou žalobkyni podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázal povinností nahradit státu – České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově náklady řízení.

83. V řízení byly státem vynaloženy následující náklady řízení: znalečné znaleckému ústavu ve výši 13.278,54 Kč (viz usnesení zdejšího soudu č. l. 264), pořízení zdravotní dokumentace [název] [zdravotnického] [zařízení] – náklady ve výši 76 Kč (viz platební poukaz na č. l. 196), tlumočné v souvislosti s úkony do [název] [státu] ve výši 754 Kč (viz usnesení zdejšího soudu na č. l. 207) a dále ve výši 2 830 Kč (viz usnesení zdejšího soudu na č. l. 231). Po odečtení zaplacených záloh účastníků na znalečné v celkové výši 6 000 Kč, tak náklady státu činí (16 938,54 Kč – 6 000 Kč =) 10 938,54 Kč, které je žalobkyně povinna uhradit na účet podepsaného soudu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.