12 C 16/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o 15.661,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.008,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.008,91 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 532,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.558,43 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.653,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 6. 3. 2023) skutkově a právně tvrdila následující:

2. Dne 17. 1. 2021 [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] na částku 15.000 Kč, v rámci, níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 15.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 12.888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 1.444 Kč (úroková sazba ve výši 15 % ročně dle smlouvy), z odměny za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč (dále jen„ poplatek) a inkasní poplatek ve výši 2.700 Kč, tedy celkem 27.888 Kč, a to v 14měsíčních splátkách po 1.992 Kč a poslední splátku do 17. 3. 2022. Žalovaný celkem uhradil do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky částku 2.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný již ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovanou ke dni postoupení pohledávky ve výši 991,09 Kč na jistinu a ve výši 1.008,91 Kč na příslušenství. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 15.661,96 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14.008,91Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2.506,37 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 679,34 Kč (15 % ročně z jistiny 14.008,91 Kč od 18. 3. 2022 do 14. 7. 2022), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 532,15 Kč (od 18. 3. 2022 do 14. 7. 2022 z částky 14.008,91 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.653,05 Kč (0,1 % z částky 14.008,91 Kč denně od 18. 3. 2022 do 13. 7. 2022) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena dle údajů uvedených v žádosti o úvěr. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 5. (Skutková zjištění) Dne 17. 1. 2021 uzavřel [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 12.888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 1.444 Kč (úroková sazba ve výši 15 % ročně dle strany 2 smlouvy), odměny za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasního poplatku ve výši 2.700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 17. 3. 2022. Žalovaný svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdil, že částku 15.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle smlouvy má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Žalovaný se v případě prodlení zavázal hradit žalobkyni náklady na upomínky a náhradu nákladů za činnost inkasního pracovníka (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 14).

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 17. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje u společnosti [název zaměstnavatele] se sídlem v [město], její čistý příjem činí 22.770 Kč (jediný zdroj příjmů), její měsíční výdaje činí 6.860 Kč (4.860 Kč na bydlení a 2.000 Kč na dopravu a jídlo), tyto údaje byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z potvrzení o výši příjmu ze dne 15. 1. 2021, kdy průměrný měsíční čistý příjem za posledních 12 měsíců činil 26.257 Kč, a za poslední tři měsíce 22.770 Kč. Žádné srážky ze mzdy nejsou prováděny (zjištěno z potvrzení o výši příjmu na č. l. 45).

7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným.

8. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 4. 8. 2022. Z poštovního podacího lístku ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalovanému.

9. Z výzvy žalobkyně ze dne 21.8.2022, že vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky, a to 39 Kč za odchozí dopis a za osobní návštěvu ve výši 217 Kč 10. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu [anonymizována dvě slova] (zjištěno z kopie poštovního podacího archu ze dne 23. 11. 2022 na č. l. 36).

11. Z vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

12. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, a to dne 17. 1. 2021 smlouvu [číslo] v rámci, níž byla žalovanému poskytnuta částka 15.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 12.888 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 1.444 Kč (úroková sazba ve výši 15 % ročně), a odměny za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru výši 1.394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč do 17. 3. 2022. Žalovaný celkem uhradil částku 2.000 Kč do dne postoupení pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným do dni postoupení pohledávky ve výši 991,09 Kč na jistinu a ve výši 1.008,91 Kč na souhrnný poplatek.

13. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 14. (Právní posouzení věci) Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“). Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C –679/18 ze dne 5. 3. 2020.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce ze smlouvy o úvěru [číslo] dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.

24. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru. Výdělkové a majetkové poměry žalovaného předchůdce žalobkyně řádně zjistil.

25. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

26. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný dluží z titulu smlouvy o úvěru žalobkyni 15.661,96 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14.008,91Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2.506,37 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 679,34 Kč (15 % ročně z jistiny 14.008,91 Kč od 18. 3. 2022 do 14. 7. 2022), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 532,15 Kč (od 18. 3. 2022 do 14. 7. 2022 z částky 14.008,91 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.653,05 Kč (0,1 % z částky 14.008,91 Kč denně od 18. 3. 2022 do 13. 7. 2022) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

27. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2395 o. z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) stanovící, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 věty druhé o.z. výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný si platební povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil, soud ho proto zavázal povinností k úhradě dlužné částky včetně úroku z prodlení.

28. Podle § 2048 o. z. lze pro případ porušení smluvené povinnosti sjednat smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí. Žalovaný si platební povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil, soud ho proto zavázal povinností k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty, a to v smluvené částce, tj. 0,1 % denně z dlužné částky 14.008,91 Kč od 18. 3. 2022 do 13. 7. 2022, a to ve výši 1.653,05 Kč.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., které stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci neměl úspěch. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, právem mu tedy náleží náhrada nákladů řízení, které v daném případě tvoří zaplacený soudní poplatek dle pol. bodu 2. písm. b/ sazebníku soudních poplatků ve výši 800 Kč, odměna dle § 14b a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 úkon á 300 Kč, celkem za 3 úkony (příprava, převzetí, sepis žaloby, výzva k plnění) ve výši 900 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč za úkon dle v § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., ve výši 252 Kč, celkem tedy 2.252 Kč.