12 C 19/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 55 786,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku , částka, s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a pro smluvní pokutu ve výši , částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, (dále také jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši 6 082, tj. částku celkem ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , a dalším poplatkem za službu „Presto“ celkem ve výši , částka, , dále s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvního úroku ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny. Celkovou částku se žalovaný zavázal vrátit do dne splatnosti , datum, . Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze , částka, a dostal se do prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku , částka, (což představuje jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, a poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, ,), zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z informací poskytnutých žalovaným (počet členů domácnosti, pravidelné výdaje, čisté měsíční příjmy), dále ověřila měsíční příjmy a žalovaného vyhledávala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI a dalších registrech. Žalobkyně došla k závěru, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, (na č. l. 10 spisu) soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovaným, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v její prospěch částku až do výše , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný se zavázal k úhradě poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, denně, poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od , datum, (na č. l. 16 spisu) soud zjistil, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Z dokumentu nazvaného „Autorizace ověření totožnosti“ (na č. l. 35 spisu) soud zjistil, že dle skutečností v tomto dokumentu uvedených bylo ověření totožnosti žalovaného autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně (na č. l. 33 spisu) soud zjistil, že výše měsíčních výdajů uvedených žalovaným je , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je , částka, . Vypočítané minimální výdaje činí , částka, , disponibilní příjem žalovaného pak je , částka, , počet nepracujících členů domácnosti jsou 2, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , výdaje na bydlení , částka, . Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (na č. l. 36 spisu) soud zjistil, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, vyplacena žalobkyní celkem částka , částka, , a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného a částka mu byla skutečně vyplacena, ověřil soud dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z předžalobní výzva žalobkyně adresované žalovanému ze dne , datum, , vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a výzva mu byla zaslána na adresu jeho bydliště (viz kopie podacího lístku na č. l. 48).

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ujednání, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše , částka, a žalovaný fakticky vyčerpal částku , částka, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky za sjednané služby a za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, přičemž celková dlužná částka byla splatná dne , datum, . Žalovaný uhradil pouze částku ve výši , částka, .

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části (jak bude dále vyloženo).

6. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

10. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“14. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne , datum, .

15. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Smlouva jako taková spadá pod režim zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalované, úvěr splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

16. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla pouze obecné informace a doložila dokument „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, kdy v tomto dokumentu je uvedena např. výše ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , vypočítané minimální výdaje , částka, a disponibilní příjem , částka, . Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty dokládající zkoumání úvěruschopnosti, co se týče výše výdajů žalovaného, který tyto uvedl ve výši , částka, měsíčně. Nebylo zkoumáno např. zda žalovaný bydlí v nájmu, kolik činí měsíční nájemné, jakým způsobem je hrazeno atd. Žalobkyně nedoložila, že by nahlížela do jednotlivých registrů vypovídajících o dosavadním splácení závazků žalovaného v situaci, kdy z výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrné, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru již jiné závazky měl (měsíční výdaje na půjčky ve výši , částka, ). Ke svým tvrzením ohledně nahlížení do registrů žalobkyně ničeho nedoložila. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Obezřetný poskytovatel nebankovních úvěrů by si v situaci, kdy má k dispozici informaci od žalovaného o výši pravidelných měsíčních půjček, vyžádal od žalovaného více informací ohledně jeho příjmů a výdajů (např. výpis z účtu žalovaného, pokud jej má, doložení nájemní smlouvy, bydlí-li v nájmu, výplatní pásky atd.), a zejména by provedl lustraci žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI, aj.). V daném případě je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované.

17. Soud má s ohledem na uvedené za to, že předmětná smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel je tedy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit žalobkyni pouze částku , částka, . Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.