12 C 25/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A . (původně Jméno žalobkyně B .), IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Adresa žalobkyně B zastoupené advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 17 603,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku , částka, s 12% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a pro smluvní pokutu ve výši , částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná s žalobkyní uzavřela distančním způsobem dne , datum, (dále také jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její účet č. , č. účtu, částku celkem , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacení tranše úvěru (žalobkyně požaduje , částka, ), smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny (žalobkyně požaduje , částka, ) a v případě prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (žalobkyně požaduje , částka, za období od , datum, do , datum, ). Celkovou částku se žalovaná zavázala vrátit do dne splatnosti , datum, . Žalovaná však na svůj dluh uhradila dne , datum, částku , částka, a částku , částka, , z toho , částka, bylo započteno na jistinu a , částka, bylo započteno na příslušenství. Žalobkyně vypověděla smlouvu a emailem dne , datum, o ní informovala žalovanou. Žalovaná se dostala do prodlení od , datum, . Žalobkyně požaduje po žalované částku , částka, (což představuje jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, ), zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla prověřována z informací poskytnutých žalovaným (počet členů domácnosti, pravidelné výdaje, čisté měsíční příjmy), dále ověřila měsíční příjmy a žalovaného vyhledávala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI a dalších registrech. Žalobkyně došla k závěru, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet.

2. Žalobkyně byla usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzvána k prokázání, že zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (zejm. doklady o příjmech a výdajích žalované, počet vyživovacích povinností, půjčky a úvěry, výpisy z dostupných registrů). Žalobkyně dne , datum, na výzvu soudu sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované zjišťovala celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté měsíční příjmy. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalobkyně dále sdělila, že ověřila, že se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů MVČR, v registru hledaných osob PČR, v registru TelcoScore, , právnická osoba, ., v registru politicky aktivních osob, v registru „sankční seznamy“, a dále v katastrálním rejstříku ověřila platnost adresy. Žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, , ničeho jiného ke svému vyjádření nedoložila.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „FLEXI Půjčka“ č. , hodnota, ze dne , datum, (na č. l. 11 spisu) soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovanou distančním způsobem, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v její prospěch částku až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a denním úrokem ve výši 1,016 % vrátit nejpozději do , datum, , a to v denních splátkách. Pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalované a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Z dokumentu nazvaného „Autorizace ověření totožnosti“ (na č. l. 36 spisu) soud zjistil, že dle skutečností v tomto dokumentu uvedených bylo ověření totožnosti žalované autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně (na č. l. 35 spisu) soud zjistil, že výše měsíčních výdajů uvedených žalovanou je , částka, na půjčky, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je , částka, . Vypočítané minimální výdaje činí , částka, , disponibilní příjem žalované pak je , částka, . Z dokumentu nazvaného „identifikované příjmy“ (na č. l. 47 spisu) vyplývá, že žalované byly na účet zasílány různé částky, přičemž tento dokument neobsahuje informace o tom, jaké jsou zdroje těchto příjmů. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (na č. l. 37 spisu) soud zjistil, že žalované byla na účet č. , č. účtu, vyplacena žalobkyní celkem částka , částka, (skutečnost, že se jedná o účet žalované a částka mu byla skutečně vyplacena, ověřil soud dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z výpisu z běžného účtu žalované, který žalobkyně doložila k výzvě soudu, bylo zjištěno, že příjmy žalované byly tvořeny dávkami od úřadu práce, kdy v dubnu, květnu červnu, červenci, 2024 se jednalo o částku 16 394, v srpnu o dávku ve výši , částka, , dále v srpnu 2024 byla zaslána na účet žalované částka , částka, od , právnická osoba, ., od této firmy pak byly zaslány v září 2024 částka , částka, , v říjnu , částka, , v listopadu , částka, . Dále příjmy žalované tvořila platba od , právnická osoba, . v prosinci 2023 ve výši , částka, , v lednu 2024 ve výši , částka, , v únoru , částka, , v dubnu 2024 ve výši , částka, , v květnu 2024 ve výši , částka, , v prosinci 2023 platba ve výši , částka, a v lednu 2024 pak ještě platba ve výši , částka, s názvem , právnická osoba, Dále pak byly na účet prováděny vklady v hotovosti po , částka, nebo , částka, měsíčně a ve výši , částka, , , částka, a ve výši několika sta korun. Z výpisu z běžného účtu žalované je rovněž patrné, že žalovaná opakovaně čerpala finanční prostředky poskytnuté z úvěru u , právnická osoba, . Z předžalobní výzvy žalobkyně adresované žalované ze dne , datum, , vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a výzva jí byla zaslána na adresu jejího bydliště (viz kopie o potvrzení podání doporučené zásilky na č. l. 50). Z informačního systému soudu bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy uzavřeny další 3 úvěrové smlouvy, a to dne , datum, s , právnická osoba, . na úvěr ve výši , částka, , kdy měsíční splátka činila , částka, (zjištěno ze spisu vedeného pod sp. zn. , spisová značka, ), dne , datum, s ČS, a.s. (BNP Paribas , právnická osoba, ) na úvěr ve výši , částka, , kdy měsíční splátka činila , částka, (zjištěno ze spisu zn. , spisová značka, ) a dne , datum, s Airbank, a.s. (Zonky) na úvěr ve výši , částka, , kdy měsíční splátka činila , částka, (zjištěno ze spisu zn. , spisová značka, ).

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření ujednání, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatky za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše přičemž celková dlužná částka byla splatná dne , datum, a úroková sazba činila 1,02 % denně. Žalobkyně poskytla na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru dne , datum, částku , částka, . Žalovaná na dlužnou částku uhradila , částka, .

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části (jak bude dále vyloženo).

7. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“15. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne , datum, .

16. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Mezi žalovanou a žalobkyní nebyla uzavřena smlouva o úvěru, ačkoli je takto ujednání mezi nimi označeno. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je totiž ujednání úroku, mezi smluvními stranami však žádný úrok ujednán nebyl. Jedná se tak o smlouvu, která není jako zvláštní typ smlouvy v o. z. upravena, tedy o tzv. inominátní smlouvu dle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. Přestože tato smlouva není v občanském zákoníku jako samostatný smluvní typ upravena, jsou smluvní strany povinny ji dodržovat. Smlouva jako taková spadá pod režim zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalované, úvěr splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

17. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalované splácet uvedla pouze obecné informace a doložila dokument „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, kdy v tomto dokumentu je uvedena např. výše ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , vypočítané minimální výdaje , částka, a disponibilní příjem , částka, . Žalobkyně dále doložila soubor, ve kterém jsou uvedeny příjmové transakce žalované. U těchto transakcí však není uveden jejich původ, není tedy zřejmé ani to, zda se u některých z nich nejedná o částky poskytnuté jinými nebankovními poskytovateli úvěrů apod. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení o uvedení registrů, ve kterých lustrovala žalovanou a doložila výpis z účtu žalované. Z tohoto účtu vyplývá, že žalovaná měla pravidelný příjem z Úřadu práce , adresa, ve výši , částka, (za duben-červenec 2024), a dále z od společnosti , právnická osoba, . (za srpen 2024 – , částka, , za září 2024 ve výši , částka, , za říjen 2024 ve výši , částka, , za listopad 2024 ve výši , částka, ). Dále je z výpisu patrné, že žalovaná si již před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru půjčovala od společnosti , právnická osoba, Konečný zůstatek na jejím účtu činil ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru částku , částka, . Tato skutečnost rozhodně nesvědčí o dobré finanční situaci žalované. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty dokládající zkoumání úvěruschopnosti, co se týče výše výdajů žalované, která tyto uvedla ve výši , částka, měsíčně a kdy nebyly vyčísleny žádné údaje ohledně nákladů na bydlení. Nebylo zkoumáno např. zda žalovaná bydlí v nájmu, kolik činí měsíční nájemné, jakým způsobem je hrazeno atd. Rovněž nebylo zkoumáno, na jaké půjčky či úvěry jde měsíčně výdaj žalované ve výši , částka, , jak je uvedeno ve výpise o posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nedoložila, že by nahlížela do jednotlivých registrů vypovídajících o dosavadním splácení závazků žalované v situaci, kdy z výpisu z účtu žalované je patrné, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru již jiné závazky měla. Ke svým tvrzením ohledně nahlížení do registrů žalobkyně ničeho nedoložila. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalované. Obezřetný poskytovatel nebankovních úvěrů by si v situaci, kdy má k dispozici výpis z účtu žalované, podle kterého je zůstatek na účtu žalované , částka, vyžádal od žalované více informací ohledně jejích příjmů a výdajů (např. výpis z jiného účtu žalované, pokud jej má, doložení nájemní smlouvy, bydlí-li v nájmu), a zejména by provedl lustraci žalované v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI, aj.). V daném případě je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované.

18. Soud má s ohledem na uvedené za to, že předmětná smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná coby spotřebitel je tedy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna vrátit žalobkyni pouze částku , částka, . Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalobkyně požadovala zaplacení částky 17 603,79 s příslušenstvím, úspěšná byla co do částky , částka, , kdy žalovaná byla úspěšná v rozsahu 87,97 % avšak žádné náklady jí v tomto řízení nevznikly, nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.