12 C 29/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 6. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 192,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalované. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě skutkově a právně tvrdila následující:

2. Dne 5. 12. 2017 společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] [číslo] [číslo], v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně od 6. 12. 2017 do zaplacení, a to v 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč a poslední splátku do 5. 1. 2019. Žalovaná ničeho neuhradila. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum] byla pohledávka nabyta [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 15.000 Kč sestávající se z dlužné jistiny, úroku z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od 6. 12.2 017 a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 6. 1. 2019 do zaplacení. Posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně posoudila podle svých vnitřních kritérií, a to zjištěním měsíčního příjmu žalované, měsíčních závazků, lustrací v interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

5. Dne 5. 12. 2017 uzavřel [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] [číslo] [číslo], na základě které při jejím podpisu poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 10.950 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 5 1. 2019. Žalovaná svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdila, že částku 10.000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle čl. II. bodu 1. smlouvy činí roční úroková sazba 25,85 % u úvěru na 13 měsíců. Dle čl. V. bodu 2. má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku řádně a včas úvěr zesplatnit. Dle čl. VIII. bodu 2. Smlouvy žalovaná čestně prohlásila, že souhlasí s výší splátek dle této smlouvy a potvrdila, že vzhledem k výši svých měsíčních příjmů a výdajů, které uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta je schopna veškeré tyto splátky hradit řádně a včas, což stvrdila podpisem smlouvy (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 16-17).

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 5. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou u [název zaměstnavatele] v [obec] jako dělnice, její měsíční příjem činí 14.977 Kč, výdaje činí 7.000 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti. Bydlí u rodičů na adrese [adresa].

7. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [název zaměstnavatele] ze dne [datum], že žalovaná je zaměstnána jako obsluha lakovny na dobu od [datum] do 30. 9. 2018 8. Z čestného prohlášení žalované ze dne 5. 12. 2017, že s přítelem bydlí u rodičů, nájem neplatí, na elektřinu přispívá 2.000 Kč měsíčně.

9. Ze scoringové karty zákazníka bylo zjištěno, že dle posouzení žalované dle historie, věku, bydlení a zaměstnání dosáhl dle kritérií předchůdce žalobkyně 20 bodů pro poskytnutí úvěru do 25.000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná již dříve u předchůdkyně žalobkyně čerpala úvěr 10. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 12. 2017 bylo zjištěno, že výše úvěru činí 15.000 Kč, celková částka k zaplacení pak činí částku 25.950 Kč, kdy pevná výpůjční úroková sazba při úvěru na 13 měsíců činí 25,85 %, úvěr je splatný v 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč měsíčně. Žalovaná podepsala formulář s tím, že s uvedenými podmínkami souhlasí.

11. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná svým podpisem vyjádřila souhlas se splátkami úvěru při jeho trvání v délce 13 měsíců po 1.950 Kč.

12. Z tvrzení žalobkyně, že žalovaná ničeho neuhradila.

13. Dle smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum], že [právnická osoba] prodala pohledávku za žalovanou firmě [právnická osoba]

14. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou.

15. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek a výzva jí byla zaslána na adresu [adresa] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 26. 2. 2020 na č.l. 24).

16. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že v době uzavření smlouvy dne 5. 12. 2017 byla na žalovanou vedena 2 exekuční řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

17. Z informačního soudního systému bylo zjištěno, že od roku 2014 do roku 2017 bylo vedeno na majetek žalované 5 exekučních řízení, jedná se zejména o dluhy u mobilního operátora, zdravotní pojišťovny a dopravního podniku.

18. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaná má od 11. 9. 2012 evidován trvalý pobyt na adrese [obec a číslo], což je adresa ohlašovny (adresa obecního úřadu). Adresa bydliště jích rodičů u každého z nich jiná, matka je evidována na adrese ve [obec], otec na adrese ohlašovny v [obec].

19. Z úřední činnosti soudu je známo, že na majetek žalované je po roce 2017 je vedena řada civilních a exekučních řízení.

20. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba], smlouvu o úvěru, a to dne 5. 12. 2017 smlouvu [číslo] [číslo] [číslo], v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 10.950 Kč představující náklady úvěru (tyto náklady žalobkyně nežaluje) a úrok výši 25,85 % ročně dle čl. II. bodu 1. smlouvy, a to v 13 týdenních splátkách po 1.950 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 5 1. 2019. Žalovaná ničeho neuhradila.

21. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni.

22. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.

23. Z hlediska právního posouzení věci v daném případě předchůdce žalobkyně poskytla žalované úvěr.

24. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z„). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Z ustanovení § 1970 o. z. vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle ustanovení § 1810 o. z. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

27. Podle § 1812 odst. 1 lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

30. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

32. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru. Výdělkové a majetkové poměry žalované byly velmi nestabilní (žalovaná byla v době uzavření dané smlouvy zaměstnána pouze na dobu určitou do září roku 2017), navíc byla na ni vedena od roku 2014 řada exekucí. Adresa jejího trvalého bydliště byla vedena na ohlašovně úřadu.

33. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právní předchůdkyně žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalované nebylo možno dospět k závěru, že žalovaná je objektivně schopna řádně a včas splácet předmětné spotřebitelské úvěry, jakkoliv samotné žalované musela být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit závěr, že žalovaná jednala vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupila k uzavření spotřebitelského úvěru, ač si musela být vědoma, že není v jejích možnostech sjednané splátky předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

34. Pro úplnost soud uvádí, že předchůdkyně žalobkyně ani nesplnila svůj interní postup prověření úvěruschopnosti úvěrované, když mohla poskytnout úvěr pouze tehdy, pokud nebyla uvedená osoba v exekuci (žalovaná však v dané době v exekuci byla).

35. Soud dospěl k závěru, že spotřebitelský úvěr, který žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatný, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). <b>36. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</b> 37. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení, které v daném případě představuje částku 15.000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta.

38. Částečný úspěch žalobkyně se promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Zažalovaná částka činila celkem 37.684,68 Kč (jistina 15.000 Kč + úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně z jistiny od 6. 12. 2017 do 21. 6 2021 ve výši 17.624,03 Kč + úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny od 6. 1. 2019 do 21. 6. 2022 ve výši 5.060,65 Kč). Protože ale žalobkyně měla v tomto řízení jen částečný úspěch (přiznána jistina včetně zákonného úroku z prodlení – pro výpočet nákladů řízení kapitalizován do dne vyhlášení rozhodnutí 21. 6. 2022), a to v rozsahu 6,47 % (53,24 % – 46,77 %), pak účelně vynaložené náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bodu 1. písm. b/ sazebníku soudních poplatků, odměna za 3 úkony po 500 Kč za úkon dle § 14b a a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, předžalobní výzva a sepis návrhu,), tj. 1.500 Kč, paušální náhrada za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 300 Kč a DPH 21 % ve výši 378 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobce činí 2.978 Kč, a poměrná část těchto nákladů ve výši 6,47 % pak představuje částku 192,68 Kč (po zaokrouhlení); tyto náklady ve výši 192,68 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

39. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).