12 C 3/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 86 883,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 839 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 78 044,07 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 96 383,31 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok ve výši 9 500,24 Kč a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 86 883,07 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 96 383,31 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 500,24 Kč a s nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 99 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že částku 99 000 Kč vrátí společně se sjednanými úroky v měsíčních splátkách ve výši 4 283 Kč splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes klientskou zónu v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se žalobkyně s žalovaným dohodla, kdy žalovaný s tímto postupem souhlasil, což je patrné z odsouhlasení smluvní dokumentace a navazujících úkonů. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně (v žalobě a následně na výzvu soudu) dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – přílohu č. , hodnota, smlouvy o úvěru, výsledek lustrace v registru SOLUS, dokument „REPI – Registr platebních informací“, potvrzení o zřízení účtu žalovaného u , právnická osoba, ., potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného od , datum, do , datum, , výplatní pásku za , Anonymizováno, , Anonymizováno, a za , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výpisy z účtu žalovaného za období , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , poštovní poukázku o výplatě nemocenské ze dne , datum, . Žalovaný splátku splatnou dne , datum, již neuhradil a dostal se do prodlení. Splátka nebyla uhrazena ani přes upomínku ze dne 20. 6. 2024 a upomínku ze dne 5. 7. 2024. Žalobkyně pohledávku za žalovaným ke dni 21. 11. 2024 zesplatnila. Částka 86 883,07 Kč představuje dle tvrzení žalobkyně zesplatněnou jistinu úvěru. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě ze dne , datum, .

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (na č. l. , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že se jedná o smlouvu připravenou žalobkyní, která má celkem , hodnota, stran, navazují na ni přílohy č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Přílohou č. , hodnota, je formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přílohou č. , hodnota, je smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Dále je ke smlouvě přiložena žádost o doplňkové služby Podpora, která však není žalovaným podepsána. Smlouva o úvěru je opatřena autorizační doložkou – IP adresa , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , datum podpisu , datum, , čas podpisu , Anonymizováno, :, Anonymizováno, :, Anonymizováno, , SMS kód , Anonymizováno, , SMS kód potvrzen z tel. čísla , hodnota, . Smlouvu uzavřeli žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný coby spotřebitel je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, bankovním spojením , č. účtu, , tel. , Anonymizováno, a e-mailovou adresou , Anonymizováno, @, Anonymizováno, . Smlouva o úvěru obsahuje informace o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy spotřebitel (žalovaný) učinil prohlášení ke své finanční situaci (není vůči němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, je oprávněn a schopen plnit závazky vyplývající ze smlouvy), poskytovatel úvěru (žalobkyně) prohlásil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Spotřebitel ve smlouvě dále prohlásil, že nemá jiné závazky, než viditelné na výpise z bankovního účtu či je uvedl v klientském účtu, výběry hotovosti nebyly a nebudou použity na úhradu jiných závazků. Podrobná analýza úvěruschopnosti spotřebitele je obsažena v příloze č. , hodnota, smlouvy o úvěru. Dle článku III. smlouvy o úvěru je případem porušení smlouvy mimo jiné prodlení spotřebitele. Článek IV. smlouvy o úvěru obsahuje základní parametry úvěru. V článku IV. odst. 4.2 se poskytovatel zavázal, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši , částka, . Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že částka , částka, bude vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částka , částka, bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni plynoucího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , a částka , částka, bude započtena na náklady poskytovatele úvěru, tedy žalobkyně. Úvěr je sjednán na dobu určitou 72 měsíců, celková částka je dle smlouvy o úvěru splatná dne , datum, , roční úroková sazba činí 25,17 %, RPSN činí 39,99 %. V článku IV., odst. 4.8 je uvedeno, čím je tvořena částka , částka, , na kterou je započtena část poskytnutého úvěru – jedná se o náklady na lustrum v registrech ve výši , částka, , náklady na expresní vyplacení úvěru ve výši , částka, , ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši , částka, , odměna zprostředkovateli/leadaři/obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši , částka, a náklady na ověření úvěrového případu ve výši , částka, . Spotřebitel dle tohoto ustanovení smlouvy souhlasí, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny spotřebitelského úvěru. Dle článku IV., odst. 4.9 smlouvy o úvěru se spotřebitel (žalovaný) zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli (žalobkyni) a současně také úrok v celkové výši , částka, . Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Celková dlužná částka má být dle článku V., odst. 5.1 smlouvy o úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše každé jednotlivé splátky činí , částka, , přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení se splácením vznikají žalobkyni dle článku V., odst. 5.3 smlouvy o úvěru právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení a právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, maximálně , částka, . Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, pokud nedojde ze strany žalovaného k úhradě celé dlužné částky ani po dvou upomínkách (které jsou zpoplatněny částkou , částka, a , částka, ). V takovém případě se úroky stávají součástí jistiny, žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky. Článek X. upravuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru a nejsou samostatně podepsány.

4. Z přílohy č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (na č. l. , Anonymizováno, verte a násl. spisu) soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje žalovaného, který je svobodný, nemá vyživované děti, je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , jeho příjem činí , částka, , náklady na bydlení jsou , částka, , pravidelné finanční závazky , částka, , sázky , částka, . Dle přílohy č. , hodnota, jsou výsledky lustrací (SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů, interní databáze poskytovatele) bez záznamu a žalovaný je úvěrovatelný. Dle přílohy č. , hodnota, si žalobkyně jako podklad pro analýzu vyžádala výpisy z účtu žalovaného, kdy výše zůstatku musí být po odečtení výše splátky úvěru žalobkyně v dostatečné výši i pro hrazení běžných nákladů žalovaného a jeho rodiny.

5. Z přílohy č. , hodnota, – smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA (č.l. , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ) soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného byla sjednána doplňková služba PODPORA jako celková úhrada žalobkyni ve výši , částka, , měsíčně splatná ve výši , částka, a hrazená společně s měsíční splátkou úvěru.

6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (na č. l. , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl , částka, , konečný zůstatek , částka, .

7. Z potvrzení zaměstnavatel žalovaného ze dne , datum, , že čistý měsíční příjem žalovaného činil od , datum, do , datum, částku , částka, , a průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce od , datum, do , datum, činil , částka, . Z pracovního příjmu nejsou prováděny žádné srážky.

8. Z výplatní pásky za , Anonymizováno, , Anonymizováno, (na č. l. , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného v tomto období činil , částka, a z výplatní pásky za , Anonymizováno, , Anonymizováno, (na č. l. , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného v tomto období činil , částka, . Z kopie poštovní poukázky ze dne , datum, , že ČSSZ zaslala žalovanému nemocenskou ve výši , částka, .

9. Z kopie občanského průkazu žalovaného (č. l. , Anonymizováno, spisu) a kopie řidičského průkazu (č. l. , Anonymizováno, ) soud zjistil, že tento měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.

10. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby (na č. l. , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného byla dne , datum, zaslána částka , částka, , zpráva pro příjemce „CFIG doplatek úvěru“, variabilní symbol , var. symbol, .

11. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky (na č. l. , Anonymizováno, spisu), soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka , částka, , název protiúčtu je uveden „, právnická osoba, .“, zpráva pro příjemce „Procházka“, variabilní symbol , var. symbol, .

12. Z upomínky č. 1 ze dne , datum, (na č. l. , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho platba splátky v celkové výši , částka, se splatností , datum, nebyla dosud uhrazena. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, + , částka, za odeslání 1. upomínky nejpozději 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení výzvy. Výzva byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného (viz podací lístek ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, ).

13. Z upomínky č. 2 ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho platba splátky úvěru v celkové výši , částka, se splatností , datum, nebyla dosud uhrazena a k nápravě nedošlo ani po 1. upomínce ze dne , datum, . Žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, + , částka, + , částka, za druhou upomínku, a to nejpozději do , datum, . Žalovaný byl rovněž upozorněn na to, že pokud nebude dlužná částka připsána na bankovní účet žalobkyně v termínu do , datum, , vystavuje se riziku zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut. Upomínka byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného (viz podací lístek ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, ).

14. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (na č. l. , Anonymizováno, spisu) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyčíslila, z čeho se skládá celková dlužná částka , částka, a upozornila ho na možnost soudního vymáhání této částky. Předžalobní upomínka byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného (viz kopie poštovního podacího lístku na č.l. , Anonymizováno, ).

15. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne , datum, byla na tento účet zaslána žalobkyní z jejího účtu částka , částka, .

16. Z přehledu splátek vyhotoveného žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradil v době od , datum, do , datum, 17 splátek po , částka, měsíčně, tj. celkem , částka, . Aktuální zůstatek úvěrového účtu činí , částka, . Aktuální zůstatek pro předčasné splacení úvěru činí , částka, .

17. V tabulce umoření je vyčíslen zůstatek jistiny ve výši , částka, .

18. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, došlo ke splnění oddlužení žalovaného (dlužníka) a byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

19. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Dle ustanovení § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

21. Dle ustanovení§ 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle ustanovení § 1812 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

22. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 daného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že vnitrostátní soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uváděla předchozí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly z úřední povinnosti splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (k tomu viz rozsudek SD EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

28. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 12. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 81 650 Kč, a to tak, že částka , částka, byla vyplacena na účet žalovaného a částka , částka, byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že žalovanému poskytla 99 000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že částka , částka, byla ihned započtena na tvrzené náklady žalobkyně a fakticky se nikdy nedostala do sféry žalovaného a nebyla mu tak poskytnuta. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu kompletně předpřipravenou žalobkyní (na tom nic nemění ani skutečnost, že v článku II. Odst. 2.1 smlouvy je uvedeno, že smlouva není formulářem). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V řízení byl prokázán souhlas žalovaného se smlouvou o úvěru, nikoliv s jejími přílohami.

29. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalovaného, ale i z toho, jakým způsobem žalovaný plnil své případné dosavadní dluhy. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

30. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v nemalé výši 81 650 Kč (přičemž sama tvrdila, že úvěr byl poskytnut ve výši 99 000 Kč), přestože se jednalo již minimálně o druhý úvěr sjednaný se stejným žalovaným, kdy předchozí smlouva o úvěru byla sjednána 1,5 měsíce před předmětnou smlouvou o úvěru a 4 měsíce po splnění oddlužení žalovaného. Co se týká způsobu čerpání úvěru, uvádí soud, že z nadpoloviční části byly poskytnuté peněžní prostředky použity na splacení předchozího úvěru (částka 62 219 Kč z celkové částky 81 650 Kč) a zcela zjevně se nejednalo o pro žalovaného výhodnější „přeúvěrování“. Smlouva byla sjednána pro žalovaného za nevýhodných podmínek, počínaje poplatkem na náklady žalobkyně ve výši , částka, (kdy žalovanému byly na jeho účet vyplaceny peněžní prostředky pouze ve výši 19 431 Kč), kdy navíc za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit částku celkem 192 744 Kč, tedy částku několikanásobně vyšší, než byl samotný poskytnutý úvěr. S ohledem na žalovaným tvrzené a doložené informace nemohla navíc žalobkyně dospět k nepochybnému závěru, že se jedná o dostatečně solventní osobu schopnou úvěr splácet. Ve smlouvě o úvěru a její příloze č. , hodnota, je sice velmi podrobně popsáno, jaké informace žalobkyně při plnění své zákonné povinnosti po žalovaném vyžadovala, nicméně na základě těchto informací nemohla žalobkyně dojít k závěru, že žalovaný je dostatečně solventní osobou. Žalovaný tvrdil příjem ve výši , částka, , k tomu doložil výplatní pásku za , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a výpisy z účtu za období , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Z výpisu z účtu rovněž plyne, že konečný zůstatek na účtu žalovaného v , Anonymizováno, , Anonymizováno, činil , částka, . Žalobkyně si tedy byla vědoma toho, že žalovanému na účtu nezůstávají dostatečné finanční prostředky pro úhradu měsíční splátky úvěru, přesto však žalovanému bez dalšího zjišťování a ověřování jeho výdajů poskytla spotřebitelský úvěr v nemalé výši. V příloze č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru je sice uvedeno, že finanční zůstatek spotřebitele je , částka, , což se však zdá být vysoce nepravděpodobné, kdy náklady na bydlení činí , částka, . Žádné jiné výdaje nebyly žalovaným uvedeny a žalobkyně ani netvrdí, že by výdaje žalovaného zjišťovala. Žalobkyně ohledně výdajů žalovaného vycházela toliko z jeho tvrzení, aniž by zjišťovala např. to, zda žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě nebo zda žije v nájmu, příp. kolik činí měsíční nájemné apod. Finanční prostředky si žalovaný opakovaně obstaral u žalobkyně, což ale sám neuvedl ve formuláři tvořícím přílohu č. , hodnota, smlouvy, kdy se žalobkyně dále nezabývala tím, jakým způsobem žalovaný své dosavadní závazky splácí. Byť měl tedy žalovaný pravidelný měsíční příjem, žalobkyně si musela být vědoma toho, že tato skutečnost nezaručuje, že žalovaný z tohoto příjmu bude schopen hradit veškeré své závazky.

31. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

32. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru (je však vhodné poznamenat, že i v případě, kdy by se soud těmito ujednáními zabýval, nebylo prokázáno, že byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána doplňková služba Podpora, kdy na této žádosti zcela absentuje jakýkoliv podpis žalovaného či jeho jiné vyjádření souhlasu). Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 81 650 Kč. Žalovaný uhradil dle sdělení žalobkyně celkem 72 811 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 8 839 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla mimo jiné zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z částky 96 383,31 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

33. Dle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 10,17 %, v rozsahu 89,83 % úspěšná nebyla. Žalovanému by v této situaci příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 79,66 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). S ohledem na skutečnost, že žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

34. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.