12 C 34/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 42 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 700 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, pokud žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 20 450 Kč (představující souhrnný poplatek) a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 150 Kč od 25. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalované. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě skutkově a právně tvrdila následující:

2. Dne 31. 10. 2023 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále též „smlouva“), v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 25 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Úvěruschopnost žalované byla posouzena kontrolou databází registrů, platební historií u žalobce a údaji sdělenými žalovanou v kartě klienta. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 25 000 Kč (jistinu) společně s částkou 20 450 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 60týdenních splátkách po 758 Kč a to od 7. 11. 2023. Žalovaná celkem uhradila částku 3 300 Kč. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, uhrazená částka ve výši 3 300 Kč byla vydělena týdenní splátkou 758 Kč a vypočtena tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky by tak nastala mnohem dříve. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatnosti smlouvy, splatnost smlouvy nastala dnem 24. 12. 2024 a žalovaná se dostala do prodlení k 25. 12. 2024. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 42 150 Kč a úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky ve výši 42 150 Kč od 25. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.

3. Po výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 25. 3. 2026 uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřovala kontrolou v databází neplatných dokladů MV, kontrolou předložených dokladů vyplněných v kartě klienta, v databází CEE, v insolvenčním rejstříku, platební historií u žalobkyně, samotným vyhodnocením finanční situace žalované.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

6. Dne 31. 10. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 25 000 Kč (jistinu) společně s částkou 20 450 Kč (úrok ve výši 4 950 + poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč + poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč), to v 60týdenních splátkách po 758 Kč, a to od 7. 11. 2023. Celkem má žalovaná uhradit 45 450 Kč. Žalovaná svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdila, že částku 25 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou i Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dle Podmínek má žalobkyně v případě prodlení právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č. l. 8-9).

7. Z evidenční karty klienta (žalované) bylo zjištěno, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. U žalobkyně již úvěr čerpala. Je zaměstnána ve společnosti Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., s příjmem 16 414 Kč. Měsíční výdaje činí částku 9 732 Kč – na bydlení 4 872 Kč, životní minimum 4 860 Kč. Disponibilní zůstatek pak činí částku 6 682 Kč.

8. Z potvrzení ČSSZ ze dne 30. 10. 2023 o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, že žalované byla dne 22. 9. 2023 vyplacena dávka ve výši 8 128 Kč za období od 3. 8. 2023 do 18. 8. 2023 a ve výši 13 975 Kč za období od 19. 8. 2023 do 12. 9. 2023, a dne 9. 10. 2023 dávka ve výši 2 795 Kč za období od 13. 9. 2023 do 17. 9. 2023 a ve výši 7 930 Kč za období od 18. 9. 2023 do 30. 9. 2023.

9. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 6. 3. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek a výzva jí byla zaslána (zjištěno z kopie poštovního podacího archu ze dne 6.3.2025 na č. l. 13).

10. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že v době uzavření předmětné smlouvy byly na majetek žalované vedeny aktuálně dvě exekuce, a to u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka.

11. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, a to dne 31. 10. 2023, č. hodnota-Anonymizováno, v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 25 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 25 000 Kč (jistinu) společně s částkou 20 450 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 758 Kč od 7. 11. 2023. Žalovaná celkem uhradila částku 3 300 Kč. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila. Žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované, nezjišťovala její skutečné výdaje, další splátky úvěrů, nebyla doložena pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, výpisy z účtu apod.

12. Z hlediska právního posouzení věci v daném případě žalobkyně poskytla žalované úvěr.

13. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení 16. Z ustanovení § 1970 o. z. vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, že věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ustanovení § 1810 o. z. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

18. Podle § 1812 odst. 1 lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách:

1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele 2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Jelikož žalobkyně poskytla úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze neuhrazenou poskytnutou jistinu ve výši 21 700 Kč (25 000 Kč – 3 300 Kč).

23. S ohledem na výše uvedené proto soud výrokem I. přisoudil žalobkyni vůči žalované uvedenou peněžitou částku, zatímco výrokem II. ve zbývající části týkající se poplatku za poskytnutí úvěru včetně úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 43,325 %, naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 56,675 % (počítáno včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 13,35 %, ale protože žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů nenáleží (dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.).

25. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekucí.