12 C 35/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 41.398 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.830 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni toho kterého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení.

II. Ve zbytku, tj. pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 27.568 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku (za tři poskytnuté úvěry) ve výši 41 398 Kč se specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě skutkově a právně tvrdila následující (okresní soud pouze upravil pořadí žalobních tvrzení v žalobě ohledně uzavření tří spotřebitelských úvěrů podle časové souslednosti): 2. (1. spotřebitelský úvěr na částku 8.000 Kč) Dne 20. 12. 2016 [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též„ smlouva“) č. [číslo] [smlouvy] v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 8.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 8.000 Kč (jistinu) společně s částkou 6.152 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za zápůjčku ve výši 1.120 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle smlouvy), a z odměny za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, a dále doplňkovou službu životní pojištění ve výši 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 244 Kč a poslední splátku do 30. 1. 2018. Žalovaný celkem uhradil částku 9.616 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 4.564,12 Kč na jistinu, 1.120 Kč na úrok, 1.600 Kč na poplatek za administrativní činnost, 2.174,24 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 157,64 Kč na životní pojištění. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 4.536 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3.435,88 Kč, dlužné částky poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.025,76 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 74,36 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.512,26 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 3.435,88 Kč od 31. 1. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 536,24 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 3.435,88 Kč od 7. 2. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020 ničeho neuhradil. 3. (2. spotřebitelský úvěr na částku 11.000 Kč) Dne 2. 3. 2017 [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též„ smlouva“) č. [číslo] [smlouvy], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 11.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 11.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.430 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za zápůjčku ve výši 1.540 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle smlouvy), a z odměny za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč, a dále doplňkovou službu životní pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 335 Kč a poslední splátku do 12. 4. 2018. Žalovaný celkem uhradil částku 9.614 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 3.553,44 Kč na jistinu, 1.540 Kč na úrok, 2.200 Kč na poplatek za administrativní činnost, 2.177,07 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 143,49 Kč na životní pojištění. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 9.816 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7.444,56 Kč, dlužné částky poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.222,93 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 146,51 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.924,25 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 7.446,56 Kč od 13. 4. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1.035,59 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 7.446,56 Kč od 20. 4. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.446,56 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.446,56 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020 ničeho neuhradil. 4. (3. spotřebitelský úvěr na částku 17.000 Kč) Dne 25. 8. 2017 [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též„ smlouva“) č. [číslo] [smlouvy], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 17.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 17.000 Kč (jistinu) společně s částkou 12.986 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za zápůjčku ve výši 2.380 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle smlouvy), z odměny za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč, a dále doplňkovou službu životní pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 517 Kč a poslední splátku do 5. 10. 2018. Žalovaný celkem uhradil částku 2.940 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 2.194,56 Kč na úrok, 103,44 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 42 Kč na životní pojištění. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 27.046 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17.000 Kč, dlužného úroku ve výši 185,44 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.096,56 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 364 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.704,47 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 17.000 Kč od 6. 10. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1.755,25 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny ve výši 17.000 Kč od 13. 10. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020 ničeho neuhradil. 5. (Vyjádření žalovaného) Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v rámci odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu s odůvodněním, že žalobkyně si neověřila řádně jeho příjmy, jak jí nařizuje zákon. Jistina byla splácena řádně, úroky jsou vysoké. Při jednání pak namítl promlčení nároku, neboť smlouva byla uzavřena někdy v srpnu 2016, platební rozkaz přišel až po více než 3 letech. 6. (Replika žalobkyně) Žalobkyně se k podanému odporu vyjádřila podáním ze dne 17. 9.2020 s odůvodněním, že žalovaný nijak nerozporuje uzavření předmětných smluv a dlužnou částku, Má za to, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy údaje zapsala do karty žalovaného a ověřila je i doklady, jako pracovní smlouvou, výplatními páskami, bankovními výpisy a z renty. Ohledně námitky promlčení uvedla, že žalovaný měl uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě ode dne uzavření smlouvy. 7. (Skutková zjištění) Soud při jednáních dne 18. 1. 2021 a 20. 4. 2021 provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 8. (1. spotřebitelský úvěr na částku 8.000 Kč ze dne 20. 12. 2016) Dne 20. 12. 2016 uzavřel [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] [smlouvy], na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 8.000 Kč (jistinu) společně s částkou 6.152 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 1.120 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč a životní pojištění ve výši 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 30. 1. 2018. Žalovaný svým podpisem smlouvy o půjčce potvrdil, že částku 8.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou i Smluvní podmínky. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 5 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 2 podmínek v případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č.l. 20-21).

9. Z karty zákazníka ze dne 20. 12. 2016 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného v domácnosti činily 16.503 Kč, výdaje 10.322 Kč, použitelný příjem byl vyčíslen částkou 6.181 Kč. Žalovaný žije ve vlastním bydlení s partnerkou, má tři nezaopatřené děti. 10. (2. spotřebitelský úvěr ze dne 2. 3. 2017 na částku 11.000 Kč ze dne 2. 3. 2017) Dne 2. 3. 2017 uzavřel [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] [smlouvy], na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 11.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.430 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 1.540 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč a životní pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 12. 4. 2018. Žalovaný svým podpisem smlouvy o půjčce potvrdil, že částku 11.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou i Smluvní podmínky. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 5 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 2 podmínek v případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č. l. 24-25).

11. Z karty zákazníka ze dne 2. 3. 2017 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného v domácnosti činily 28.329 Kč, výdaje 11.700 Kč, použitelný příjem byl vyčíslen částkou 16.629 Kč. Žalovaný žije ve vlastním bydlení s partnerkou, má tři nezaopatřené děti. 12. (3. spotřebitelský úvěr ze dne 25. 8. 2017 na částku 17.000 Kč ze dne 25. 8. 2017) Dne 25. 8. 2017 uzavřel [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] [smlouvy], na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 17.000 Kč (jistinu) společně s částkou 12.986 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 2.380 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč a životní pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 517 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 5. 10. 2018. Žalovaný svým podpisem smlouvy o půjčce potvrdil, že částku 17.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou i Smluvní podmínky. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 5 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 2 podmínek v případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č.l. 30-31).

13. Z karty zákazníka ze dne 25. 8. 2017 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného v domácnosti činily 16.882 Kč, výdaje 11.000 Kč, použitelný příjem byl vyčíslen částkou 5.882 Kč. Žalovaný žije ve vlastním bydlení s partnerkou, má tři nezaopatřené děti.

14. Z oznámení ČSSZ ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému náleží od [datum] invalidní důchod 3. stupně ve výši 11.483 Kč měsíčně.

15. Z oznámení ČSSZ ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému náleží od [datum] invalidní důchod 3. stupně ve výši 11.792 Kč měsíčně.

16. Z vyrozumívacího dopisu [právnická osoba], žalovanému jako poškozenému z pracovního úrazu ze dne [datum], ze dne [datum], že žalovanému byla přiznána výplata za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] ve výši 5.920 Kč, po zdanění činila výplata 5.020 Kč.

17. Z vyrozumívacího dopisu [právnická osoba], žalovanému jako poškozenému z pracovního úrazu ze dne [datum], ze dne [datum], že žalovanému byla přiznána výplata za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] ve výši 5.920 Kč, po zdanění činila výplata 5.020 Kč.

18. Z vyrozumívacího dopisu [právnická osoba], žalovanému jako poškozenému z pracovního úrazu ze dne [datum], ze dne [datum], že žalovanému byla přiznána výplata za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] ve výši 5.920 Kč, po zdanění činila výplata 5.020 Kč.

19. Z vyrozumívacího dopisu [právnická osoba], žalovanému jako poškozenému z pracovního úrazu ze dne [datum], ze dne [datum], že žalovanému byla přiznána výplata za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] ve výši 5.920 Kč, po zdanění činila výplata 5.020 Kč.

20. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi [zaměstnavatel žalovaného] jako zaměstnavatelem a žalovaným, že žalovaný od 1. 1. 2017 nastoupil jako strážný – psovod, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou po zkušební době 3 měsíců.

21. Ze mzdového výměru ze dne 1. 1. 2017 bylo zjištěno, že pracovní doba žalovaného byla sjednána na 40 hodin týdně a časová mzda činila 66 Kč/hodinu. Dále byly ujednány příplatky za práci v noci, v sobotu a v neděli, ve svátek a přesčas.

22. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného [název banky], za období od 1. 7. 2016 do 30. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný je příjemcem důchodu ve výši 11.463 Kč.

23. Z předsmluvního formuláře uzavřeného mezi [právnická osoba] a žalovaný, ze dne 9. 11. 2015, že žalovaný získal úvěr ve výši 87.000 Kč a revolving ve výši 45.082 Kč, doba trvání úvěru činila 30 měsíců, výše měsíční splátky 6.591 Kč, celková částka k úhradě činila 197.730 Kč.

24. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 11. 2015 mezi prodejcem [právnická osoba] jako zástupcem [právnická osoba] a žalovaným jako klientem, že [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 168.197 Kč na pořízení [značka] [osobního] [automobilu], rok výroby [rok]. Žalovaný je označen jako důchodce s výší měsíčního příjmu ve výši 11.443 Kč. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3.989 Kč od 20. 12. 2015, počet splátek činil výši 84.

25. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným.

26. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 29. 11. 2019. Z poštovního podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalovanému.

27. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu [adresa] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 na č.l. 43).

28. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrových smluv pobíral invalidní důchod ve výši 11.000 Kč, a byla mu vyplácena renta 5.000 Kč z pracovního úrazu, celkový měsíční příjem činil 16.000 Kč. Ve firmě [název zaměstnavatele] byl zaměstnán jen 2-3 měsíce. V době od prosince 2016 do srpna 2017 měl půjčku u [právnická osoba] ve výši 40.000 Kč, jiné půjčky neměl. Dále měl leasing na auto u [právnická osoba], splácel měsíčně částku 4.000 Kč. Má vyživovací povinnost ke 3 dětem, s partnerkou bydlí ve společné domácnosti, v té době vlastnil dům a měl auto na splátky. Rodinný dům byl prodán v exekuci, je o něj veden soudní spor. U druhé uzavřené úvěrové smlouvy přestal zvládat splácet. Půjčka od [právnická] [osoba] byla uzavřena smlouvou na dálku, přesnou částku úvěru, který čerpal, si nepamatuje. Má za to, že všechny údaje, které sdělil zástupci žalobkyně, nebyly v kartě klienta uvedeny 29. (Závěr o skutkovém stavu) Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] tři smlouvy o úvěru, a to dne 25. 8. 2017 smlouvu č. [číslo] [smlouvy], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 17.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 17.000 Kč (jistinu) společně s částkou 12.986 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 2.380 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč a životní pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 517 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 5. 10. 2018. Žalovaný celkem uhradil částku 2.940 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2017. Dále dne 2. 3. 2017 smlouvu č. [číslo] [smlouvy], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 11.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 11.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.430 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 1.540 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč a životní pojištění ve výši 2906 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 12. 4. 2018. Žalovaný celkem uhradil částku 9.614 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2017.

30. A již dne 20. 12. 2016 byla uzavřena smlouva č. [číslo] [smlouvy], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 8.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 8.000 Kč (jistinu) společně s částkou 6.152 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 1.120 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč a životní pojištění ve výši 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 30. 1. 2018. Žalovaný celkem uhradil částku 9.616 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2017.

31. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným u smlouvy o úvěru ze dne 25. 8. 2017 ve výši 2.194,56 Kč na úrok, ve výši 703,44 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a ve výši 42 Kč na poplatek za životní pojištění. U smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2017 započet předchůdce žalobce částku 3.553,44 Kč na jistinu, částku 1.540 Kč na úrok, částku 2.200 na poplatek za administrativní činnost, částku 2.177 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a částku 143,49 Kč na poplatek za životní pojištění. U smlouvy o úvěru ze dne 20. 12.2016 předchůdce žalobce započet částku 4.564,12 Kč na jistinu, částku 1.120 Kč na úrok, částku 1.600 Kč na poplatek za administrativní činnost, částku 2.174,24 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a částku 157,64 Kč na pojistné. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 32. (Právní posouzení věci) Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

33. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

34. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

35. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

36. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

38. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/ 2016 Sb, je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

39. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

41. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k třem žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru č. [číslo] [smlouvy], tak ze smlouvy o úvěru č. [číslo] [smlouvy] a č. [číslo] [smlouvy], dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.

42. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru opakovaně, tj. celkem ve shora již zrekapitulovaných třech případech. Výdělkové a majetkové poměry žalovaného se přitom pohybovaly hluboce v podprůměrné výši (v prosinci 2016 uvedl a doložil žalovaný příjem 16 503 Kč, v březnu 2017 28 329 Kč a v srpnu téhož roku 16.882 Kč), navíc měl vyživovací povinnost ke třem dětem.

43. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

44. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.

45. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

46. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného příjmu v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní.

47. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

48. Žalobkyně sama nedotvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovaného jako osobu dostatečně solventní.

49. Soud proto posoudil údaje uvedené v zákaznické kartě, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl předmětné spotřebitelské úvěry, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaný je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky.

50. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrových smluv pobíral invalidní důchod ve výši 11.000 Kč, byla mu vyplácena renta 5.000 Kč z pracovního úrazu, celkový měsíční příjem činil 16.000 Kč. Ve firmě [název zaměstnavatele] byl zaměstnán jen 2-3 měsíce. V době od prosince 2016 do srpna 2017 měl půjčku u [právnická osoba] ve výši 40.000 Kč, jiné půjčky neměl. Žalovaný v uvedenou dobu měl leasing na auto u [právnická osoba], splácel měsíčně částku 4.000 Kč. Žalovaný v tuto dobu měl (a stále má) vyživovací povinnost ke 3 dětem, s partnerkou bydlí ve společné domácnosti, v té době vlastnil dům a měl auto na splátky. Rodinný dům byl prodán v exekuci, je o něj veden soudní spor.

51. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právní předchůdkyně žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, neboť při důsledné zkoumání majetkových poměrů žalovaného nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je objektivně schopen řádně a včas splácet předmětné (po sobě krátce uzavřené) spotřebitelské úvěry, jakkoliv samotnému žalovanému muselo být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaný jednal vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupil k uzavření uvedených spotřebitelských úvěrů, ač si musel být vědom toho, že není v jeho možnostech sjednané splátky právní předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

52. Lze proto uzavřít, že všechny tři spotřebitelské úvěry, které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatné, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

53. Jestliže žalovaný na první spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 8.000 Kč, zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 9.616 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná,, tedy„ přeplatil„ tuto částku o 1.616 Kč, je třeba právě tuto částku zohlednit z hlediska vydání bezdůvodného obohacení.

54. Dále jestliže žalovaný na druhý spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 11.000 Kč, zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 9.614 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobkyni povinen vydat – zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 1.386 Kč.

55. A konečně jestliže žalovaný na třetí spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 17.000 Kč, zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2.940 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobkyni povinen vydat – zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 14.060 Kč.

56. Z posledních tří odstavců tedy vyplývá, že žalovaný je povinen z titulu bezdůvodného obohacení vydat - zaplatit žalobkyni celkovou částku (14.060 Kč + 1.386 Kč – 1.616 Kč) ve výši 13.830 Kč.

57. Žalovaný v řízení uplatnil námitku promlčení, kterou je třeba se zabývat.

58. V daném případě ovšem soud dospěl k závěru, že žalovaným uplatněná námitka promlčení práva žalobkyně na poskytnutí peněžitého plnění, kterou si soud po právní stránce vyhodnotil, jako nárok na vydání bezdůvodné obohacení, je v rozporu s dobrými mravy, tj. v rozporu s § 8 o. z., který stanoví, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

59. Žalovaný totiž přistoupil k uzavření předmětných smluv s právní předchůdkyní žalobkyně, ač jako svéprávná osoba, u níž se ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. má za to, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat, věděl či vědět mohl a měl, že nebude schopen platební povinnosti, k nimž se zavázal, řádně a včas druhé smluvní straně plnit. S vysokou pravděpodobností lze pak dospět k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně jednal účelově, bagatelizoval své faktické majetkové poměry, do jisté míry„ využil“ pouze formálního a povrchního zjišťování své úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně, ač mu již tehdy muselo být zřejmé, že takto dále„ nasmlouvané“ úvěry nebude schopen uhradit, splácet.

60. Za této situace proto žalovaným uplatněná námitka promlčení představuje zneužití práva žalovaného, která v demokratickém právním státě nemůže požívat právní ochrany. Z tohoto důvodu proto soud této námitce žalovaného nepřisvědčil a má za to, že povinnost žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení trvá, respektive je zde podle práva dána.

61. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/ 2016 Sb, je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

62. V tomto případě jsou majetkové poměry žalovaného – jak již shora bylo vyloženo – značně tíživé, a proto soud dospěl k závěru, že v možnostech a schopnostech žalovaného je, aby bezdůvodného obohacení v celkové výši 13.830 Kč uhradil žalobkyni ve splátkách po 800 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni toho které měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

63. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky 27.568 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla v této (podstatné) části žaloby zamítnuta.

64. Protože žalobkyně v daném sporu nebyla z převážné části (tj. nejen stran jistiny, ale i požadovaného příslušenství) procesně úspěšná, soud jí ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalovanému nahradila na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč sestávající ze tří paušálů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 54/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 3 úkony (1. za podání odporu na č. l. 44, 2. za účast na soudním jednání dne 18. 1. 2021 – viz protokol o jednání na č. l. 67 a násl., a 3. za účast na soudním jednání dne 20. 4. 2021 – viz protokol o jednání na č. l. 76 a násl.).