12 C 38/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 13.800 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 501,62 Kč se zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 13.800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.798,17 Kč, s úrokem ve výši 14,04 % ročně z částky 6.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 5. 5. 2021) tvrdila následující:

2. Dne 13. 1. 2016 [právnická osoba] (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] [číslo] [číslo] v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 12.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 12.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.460 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši 3.360 Kč (úroková sazba ve výši 28 % ročně dle smlouvy), z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 360 Kč a úplaty ve výši 4.920 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč a poslední splátku do 6. 2. 2017. Žalovaný celkem uhradil částku 13.840 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 19. 3. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 5.200 Kč na jistinu, 3.360 Kč na úrok, 4.920 Kč na poplatek a 360 Kč na poplatek za uzavření smlouvy. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 13.800 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6.800 Kč a smluvní pokuty ve výši 7.000 Kč (za období od 13. 4. 2016 do 6. 7. 2018 ve výši 0,2 % denně z dlužné částky), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.299,79 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 6.800 Kč od 7. 2. 2017 do 20. 5. 2020), úroku ve výši 14,04 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 6. 5. 2021 vzal žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 501,62 Kč s odůvodněním, že v žalobě uvedla nesprávnou výši kapitalizovaného úroku - 2.299,79 Kč (za období od 7.2.2017 do 20.5.2020), kdy kapitalizovaný úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 6.800 Kč za období od 7.2.2017 do 20.5.2020 činí částku 1.798,17 Kč). Soud proto výrokem ad. I. tohoto rozsudku řízení částečně co do shora specifikované části kapitalizovaného úroku řízení zastavil.

5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 6. (Skutková zjištění) Dne 13. 1. 2016 uzavřel [právnická osoba] (od [datum] [právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] [číslo] [číslo], na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 12.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.640 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 3.360 Kč (úroková sazba ve výši 28 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za uzavření smlouvy ve výši 360 Kč a poplatku ve výši 4.920 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 6. 2. 2017. Žalovaný svým podpisem smlouvy o půjčce potvrdil, že částku 12.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 28 % ročně. Dle čl. IV. odst. 2. smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Dle čl. IV. odst. 3. může věřitel v případě prodlení dlužníka prohlásit úvěr za zesplatněný (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 16-17).

7. Z žádosti o úvěr ze dne 13. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, jeho měsíční čistý příjem činí 15.000 Kč, výdaje 5.000 Kč, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činí 17.000 Kč, výdaje pak 7.000 Kč. Trvalé bydliště měl žalovaný uvedeno na adrese [adresa žalovaného], což je adresa ohlašovny.

8. Z výpisu ze živnostenského rejstříku pak vyplývá, že žalovaný je podnikatelem v hostinské činnosti, a to od [datum].

9. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum], že žalovaný je nájemcem nebytových prostor na adrese [adresa].

10. Ze scoringové karty k úvěru [číslo] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že dle bodového hodnocení 10-24 bodů dosaženého žalovaným činil limit možného úvěru částku maximálně 25.000 Kč.

11. Dle přehledu plateb ke smlouvě [číslo] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný splácel nepravidelně, celkem uhradil 13.840 Kč, a to dne 13. 1. 2016 – 1.920 Kč, 19. 2. 2016 – 600 Kč, 8. 3. 2016 – 960 Kč, 24. 3. 2016 – 310 Kč, 30. 4. 2016 – 200 Kč, 12. 5. 2016 - 200 Kč, 20. 5. 2016 - 200 Kč, 7. 6. 2016 - 200 Kč, 14. 6. 2016 - 200 Kč, 9. 7. 2016 - 200 Kč, 19. 7. 2016 - 400 Kč, 22. 8. 2016 200 Kč, 31. 8. 2016 500 Kč, 20. 9. 2016 – 200 Kč, 30. 9. 2016 – 300 Kč, 31. 10. 2016 200 Kč, 18. 11. 2016 – 300 Kč, 19. 12. 2016 – 300 Kč, 17. 1. 2017 – 200 Kč, 27. 1. 2017 – 100 Kč, 19. 2. 2017 – 250 Kč, 31. 3. 2017 – 300 Kč, 21. 4. 2017 – 400 Kč, 15. 5. 2017 – 400 Kč, 22. 5. 2017 – 300 Kč, 12. 6. 2017 – 400 Kč, 20. 6. 2017 – 300 Kč, 24. 7. 2017 – 500 Kč, 31. 7. 2017 – 300 Kč, 21. 8. 2017 – 300 Kč, 31. 8. 2017 – 300 Kč, 20. 9. 2017 – 300 Kč, 30. 9. 2017 – 400 Kč, 23. 10. 2017 – 400 Kč, 31. 10. 2017 – 300 Kč, 20. 11. 2017 – 400 Kč, 22. 12. 2017 – 300 Kč a 19. 3. 2018 – 300 Kč.

12. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným.

13. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 24. 7. 2020. Z potvrzení o expedici obyčejných zásilek ze dne 29. 7. 2020 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalovanému.

14. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu [adresa] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 18. 12. 2020 na č.l. 32). 15. (Závěr o skutkovém stavu) Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] dne 13. 1. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] [číslo] [číslo], v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 12.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 12.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.640 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 3.360 Kč (úroková sazba ve výši 28 % ročně dle čl. 1 smluvních podmínek), poplatku za uzavření smlouvy ve výši 360 Kč a poplatku ve výši 4.920 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 6. 2. 2017. Žalovaný celkem uhradil částku 13.840 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 19. 3. 2018.

16. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené ve výši 5.200 Kč na jistinu, 3.360 Kč na úrok, 4.920 Kč na poplatek a částku 360 Kč na poplatek za uzavření smlouvy. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

17. Z informačního soudního systému bylo zjištěno, že ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru byla na majetek žalovaného vedena řada exekucí a výkonů rozhodnutí, dlužil mj. opakovaně na zdravotním pojištění. 18. (Právní posouzení věci) Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

20. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

22. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

23. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

25. Podle § 2993 o. z. věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

26. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce ze smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] [číslo], dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.

28. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru. Výdělkové a majetkové poměry žalovaného se přitom pohybovaly v průměrné výši (v lednu 2016 uvedl příjem 15 000 Kč), náklady na domácnost uvedl ve výši 7.000 Kč. Měl vyživovací povinnost ke dvěma osobám.

29. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

30. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného příjmu v podané žádosti o úvěr. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní.

31. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

32. Žalobkyně sama netvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovaného jako osobu dostatečně solventní.

33. Soud proto posoudil údaje uvedené v žádosti o úvěr, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 9 zákona č. 145/2010 Sb., když poskytl předmětný spotřebitelský úvěr, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaný je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky. Splátky po 1.560 Kč měsíčně nebyly s ohledem na příjmy a výdaje žalovaného reálné; v době poskytnutí úvěru – leden 2016, činila výše životního minima částku 3.410 Kč měsíčně na osobu (jednotlivce), v případě více spolužijících osob činila výše životního minima na první dospělou osobu 3.140 Kč, na druhou a další dospělou osobu 2.830 Kč, na dítě do 6 let věku činila výše životního minima 1.740 Kč, na dítě od 6-15 let věku 2.140 Kč a na dítě od 16 – 26 let věku 2.450 Kč, splátka úvěru měsíčně činila 1.560 Kč, žalovanému by tak zbyla měsíčně částka 10.000 Kč představující jeho zbývající příjem, za situace, kdy měl vyživovací povinnost ke dvěma dalším osobám. Žalobce (resp. jeho předchůdce) si údaje týkající se další vyživovací povinnosti žalovaného k dalším dvěma osobám nikterak nezjišťoval, nemohl tedy objektivně posoudit objektivně výši zbylého příjmu žalovaného vhodnou ke splácení poskytnutého úvěru.

34. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy měl příjem z podnikatelské činnosti celkový měsíční příjem činil 15.000 Kč, celkový příjem domácnosti činil 17.000 Kč. Výdaje na domácnost činily celkem 7.000 Kč, a na majetek žalovaného byla vedena řada exekucí a výkonů rozhodnutí., přičemž předchůdkyně žalobkyně si tento údaje nikterak neověřila. V době uzavření smlouvy měl žalovaný vyživovací povinnost ke dvěma osobám, tyto údaje si předchůdkyně žalobkyně rovněž nikterak neověřila, ačkoliv tuto informaci žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru.

35. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právní předchůdkyně žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalovaného nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je objektivně schopen řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jakkoliv samotnému žalovanému musela být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaný jednal vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupil k uzavření uvedeného spotřebitelského úvěru, ač si musel být vědom toho, že není v jeho možnostech sjednané splátky právní předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

36. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., absolutně neplatný.

37. Jestliže žalovaný na spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 12.000 Kč, zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 13.840 Kč, a je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, pak žalovaný kromě poskytnuté jistiny ve výši 12.000 Kč uhradil navíc částku 1.840 Kč.

38. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky ve výši 13.800 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta.

39. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn procesní situací, kdy žalobkyně v tomto sporu neměla úspěch a žalovanému (podle obsahu spisu) žádné účelně vynaložené výdaje nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a contr.).