12 C 40/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 137.862 Kč s příslušenstvím – bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 864 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 864 Kč od 29. 9. 2018 do zaplacení, a na náhradě nákladů spojených s uplatněním této pohledávky částku 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku žaloby, tj. pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 115 998 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žalovanému se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově soudní poplatek ve výši 1 094 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 137 862 Kč s uvedeným příslušenstvím a zaplacení nákladů spojených s uplatněním předmětné pohledávky s odůvodněním, že částka 137 862 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Žalovaný totiž v období od 10. 8. 2016 do 29. 12. 2016 obdržel od žalobkyně v hotovosti a bankovním převodem celkem částku 359 306 Kč jako zálohy na žalovaným vystavené faktury za činnost montážního technika. Žalobkyně však posléze zjistila, že během výše uvedeného období žalovaný předložil žalobkyni faktury v celkové hodnotě pouze 243 308 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaný bez právního důvodu obdržel od žalobkyně navíc částku 115 998 Kč, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, a podle § 2991 odst. 1 o. z. má povinnost žalobkyni vydat tuto částku.

2. Dále žalobkyně při kontrole zjistila, že žalovaný v rozporu se svou povinností žalobkyni neodevzdal peněžní prostředky, které v hotovosti obdržel od svých zákazníků, a to v celkové výši 21 864 Kč; i ohledně této částky se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil.

3. Žalobkyně dne 21. 8. 2018 zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 20. 8. 2018, ve které žalovaného vyzvala k vrácení neoprávněně přijaté částky 137 862 Kč (tj. 115 998 Kč + 21 864 Kč), a to do 7 dnů od odeslání předžalobní výzvy. Dosud však žalobkyně od žalovaného ničeho neobdržela.

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě (na č. l. 45-50) s žalobními důvody nesouhlasil. Uvedl, že jako osoba samostatně výdělečně činná vykonával pro žalobkyni montážní činnosti podle smlouvy o dílo. Montážní činnost prováděl jako subdodávku pro žalobkyni s tím, že každá smlouva obsahovala kalkulaci montáže základní, doplňkové a jiných prací, za kterou žalovaný montáž a práce provedl a žalobkyni následně vyúčtoval. Žalovaný ve svém vyjádření provedl ze svého pohledu zúčtování prací, které vykonal pro žalobkyni podle označených faktur s tím, že od žalobkyně přijal v období od 10. 8. 2016 do 29. 12. 2013 celkem částku 371 306 Kč, fakturami zúčtoval montážní práce v tomto období v celkové částce 365 792 Kč, přičemž k rozdílu (mezi těmito částkami) ve výši 5 514 Kč uvedl ve vyjádření následující:„ Rozdíl 5.514 – nedoplatek dle faktury [číslo] [3 759 Kč] = přeplatek 1.755 Kč, který byl zúčtován na částečnou úhradu faktury [číslo] [rok] (viz čl. IV).“ K druhé částce ve výši 21 864 Kč, která má podle žalobkyně představovat bezdůvodné obohacení žalovaného, žalovaný uvedl, že dne 18. 12. 2016 přijal platby od objednavatelek [příjmení] a [příjmení] a vystavil na ně příjmový doklad v souhrnné výši 21 854 (zřejmě míněno 21 864) Kč s tím, že tyto platby zúčtoval na částečnou úhradu ceny za dílo podle faktury [číslo] [rok].

5. Žalovaný vedle svého vyjádření k žalobě uplatnil vzájemný návrh, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 161 461 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 161 461 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení, a nahradit žalovanému náklady řízení, a to při tvrzeních, které žalovaný v uvedeném podání učinil.

6. Okresní soud při jednání dne 4. 11. 2019 (protokol o jednání na č. l. 80-81) usnesením č. j. 12 C 40/2019-82, tento vzájemný návrh žalovaného vyloučil k samostatnému řízení. Soud tak rozhodl z důvodu procesní ekonomie, neboť žalovaný se tímto vzájemným návrhem po žalobkyni domáhá tvrzených dílčích nároků, které mu měly vzniknout na základě realizace značného množství dalších zakázek, což by předpokládalo obšírné dokazování a při posuzování nároků v jednom řízení by meritum plynoucí ze vzájemného návrhu dominovalo a časově by nyní projednávanou věc značně prodloužilo. Za této situace proto soud podle § 97 odst. 2 o. s. ř. věc vyloučil k samostatnému řízení.

7. Okresní soud usnesením ze dne 4. 11. 2019, č. j. 12 C 40/2019-83, vyzval žalobkyni, aby do dvou týdnů ode dne doručení tohoto usnesení doručila soudu ve dvojím vyhotovení podání, v němž doplní svou žalobu v této věci o rozhodné údaje k jednotlivým obchodním případům s označením a připojením listinných důkazů tak, aby bylo zřejmé, na základě jakých konkrétních tvrzení a označených důkazů v žalobě sumarizuje celkovou žalovanou částku podle jednotlivých obchodních případů.

8. V odůvodnění uvedeného usnesení pak okresní soud rozvedl své výhrady k dosavadnímu zformulování žaloby (vymezení rozhodujících skutečností). Žalobkyně v čl. II. odst. prvním své žaloby specifikuje platby, které ve prospěch žalovaného (ať již platbou v hotovosti či bezhotovostním převodem) provedla v období od 10. 8. 2016 do 29. 12. 2016, aniž by z žaloby bylo zřejmé, na základě jakého právního důvodu, respektive ta která platba k jakému konkrétnímu obchodnímu případu (zakázce) byla provedena. Ve druhém odstavci téhož čl. žaloby pak žalobkyně uvádí jednotlivé faktury, které žalovaný předložil žalobkyni, aniž by bylo ve vazbě na tvrzení v odstavci prvním žaloby zřejmé, k jakým obchodním případům se ta která faktura (z pohledu tvrzení žalobkyně) vztahuje (vztahovat má).

9. Podle soudu shora uvedené tak činí žalobu nepřehlednou, neboť v ní dominuje pouhý účetní prvek, namísto právně relevantního vylíčení zásadně významných skutečností (např. ve smyslu: zakázka č. XY – zálohově žalovanému vyplacena dne XY částka XY Kč, k důkazu doklad XY; žalovaný zakázku dokončil a vyúčtoval žalobkyni fakturou č. XY na částku XY Kč, případně žalovaný tuto zakázku nevyúčtoval atd.; z čehož by bylo zřejmé, co a z jakého důvodu bylo žalovanému žalobkyní vyplaceno, a co žalovaný na ten který obchodní případ, resp. zakázku žalobkyni vyúčtoval, či nikoli, ač mu zálohově byla ta která částka žalobkyní vyplacena; případně v obdobném směru s jiným formulačním vyjádřením tak, aby byly zřejmé shora soudem vyžadované údaje).

10. Konečně soud v závěru odůvodnění cit. usnesení uvedl, že nesplnění této povinnosti žalobkyní podle výroku shora sice nepovede k odmítnutí její žaloby, ale za takové procesní situace bude soud postupovat podle stávajících tvrzení, která neumožňují tvrzenému nároku (za daného stavu) vyhovět.

11. Žalobkyně ve svém doplňujícím podání („ Vyjádření na výzvu soudu – specifikace a sumarizace žalované částky“ na č. l. 128-129) ovšem v soudem požadovaném směru svou žalobu nedoplnila. Žalobkyně totiž opět přistoupila k pouhé sumarizaci výdajových pokladních dokladů, které v součtu mají tvořit částku 359 306 Kč, jež měla být podle tvrzení žalobkyně vyplacena žalovanému, a dále opět přistoupila k sumarizaci žalovaným vůči žalobkyni vyúčtovaných faktur, jakož i k sumarizaci zakázek, kdy žalovaný vybral od zákazníků peněžní hotovost v celkové výši 21 864 Kč, avšak tuto částku žalobkyni nevydal. Žalobkyně tedy nárokovala vůči žalovanému bezdůvodné obohacení, jež se podle jejího tvrzení mělo sestávat jednak z částky 115 998 Kč coby rozdílu mezi žalobkyní žalovanému vyplacených částek a žalovaným vůči žalobkyni vyúčtovaných montážních prací, a dále z částky 21 864 Kč, coby součtu částek, které žalovaný při montážní činnosti pro žalobkyni vybral coby doplatky od zákazníků žalobkyně, avšak tuto částku žalobkyni dosud nevydal.

12. Soud tedy vyšel při důkazním řízení a následném rozhodování z toho, že žalobkyně i přes shora soudem učiněnou výzvu ve svém doplňujícím podání na č. l. 128-129 nevymezila v odpovídajícím rozsahu právně významné okolnosti, které by mohly být soudem posuzovány, a to též ve vztahu k předchozím vyjádřením žalovaného. Žalobkyně přitom ve svém dalším podání na č. l. 147-148 mj. uvádí následující okolnosti, aniž by je odpovídajícím způsobem promítla do svého doplňujícího podání, a to, že:

13. Žalovaný vykonával pro žalobkyni předmětné montážní činnosti týkající se nábytku, a to na základě ústní dohody o spolupráci, kdy byly povinnosti a práva zúčastněných vyjasněny před zahájením činnosti žalovaného.

14. Mezi povinnosti žalovaného podle takto uzavřené dohody náležely tyto činnosti:

15. Ve skladu žalobkyně naložit zhotovené díly vyrobeného nábytku a převzít od příslušných osob v daném skladu žalobkyně doklady pro účely vyúčtování s klientem a řádného vyúčtování zakázky, kdy se jednalo o kopii smlouvy o dílo uzavřené mezi zákazníkem a žalobkyní, dále vyúčtování zakázky, předávací protokol a záruční list ke zhotovenému a namontovanému nábytku.

16. V nejbližším možném termínu od převzetí platby zákazníka odevzdat tyto finanční prostředky pracovníka žalobkyně, jenž byl k této činnosti určen, a to se všemi doklady zakázky.

17. Ke skutkovým tvrzením shora žalobkyně označila k důkazu následující listiny, jimiž soud provedl dokazování a zjistil z nich následující skutečnosti.

18. Dne 15. 5. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 49 032 Kč, se splatností dne 15. 5. 2016, za montáž vestavěných skříní za měsíc duben 2016 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 131).

19. Dne 1. 7. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 44 435 Kč, se splatností dne 15. 7. 2016, za montáž vestavěných skříní za měsíce květen a červen; na faktuře není uveden rok fakturovaných prací, předpokládá se však, že se jednalo o rok 2016 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 131 verte).

20. Dne 26. 8. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 22 784 Kč, se splatností dne 26. 8. 2016, za montáže zakázek [číslo] (zjištěno z cit. faktury na č. l. 132).

21. Dne 22. 9. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 25 082 Kč, se splatností dne 22. 9. 2016, za montáž zakázek [číslo] (zjištěno z cit. faktury na č. l. 133).

22. Dne 15. 10. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 23 759 Kč, se splatností dne 15. 10. 2016, za montáž zakázky [číslo] (zjištěno z cit. faktury na č. l. 55).

23. Dne 4. 11. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 36 340 Kč, se splatností dne 15. 11. 2016, za montáž zakázek (zjištěno z cit. faktury na č. l. 134).

24. Dne 18. 12. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 28 777 Kč, se splatností dne 30. 12. 2016, za montáž vestavěných skříní (zjištěno z cit. faktury na č. l. 135).

25. Dne 29. 12. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 13 099 Kč, se splatností dne 15. 1. 2017, za montáž vestavěných skříní (zjištěno z cit. faktury na č. l. 60).

26. Součet žalovaným vyúčtovaných částek podle shora uvedených faktur činí 243 308 Kč.

27. Žalobkyně v řízení kontinuálně tvrdila, tedy i v rámci svého doplňujícího podání shora, že žalovanému celkem zaplatila za období od 10. 8. 2016 do 29. 12. 2016 částku 359 306 Kč, k čemuž navrhla následující listiny, jimiž soud provedl dokazování a zjistil tyto skutečnosti.

28. Z výdajového podkladního dokladu ze dne 10. 8. 2016, vystaveného žalobkyní, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 202 449 Kč – účel platby –„ faktura [číslo] 2015 – říjen“, jejíž převzetí žalovaný potvrdil svým podpisem (zjištěno z cit. pokladního dokladu na č. l. 136). Po provedení tohoto listinného důkazu soudem zmocněnec žalobkyně [jméno] [příjmení] při jednání namítal, že v roce 2015 žalovaný pro žalobkyni nepracoval. Vystavení tohoto pokladního dokladu si zmocněnec žalobkyně vysvětluje tak, že žalovaný nepřivezl tržbu a sdělil pracovníkovi firmy„ napiš mi na to fakturu XY a on mu to prostě napsal“. Uvedené tvrzení popřel žalovaný, který uvedl, že zmocněnec žalobkyně [jméno] [příjmení]„ kdysi šéfoval firmě“ a dlužil žalovanému přes 300 000 Kč. Uvedl dále, že:„ abych dál pro firmu pracoval, tak mě ukecal, abych vystavil faktury a napsal jsem jednu velkou fakturu, protože jsem pro pana [příjmení] pracoval jako jediný na Jižní Moravě.“ Soud námitce žalobkyně nepřisvědčil, neboť v daném případě se nejednalo o fakturu, nýbrž o výdajový pokladní doklad vystavený zaměstnancem žalobkyně, kdy ani žalobkyně, ani žalovaný nezpochybňovali podpisy na této listině.

29. Z výdajového dokladu ze dne 24. 8. 2016, vystaveného žalobkyní, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 12 784 Kč – účel platby –„ platba FD [číslo]“ (zjištěno z cit. dokladu na č. l. 136 verte).

30. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 26. 8.. 2016, ve spojení s účetním výdajovým dokladem vystaveným žalobkyní, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč účel platby –„ f. [číslo] 2016“ (zjištěno z citovaných listin na č. l. 137).

31. Z interního účetního dokladu [číslo] [číslo] ze dne 22. 9. 2016, pokladní transakce [číslo] že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 25 082 Kč (zjištěno z cit. dokladu na č. l. 137 verte).

32. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 12. 10. 2016, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 6 000 Kč – účel platby –„ platba faktura“ (zjištěno z cit. doklad na č. l. 138).

33. Z výdajového pokladního dokladu ze de 15. 10. 2016, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 8 000 Kč – účel platby –„ platba faktury – záloha“ (zjištěno z cit. dokladu na č. l. 138 verte).

34. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 27. 10. 2016, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému 40 038 Kč – účel platby –„ f. [číslo] 2015 listopad“ (zjištěno z cit. dokladu na č. l. 139).

35. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 18. 12. 2016, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 21 854 Kč – účel platby –„ platba faktury (FA [číslo] 2016 ze dne 4. 11. 16)“ (zjištěno z cit. dokladu na č. l. 139 verte).

36. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 29. 12. 2016, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 13 099 Kč – účel platby –„ platba faktury [číslo]“ (zjištěno z cit. dokladu na č. l. 140).

37. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 29. 12. 2016, že uvedeného dne žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč (zjištěno z cit. dokladu na č. l. 140 verte).

38. Z bankovního výpisu žalobkyně ze dne 6. 1. 2017, vedeného u [právnická osoba], že žalobkyně dne 23. 12. 2016 bezhotovostně převodem z účtu převedla na účet žalovaného částku 20 000 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 142).

39. Součet částek podle shora cit. pokladních dokladů a výpisu z bankovního účtu činí celkem 359 306 Kč, přičemž rozdíl mezi částkou 359 306 Kč a částkou 243 308 – coby součtu shora vyfakturovaných částek, za období od 10. 8. 2016 do 29. 12. 2016, činí 115 998 Kč.

40. Soud konstatuje, že žalobkyně žalobou uplatnila po žalovaném dále zaplacení částky 21 864 Kč, což je součet tří příjmů – doplatků, jež žalovaný v rámci své montážní činnosti pro žalobkyni inkasoval od zákazníků uvedených již v čl. III. žaloby, nebo v podání na č. l. 76-77. Podle žalobkyně žalovaný dne 18. 12. 2016 inkasoval od zákaznic žalobkyně při montážní činnosti celkem 21 864 Kč, jež se sestává 1. z částky ve výši 9 402 Kč inkasované od paní [příjmení] v rámci zakázky [číslo] z částky ve výši 9 948 Kč inkasované od paní [příjmení] v rámci zakázky [číslo] z částky ve výši 2 514 Kč inkasované od paní [příjmení] v rámci zakázky [číslo]. Z kopií daňových dokladů na č. l. 9 soud zjistil, že žalovaný tyto částky od uvedených zákaznic žalobkyně inkasoval, což sám žalovaný stvrzuje ve svém písemném vyjádření k žalobě na č. l. 46 a násl. (v rámci čl. III. bodu 3) s tím, že tyto platby žalobkyni zúčtoval na částečnou úhradu ceny za dílo dle faktury [číslo] 2016. Ovšem z faktury [číslo] 2016 bylo zjištěno, že dne 4. 11. 2016 žalovaný vystavil žalobkyni fakturu [číslo] 2016 na částku 36 340 Kč se splatností dne 15. 11. 2016 za montáž zakázek (viz cit. faktura na č. l. 134), takže shora později (dne 18. 12. 2016) inkasované platby nemohly být žalovaným promítnuty, resp. jím zúčtovány ve faktuře [číslo] 2016; v tomto směru tedy soud neshledal obranu žalovaného za důvodnou.

41. Lze tedy uzavřít, že žalovaný dne 18. 12. 2016 při své montážní činnosti pro žalobkyni inkasoval od shora uvedených zákaznic žalobkyně tři platby v celkové částce 21 864 Kč, které žalobkyni nevrátil.

42. Soud dále konstatuje, že obrana žalovaného v části jeho vyjádření na č. l. 45-46 je pojata rovněž jako v případě žalobkyně pouze účetně, bez vymezení právně významných okolností, při jejichž prokázání by bylo možné přisvědčit verzi žalovaného. K tomu žalobkyně také ve svém písemném vyjádření na č. l. 76-77 mj. uvádí, že:

43. Žalovaný pro žalobkyni v roce 2016 vykonal velké množství prací, které jím byly řádně vyfakturovány a následně ze strany žalobkyně proplaceny.

44. Žalobkyně za problém vnímá zejména faktury z roku 2015, které žalovanému proplatila, ačkoli nebyly práce v nich inkasované zhotovovány pro žalobkyni, ale pravděpodobně pro jiný subjekt.

45. Žalobkyně dále spatřuje nesrovnalosti v inkasování zakázek od žalovaného, jelikož faktury [číslo] až [číslo] 2015, a dále faktury [číslo] 2016, [číslo] 2016 a [číslo] 2016, nebyly žalobkyni předloženy spolu s přílohami a žalobkyně tak nemohla a nadále nemůže ověřit, jaké práce pro danou fakturu spadají a zda se opravdu jedná o zakázky žalobkyně, které pro ni žalovaný zhotovoval.

46. Ohledně dalších faktur žalobkyně namítala, že zejména z příjmových pokladních dokladů, souvisejících s fakturami [číslo] 2016 a [číslo] 2016, vyplývá, že zakázky, které žalovaný zahrnuje v rámci svých faktur předložených žalobkyni, nebyly provedeny jeho osobou; konkrétně se jedná o zakázky pana [příjmení] a pana [příjmení].

47. Soud na základě shora uvedeného dokazování, s přihlédnutím k obsahu procesních stanovisek účastníků tohoto řízení, skutkově uzavírá, že žalovaný dne 18. 12. 2016 při své montážní činnosti pro žalobkyni inkasoval od shora uvedených zákaznic žalobkyně tři platby v celkové částce 21 864 Kč, které žalobkyni coby přijatá plnění pro žalobkyni nevrátil. Pokud jde o další peněžní a účetní transakce mezi účastníky tohoto řízení, soud dokazováním pouze zjistil, že součet částek podle shora cit. pokladních dokladů a výpisu z bankovního účtu činí celkem částku 359 306 Kč, přičemž rozdíl mezi částkou 359 306 Kč a částkou 243 308 – coby součtu shora žalovaným vyfakturovaných částek, za období od 10. 8. 2016 do 29. 12. 2016, činí částku 115 998 Kč. Z jednotlivých platebních dokladů ve světle žalovaným provedeného vyúčtování za vymezené období ovšem nelze zjistit provázanost těch kterých dílčích plnění, resp. uvedených částek, jde tedy o účetní, resp. fakturační toky účtovaných částek, aniž by soud měl možnost rozklíčovat, za jaké konkrétní práce byly jednotlivé částky žalovaným fakturovány či žalobkyní žalovanému vypláceny. Ostatně, že v uvedeném směru panují nesrovnalosti, uvedla při soudním jednání dne 19. 1. 2021 (na č. l. 154 verte, bod 3) sama žalobkyně. Pak tedy za daného skutkové stavu tím spíše soud neměl možnost tvrzené údaje s ohledem na účastníky předložené listinné důkazy dostatečně verifikovat.

48. Soud přitom při jednání dne 19. 1. 2021 oba účastníky poučil ve smyslu § 118a o. s. ř. o tom, že jak v případě žalobkyně, tak i v případě žalovaného v jejich podáních dosud nebyly řádně vymezeny právně významné okolnosti, které by mohly být na základě označených důkazů jednotlivě verifikovány. Oba účastníci ve svých podáních vyložili svým způsobem z fakturačně - účetního pohledu souhrny informací, do nichž však nebyly z hlediska vymezení předmětu žaloby – v případě žalobkyně, a z hlediska vymezení předmětu obrany – v případě žalovaného, pojaty právně významné okolnosti. Přitom po poučení soudem na č. l. 83 žalobkyně ve svém podání na č. l. 147 rámcově vyložila, jak mezi účastníky probíhal smluvní vztah, s čímž souhlasil i žalovaný ve svém podání na č. l. 150, nicméně tyto rámcově uvedené okolnosti odpovídajícím způsobem nepromítla do své žalobní argumentace – vylíčení rozhodujících skutečností. Ve stejném směru rovněž žalovaný v rámci své procesní obrany do svých podání nepojal ze svého pohledu rozhodujících skutečnosti tak, aby soud mohl v důkazním řízení verifikovat to které dílčí tvrzení toho kterého účastníka z hlediska jím učiněných skutkových zjištění vedoucí k tomu kterému návrhu (přiznání plnění ve smyslu žaloby či zamítnutí žaloby).

49. Vyjma částky 21 864 Kč představují žalovaným inkasované či platby od zákazníků žalobkyně soud konstatuje, že účetní tvrzení žalobkyně uváděná shora ve světle provedených důkazů směřují sice k uvedeným částkám, avšak soud pro absenci rozvedení těchto dílčích okolností nemůže tyto absentující dílčí okolnosti posuzovat z hlediska jejich validity. Je zde tedy procesní stav, kdy proti žalobkyni účetně vymezenému souhrnu, jenž početně souzní s jí požadovaným plněním po žalovaném, směřuje procesní obrana žalovaného založená na stejném principu. U obou účastníků tak chybí odpovídající skutková vymezení tak, aby ve světle označených důkazů bylo možné je jednotlivě posuzovat a přiznávat jim na podkladě dokazování validitu.

50. Po provedeném řízení tedy soud dospěl k závěru, že bylo pouze prokázáno, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku 21 864 Kč, když dne 18. 12. 2016 inkasoval při montážní činnosti u zákazníků žalobkyně tři plnění v částkách 9 402 Kč, 9 948 Kč a 2 514 Kč.

51. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil 52. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

53. V daném případě se žalovaný v rozsahu částky 21 864 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, neboť žalobkyni neodevzdal uvedenou částku, kterou (v souhrnu uvedené dne inkasovaných tří plateb) přijal od zákazníků žalobkyně dne 18. 12. 2016. Žalovaný v rámci své obrany ani neprokázal, že by podle dohody s žalobkyní provedl zaúčtování těchto plateb s odměnou, jež by mu měla žalobkyně vyplatit, ani neprokázal, že z jiného právního důvodu neměl povinnost tuto částku žalobkyni vrátit.

54. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

55. Výše úroků z prodlení je stanovena nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to - s ohledem na ustanovení § 2 - tak, že tato výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. S odkazem na shora cit. ustanovení okresní soud žalobě zčásti vyhověl i v části příslušenství žalované pohledávky z částky 21 864 Kč.

56. Výrokem I. byly žalobkyni vůči žalovanému přiznány rovněž náklady žalobkyně spojené s uplatnění pohledávky ve výši 21 864 Kč, a to podle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

57. Pokud jde však o žalobkyní požadované plnění ve výši 115 998 Kč ve smyslu shora jí vylíčených skutkových okolností, nemohlo být žalobě vyhověno, neboť za daného stavu vymezení skutkového stavu žalobkyní a provedených důkazů, s přihlédnutím k procesní obraně žalovaného, soud nedospěl k závěru, že uvedená tvrzení byla prokázána. Přitom soud např. v odůvodnění usnesení ze dne 4. 11. 2019, č. j. 12 C 40/2019-83, zcela jasně žalobkyni signalizoval, jak by bylo zapotřebí její stávající žalobu doplnit, aby soud mohl posuzovat, zda její rámcová tvrzení v žalobě jsou validní. Postačilo by např., pokud by žalobkyně k jednotlivým platbám rozvedla o jakou zakázku se mělo jednat, jaká zálohová částka byla žalovanému žalobkyní vyplacena, zda žalovaný pro žalobkyni danou zakázku (montážní činnost) dokončil a jak žalobkyni (kterou fakturou) vyúčtoval a v jaké výši, z čehož by na podkladě dokazování listinami k těmto dílčím tvrzením označenými (předloženými) mohlo být zřejmé, co a z jakého důvodu bylo žalovanému žalobkyní vyplaceno, a co žalovaný na ten který obchodní případ, resp. zakázku žalobkyni vyúčtoval, či nikoli, ač mu zálohově byla ta která částka žalobkyní vyplacena, případně v obdobném směru s jiným formulačním vyjádřením tak, aby bylo zřejmé tyto soudem vyžadované údaje (skutková tvrzení).

58. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně v tomto směru svá tvrzení odpovídajícím způsobem nedoplnila a ve svém podání na č. l. 76-77 sama přiznala na tomto úseku zásadní nesrovnalosti. Za této procesní situace proto soud výrokem II. ve zbytku žalobu zamítl.

59. Žalovaný byl v tomto sporu v převážně části procesně úspěšný, ovšem s ohledem na tíživé majetkové poměry žalobkyně, v situaci, kdy v tomto řízení jí bylo v plném rozsahu přiznáno osvobození od soudních poplatků, soud dospěl k závěru, že jsou zde splněny podmínky pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaného vůči žalobkyni, a to ve smyslu § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud proto výrokem III. rozhodl, že se žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

60. Výrokem IV. soud rozhodl o povinnost žalovaného zaplatit část soudního poplatku státu (České republice – Okresnímu soudu ve [obec]) v situaci, kdy žalobkyně byla zcela osvobozena od soudních poplatků, v rozsahu žalované částky 21 864 Kč s příslušenstvím byla úspěšná, takže za této situace je žalovaný podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, povinen zaplatit podle výsledku řízení odpovídající část soudního poplatku, který v daném případě činí - při zaokrouhlení základu procentního poplatku z částky 21 864 Kč na 21 870 Kč podle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a při poplatku 5 % z tohoto základu podle položky 1 bodu 1 písm. b) Přílohy sazebníku poplatků – částku 1 094 Kč.