12 C 40/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 156 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 156 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 156 000 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 38 538,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Dne 3. 5. 2022 podal žalobce u zdejšího soudu proti žalované žalobu o zaplacení částky 156 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 156 000 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že účastníci mezi sebou uzavřeli dohodu, na základě které žalobce přenechal žalované do užívání [značka automobilu] [registrační značka] (dále již„ automobil“); mezi účastníky (jinak [příbuzenský poměr]) sjednaná ujednání byla včleněna do listiny označené jako smlouva o budoucí smlouvě kupní (dále již„ předběžná smlouva“) ze dne 2. 6. 2020, na základě které žalobce téhož dne předal automobil žalované.

2. Ačkoliv žalovaná automobil od 2. 6. 2020 fakticky užívala, zaslala žalobci k datu 9. 9. 2021 přípis, z něhož bylo patrné, že původní ujednání mezi účastníky žalovaná buď vůbec nechápe, nebo zcela popírá. V návaznosti na to pak žalobce požádal svou právní zástupkyni, aby se pokusila s žalovanou dohodnout na dalším postupu, respektive na uzavření nové písemné smlouvy, v níž by byly podmínky převodu automobilu do vlastnictví žalované formulovány jasně a určitě v intencích podmínek sjednaných mezi účastníky ústně. K uzavření takové písemné smlouvy mezi účastníky ovšem nedošlo a žalovaná k předání automobilu žalobci přistoupila až k datu 5. 2. 2022, přičemž žádnou finanční kompenzaci za užívání automobilu žalobci neposkytla.

3. Podle žalobce mezi účastníky nebylo sjednáno bezúplatné užívání automobilu, přičemž předpokladem jeho předání do užívání žalované byl jeho následný úplatný převod do jejího vlastnictví. Úplata za užívání automobilu v období od června 2020 do 31. 12. 2020 byla sjednána na částku 60 200 Kč a byla uhrazena zápočtem.

4. Užívání automobilu žalovanou podle žalobce probíhalo bez právního důvodu, přičemž finanční kompenzace byla žalobci poskytnuta pouze za užívání automobilu do 31. 12. 2020.

5. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení plnění za užívání automobilu z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když doba užívání automobilu činila 400 dnů v období od 1. 1. 2021 do 5. 2. 2022 se sazbou 390 Kč den, což celkově činí 156 000 Kč. Výše úplaty za faktické užívání automobilu v období od 2. 6. 2020 do 31. 12. 2020 byla uhrazena zápočtem oproti nároku žalované na vyrovnání dědického podílu do výše 60 200 Kč.

6. Žalovaná výzvu žalobce převzala k datu 28. 2. 2022, k žádnému plnění však nepřistoupila. Lhůta k plnění určená žalobcem činila 15 pracovních dnů a uplynula tak 21. 3. 2022. Ode dne 22. 3. 2022 je tedy žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.

7. Proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná (prostřednictvím své právní zástupkyně) včasný odpor (č. l. 48-50), v němž uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť má za to, že žaloba je zcela nedůvodná.

8. Žalovaná uvedla, že se s žalobcem dohodla na přenechání automobilu do jejího bezplatného užívání s tím, že po nabytí vlastnického práva k automobilu žalobcem, tj. po doplacení leasingu žalobcem, bude automobil převeden na žalovanou za kupní cenu 360 000 Kč. Předmětná ujednání mezi účastníky byla včleněna do předběžné smlouvy, v níž bylo i ujednáno, že každá splátka ve výši 8 600 Kč, zaplacená žalobcem na úvěr/leasing, bude počínaje dnem 1. 6. 2020 započítána na dohodu dědiců o rozdělení jedné části pozůstalosti při budoucí smrti některého z rodičů, tedy umořena na kupní cenu automobilu, jak potvrdil sám žalobce, když následně dne 12. 12. 2020 zaslal žalované návrh dědické dohody v řízení o pozůstalosti po matce účastníků. Téhož dne žalovaná převzala automobil do užívání, o čemž smluvní strany sepsaly protokol.

9. Není pravdivé tvrzení žalobce, že užívání vozidla za období od jeho faktického předání žalované dne 2. 6. 2020 do 31. 12. 2020 mělo být dle dohody účastníků kompenzováno úplatou ve výši 60 200 Kč. Žalobce tímto svým tvrzení pouze evokuje pokus o zastření skutečnosti, že nedošlo-li k odkoupení automobilu žalovanou, pak žalobce dluží žalované částku 60 200 Kč, která byla odečtena z jejího podílu na pozůstalosti (jako umoření části kupní ceny) aniž by tato získala jakoukoli protihodnotu. Kromě toho žalobce ani nedotvrzuje, proč se právě má jednat o částku 60 200 Kč, když dle jeho mínění v žalobě odpovídá kompenzaci za užívání automobilu částka 390 Kč/den.

10. Dne [datum] zemřela [příbuzenský poměr] účastníků [jméno] [příjmení], přičemž usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla schválena dohoda dědiců ze dne [datum] o rozdělení pozůstalosti po zůstavitelce, v níž mj. od podílu žalované na pozůstalosti měla být odečtena již žalobcem žalované vyplacená záloha, tj. částka v celkové výši 125 000 Kč, navýšená o částku 60 200 Kč jako umoření kupní ceny za automobil, tj. o 7 splátek ve výši 8 600 Kč za období od 1. 6. 2020 do 31. 12. 2020 uhrazených žalobcem na splátky leasingu, a dále, kdy měla být odečtena suma zbývajících splátek do splacení úvěru/leasingu na automobil ve výši 299 800 Kč, která bude následně započtena na zbývající část kupní ceny za automobil, přičemž konečný zůstatek měl být uhrazen ve dvou splátkách ve výši 1 000 000 Kč a 1 265 000 Kč.

11. Cit. usnesením [název soudu] tak bylo jednoznačně potvrzeno, že žalobce uhradil žalované na zálohách na dědický podíl z pozůstalosti částku 125 000 Kč, a dále, že žalovaná uhradila žalobci již část kupní ceny za automobil ve výši 60 200 Kč. Nadto žalovaná zdůrazňuje, že dohoda dědiců byla uzavřena dříve, než k jakýmkoliv rozporům mezi účastníky, a tedy i vědomí o údajném bezdůvodném obohacení, došlo.

12. V mezidobí od nabytí právní moci shora uvedeného dědického usnesení se komunikace mezi účastníky, v důsledku chování žalobce v souvislosti se získaným dědictvím po zemřelé [příbuzenský poměr] účastníků, vyhrotila. Dne 9. 9. 2021 zaslala žalovaná žalobci e-mail, kterým žalobce upozornila na blížící se termín splatnosti části dědictví ve výši 299 800 Kč připadající na 30. 9. 2021 a tedy související dohodu o započtení části dědictví na zbývající část kupní ceny za automobil. Byl to žalobce, kdo předchozí ujednání náhle zpochybnil, část dědictví ve výši 299 800 Kč dne 29. 9. 2021 – v rozporu s dohodou účastníků o započtení na kupní cenu za automobil – uhradil a na úkor žalované navrhoval uzavření nové smlouvy s novými podmínkami, kterou však žalovaná odmítla uzavřít.

13. Poté žalovaná dne 10. 1. 2022 informovala žalobce o vrácení automobilu a o možnosti jeho vyzvednutí v místě bydliště žalované, avšak žalobce požadoval předání automobilu výhradně v autorizovaném servisu [právnická osoba], a to prostřednictvím [jméno] [příjmení], tedy bez přítomnosti žalobce. K předání automobilu nakonec došlo v uvedeném servisu dne 5. 2. 2022.

14. Žalovaná v závěru svého odporu zdůraznila, že po celou dobu užívala automobil bezúplatně se souhlasem žalobce. Ačkoli žalobce nyní tvrdí opak, musel si být této skutečnosti vědom, což sám potvrdil, když až dne 11. 1. 2022 souhlas s užíváním automobilu výslovně odvolal, a jestliže sám měl v tomto ohledu pochybnosti, nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby sama tuto skutečnost vnímala jinak.

15. Vzhledem k podmínkám kladeným žalobcem na předání a převzetí automobilu, zejména osobní nepřítomnosti osoby zmocněné k převzetí, je žalovaná přesvědčena o tom, že ve smyslu § 1975 o. z. se s předáním automobilu nemohla dostat do prodlení, neposkytl-li žalobce žalované potřebnou součinnost ke splnění jejího závazku. Pro případ, že by se soud neztotožnil s názorem žalované, pak žalovaná namítá, že jí není zřejmé, z čeho žalobce vyvozuje požadovanou částku 390 Kč/den jako kompenzaci za užívání automobilu, když žalobce k prokázání oprávněnosti svého požadavku právě v této výši nenavrhuje žádný důkaz.

16. Ze všech vyložených důvodů proto žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl a přiznal žalované vůči žalobci náhradu nákladů řízení.

17. Na uvedený odpor žalované reagoval žalobce (prostřednictvím své právní zástupkyně) v podání ze dne 3. 8. 2022 (na č. l. 70-71), v němž mj. zdůraznil, že mezi účastníky nebylo řešeno, co se bude dít za situace, pokud nedojde k uzavření předběžné smlouvy. Nebyl však současně žádný důvod k tomu, aby žalovaná usuzovala na možnost bezúplatného užívání předmětného automobilu. Žalované bylo známo, že žalobce v průběhu užívání automobilu z její strany hradí na něj leasingové splátky a předáním automobilu do dispozice žalované jej fakticky nemůže užívat. Dle názoru žalobce v této situaci nutno postupovat v souladu s §§ 2001, 2005 ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., neboť to byla žalovaná, která odmítla dostát svému závazku z předběžné smlouvy. Byť žalobce nakonec akceptoval zrušení tohoto závazku, informoval žalovanou dopisem ze dne 26. 11. 2021 zcela jasně o svých podmínkách, za kterých je ochoten k tomuto přistoupit, respektive o svém požadavku na uhrazení kompenzace za faktické užívání vozidla.

18. V reakci na posledně uvedené podání pak žalovaná zase prostřednictvím své právní zástupkyně v podání ze dne 23. 8. 2022 (na č. l. 73-74) uvedla, že trvá na svém tvrzení o přenechání automobilu žalobcem od 2. 6. 2020 do bezúplatného užívání žalované. Zdůraznila, že po celou dobu od 2. 6. 2020, tj. od převzetí automobilu až do měsíce září 2021 se žalobce žádné náhrady za užívání automobilu po žalované nedomáhal. Z tohoto důvodu je požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou vyloučen. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že předběžná smlouva může zaniknout kdykoliv dohodou smluvních stran, k čemuž ovšem nedošlo. Žalobce neprovedl takový projev vůle, na jehož základě by bylo možné dospět k závěru, že žalobce hodlá odstoupit, respektive odstupuje od uzavřené předběžné smlouvy. Jestliže se žalobce nyní domáhá uhrazení plnění za užívání automobilu za období od 2. 6. 2020 do 5. 2. 2022, pak tento požadavek nepředstavuje zákonný nárok, ale je namístě až jako důsledek dříve učiněného úkonu odstoupení od smlouvy; takový projev vůle obsahující odstoupení od uzavřené předběžné smlouvy však žalobce neučinil, a neučinila jej ani žalovaná.

19. Na posledně uvedené podání žalované reagoval žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne 3. 10. 2022 (na č. l. 80-81) s tím, že již v žalobě zpochybnil platnost předběžné smlouvy. Pokud by však soud nepřisvědčil neplatnosti předběžné smlouvy, došlo v mezidobí dle názoru žalobce k zániku závazku dle § 1788 o. z. Podle bodu 2 předběžné smlouvy byla žalovaná (budoucí kupující) oprávněna vyzvat žalobce (budoucího prodávajícího) k uzavření kupní smlouvy ve lhůtě do 30 dnů od umoření kupní ceny předmětu koupě, o čemž je zmínka i v čl. 3 bod 3.2 předběžné smlouvy, který se týká splácení leasingových splátek na předmět budoucí koupě vůči úvěrující, respektive leasingové společnosti. Žalovaná pak obdržela od žalobce informaci o doplacení splátek úvěru ve vztahu k automobilu přípisem ze dne 3. 1. 2022, přičemž minimálně od 4. 1. 2022 běžela žalované třicetidenní lhůta, v níž mohla žalobce vyzvat k uzavření vlastní kupní smlouvy. Dne 10. 1. 2022 však žalovaná naopak písemně sdělila žalobci, že automobil nechce, tento vrátí a žádá proplacení STK a autobaterie; žádnou výzvu k uzavření kupní smlouvy žalobci nedoručila. Podle žalobce tedy jeho povinnost uzavřít s žalovanou kupní smlouvu dle předběžné smlouvy ve smyslu § 1788 odst. 1 o. z. zanikla. V této právní věci se však žalobce po žalované domáhá náhrady za užívání automobilu za vymezené období. Platnost či nároky z předběžné smlouvy mohla a může žalovaná řešit i nadále. Kromě toho žalovaná nemohla být jednoznačně přesvědčena o tom, že vozidlo má ve svém bezúplatném užívání za okolností, kdy se na žalobce dne 9. 9. 2021 obrátila s tvrzením, že má jen předběžnou smlouvu a žádala doslovně„ buď dodáš smlouvu se všemi splátkami a placení ohledně auta, nebo mě pošleš peníze podle dědické smlouvy a auto Ti vrátím. Když nesplníš co máš, půjdeme k soudu.“ Rovněž i další korespondence ze strany žalované nasvědčuje tomu, že vůbec nebyla přesvědčena o tom, že automobil má ve svém bezúplatném užívání. Byť žalobce požaduje na žalované peněžité plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení, bylo by dle jeho názoru možné tento nárok zvažovat rovněž i z titulu škody vzniklé v důsledku porušení povinností ať již smluvních či zákonných na straně žalované.

20. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění:

21. Účastníci dne 2. 6. 2020 uzavřeli předběžnou smlouvu, dle které žalovaná (coby budoucí kupující) má právo písemně vyzvat žalobce (coby budoucího prodávajícího) k uzavření kupní smlouvy ve lhůtě do 30 dnů od„ umoření kupní ceny předmětu koupě“ – automobilu, kdy kupní cena bude činit 360 000 Kč a„ kupní cena bude umořována měsíčně a to tak, že splátka ve výši 8 600 Kč bude nadále placena budoucím prodávajícím, a to [právnická osoba] [anonymizováno], u které je na předmět budoucí koupě sjednán úvěr“, přičemž„ každá splátka ve výši 8 600, kterou budoucí kupující zaplatí od 1. 6. 2020, bude započítána na již uzavřenou dohodu (smlouvu) dědiců o rozdělení jedné části pozůstalosti při budoucí smrti některého z rodičů, uzavřenou dne 9. 10. 2018“ Dále bylo v předběžné smlouvě účastníky ujednáno, že budoucí prodávající (žalobce) je povinen po doplacení či ukončení úvěru, který vázne na předmětu budoucí koupě, toto oznámit budoucí kupující (žalované) a následně uzavřít kupní smlouvu dle výše uvedeného ujednání s tím, že„ v každém případě musí být celkově splacena kupní cena předmětu budoucí koupě…“ a„ pokud vznikne rozdíl mezi kupní cenou a doplacením úvěru, rozdíl bude taktéž započítán“ způsobem shora sjednaným (zjištěno z předběžné smlouvy na č. l. 9).

22. Mezi účastníky je nesporné, že text předběžné smlouvy zkoncipoval žalobce a že žalovaná se na zformulování obsahu této smlouvy nijak nepodílela.

23. Dne 2. 6. 2020, v návaznosti na shora uzavřenou předběžnou smlouvu, žalobce předal žalované automobil s osvědčením o technickém průkazu, zelenou kartou a návodem k obsluze, a žalovaná tento automobil s doklady od žalobce převzala (zjištěno z předávacího protokolu ze dne 2. 6. 2020 na č. l. 10).

24. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], v řízení o pozůstalosti po ([role v řízení] účastníků v této právní věci) [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], posledně bytem v [obec], [obec], [ulice a číslo], za účasti manžela zůstavitelky a účastníků v této právní věci ([anonymizováno] zůstavitelky), byla schválena dohoda pozůstalého manžela s dědici, dle které se mj. žalobce (coby pozůstalý [anonymizováno]) mj. zavazuje vyplatit žalované (coby pozůstalé [anonymizováno]) částku ve výši 2 780 000 Kč s tím, že z této částky a) část ve výši 185 200 byla uhrazena jako záloha před podpisem dohody, b) část ve výši 30 000 Kč bude uhrazena do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení, c) část ve výši 299 800 Kč bude uhrazena do 30. 9. 2021, d) část ve výši 1 000 000 Kč bude uhrazena do 31. 3. 2022, a e) zbývající část ve výši 1 265 000 bude uhrazena do 31. 12. 2023 (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 6-8).

25. Dopisem ze dne 6. 10. 2021 právní zástupkyně žalobce v jeho zastoupení sdělila žalované, že předběžná smlouva je podle jejího právního názoru právním jednáním absolutně neplatným, neboť obsahuje zmatečné ujednání o způsobu uhrazení dohodnuté kupní ceny i zmatečnost zbylého obsahu smlouvy, přičemž při jejím formulování evidentně došlo k záměně částky, kterou je nutné doplatit leasingové společnosti (tj. třetímu subjektu) s částkou, kterou si účastníci ujednali jako budoucí kupní cenu automobilu. Kdyby se pak jednalo o platnou smlouvu, nenastala by dosud na straně žalobce povinnost k převodu automobilu do dispozice žalované, neboť k takovému úkonu by byl žalobce povinen až po doplacení leasingových splátek. Pokud jde o případné započtení kupní ceny automobilu oproti nároku žalované na vyplacení dědického podílu dle shora cit. usnesení [název soudu], není tato skutečnost předmětem ujednání předběžné smlouvy a takový postup by byl navíc možný až v okamžiku splatnosti obou plnění. Dále právní zástupkyně žalobce navrhla žalované řešení popsané situace dvojím způsobem. Zaprvé, že se účastníci dohodnou na zrušení ujednání žalované ze dne 2. 6. 2020 a automobil zůstane v dispozici žalobce, který doplatí leasingové splátky a ve vztahu k dědickému nároku vyplatí žalované částku určenou v usnesení z dědického řízení. Anebo zadruhé v souladu s předběžnou smlouvou žalovaná vyčká doplacení leasingových splátek a v následné lhůtě třiceti dnů účastníci uzavřou kupní smlouvu na převod automobilu do vlastnictví žalované s tím, že dohodnutá kupní cena bude započtena oproti nároku žalované z dědického řízení (zjištěno z cit. dopisu právní zástupkyně žalobce na č. l. 13).

26. Žalovaná v e-mailové odpovědi ze dne 16. 10. 2021 sdělila právní zástupkyni žalobce, že souhlasila s žalobcem koncipovanou předběžnou smlouvou, přičemž nyní neví, zda by s navrhovaným řešením (uzavřením kupní smlouvy) souhlasila, neboť by ve smlouvě chtěla mít„ napsané, že Váš klient nebude chtít po mě žádné doplatky, třeba nájemné za provoz auta, než dojde ke koupi. Peníze by se odečítaly z poslední části dědictví.“ Kromě toho žalovaná upozornila právní zástupkyni žalobce, že jí žalobce dluží (z dále v e-mailu rozvedeného důvodu) částku 5 000 Kč (zjištěno z cit. e-mailu na č. l. 14).

27. Dopisem ze dne 26. 11. 2021 právní zástupkyně žalobce sděluje žalované, že vzhledem k tomu, že žalovaná nesouhlasí s uzavřením kupní smlouvy, nezbývá, než přistoupit ke druhému navrhovanému řešení„ tak, že se dohodnete na zrušení ujednání dle listiny ze dne 2. 6. 2020 a Vy přistoupíte k odevzdání …automobilu…do dispozice mého klienta“, přičemž„ za dobu faktického užívání vozidla uhradíte k rukám [anonymizována dvě slova] částku odpovídající běžnému nájemnému“, když„ vyplacení částek na vyrovnání dědického podílu proběhne ve výši a v termínech dle usnesení z dědického řízení.“ K tomuto dopisu byl připojen koncept dohody„ o zrušení ujednání“ (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 16-17).

28. Na posledně uvedený dopis právní zástupkyně žalobce reagovala žalovaná e-mailem ze dne 27. 11. 2021 (adresovaným uvedené právní zástupkyni), v němž žalovaná (ve stručnosti shrnuto z jeho obsahu) učinila vůči žalobci (prostřednictvím jeho právní zástupkyně) návrh dohody s tím, že:„ podepíši od Vás smlouvu o zrušení té smlouvy o smlouvě budoucí a podepíši smlouvu, že mě Váš klient do 30. 3. 2022 vyplatí částku 640 000 Kč z druhé části dědictví po [anonymizováno] a že, protože podle dědické smlouvy mě má vyplatit 1 000 000 Kč, tak ten zbytek bude na zaplacení osobního automobilu, tj. 360 000 Kč, jak jsme byli dohodnuti. Po této transakci do 10 dnů mě bude Vašim klientem osobní automobil převeden do mého vlastnictví…“ (zjištěno z cit. e-mailu na č. l. 18).

29. Právní zástupkyně žalobce na posledně uvedený e-mail žalované reagovala dopisem ze dne 6. 12. 2021, v němž žalované shrnula, že existují pouze dvě alternativy řešení dané situace, jak již byly žalované předestřeny (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 19), na což žalovaná reagovala e-mailem ze dne 6. 12. 2021, v němž právní zástupkyni žalobce sděluje, že„ se budu řídit podepsanou smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 2. 6. 2020 a předávacím protokolem o automobilu, který je součástí smlouvy“, a že:„ nemám důvod podepisovat zrušení této smlouvy, jelikož nevidím ze strany Vašeho klienta nějaký kompromis.“ (zjištěno z cit. e-mailu na č. l. 20).

30. V další písemné reakci právní zástupkyně žalobce dopisem ze dne 3. 1. 2022 sdělila žalované, že již došlo ke splacení ceny automobilu a tento byl leasingovou společností převeden do vlastnictví žalobce, takže je možné uzavřít přímo kupní smlouvu a automobil převést do vlastnictví žalované. K tomuto dopisu byl připojen koncept kupní smlouvy mj. obsahující ujednání, že kupní cena za převod automobilu bude činit 360 000 Kč a že kupní cena bude„ uhrazena zápočtem tak, že pohledávka prodávajícího z titulu nároku na uhrazení kupní ceny ve výši 360 000 Kč bude započtena oproti pohledávce kupující dle výroku IV usnesení [anonymizováno] soudu v [obec] (shora již označeného) …na vyplacení částky ve výši 1 000 000 Kč nejpozději do data 31. 3. 2022, tzn. z této částky jí prodávající vyplatí již pouze 640 000 Kč“ (zjištěno z cit. dopisu a konceptu kupní smlouvy na č. l. 21-23).

31. Dále soud zjistil, že žalovaná e-mailem ze dne 10. 1. 2022 sdělila právní zástupkyni žalobce, že vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil požadavek svých [role v řízení], vrací automobil s najetými zhruba 40 000 km, bez zjevných závad, a že automobil je připraven k vrácení i s přísl. doklady na adrese bydliště žalované, a to každý den v 17 hod.. Dále žalovaná uvedla, že na automobilu byla nutná nová STK a výměna baterie a jelikož nebyla jeho vlastníkem, přikládá faktury k proplacení (zjištěno z cit. e-mailu na č. l. 25).

32. V návaznosti na tento právní postoj žalované pak právní zástupkyně žalobce v jeho zastoupení zaslala žalované dopis ze dne 11. 1. 2022, v němž je žalované sděleno, že žalobce„ odvolává souhlas s tím, abyste vozidlo nadále užívala a vyzývá Vás k jeho vydání“ s tím, že:„ předání vozidla očekáváme způsobem, který Vám byl sdělen v přípise ze dne 6. 12. 2021, tj. jeho přistavením do autorizovaného servisu [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec] to na Vaše náklady.“ Nestane-li se tak bude se žalobce soudně domáhat vydání automobilu a„ rovněž tak jsme připraveni domáhat se na Vás uhrazení kompenzace za užívání vozidla v námi uvedené výši.“ (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 27).

33. Mezi právní zástupkyní žalobce a žalovanou následně proběhla další komunikace, z níž soud pak zjišťuje, že žalovaná e-mailem ze dne 2. 2. 2022 sděluje právní zástupkyni žalobce, že automobil je stále připraven k předání na adrese bydliště žalované, a dále, že žalovaná posléze byla připravena automobil dle instrukcí žalobce předat v uvedeném servisu panu [příjmení], který v tu dobu (poznámka soudu: není zřejmé který den) v servisu nebyl, telefonicky odpověděl žalované, že k převzetí automobilu je připravený jeho kolega, avšak žalovaná z důvodu nepřítomnosti pana [příjmení]„ se rozhodla v předání nepokračovat.“ V závěru e-mailu žalovaná uvedla, že:„ pochybení je na straně klienta. Váš klient nezajistil přítomnost pana [anonymizováno] pan [příjmení] nemohl nebo nechtěl vozidlo převzít, tak bych očekávala, že osoba, která byla k převzetí nominována, bude též vybavena ověřenou plnou mocí a o této skutečnosti budu informována. Předání automobilu v hodnotě několika set tisíc je dost zásadní záležitost a já nejsem ochotná ho předat někomu, kdo k tomuto aktu není příslušným způsobem oprávněn.“ (zjištěno z e-mailu na č. l. 34).

34. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná vydala automobil žalovanému dne 5. 2. 2022.

35. Soud zjistil, že dopisem ze dne 22. 2. 2022 právní zástupkyně žalobce v jeho zastoupení sdělila žalované, že dle původní dohody mělo dojít k převodu automobilu do vlastnictví žalované poté, co budou doplaceny splátky úvěru na jeho pořízení a tento přejde do vlastnictví žalobce, že dohodnutá kupní cena měla činit 360 000 Kč, a že od okamžiku užívání měla žalovaná hradit náklady na splátky úvěru ve výši 8 600 Kč měsíčně (včetně 21 % DPH). S ohledem na tyto skutečnosti tedy nebylo užívání automobilu do doby nabytí vlastnického práva žalovanou sjednáno bezúplatně, na což byla žalovaná již dříve žalobce upozorněna. V dopise se dále uvádí, že:„ nyní tedy přistupujeme k vyčíslení nároku, který opíráme o ustanovení § 2991 z. č. 89/2012 Sb. a jehož výši stanovujeme s ohledem na obvyklé nájemné za užívání osobních automobilů částkou 390 Kč den, tj. za 400 dnů užívání celkem suma 156 000 Kč“ Žalovaná byla vyzvána k uhrazení uvedené částky do patnácti pracovních dnů na označený bankovní účet (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 36).

36. Vzhledem k tomu, že žalovaná se ve smyslu posledně uvedené výzvy žalobce nezachovala (částku 156 000 Kč žalobci neuhradila), právní zástupkyně žalobce v jeho zastoupení dopisem ze dne 29. 3. 2022 zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě částky 156 000 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení,„ tj. jako kompenzace za faktické užívání osobního automobilu…“ (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 38).

37. Žalovaná e-mailem ze dne 8. 4. 2022 sdělila právní zástupkyni žalobce, že požadovanou částku 156 000 Kč žalobci neuhradí a odkázala na předběžnou smlouvu, v níž„ není žádná zmínka o tom, že bych měla platit za pronájem vozu.“ (zjištěno z cit. e-mailu na č. l. 40).

38. Další účastníky navržené důkazy již nebyly soudem pro nadbytečnost prováděny.

39. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

40. Účastníci dne 2. 6. 2020 uzavřeli předběžnou smlouvu, na základě které se žalobce zavázal, že na základě výzvy žalované do 30 dnů od úhrady leasingových splátek za automobil leasingové společnosti uzavře s žalovanou kupní smlouvu, na základě které jí převede automobil do vlastnictví za kupní cenu 360 000 Kč, ježá bude započtena s pohledávkou žalované za žalovaným plynoucí z uzavřené dohody dědiců o rozdělení předmětné části pozůstalosti za dále v předběžné smlouvě sjednaných podmínek. Dne 2. 6. 2020 žalobce současně předal žalované automobil s příslušnými doklady (technický průkaz atd.). Žalovaný posléze prostřednictvím své právní zástupkyně písemně oslovil žalovanou ohledně zjednání nápravy v jejich dosavadním smluvním vztahu, neboť podle jeho názoru předběžná smlouva obsahuje zmatečná ujednání o způsobu uhrazení dohodnuté kupní ceny i další zmatečná ujednání týkající se zbylého obsahu smlouvy, a v důsledku toho je předběžná smlouva absolutně neplatná. Po výměně písemných informací mezi právní zástupkyní žalobce a žalovanou však nedošlo k uzavření žádné další smlouvy, ani k revidování předběžné smlouvy. Dopisem ze dne 3. 1. 2022 právní zástupkyně žalobce informovala žalovanou, že ze strany žalobce již došlo ke splacení kupní ceny automobilu, který byl leasingovou společností převeden do vlastnictví žalobce, a tudíž je možné případně uzavřít kupní smlouvu a automobil převést do vlastnictví žalované. Po informačních peripetiích mezi účastníky žalovaná nakonec žalobci dne 5. 2. 2022 vydala automobil v servisu [právnická osoba], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], odmítla však uplatněný požadavek žalobce na poskytnutí úhrady za užívání automobilu v období od 2. 6. 2020 do 5. 2. 2022 s odůvodněním, že po právu automobil užívala bezúplatně.

41. Žaloba není důvodná.

42. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

43. Podle § 1725 věty první o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

44. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

45. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

46. Podle druhého odstavce posledně uvedeného paragrafu při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

47. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

48. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobí-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

49. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

50. Podle § 1788 odst. 1 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

51. V posuzované věci je především nezbytné vyřešit právní otázku, zda předběžná smlouva byla stižena – jak má za to žalobce – absolutní neplatností pro její zmatečná ujednání, anebo byla platná, jak tvrdila žalovaná.

52. Jak již bylo uvedeno, účastníci dne 2. 6. 2020 uzavřeli předběžnou smlouvu, a to žalobce jako budoucí prodávající a žalovaná jako budoucí kupující.

53. Předmětem předběžné smlouvy byl závazek žalobce uzavřít s žalovanou kupní smlouvu ohledně převodu vlastnického práva k automobilu, a to na základě písemné výzvy žalované žalobci„ do 30 dnů od umoření kupní ceny předmětu koupě.“ Toto ujednání samo o sobě je zmatečné, nikoliv však v kontextu celkového obsahu předběžné smlouvy. Podstatou právního ujednání účastníků bylo, že žalobce uzavře s žalovanou kupní smlouvu stran převodu automobilu za kupní cenu 360 000 Kč, a to do 30 dnů od okamžiku, kdy uhradí leasingové (a do té doby vlastnící automobil) společnosti předmětné leasingové splátky, respektive poskytnutý úvěr na tento automobil. Účastníci si přitom dále ujednali, že kupní cena bude uhrazena formou započtení pohledávky žalované za žalobcem z titulu mezi nimi uzavřené dohody dědiců o rozdělení předmětné části pozůstalosti za dále stanovených podmínek. Jakkoliv formulační ujednání v předběžné smlouvě obsahují problematické pasáže, s přihlédnutím k celému obsahu smlouvy i k tomu, že účastníkům bylo zjevně zřejmé, co je předmětem předběžné smlouvy (v zásadě povinnost žalobce k výzvě žalované převést po splacení leasingu automobil do vlastnictví žalované za kupní cenu 360 000 Kč, která bude uhrazena formou zápočtu této pohledávky žalobce za žalovanou s dědickou pohledávkou za žalobcem), nelze konstatovat neplatnost této smlouvy.

54. Jinak řečeno, takto formulovaná předběžná smlouva vzhledem ke shora připomenuté úpravě občanským zákoníkem zcela nepochybně nevyznívá zmatečně a neplatnost právního jednání by bylo možno dovodit jen v případě nemožnosti plnění stran provedení započtení pohledávky z titulu uzavřené dědické dohody, pakliže by bylo prokázáno, že k okamžiku úhrady (tj. onoho„ umoření“) úvěru (leasingu) žalobcem vůči leasingové (úvěrové) společnosti by taková pohledávka z dědické smlouvy či z rozhodnutí dědického soudu ve vazbě na schválenou dědickou dohodu neexistovala, kterážto situace ovšem nenastala.

55. Soud v této souvislosti poznamenává, že i kdyby předběžná smlouva byla stižena absolutní neplatností, s přihlédnutím k tomu, že ji koncipoval žalobce, by beztak žalobce nemohl být s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení úspěšný, neboť pro takový případ by se uplatnil režim dle § 579 odst. 1 o. z. stanovící, že způsobí-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

56. Jak soud zjistil dokazováním, žalovaná nakonec vůči žalobci právo na uzavření kupní smlouvy dle předběžné smlouvy neuplatnila, pročež uvedená povinnost žalobce dle § 1788 odst. 1 o. z. zanikla.

57. Zbývá nyní posoudit, zda za v žalobě vymezené období, tj. od 2. 6. 2020, kdy žalobce dle předběžné smlouvy předal automobil k užívání žalované, až do dne 5. 2. 2022, kdy žalovaná po přechozích výzvách žalobce mu automobil vrátila (vydala) zpět, náleží žalobci vůči žalované nárok z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž podle žalobce mělo dojít tím, že po tuto dobu žalovaná automobil fakticky užívala a tím se v předmětném rozsahu na úkor žalobce měla obohatit.

58. Soud dospěl k závěru, že k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobce nedošlo (ani dojít nemohlo), neboť z obsahu předběžné smlouvy a vzájemného chování účastníků do doby vzniku sporu mezi nimi bylo evidentní, že žalobce automobil předal žalované k bezúplatnému užívání. Nelze také přehlédnout, že si sám žalobce této podstatné okolnosti musel být vědom, neboť jinak by byl zcela bez významu jeho projev vůle uplatněný vůči žalované v dopise jeho právní zástupkyně adresovaném žalované ze dne 11. 1. 2022 (na č. l. 27), v němž se výslovně uvádí, že žalobce:„ odvolává souhlas s tím, abyste (roz. žalovaná) vozidlo nadále užívala…“ 59. Zbývá nyní posoudit, zda v důsledku zániku závazku žalobce uzavřít s žalovanou kupní smlouvu dle předběžné smlouvy, neboť žalovaná tohoto svého práva vůči žalobci nevyužila a proto povinnost žalobce dle § 1788 odst. 1 o. z. zanikla, přesahuje určitá doba zániku tohoto závazku do období, v němž by žalovaná byla s vydáním automobilu žalobci již v prodlení, tj. automobil měla v dispozici (nezávisle na tom, zda jej fakticky užívala, či nikoli), a zda pro takové období by bylo možné dovozovat naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce.

60. Ani tato eventualita ovšem na základě provedeného dokazování prokázána nebyla; důvody k tomuto závěru soudu jsou následující.

61. Jak již bylo uvedeno, žalobce dopisem ze dne 3. 1. 2022 vyzval žalovanou k uzavření kupní smlouvy dle předběžné smlouvy, když žalované oznámil, že leasing na automobil již splatil. Lze přisvědčit žalobci (jeho právní zástupkyni), že žalované od 4. 1. 2022 počala běžet třicetidenní lhůta, v níž mohla vyzvat žalobce k uzavření kupní smlouvy ohledně převodu automobilu dle předběžné smlouvy, která (protože žalovaná takovou výzvu vůči žalobci neučinila) marně uplynula dnem 4. 2. 2022.

62. Z nesporného tvrzení účastníků je přitom zřejmé, že žalovaná žalobci automobil předala (vydala) dne 5. 2. 2022, a to po předchozích výzvách, že si automobil může u žalované vyzvednout na adrese jejího trvalého bydliště, zatímco žalobce setrvával na stanovisku, že žalovaná musí automobil předat v jím označeném brněnském autoservisu.

63. I v tomto směru je ovšem třeba opět přisvědčit žalované potud, pokud měla za to, že správně by měla automobil předat (vydat) žalobci na adrese jejího trvalého bydliště. Je tomu tak z toho důvodu, že pro tento případ si účastníci ničeho v předběžné smlouvě ani v jiném ujednání nesjednali; pak se tedy (pro takový případ) uplatní režim zakotvený v § 1955 odst. 1 věty první o. z., jenž stanoví, že nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla.

64. Z posledně uvedeného plyne, že nikoliv žalovaná, nýbrž žalobce byl v prodlení s převzetím automobilu, pakliže setrvával na tom, aby automobil žalovaná předala v onom [anonymizováno] servisu, což nakonec žalovaná sice učinila, zjevně však nikoliv coby v důsledku takto sjednaného ujednání mezi účastníky, nýbrž z důvodu, aby se již uvedeného automobilu zbavila a předala movitou věc, jež vlastnicky náleží žalobci.

65. Z vyloženého právního posouzení věci, ve světle shora učiněných skutkových zjištění, tedy plyne, že žaloba žalobce o vydání bezdůvodného obohacení žalovanou je nedůvodná a proto byla soudem v celém svém rozsahu zamítnuta.

66. Jelikož byla žalovaná v řízení plně procesně úspěšná (žaloba proti ní byla zcela zamítnuta), byly naplněny podmínky pro aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl.

67. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. je tedy žalobce povinen nahradit žalované náklady řízení, které činí celkem Kč 38 538,60 Kč a sestávající se: A) z odměny právní zástupkyně (advokátky) za zastupování žalované: aa) dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“), § 7 bod č. 4 za 5 úkonů právní služby po 7 340 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ AT, 2. sepis odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu dle § 11 odst. 1 písm. d/ AT, 3. další porada advokátky s žalovanou dne 18. 8. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, 4. sepis vyjádření ke stanovisku žalobce dle § 11 odst. 1 písm. d/ AT, a 5. účast advokátky žalované na jednání před zdejším soudem dne 25. 10. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g/), celkem tedy odměna ve výši 36 700 Kč; Soud posuzoval účelnost další porady – ad 3) advokátky s žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že i tento výdaj byl účelně vynaložený, a to s přihlédnutím k tomu, že žalobce ve svém stanovisku k odporu žalované učinil tvrzení upínající se k údajné dohodě účastníků na vyplacení dědického podílu. Tedy tvrdil jinak pro rozhodnutí významné skutečnosti, které měly ovšem svůj původ mimo předmět tohoto řízení, z čehož plyne, že pokud za dané situace advokátka žalované naznala potřebu další porady se svou klientkou (žalovanou), aby zjistila k uvedené záležitosti od žalované informace týkající se skutkového stavu ve vztahu k oné dědické dohodě a z ní plynoucích dalších ujednání mezi účastníky, jež žalobce ve svém posledním podání interpretoval k tíži žalované, lze tento úkon nepochybně spojovat s výdajem účelně (na obranu žalované) vynaloženým. ab) z 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem ve výši 1 500 Kč; za ad aa) a ab) celkem ve výši 38 200 Kč B) z cestovného ze sídla právní zástupkyně žalované ([obec]) ke zdejšímu soudu a zpět, a to za jednu cestu k jednání, jež se konalo dne 25. 10. 2022, celkem 18 km, při použití osobního automobilu zn. KIA [anonymizováno] [registrační značka], při kombinované spotřebě 6,8 l BA 95/100 km, v ceně dle vyhl. č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění od 14. 5. 2022 ve výši 44,50 Kč, a dále s přihlédnutím k sazbě základní náhrady za používání silničních vozidel (4,70 Kč km) dle § 1 písm. b) cit. vyhl., tj. 18 km x 4,70 Kč, celkem tedy cestovné ve výši 138,60 Kč; C) z náhrady za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu právní zástupkyně žalované ke shora uvedenému soudnímu jednání, a to dle § 14 odst. 3 AT za každou započatou půlhodinu ve výši 100 Kč, v celkové výši 200 Kč.

68. Náklady řízení dle výroku II. je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 2 o. s. ř.)

69. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.